Už dávno se v různých časopisech zjevili návody na adventuru dle
mého názoru nejlepší. Jedná se o mistrovské dílko zvané
LITTLE BIG ADVENTURE
značná část návodů však byla velice zcestná a když jsem je srovnával
s vlastni hrou a zkoušel hrát podle nich, nikam jsem se vůbec
nepřesnosti, vypadající spíše na chyby při překladu než na vlastní
zkušenost byly obrovské. Tak zde je vypsáno, jak jsem si Twinsena
zahrál já i s většinou chyb a kroků navíc, které jsem provedl. Snad
vám detailní popis mých skutků pomůže zdolat tuto královnu adventur.
Ještě než se rozhovořím k ději hry promluvím něco k ovládání. Hra
má tři módy ovládání postavičky přepínané klávesoami F1 až F4. První
je standartní mód při kterém Twinsen chodí a po stisknutí SPACE může
mluvit s lidmi ( později i zvířaty ), číst nápisy a vyhlášky a vůbec
používat věci. Druhý mód je mód téměř sportovní a Twinsen pak běhá,
skáče a vráží do všeho. Pokud jste totiž tak netrpěliví jako já, tak
chcete všede hnedka být. No a pak utíkáte. A při utíkání Twinsen do
vrazí do čehokoliv, co se mu připlete do cesty. Zraní se. Jen kvůli
častým srážkám s čím a kýmkoliv ( někdy i s jednoucím tankem :) jsem
měl celou dobu životy slabě nad nulou. Třetí z módů je agresivita.
Twinsen se při chůzi všelijak klepe a třese a po stisknutí SPACE si
vybere ten nejlepší úder na protivníka. Údajně lze přepnout i na
údery podle klávesnice, ale nenašel jsem jak a není to třeba. Navíc
kromě stráží nikdo jiný zmasit ručně nejde a vy budete stejně vše
odpravovat koulí. Čvrtý mód je mód tajný. Postavička se plíží a
skoro nikdo ji nevidí. Po SPACE si dokonce zaklekne a skryje se
úplně. To je asi vše k ovládání postavy. Ve hře se všechny předměty
používají automaticky když je potřeba. Někdy je třeba je tak trochu
prošťouchnout ENTREM. V normální hře je ENTER na vycentrování obrazu
na Twinsena. On se sice obraz centruje sám, ale co si člověk neudělá
sám a pořádně, tak to nemá. Klávesou F5 se toggluje mezi 640*480 a
320 * 200 rozlišeními. K čemu to je nevím, jen vím, že stejná změna
nastane, když nastoupíte do jakéhokoliv dopravního prostředku. Pod
F6kou se skrývá mnoho voleb. Základní jsou Save game managment a
Volume optins. Snad nemusím dodávat co se skrývá ve Volume options.
Se sejvama už je to horsi. Hra má specifický systém sejvení. Hra se
uloží automaticky po každém odchodu. Proto není možné si sejvnout
pozici a něco zkusit, když se to nepovede, tak to udělat jinak. Jde
to udělat jen tak, že ve chvíli, kdy schcete sejvnout, překopírujete
svoji pozici někam jinam. Ale pozor. Nesejvne se přesně vše. Sejvnou
se jen věci, které již player udělal a potom čtverec ve kterém se
hráč nachází. Health příšer, jejich počet a podobné detaily se již
nesejvují a tak projdete celé bludiště plné příšer, pozabíjíte je a
těsně před koncem si kvůli něčemu odskočíte do DOSu a máte smůlu.
Celý čtverec se všema příšarama můžete hrát znovu. Takže na sejvení
pozor a hurá do hry.
Kdesi na hranicích známého vesmíru pluje prostorem planeta
Twinsun. Je to kus šutru visící mezi dvěma hvězdami. Díky tomu má na
pólech pouště a tzv. Polární rovník. Ten, spolu s vysokýmimi horami
Haymalai rozděluje planetu na dvě poloviny. Všeobecně se ví, že obě
hemisféry jsou osazeny životem. Ta druhá, na které nežijete, je však
údajně podle našeho zachránce Dr. FunFrocka obydlená mutanty.( Pokud
jsou na druhé hemisféře mutanti, nepřejte si vidět, co potkáte na
ulicích hemisféry vlastní ). Takže FunFrock převzal moc, "zachránil"
půlku planety a nastolil vojenskou diktaturu. Pak se mi ale začaly
zdát sny. To byl děsnej průšvih, někde jsem proflák na veřejnosti,
že sním a hned mě zavřeli. Do basy. Inu demokracie. Co já s tím mám
společného? No co, z vězení se dá utéct. A tak jsem si počkal, až
přijede stráž, a jemně jsem chlápka v bílem zkopal. Nasedl jsem na
výtah a vyrazil do světa. V hlídárně cel jsem vodpravil ještě další
dva nepříjemný chlapíky a sebral jim klíček od dveří. Potom jsem se
vyplížil na chodbu vězení. Musel jsem se dostat mezi jednoho chlápka
a alarm. Na třetí pokus se mi to povedlo. Zbouchal jsem ho, vyzvedl
si v šatně svou Id kartu, holografickou mapu planety ( aktivece H )
a ukradl jsem nějaké sestřičce šaty. Zbušil jsem ještě asi tři
další chlapy a získal klíče od hlavních dveŕi. Vyběhl jsem z budovy.
