Manfred:  To, že se v dnešní době vydávájí tituly na vinylu mně mile
      překvapilo,  a  tak  jsem  k  Autechre pojal ještě větší náklonnost.
      Teď  napíšu, že jsem si šel pro třetí pivo a čtenáři si o mě udělají
      mylný  obraz  alkoholika,  ale snažím se objektivně zhodnotit průběh
      večera  (ReDox by to mohl odvozovat od Matonky, kdyby nevykrvácel na
      vinylu). Najednou se nálada v sále změnila. Nástup Autechre byl sice
      hodně  podobný  ostatním,  ale mistři se nezapřou. Všichni se začali
      soustředit k pódiu, a tak jsem začal přemlouvat ReDoxe, aby jsme šli
      dolů  do  kotle.  Nakonec  svolil  a  tím  pádem  bude  objektivnost
      reportáže  poznamenána  poskakujícím  spoceným davem a bezprostřední
      blízkostí  beden,  jejichž  hlasitost  se blížila hranici únosnosti.
      Autechre  hrající  naživo  se dosti odlišují od studiových nahrávek,
      ale  hodnocení  nechám  na  ReDoxovi,  protože  sám  tuto  hudbu moc
      neposlouchám a nebyl bych moc přesvědčivý.

      ReDox:  Ze  začátku jsem Autechre ani nepoznal, ale asi tak po první
      minutě  bylo  jasno.  Na  pódiu  se  stejně jako při účinkování JEGY
      pohybovali  dva  muži.  A  tak  jediné,  podle čeho se dali Autechre
      rozpoznat,  byly  krátké  vlasy obou protagonistů. Pokud jste viděli
      fotku  ve  Výhni #6, tak si asi pamatujete, že krátké vlasy má pouze
      jeden  člen  tohoto projektu, ale k mému překvapení se ne Warp label
      party  nechal vyholit i druhý jinak dlouhovlasý Rob Brown. Atmosféra
      kotle  se  začala  stupňovat a Autechre zákeřně mněnili rytmus. Tato
      specifická  vlastnost  jejich  muziky  výrazně  zmátla  choré  mozky
      poskakujících  tanečníků.  I  když  jsem  jim to ani moc nezazlíval,
      protože  po  vymejvárnách,  které jim uštědřili Mark Broom a JEGA se
      každá  změna  rytmu  zdála jako neuvěřitelná věc. Zmatení se snažili
      zakrýt potleskem,  ale i tato kamufláž se po chvíli stala trapnou, a
      tak  jim  nezbývalo  nic jiného, než se na silně industriální muziku
      víc  soustředit. Já osobně jsem se začal obávat, že Autechre hrající
      naživo  výrazně  pochlebují skákačům, ale celkový dojem z jejich asi
      douhodinového  účinkování  byl  jiný.  Pominu-li totalní nefunkčnost
      dýchacích   orgánů,  kterou  způsobily  postranní  chrliče  a  malou
      rozlišovací  schopnost mého sluchového orgánu (stát 8 metrů od beden
      v  Roxy  není  žádný  med,  zvláště pak, když hrají Autechre) a očí,
      musím   uznat,  že  to  byl  pro  mě  velice  zajímavý  zážitek.  Je
      podivuhodné  sledovat, jak Autechre svojí hudbu vyrábějí. Sean Booth
      byl  neustále  v  pohybu,  s  malou baterkou v ústech obhospodařoval
      okolní techniku, připravoval sapmly a drumsekvence. Rob jeho výrobky
      moduloval  pomocí rúzných efektorů a zesliovačů (místo baterky celou
      dobu mohutně natahoval z cigarety, což mě trochu zarazilo, ale co se
      dá  dělat).  Výsledný  zvuk  stál  zato.  Volili  převážně osvědčené
      drumsekvence,  jaké  můžete  slyšet  na  jejich albech a samozřejmně
      nezapomněli  na  zajímavé  melodie  v  pozadí. Na konci jednotilvách
      celků  postupně  stahovali  drumsekvenci  a  na  povrch  vystupovala
      klasická  ambientní  melodie, tak, jak ji u Autechre známe. Rozhodně
      to ale nebyl klasický studiový Autechre, takže to pro mě byl opravdu
      zajímavý  zážitek. Je jasné, že hraní naživo je podstatně složitější
      než ve studiu, ale Autechre to zvládl na jedničku.

      Manfred:  Trošku mně zamrzelo, že potlesk se dnes považuje za projev
      váhavosti  a  ne  za  ocenění vynikající hudebního výkonu (nikoli ve
      Wattech).  Daleko  častěji se nechutně pískalo a hučelo. Publikum si
      tak  vyžadovalo  rytmické  části  a nebylo schopno příjmout kvalitní
      ambientní  pasáž.  Nebudu  ze sebe dělat tvora, který chladně stál a
      pouze  poslouchal,  ale  musí  se  uznat  že  ambientní  části  byly
      poslechově   podstatně   zajímavější.   Autechre  skončili  naprosto
      nečekaně,  což jsme zaregistrovali díky Broom DUC DUC, které plynule
      navázalo.  Měli  jsme  toho  plné zuby, a tak jsme se co nejrychleji
      snažily   odejít,  což  nám  úspěšně  znemožňoval  šatnaman.  Trhači
      komentovali  náš  odchod  slovy: "Ty vole vono je teprve půl druhý a
      voni už jdou domů!" Nevím jestli je zvykem být pod vlivem ducajícího
      blba  až  do  pěti  do rána, ale oba jsme toho měli až po krk a byli
      jsme  rádi,  že  můžem  na čerstvý vzduch. Celkově mne Autechre mile
      překvapili,  ale  to  co  bylo  okolo  nasvědčuje tomu, že smysl pro
      kvalitu  je u návštěvníků Roxy značně zakrnělý, a že hudbu této ráže
      je   lepší  poslouchat  doma  v  klidu  při  plném  komfortu  vašeho
      přehrávače (nejlépe gramofónu).

                                    Rating: OK

                                                      Manfred, ReDox


            výheň