I skočil jsem dovnitř. Nejprve jsem se utkal s kostrou a umlátil
ji míčkem, potom jsem přeskákal nad propastí, přeskočil řadu bodců a
uviděl podstavec okolo kterého tančily firebally. Stoupl jsem si na
něj. Otevřely se dveře vlevo. Rozběhl jsem se do nich. Zavřely se
hned, jak jsem podstavec opustil. Chvíli jsem se ještě trápil, ale
pak jsem šel dál doprava. Proběhl jsem kolem dvou koster, ty ale
odmítaly vstát. Tak jsem běžel ještě dál, proběhl kolem hvězdice
flusající roury a vyběhl na schody. Stiskl jsem tlačítko a otevřely
se mi dveře do jedné rozsáhlé místnosti. V pravém rohu obrazovky
jsem ale viděl další,jiné dveře ještě zavřené. Páka od nich byla jen
okousek výše nademnou,na schodech. Udělal jsem první krok tím směrem
a už na mne letěla rotující kláda.Taktak jsem uhnul,vrátil se nahoru
a přepnul páku. Pak už mi zbývalo jen proběhnou obří pily, deštěm
fireballů a dostat se až k sošce. Soška mi byla sympatická tak jsem
jí vzal a tlačil dál do hloubi bludiště. Připadlo mi, že totiž sedne
přesně na podstavec zmiňovaný dříve. Opravdu. Kousek za soškou byla
cesta, která již nevedla těmi hroznými pilami a metači ohně a
pomohla mi dostat se bez problému až k systému výtahů. Pak stačilo
stisknout páku a přeskočit chodbu na druhou stranu bludiště. Druhý
stisk jiné páky a socha je u vás. Ještě se musí překonat proláklina
se dvěma kostrami. Sochu jsem postavil na plošinku, seběhl dolů a
pobil kostry ( strefujte se do nich ze schodiště, tam o vás neví ).
Stačilo přepnout páku mezi hroby a soška už se vezla. Nakonec jsem
ji dotlačil na podstavec, dveře do další části bludište se otevřely
a já vyrazil dál. Cesta byla plná nástrah a každou chvíli jsem někam
spadl. Pak existuje jedna cesta ven z těchto míst, a já se do ní
pokaždé zapojil, když jsem udělal něco špatně. Proto popíšu její
nejsložitější verzi. Kdyz jsem vešel do další části zamotaného
bludište, okamžitě mi za záda spadla obří rotující kláda. Hnala mne
až k místu, kde bylo mnoho děr v podlaze. Zde jsem musel přeskočit
až na římsu, aby se mi kláda vyhnula. Když se mi to nepovedlo,
propadl jsem se a zde začíná popis mé cesty ven z pasti. Nejprve
jsem vběhl do obrovské místnosti hlídané dotěrnou kostrou. Tu jsem
odkouloval a zatáhl za páku na zdi. Přijela mi naproti plošinka. Při
přeskakování a nástupu jsem musel dávat pozor na ohnivé koule, které
vypouštěla jedna nepříjemná hlava na zdi. Nakonec jsem se dostal až
k žebříku, který vedl do velké místnosti s těmi ježky plivajícími
choboty. Byla tam kostra, která se mě bála, furt jí honily ty ježci
a tak nebyl problém ji zabít. Také tam byl nějaký netopír, ale ani
po zabití nenabídl slušný dialog. Ve vedlejší místnosti létaly tři
oka, která skákala po našlapných plošinkách a spouštěla firebaly
fusající sošky. Kouli úspěšně uhybaly a tak jsem je prostě ukopal.