"Je zakázáno opouštět citadelu v těhle hadrech" zařval na mě voják a
hotovil se ke střelbě. Já se však za jeho budkou proplížil na zdejší
smeťák, pokecal s houmlesákem, počkal na popeláře a nechal se vyvézt
ven hezky na měkkém odpadu. Hned za smeťákem jsem se od milého slona
dozvěděl, jak se čtou cedule, obdržel dobré rady a něco na
přilepšenou ( od králíka v domě ) a vyrazil dál do města. Po vstupu
do druhé části města jsem prolezl kanál, pozbíral houbičky ( je v
nich štestíčko - pokus navíc ) a vylezl opět ven ( trvalo mi dost
dlouho, než sjsme přeskočil stoku ). Běžl jsem městem dál a zastavil
se u lékárny. Jak jsem se zjevil uvnitř, roztržitá obsluha stiskla
alarm. Ihned jsem z trest drzouna skopal do kulaté krychle a utekl
před naštvaným slonem - strážníkem. Obrovsky zvědav jsem znovu vlezl
dovnitř, obsluha tam už nebyla a stráž také ne. Udělal jsem kasu,
prohledal výlohy a narazil na sympatickou flaštičku s červeným
sirupem. Myslím, že je třešňový, ale neručím za to. Zdrhal jsem dál
městem a doběhl až k jednomu králíkovi na konci města. "Spravoval
jsem ti komín," povídá, "a tak jsem nechal odklopené víko. Můj syn
se podivoval nad tvým domem." Vyrazil jsem ihned k nejbližšímu domu,
kde mě očekávala roztoužená milá. Vášnivý polibek a jdeme spolu
dovnitř. Ani jsem si nestačil sundat oblek sestřičky a už na dveře
buší dva sloni. Bílé kouli jaxi nejde uniknout a tak se vracím do
vězení. Mojí milou zatím někam odvezli. Zdrhl jsem z vězení stejným
způsobem. Dveře však hlídal nazelenalý slon a za humny hlídkoval
žlutý mechanický klon. Proběhl jsem mu za zády, vyskákal ke komínu a
skočil do krbu. Ani jsem netušil, jak zajímavý mám byt. Kouzelnická
róba, žlutá útočná koule ( vrhá se ALTem ) a dokonce tajný vchod ve
sklepě. Pod domem mám jeskyni s runami popsanou deskou. Škoda, že na
TWINSUNU se lidi roděj analfabeti. Vrátil jsem se tedy a vypravil do
přístavu. Slon mě odmítl vpustit do areálu bez lístku a tak jsem si
jeden šel ihned koupil. Bohužel, zřízenec mě poznal a spustil alarm.
Procvičil jsem si útěk z vězení a vrátil sem se do přístavu. Chvíli
jsem se rozmíšlel a pak jsem vrhl kouli na slona. Pár dobrých zásahů
a klíčky od brány byly moje. Příjemný pokec s kapitánem mi naznačil,
že lístky si nějak obstarat musím. Našěstí se v rohu přístavu krčil
chudák námořníček, který si sice dokáže natisknout falešné lístky,
ale srovnat pár krabic mu činí značné problémy. A tak jsem si zahrál
SOKOBAN a ty krabice mu srovnal. Poděkoval mi, podal lístek a nabídl
další, na příště a po pěti kreditech. Nastoupil jsem do parníku a
nechal se odvézt na druhý ostrov. Probít se ven z přístavu bylo
snadné a vydal jsem se na sever. Koutkem oka jsem zahlédl vězně za
zamřížovaným oknem zdejší pevnosti. Proběhl jsem okolo a vběhl do
knihovny. "Moc čtenářů tu nemáme," stěžuje si knihovník. Pokecal
jsem s pár lidmy a přes rameno pročetl pár knih. "Nejprve zatáhni za
prostřední páku, potom za levou," bylo na nějakém útržku. Z jiného
zdroje jsem se dozvěděl o Jezeře čisté vody ( CLEAR WATER LAKE ) a
také si mi postěžoval králík, mající problémy se střevy. Že prý může
pít jen vodu z kašny a ta je strašná. V kinosále jsem potkal ještě
jednoho STARWARS fandu. Vrátil jsem se do města, proběhl okolo
pevnosti a dorazil do civilizované části města. Nikdo se se mnou ale
nechtěl bavit. Nikdo mi nevěřil. Byl jsem tak naštvaný, že jsem hned
rozbil kokos opodál chodícímu klonovi. Najednou byli všichi hodní.
