-[]- Stíny smrti -[]-
Ostří Balgardova meče se Warzorovi zalesklo v rukou. Podíval se
Gortogovi do očí a mohutnou ranou mu rozpoltil lebku až ke klíční
kosti. Gortog se bez hlesu sesunul k zemi. Warzor se pousmál a otřel
si čepel o trs horské traviny. "Nechápu, jak mi ten hlupák Silvesir
moh dát prachy za todle neschopný prase. Dyk to by voddělal sám i vod
toho svýho stolu!", posteskl si na neschopnosti svého klienta. "Ale
dokud cáluje, je tady šéf.", uklidnil se a porozhlédl se po
Gortogových věcech. Nenašel mnoho toho, čím by mohl vylepšit svůj
inventář, tak mu alespoň strhl bezcenný přívěšek, který se mu
povaloval na zkrvácené hrudi a uložil ho do váčku k několika zlatým
mincím. "Tak Gortog už vás votravovat nebude, už jsem ho poslal ke
všem ďasům.", zahlomozil bez zaklepání příchozí válečník, když
vstoupil do jasně osvětlené a bohatě vyzdobené místnosti, kde
pracoval malý obtloustlý stařík s liščím výrazem ve tváři. "Musíš to
tu všude vyřvávat ? Seš snad úplný hlupák ?!", kvíkl tlouštík. "No
tak promiňte, pane", začervenal se barbar a pomyslel si : Dědek
prašivej, ať drží zobák, nebo ho při Vertogorovi a všech ďáblech
pošlu do pekel za Gortogem ! "Kolik že jsem ti to slíbil ? Stopadesát
zlatých ?..." "Stopětasedmdesát !"
"Ano, stopadesát..." "Ne !", zahrozil Warzor, "bylo to
stopětasedmdesát a jestli mi je hned teď nevysázíte na stůl, tak se
vážně neudržim a voddělám i vás !" "Dobrá, dobrá, máš nějakou horkou
krev", pousmál se bez náznaku strachu Silvesir, a hodil na stůl váček
naditý až k prasknutí. "Tohle je stosedmdesát. Víc nedostaneš !" "To
mám nejradši, uzavírat vobchody s chudejma !", posteskl si na oko
válečník. "Kdo je u tebe chuďas, zmetku ? Mám víc peněz, než celý váš
rod dohormady ! Tady máš těch svých pět zlačáků, abys viděl, že
NEJSEM CHUDÁK", rozkřikl se slabým hláskem tlouštík. Barbar sebral
peníze ze stolu a spěšně odešel ze Silvesirova domu. Chvíli uvažoval,
kam to půjde roztočit, ale než stačil probrat seznam známých hospod,
v jedné ze sousedních uliček narazil na skromnou putiku nesoucí hrdý
název Královská pípa. Chuť na lok něčeho dobrého zvítězila a tak
vstoupil dovnitř. Přivítala ho málo osvětlená, špinavá, páchnoucí
a zaplivaná místnůstka s jedním oknem přikritým těžkým hnědozrzavým
kusem vlněné látky. Slastně nasál vzduch a sedl si k jednomu z mnoha
prázdných stolů. Po několika okamžicích mu na stole přistál džbánek
světle žlutého zakaleného piva bez náznaku pěny. Přiložil kameninu
k rozpraskaným rtům a nasál ten "nektar", jenž mu skřivil obličej
hnusem. Odplivl si na podlahu těžký zelený chrchel, který se mu
v ústech vytvoři po požití několika loků a utřel si svalnatou rukou
obličej. Chvíli bez zájmu jen na oko sledoval dění okolo. Náhle
zaslechl jedno jméno, jenž bleskově zbystřilo jeho pozornost : Gortog
! "A pak pržijit velky chlap a zabit ho jáko muchu!", zaskřehotal
malý zelený mužík s plochým obličejem, zjevně cizinec. "Dorgovy kosti
!", zaklel jeho vysoký společník v šedočerné kápi. "Proklatý bastard
!", přidal se třetí z kumpánů, zjevně ze všech nejmladší
a nejbojovnější. "Co teď ?", zeptal se muž v kápi a dodal: "Můžeš ho
aspoň popsat, Mall-Tille ?". Warzor zpozorněl a pomalu, neznatelně
začal tasit meč z pochvy na zádech. "ůóó... vypadal jako..", začal
cizinec a pátravě se rozhlížel po hospodě. Když jeho zrak padl na
barbara nejdříve vytřeštil oči, pak několikrát zalapal po dechu, když
nemohl uvěřit, že to, co vidí je skutečnost. Na to už válečník
nečekal. Bleskově tasil, přeskočil židli a rychle položil lesknoucího
se bastarda na dubovou desku stolu před Mall-Tilla. "Jakmile se
kdokoliv z vás pohne, pošlu ho do pekel za Gortogem !", zařval. Tři
společníci překvapením přestali dýchat a jen sledovali každý Warzorův
pohyb. "Tak a teďka mi řeknete, co všecko jste měli společnýho s tim
prašivym psem.", řekl, přitáhl si stoličku k jejich stolu a hrot meče
položil Mall-Tillovi na zelený krk. "Ehmmm... ůoo... vité pané... ja
sém se tu jen tak projišděl a viděl vas, jak ho zabil... To všé...",
začal koktat cizinec, který zjevně ztratil nervy jako první, provázen
nenávistnými pohledy svých kumpánů. "Nelži, Zeleňáku !", zahrměl
barbar. "Vím, že to nebyla jenom náhoda, že ses tam přichomejtnul.
