++++++
+< ++
+++W A R P+++
++ >+
+++++++
WARP Label Party
(26.3.1997)
Ku příležitosti průletu komety Hale Bobb "účinkovali":
DJ Mark Broom
JEGA
Autechre
Když jsem takhle jednou v neděli poslouchal Novinky na
alternativní scéně (Radio 1), které jako vždy uváděl Josef Sedloň,
zaslechl jsem podivuhodné industriální zvuky. Jejich rytmická stavba
mi začala být povědomá a tak jsem s napětím očekával co se z toho
vyklube. Bylo to poslední singl od mého oblíbeného elektronického
teamu Autechre. Jaké bylo mé nadšení, když Josef oznámil, tím svým
klasickým způsobem ", že by se i tenhel projekt měl objevit v Praze
někdy koncem března." V počátečním nadšení jsem tuto horkou novinu
urychleně oznámil Ferdovi a jen tak mimochodem prohodil, jestli by
se mnou na Autechre nešel. Po menším zaváhání svolil, a tak jsme
začali plánovat velkou výpravu do Roxy. Naši otrlejší a zkušenější
kamarádi nás začali strašit historkami z podsvětí, které se jenom
hemžili naspeedovanými feťáky a vůbec vším tím balastem, se kterým
jsme se měli v díře jménem Roxy setkat. Naše nadšení začalo pomalu
upadat, ale přes všechny tyto nepříznivé zprávy jsme nakonec asi
týden před konáním Warp label party zakoupili lístky v předprodeji
Ticket Pro. Prodavačka kroutila hlavou a absolutně nechápající se
nás otázala, zda-li se jedná nějakou party nebo co to ten Autechre
vlastně je. Nakonec lístky našala a vítězoslavně nám oznámila
omračující cenu 640 Kč přesně. No dobře, je to drahé, ale kdy jindy
budeme mít tu možnost slyšet Autechre naživo, tak jsme ty zatraceně
drahý lupeny koupili. Jaké bylo však naše překvapení, když jsem
zaostřili naše bystré zraky na pořadová čísla vstupenek: 18 a 19.
Začali jsme bouřlivě diskutovat o tom, zda-li je vůbec možné za
6000,- Roxy zaplatit, ale na druhou strany jsme byli vlastně rádi,
protože se tím jedině snižovala pravděpodobnost sblížení s
rezidentní sebrankou Roxy, která tento klub navštěvuje za účelem
získání potřebného množství denaturovaných tekutin a tvrdých dorg.
Další atribut, kterým se vstupenka honosila byla položka s názvem
START, tedy začátek party. Hodnota 21 nasvědčovala tomu, že se jedná
noční akci, ale co nás překvapilo nejvíce byl výčet všech
účinkujících. Bylo jasné, že Autechre je sice hvězda večera, ale že
to ještě není záruka dobré zábavy po celou dobu party, protože
individua v položce support nám opravdu nic neříkala. Rozhodli jsme
se tedy, že zavoláme do Radia 1 Josefovi a zeptáme se, jak to v tu
středu v Roxy vlastně bude vypadat. K celé akci došlo až den před
samotnou party a to už byla na Radiu pěkně husto. Josef se snažil
zvýšit počet návštěvníků této akce firmy Lighthouse (i v této firmě
má Josef prsty) tak, že skoro za každou reklamkou na Warp label
party oznamoval novinu, že cena na místě zůstává stejná jako v
předprodeji (to nás samozřejmě neuvěřitelně potěšilo :-) a ještě, že
každý 5. dostaně kazetu TDK zdarma. No komerce jak Brno, ale co se
dá dělat, už jsme to jednou koupili tak to musíme jít vytrpět.
Mezitím se ale Ferda konečně dovolal do Radia a Josef mu ochotně
sdělil, to co, už asi půl dne hlásal na Radiu 1 plus to, že Autechre
vystoupí asi tak kolem 23-24 a že budou hrát tak 2 hodinky. Situace
byla tím pádem jasná: Ferda by se ani za boha nedostal do svého
pelíšku, a tak nekompromisně prohlásil, že na hvězdu večera nepůjde.