Sympatická dívka mi prozradila příštích dvacet dílů seriálu Beverly
Hills 90210 a poslala mne za přítelkyní. Ta prý má něco na ostrově
za domem. Vrátil jsem se do města a vyptával se dál. Skupina králíků
se slonem - zámečníkem mi otevřeli vchod do hlídané části a take
se zmínili o Astronomerovi, příteli, který má domácí vězení. Já se
proplížil mezi dvěma klony až k hospodě a potom k obchodu. V obchodě
jsem tak trochu rozhazoval, nakoupil benzín, bonbóny ( health ) a
tučňáka :). Netušil jsem, jak bude důležitý. V hospodě mi sdělili,
že voda se nedá pít, a že na ostrově je vodárna. Před hospodou pak
postávala jedna žena lehčích mravů, která pomohla odlákat jednoho z
klonů a já proběhl nad dům. Proskočil jsem komínem ( jako doma ) a
pokecal se s Astronomerem. Astronomer mi sdělil, že má přítele,
který mne sveze kamkoliv. Odešel jsem podzemní zkratkou a chtěl jsem
ještě do vodárny ochutit vodu sirupem. Prohlédl jsem tedy obrazovku
o kus jižněji a narazil na motocykl. Čistě náhodou se voják, který
hlídal motorku, šel zrovna vymočit ( čůral kuličky :) a já mu tu
motorku prostě čórnul. Dojel jsem ke věži a sirup do ní nalil. Když
jsem se vrátil, v knihovně už čekal králík, otestoval chuť, naznačil
že mé radši mrkvovou, ale i třešeň mu stačí a otevřel dveře, vedoucí
ke knize o Legendě. Tam jsem se dozvěděl, co se odemne čeká a že mám
hledat na Bílé kamené poušti ( WHITE LEAF DESERT ). Jak se tam ale
dostat??? Ve městě mi zbýval ještě jeden neprozkoumaný obraz.
Vojenský tábor. Proběhl jsem jím a spatřil malé autíčko. Půjčil jsem
si ho a dojel až k Astronomerově příteli. Tady pozor. Každá jízda
autíčkem kostí jeden benzín. Vlastně většina dopravních prostředků
stojí ocitnout se na místě, odkud nejse odjet jinak nežli benzínovým
dopravním prostředkem a při tom nemít ani korunu nebo dokonce ani
přístup ke krámu ( myšleno obchod ) je značně nemilé. Přítel
námořník má jachtu. Po krátké rozmluvě vám zdělí, že Vás za deset
penízků vezme prakticky kamkoliv. Nechal jsem se svézt na WHITE
LEAF DESERT. Ještě předtím však uvedu metodu, jak jsem utíkal z
vězení na Proximě. Zavolel jsem na strážníka, že vidím uvolněnou
cihlu. Otevřel a šel se podívat. Skopal jsem ho a sebral si ze
skříně věci. Ven jsem utekl oknem a zvědavému strážíkovi jsem zdělil
že opravuji antény. Pak už stačilo proplížit se kolem klona a
proběhnout do přístavu. A teď zpět k mým příhodám na pouštním
ostrově. Na ostrově jsem přeskakoval z útesu na útes, vyhnul se
střelám z kulometné věže, oběhl minové pole u stanů ( no, nejprve
neoběhl, jinak bych nevěděl, že tam je :) a zabil míčkem vojáka u
brány. Pak jsem již vyběhl do volné pouště. Pobíhal tam bledě modrý
kůň a na studni seděl stařík s kytarou a smutně vyhrával. Pokecal
jsem a tak jsem zjistil, že studna je ve skutečnosti větrací šachta
a jediný vstup do slavného Chrámu Bu ( TEMPLE OF BU ).
Co se dělo v tajemném chrámu se dovíte právě zde .
výheň