Nakonec se mi otevřela cesta ven a tak jsem prostě utekl. U vítahu
pak stačilo stisknout páku na sloupu a vyvezl mne přímo před další
rotující kládu. Ve chvíli, kdy jsem se dostal na druhou stranu děr v
podlaze, přeběhl jsem k páce a otevřel propadlo. Každá další kláda
jím propadla a měl jsem pokoj. Chtělo to jen ve správných místech
přeskákat díry v podlaze a dojít do třetí, závěrečné části Chrámu
Bu. Zde je nutné proběhnout fůru fireballů ( dost tuhý ), zabít
kostru nalevo u páky a přepnout páku do polohy, aby propadlo bylo
zavřené a dveře otevřené ( myslím dveře vpravo, kudy budete muset
projít ). Hned jak se mi to podařilo vyběhl jsem po schodech až na
zábradlí, přepážky, či jak to nazvat a přeskočil až do místa, odkud
bylo možné strefit koulí páku. Přijel mi naproti výtah, přelezl jsem
a nechal se odvést. Přeskočil na další zábradlí opakoval akci s
pákou a koulí, jen na jiné páce a svezl se přez vysokou zeď, na
kterou jsem předtím nedoskočil a slezl dolů do velké místnosti. Hned
mi spadl na hlavu kámen a z úkrytu mě přepadla kostra. Tak tak jsem
se z boje zmátořil hned poté, co kámen kostru jaxi vymazal z povrchu
podzemského. Druhá kostra byla v úkrytu také, ta již ale nečinila
zvláštní problémy. Také tu byly tři tlacitka a tři plošinky. Nevím,
zda to bylo správně a nebo ne, ale zatáhl jsem jednou za střední a
pak jednou za levé. Plošinky se uspořádaly, tak, že se na ně dalo
vylézt. Pak jsem chaoticky skákal a koulí přepínal tlačítka, až jsem
se dostal až nahoru, k sošce. Tu jsem pak odtlačil na kraj stěny,
schodil a dotáhl k podstavici. Otevřela se mi cesta k jinému
podstavci se samotnou Knihou Bu ( BOOK OF BU ). Okolo ní hlídaly dvě
kostry, ale koule je vyřešila celkem hravě. Sebral jsem knihu a hned
jsem dosáhl druhé úrovně magie. Odteď jsem uměl mluvit se zvířaty,
číst runy a zabíjet zelený klony. Také míček jsem měl najednou
zelený ( THE TRUTH IS GREEN :). Šel jsem dál do sluncem osvětlené
místnosti a cestou se jedna kostra vrhla - mně k nohám a klaněla se
mi. Inu magie dokáže věcí. Vylezl jsem ven a chtěl knihu předat
chlápkovi, co mu patřila. Prohlásil však, že pokud jsem byl schopný
ji dostat, musím být Vyvolený ( HEIR ) a nechal mi jí.Pak jsem ještě
hodil řeč s modrým koněm, který říkal, že za pečetí v levém horním
rohu se někdo ozývá. Sbalil jsem si saky a paky a vyrazil zpět domů.
Lodi jsem se nechal odvést až do přístavu a začal zkoumat vlastní
sklep. Na runové desce stálo, že klíč od místnosti s poklady sice se
předával z rodiny na rodinu, ale jeden zákeřný pirat La Borne si ho
přivlastnil. Byl totiž zlatý. Kde se nachází La Bornův poklad ale
neví. Nakonec mne poslali na PRINCIPAL ISLAND, ať se zeptam tam.
Ptal jsem se všude a dozvěděl se, že nedavno byl nalezen La Bornův
denník. Ať prý se zeptám námořníka v hospodě. Námořník v hospodě si
však denník nenechal a prodal ho do knihovny. Tam jsem nakonec
zastihl slona, který jím cestoval. Přečetl mi návod a já si ho
napsal na kus papírku ( ve skutečném životě ). Bohužel ten papírek
jsem již ztratil, takže si cestu opište sami. Zvěděl jsem, že je na
ostrově Proxima ( PROXIMA ISLAND ). Kdo by mne tam mohl dopravit?
Samozřejmě námořník, který mne již jednou zavezl na poušť. Vypravil
jsem za ním, ale on se na mne vykašlal. Jeho přítel se však zrovna
vrátil z cesty kolem polokoule a měl jachtu na prodej. Za pouhých
200 penízků. Lítal jsem doslova jako blbec, něž jsem ty prachy
nakradl. Nakonec jsem však prachy koupil a na Proximu jsem si dojel.