Byl jsem trochu na rozpacích, co s tím, ale nakonec jsme se dohodli,
že Ferda poskytne zadarmo lístek tomu, kdo by šel místo něj, ale
situace nevypadala zase tak růžově, jelikož ani tento argument
nepřesvědčil prvních 5 kandidátů, které jsem promptně informoval
pomocí rychlé služby Telekomu. Sedmým byl můj věrný bratranec
Manfred, který svého rodinného příslušníka nemohl nechat na ocet,
zvláště pak, když se poprvé v životě pouštěl na tenký led v podobě
návštěvy poněkud tvrdšího zábavního podniku jménem Roxy.
Kolem 21:00 jsme tedy ve středu 26.3. vrazili s Manfredem obtěžkáni
drahými lístky a plnými peněženkami do Roxy:
ReDox: Cestou jsme ještě rozmýšleli, jak se vlastně do Roxy co
nejrychleji dostanem a já jsem se začal psychicky připravovat na
první klubový zážitek v mém životě.
Manfred: První krůček a zrovna v Roxy, to jsem mu fakticky
nezáviděl, zvlášť, když mu někdo vsugeroval hrůzostrašné příběhy
(hlavně o záchodech). Já už v Roxy jednou naskok byl, a tak jsem to
bral celkem klidně bavící se jeho poznatky.
ReDox: Pomocí metra a vlastních nohou jsme se dopravili do Roxy. Už
zdálky se ozvýlo podezřele monotonní bušení a okolí vchodu
nevypadalo moc vábně, ale měli jsme holt lístky za 320,-, takže na
nějaké rozvažování, jestli tam jít nebo ne, nebylo ani pomyšlení.
Manfred: To jsou ty první krůčky, vchod ušel, ale ta cena lístků
byla fakt přehnaná!!! (Tímto bych chtěl poděkovat Ferdovi, který mi
zadarmo přenechal svůj lístek a doufám, že ta kazeta, kterou jsme
mu od tamtud přinesli, byla alespoň malou cenou útěchy.)
ReDox: Cena lístků se mi zdála přehnaná, už když jsme společně s
Ferdou nakupovali dva lístky na tuto party asi týden dopředu. Oba
dva jsme si tenkrát mysleli, že už bude vyprodáno, ale jaké bylo
naše překvapení, když jsme si na lístcích přečetli pořadové číslo:
18 a 19. Prodavačka se na nás tvářila jako na blázny, kteří si
kupují pekelně drahé lístky na akci, vo kterou není prakticky žádný
zájem. Moje rozčarování dorazila reklamní akce na Radiu 1, jejíž
účel měl pravděpodobně počet účastníků zvýšit (což se nakonec
povedlo), takže jsem na Auterchre šel trochu rozladěn. Ale o tom už
byla řeč v úvodu a nehodlám to dál rozvádět.
Manfred: Kontrolní útržky skončily v prackách místního Trhače. Do
rukou nám vrazil letáky na výrobky TDK a mě ještě onu kazetu.
Temnou chodbou bušili silné basy a můj optimizmus se začal vytrácet.
Rychlokurz u ReDoxe doma mně připravil na trochu jiný hudební
zážitek, který s DUC DUC PARTY neměl vůbec nic společnýho, ale to,
co se linulo po schodišti se jinak nazvat nedalo.
ReDox: Sestoupili jsme ze schodů a já se začal netrpělivě rozhlížet
a vyhledávat ležící feťáky a podobná individua, na které mě
připravil Fatal. Místo nich zde posedávalo sotva 10 lidí podivného
vzhledu a v hlavním sále se kromě DJ Mark Brooma, zvukaře a pár
temnotou zahalených kuřáků nenacházel nikdo. Parket byl prázdný a
foukače "oxidu uhelnatého" vypouštěly šedý plyn do volného prostoru.
Člověk, který si říkal Mark Broom, se nacházel na nejvyšším stupni
pódia, které bylo obleno asi tunou kabelů a různé zvukotvorné
techniky. Jeho práce zpočívala v tom, že na dvou gramofonech
neustále měnil nějaké vinyly (tato činnost však neměla absolutně
žádný vliv na výsledný zvukový výstup) a zmýtal s sebou ve
stejnorodém rytmu, který se za celou dobu jeho účinování nezměnil!
