• Znovuzrození •

                                Návrat mamutů
                             -------------------

     Probudil se až příštího rána. Viděl, že je zachumlaný v peřinách.
     Asi ho tam Mufar odnesl.
     Na  starcovi bylo  něco velmi  zvláštního. Ačkoliv  byl starý,  neměl
     ještě tak bílé  vousy, třeba tak jako Děda  Velkohuba. Děda Velkohuba
     byl člen jejich rodiny, než je přepadly krysy.
     Bylo to  před dlouhou dobou, byl  asi o dvě hlavy  menší, než je těď.
     Jejich rodina byla složena z Dědy, otce, matky a svého bratra Remuse,
     který  byl  stejně  starý  jako  on.  Bydleli  v  jednom  ze  starých
     rozbouraných chrámů  na Jihu. Jednoho  dne přiběhly krysy,  bylo jich
     asi padesát,  a oni se  bránili jenom klacky.  Vedla je krysa,  velká
     jako člověk, která  se někdy zvedla na obě nohy.  Romul utekl tak, že
     běžel  před  krysami  ven  a  vydržel  běžet  až  k zakázanému místu,
     k jezírku s vodou, ze které šel  Kouř Ohně Předků. Tam se krysy bály,
     dokážou ho cítit. Zdržel se tam  asi jeden den, než krysy odešly, pak
     vyběhl ven a  běžel na Sever. V jedněch troskách  našel Mufara jak se
     bránil kryse. Romul po ní hodil kus kamene z trosek a zabil ji. Mufor
     si ho  oblíbil, a navrhl, aby  šli na Sever, kde  je sice málo jídla,
     ale taky málo krys. Mufar měl  takovou zvláštní Tyč. Dlouhou jako sám
     Mufar. Byla pevná  jako kámen, ale netříštila se.  Mufar říkal, že je
     z takového materiálu,  který vyrobili Předci na  podpěru chrámů. Když
     cestovali na Sever  začala Romulovi opadávat kůže. Mufar  říkal že to
     způsobil Kouř Ohně Předků, dokázal to však vyléčit.
     Ze zadumání ho vyrušil táhlý  podivný zvuk zvenčí. Romul rychle vstal
     a vzal starcovu Tyč  do ruky. Vyplížil se ven. Bylo  ještě šero a tak
     hodně neviděl. Zíral chvili na led  a čekal. Zvuk se ozval znovu, ale
     o něco blíž. Romul otočil hlavu tím směrem. Jak se rozšeřovalo uviděl
     najednou  Romul  obrovské  zvíře,  jak  se  pohybuje na vodou pokryté
     ledové pláni.  Chvíli ještě čekal.  Když už viděl  zvíře téměř jasně.
     Trochu  si ho  prohlédl. Bylo  vysoké jako  čtyři lidé, mělo obrovské
     čtyři nohy a  podivnou protáhlou hlavu s rukou  dlouhou jako obě jeho
     nohy dohromady.  Z tlamy mu  vyčuhovaly dva protáhlé  zakroucené zuby
     a jeho uši  byly velikosti Romulovy  hlavy. Svými zuby  rozrývalo led
     a hledalo kousky dřeva.
     Romul přišel opatrně k Mufarovi a tiše mu zašeptal do ucha:
     "Vstávej ,Mufare, vstávej"
     "Co se zase děje?"
     "Nějaké velké zvíře je venku a hledá dřevo."
     "Jak je velké?"
     "Jako čtyř lidé, poslouchej"
     Znovu se ozval táhlý zvuk.
     "Aha. Už  vím to bude  nějaký slon, ale  ti měli už  dávno vymřít. Co
     tady dělá tento."
     "Já  nevím,  ale  má  takové  velice  dlouhé  zahnuté  zuby,  kterými
     rozhrabává led, jako bláto."
     "Jejda. Tak to nebude slon, ale  mamut. Jediný problém je, že už před
     25 000 lety vymřeli."
     "Jak se sem tedy dostal?"
     "Buď to je zmutovaný slon, nebo .."
     Mufar se odmlčel a chvíli se soustředil.
     "Aha"pokračoval"je  to  nejspíš  jeden  z  těch  vyklonovaných mamutů
     z Německé ZOO."
     "Co je to vyklonovaný?"
     "To znamená uměle vyrobený."
     "Někteří  mamuti  zamrzli  v  ledu.  Podle  jejich  vzoru se podařilo
     Předkům vyrobit jejich potomky."
     Mamut  venku znovu  zatroubil a  bylo slyšet,  jak vyhrabává  nějakou
     kládu z ledu. Romul se šel podívat co vyhrabal. Mamut tam stál a svou
     dlouhou rukou svíral poměrně velký stromek.
     "Využijeme rychle  situace a použijeme  mamuta na to,  aby nás odvezl
     přes zamrzlé moře na pevninu."
     "Co je to moře?"
     "To je velká  louže vody, hluboké a rozsáhlá.  Právě stojíme na jejím
     zamrzlém břehu. Rychle  běž chlapče pro věci. Já  zatím promyslím náš
     plán."
     Romul a Mufar zašli do jeskyně.  Mufar vzal jednu větev a ohmatal ji,
     potom vzal další a další, a teprve tu si nechal. Romul zatím pozbíral
     kožešiny,vzal upečenou krysu a malou krysí  rodinku a dal je do svého
     vaku. Sebral Tyč  a luk s šípy a  vydal se ven. Mufar se  již opatrně
     podle sluchu blížil po ledu k  mamutovi. Romul ke starci tiše přiběhl
     a chytl ho za ruku.
     "Jak ho hodláš přimět, aby někam šel?"zašeptal mu do ucha.
     "Touto větví  ho klepnu přes  hýždě a on  se doufám rozběhne.  Pak mu
     budu jejím listnatým koncem mávat před  očima a on poběží tím směrem,
     který bude větev."
     Romul  se  s  Mufarem  přiblížili  k  zadku  ohromného zvířete. Romul
     chytnul Mufara za  ruku a jemně ji přiložil k  srsti. Mufar si mamuta
     lehounce  ošahal a  pak ne   něj rychle  vyskočil. Ve  stejnou chvíli
     skočil i Romul.
     Jakmile  oba dopadli  na mamutův   hřebet zneklidněl  a otočil  na ně
     hlavu.  Když je  uviděl tak  se zvedl  a vyskočil.  Romul a  Mufar se
     naštěstí pevně drželi jeho srsti, a tak nespadli. Mamut takhle chvíli
     skákal a otřásal  se, ale když zjistil, že  své cestovatele nesetřese
     uklidnil  se, a  pokoušel se   na ně  dosáhnout chobotem.  Romul však
     okamžit  vzal Tyčí  mamuta  přes  chobot, takže  bolestivě zatroubil.
     Mufar  pak klepl  větví mamuta  do oháňky.  Mumut se kupodivu rozběhl
     neustále troubějíc. Mufar předal větev Romulovi a řekl:
     "Mávej tou větví ve směru, odkud jsme přišli."
     Romul  uposlech,  a  vskutku  mamut  vida  větévku  s  jehličím se jí
     pokoušel dohonit a rozběhl se směrem k pevnině.
     Jeli asi dva dny, než Romul uviděl modrou oblohu a pevninu pod ní.

                                     1/2 


            výheň