Pak jsem postupoval přesně podle návodu. Dostal jsem se před bránu
muzea. Považoval jsem to za nemístný vtip. Když jsem se ale bavil
s obyvateli, řekli mi, že poklad je v muzeu. Na východě ostrova
( v pravo, když jdete z přístavu ) jsem narazil na vynálezce, který
hledá reostat do svého jet-packu. Jeho soused měl na dveřích zámek.
To ybch nebyl Twinsen, abych to neprozkoumal. Vrhl se na mne sice
klon, ale koulování jsem vyhrál já. Vypadl z něj klíček a já mohl
dovnitř. Chudák jeden zatrápený králík tu měl domácí vězení, a co
víc, jeho bratr seděl v base na ostrově Principal. Slíbil jsem, že
mu pomohu. Přímo naproti přístavu byl dvorek, ve dvorku obchod a
dům jednoho slona. Ten mi dal nějaký ovládací panel. Napravo od
přístavu ( západ ), jsem potkal podomního prodavače fénů. Udal mi
jeden. Uvnitř fénu je určitě reostat a tak jsem běžel za vynálezcem.
Ten jet-pack odstartoval a ono to funguvalo. Teda, jet-pack to
zrovna nebyl, lítat se s tím nedalo, ale vznášelo se to, a tak to
nazval proto-pack. Nabídl mi 10 penízků, jestli mu to otestuju.
Nebylo námitek a tak jsem šel dál i s jetpackem. Prohlédl jsem ještě
zbytek západní části ostrova a narazil na motorku a jeep. Motorka mě
hodila k runovému kameni. Tam jsem se dozvěděl heslo k druhému
kámeni. Cesta k němu však byla zablokována vysokou stěnou a podobnou
pečetí, jakou jsem viděl v Bílé poušti. Vrátil jsem se do města a do
přístavu. Když jsem si prohlídl, kam bych všude mohl, padl mi do oka
Ostrov rebelů ( REBELION ISLAND ). Vypravil jsem se tam, ale vyhnali
mne střelbou dřív než jsem se stačil vylodit. Doplul jsem tedy ke
břehům Haimalájských hor ( HAIMALAI RANGE ). Tam stál rebel a řekl
mi, že rebelové mne k sobě nepustí dokud na zádi me lodi nebude vlát
černá vlajka piráta La Borna. Doufal jsem, že je u pokladu. Provedl
jsem ještě průzkum bojem nedaleké vojenské základny, avšak dovnitř
jsem se skrze zavřené dveře nedostal. Vrátil sjem se k lodi a odjel
na Principal. Navštívím bratra toho zamčeného králíka. Opravdu, ten
králík v okně, co jsem ho dříve viděl, když jsem běhal okolo, byl
jeho bratr. Prazradil mi tajné heslo, a že když to vyřídím zpět
bratrovi an Proximě, dostanu červenou kartu. Učinil jsem, jak mi
řekl a obdržel červenou kartu. Rozhodl jsem se, že půjdu do muzea.
Koupil jsem si lístek a vstoupil. Prohlédl jsem si exponáty a
našel inkriminovanou truhlu. Bohužel, když jsem chtěl něco zcizit,
byl jsem chycen a přivolaný klon mne zatkl. Objevil jsem se v base.
U zdi tam byla podivná mříž. Použil jsem jí a podlaha mne zavezla do
kanalizací pod městem. Vylezl jsem kanálem uprostřed věznice a zabil
hlídače. Z skříně ( v pravo dole ) jsem si vzal věci a prozkoumal
kanál vedle skříně. Vedl pod muzeum, ale v muzeu byla zdvižená mříž.
Prý z bezpečnostních důvodů. Vrátil jsem se do basy, znovu zabil
stráž a pokecal se slonem. Že prý to tlačítko za jeho zády spojil s
alarmem v muzeu. Pak prý je vevnitř tma, jsou zapnuty jen senzory na
podlaze a vše hlídá jen pár mechanizovanejch potvor. Člověk by prý
ale musel létat, aby se dostal přez senzory v podlaze. Poděkoval
jsem mu a vyšel ven. Povšiml jsem si, že muzeum má boční vchod na
červenou kartu. Šel jsem tedy tudy a dostal se nad kanálovou mříž.