Začínal jsem nabývat dojmu, že do sluchátek si pouští muziku z
walkmana a náhodně otáčí s čudlíky na automatickém bubeníku.
Manfred: Uff, druhá cigareta po vstupu a to jsem ještě měl před
sebou orientační běh do šatny. Nikdo by jste nevěřili, jak člověk
snadno zabloudí v pološeru a za zvuků depresivního DUCÁNÍ. Dalších
14mg dehetu mně stál pohled na DJ Brooma, a tak jsem si raději šel
koupit pivo do horního báru, což byla zásadní chyba. Broom byl shora
ještě impozantnější. Podivný to brouk v bílém tryčku se vlastně
ničím nezabýval a pouze koketoval s někým pod pódiem a klátil se do
rytmu. Na plátně běželo asi nějaké univerzální demo a na parketě
hopsal jediný šílenec, kterého ReDox dole v mlze přehlédl. Na
balkóně seděla sfetovaná osoba neurčitého pohlaví a zaujatě s sebou
třískala o zábradlí, zároveň vítajíce známé příchozí.
ReDox: Ze začátku jsem si myslel, že reklamní kampaň v Radiu 1
nezabrala a že stávající počet účastníků této párty se nezmění, ale
to jsem ještě netušil, jak to na podobných party bývá. Okolo 10
hodiny (tedy Márk Brům už hodinu nepřetržitě měli amplitudu
výstupního tucání, občas připomínajícího mlácení kladiva do topení,
či jiných rozsáhlých kovových dutin) se začalo Roxy zaplňovat lidmy.
Jejich záměry a vzhled se značně různili. Pro jistotu jsme zabrali
volné židličky nevalné kvality v prvním patře a společně s ostatnímy
zvědavci sledovali počítačové animace. Byla to asi tak jediná
zábava, které se člověk v tu chvíli mohl věnovat, protože poslech
hudby hraničil s utrpením.
Manfred: Další pivo ( tentokrát z dolního báru a o bůra levnější) a
vědecká debata o "klubových štětulích." Jsou to takové mršky,
neuvěřitelně sexy oblečené, ale zkušenost říká, že nenajdete lepší
příležitost, jak přijít k úrazu, neb bývají obklopené nadrženými
šamstry a sami o sobě jsou značně agresivní. Zbytek je většinou směs
různých ras, vyznání a povolání. V davu bylo možno zahlednout
skejťáky, tvrdé máničky, ulízance, upatlance, homosexuály,
anarchisty, dealery, feťáky, alkoholiky, no prostě všechny možný
ály, isty, áky i ance. Člověk si tak připadal jak na mezinárodním
sjezdu magorů pod záštitou UNESCO. Do toho všeho nastoupila JEGA.
Kterou jsme rozpoznali jen díky změně počtu osob na pódiu a jiných
triček obou DJ's. ReDox se ukájel Matonkou a oba jsme vychutnávali
atmosféru večera.
ReDox: Sedět na jednom místě nás nebavilo, a tak jsme se po určitých
časových intervalech zvedali a pomalým krokem procházeli katakombami
klubu Roxy. Cestou jsme narazili na vysmátého chlápka, který
prodával skoro celou produkci značky Warp, a to jak v CD, tak ve
vinyl podobě. Nadšeně jsem se začal prohrabávat asi 20 deskami
převážně od Autechre a zaujala mě vinylová verze perfektního EP,
které Autechre vydal někdy v roce 1995: Garbage. Neváhal jsem a
okamžitě jej za finanční pomoci Manfreda zakoupil. Jednalo se o
limitovanou edici, a tak jsem byl rád, že jsem právě toto perfketní
dílko sehnal na vinylu. Zkoušeli jsme také najít místní čajovnu, ale
nepodařilo se. Chill-out room byl po celou dobu účinkování JEGY
přeplněný a tak jsme se nemohli podívat ani tam. Okolo 23 hodiny byl
už parket zaplněn a kouřová i světelná technika běžela naplno. S
velkými obavami jsem byl nucen navštívit místní WC. Cestou mě
zastavil jakýsi němec a svojí mateřštinou se mě zeptal, zda-li se
jedná opravdu o veřejné záchodky. S radostí jsem odvětil: JA.
1/2
výheň