Sjel jsem do podzemí, vrátil se do basy, zbil strážného a pustil
poplach. Honem jsem se podzemím vrátil a nechal se vyvézt mříží. V
muzeu již byla tma. Použil jsem proto-pack a letěl vnitřkem. Za
chvíli jsem se dostal k vlajce. Vylezl jsem na podstavec a jemně ji
ukradl. Leťel jsem dál, do patra. V patře jezdily dvě mechanický
potvory. Já však pozorně četl plakáty na začatku hry a věděl jsem,
že stačí se nehýbat a robot si mne nevšimne. Nehýbat však znamená
položit nohy na zem a tak je to možné jen na podstavcích s exponáty.
Nakonec jsem se prokolébal ( tak vážně vypadá když lítáte ) až k
pokladu. Úspěšně jsem ho vykradl. Už se mi nechtělo vracet se tak
složitou cestou a tak jsem prostě šláp na podlahu a nechal se
zatknout. Utéct byla hračka, přimontovat vlajku na loď taky a hurá
na Ostrov rebelů. Tam jsem již bezproblémů přistál a po krátkých
rozhovorech se všemi členy rebelského hnutí ( i v hlavním stanu )
jsem se stal právoplatným členem a současně vedoucím komanda.
Komando bylo sestaveno za účelem vylodění na již dříve zmiňované
vojenské základně v Haimalájských horách. Povstalci totiž věří, že
na druhé polovině ostrova je život a chtějí se k němu probojovat.
Fun Frockovi vojáci také zatkli jejich přítele a vůdce a drží ho
pravě v oné pevnůstce. Já samozdřejmě souhlasil, že jim pomohu.
Nasedli jsme do vloďovacího plavidla a vylodili se u hor. Okamžitě
začal útok. Přežil ho jen jeden králík a já. Kdykoliv jsme se však
snažili dostat dál, hlouběji do pevnosti tak mi králíka zabili. Už
jsem chtěl odjet a tak jsem si pokecal s rebelem hlídajícím moji
loď ( jachtu ). Ten mi poradil zničit radar v pravém horním rohu
obrazovky, kde jsme se vylodili. Učinil jsem tak a najednou byl útok
jednoduchý. Na cestě nebylo tolik příšer. Mimochodem, kdykoliv
králík hebnul stačilo se vrátit do přístavu. Problém byl jen v tom,
že zabité příšery se po znovunahrání oblasti znovu objevily. Nakonec
jsme se probojovali až k tanku, králík do něj nasedl, já také a vše
bylo najednou snažší. Tank prostě jsel a likvidoval vše živé. Také
mu nedělala problém vrata pevnosti. Už jsme byli vevnitř, když mi
králik povidá, že nemám dost sil na zabíjení červenejch klonů. Já
ale měl tučňáka a toho červení kloni úplně nenávidí. Pomohl jsem
zabít vojáka dole a pak tučňáka postavil doprostřed schodů tak, aby
do něj začali oba kloni střílet. Pak oba vybuchli, dali mi klíček a
já mohl dál. Odbach jsem vojáka, druhého a pokračoval dveřmi vlevo
až k věznici. Pokud jste použili některé dveře vpravo, musíte si
dojít pro klíček vpravo dolů, ale hlídá tam žlutej klon a doktor s
pistolí. Věznici hlídal červenej klon. Nevěděl jsem jak na něj, ale
najednou se šel převlíknout a už z něj byl zelenej. Toho přece
zmáknu, řekl jsem si a párkrát použil kouli. Nemilým překvapením
byla elektrické hůl, kterou používal, ale co se dalo dělat. Popošel
jsem dál. Ve vězení jsem našel přítele rebelů a dál už jsem nešel,
průchod na druhou půlku planety hlídal opravdický červený klon. Na
toho už jsem neměl. Vrátil jsem se i s oběma rebely a potom proběhl
pevnost. Odplul jsem na domácí ostrov ( CITADEL ISLAND ). Mile mne
překvapilo, že jachta přistála u mola pár metrů od mého domu.
Co se dělo doma si přečtete za tímto butónkem .
výheň