Ještě jednou se pokusíš mi zalhat, useknu ti to tvoje ohyzdně zelený
ucho !", křikl. "ůo...", vysoukal ze sebe Mall-Till, teď už pokryt
šedomodrými skvrnami, které přicházejí na Till-Tongy, až když se
opravdu bojí. "Gortog byla náše svěda...", přihodil. "Teď už to
stejně nemá cenu tajit, tenhle Tillec to určitě vyžvaní celý.", začal
mluvit muž v kápi. "Jmenuji se Liverion, tohle je Mall-Till a tohle
Doxir", ukázal na své společníky a pokračoval: "Zabýváme se takovou
činností, no... ehm... jak bych to... pomáháme těm, kteří mají moc
peněz, aby se s nimi nemuseli tak vláčet a starat se o ne... Doufám,
že chápete...", pousmál se. Rozhlédl se kolem a pokračoval: "Prostě
jsme měli spadeno na Silvesirovu pokladnu. Gortog byl bývalý
Silvesirův žoldák a proto jsme ho použili, aby nám pomohl dostat se
do domu. No ale vy jste nám ho rozsekal. Ale vidím, pane, že nejste
voják, takže nemáte pražádného důvodu nás nechat poslat do žaláře."
"To tedy nejsem," odvětil Warzor, "jen mě Silvesir nechal zabít
Gortoga. Ale proč by nechával zabít chlápka, když stačilo zesílit
stráže, nebo ho prostě udat královským biřicům ? ", uvažoval barbar
nahlas. "No... víte... my jsme tam neměli namířeno jen pro peníze",
přihodil Liverion. "A pro co teda ?", zaujatě se zeptal válečník. "No
víte, co se o Silvesirovi říká v ... našich kruzích, abych tak řekl ?
Že své peníze získává skrz podsvětí. Ano, těžko tomu uvěřit, ale prý
financuje jeden podsvětní klan, který se zabývá únosy a podobně
a tenhle klan mu odvádí určitou část svého zisku. A věřte, nebo ne,
peněz se na tom musí vydělat hodně, že se to tlusčochovi ještě
vyplácí. No víte ještě jsme ....", hovořil dál, Warzorovi však další
slova zanikla v proudu myšlenek. Že by To tedy byli ti muži, kteří
unesli a pak zabili jeho rodiče ? Ano, jediné, na co nikdy nezapomene
bylo jméno, které bylo vyryto na stříbrné minci, pohozené na
mrtvolách jeho rodičů : "GILG-AMARNA", řekl nahlas. "Cože ? Vy ho
znáte ?", otázal se udiveně Doxir a ostatní na barbara vyvalili oči.
"Mám s ním nevyřízené účty... Velmi vysoké účty", procedil nenávistně
barbar mezi zuby a zastrčil meč zpět do pochvy. "Chtěli byste si
vydělat peníze ? Hodně peněz. Nejvíc, co jste si kdy v životě
vydělali ?", zeptal se po chvíli váhání. "Samozřejme ! Ano, určitě !
", volali jeden přes druhého. "Chci zabít Gilg-Amarnu.", řekl, když
se uklidnili. "Ne, to je holé šílenství. Krást to ano, ale postavit
se proti klanu je sebevražda !", vyrazil ze sebe překvapený Liverion.
"Nechal jsem vás žít a proto mi něco dlužíte", opáčil suše
s úšklebkem Warzor. "Ehm... No.. Aši nam níč nezbyva", vysypal ze
sebe Till. "Dobrá tedy, ale Dorg je mi svědkem, že to děláme z čirého
domucení", posteskl si Liverion. "Sežeňte si tedy věci na výpravu
a sejdeme se tu zítra za úsvitu", rozhodl válečník a zvedl se od
stolu. Ještě na odchodu see otočil a s úsměškem řekl: "A kdyby vás
napadlo se vypařit," a bez známky vtipu dodal, "po jednom vás zabiju,
jako Gortoga." Pak spěšně odešel.
Jitro začalo na obloze kreslit červánky a Královská putika se
začala plnit dobrodruhy nejrůznějšího zrna. Skupinka se již sešla
u jednoho stolu a začala projednávat, co podnikne dál. "Zajdeme za
Silvesirem a vymlátíme z něj, komu ty peníze dává", navrhl Doxir.
"Spíš zkusíme nějakou chvíli sledovat Silvesirův dům, a pak poznáme,
s kým se stýká a podobně. A pak se můžeme na někoho z nich podívat
více zblízka", odvětil Warzor a pokračoval: "Což takhle zjistit, kdo
je jeho spojka s Gilg-Amarnou ?" "By še dalo jistit. Mám zname
a pržitele, kterí mi radi pomožou", zaskřehotal Till. "Počkej,
Zeleňáku, co je vlastně tvým oborem ? ", podivil se s náznakem úsměvu
válečník. "ůo.. ja sem.. záméčnik.. by še dalo ržici", odpověděl
v podobném duchu Tillec a zachrastil v kapse svazkem paklíčů. "Aha,
je mi to jasný. A ty, Liverione, taky nevypadáš na prostého rolníka",
pokračoval ve vyptávání. "Ano, zabývám se esoterními vědami, ale to
tě, doufám, nemusí zajímat.", odpověděl poněkud namyšleně čaroděj.
"A já se dobře vyznám s mečem", přidal se bez vyptávání Doxir, "ale
konec představování, měli bychom se dát do díla". Vyšli tedy před
hostinec, nasedli na své koně a vyjeli z města směrem na západ.
1/2
výheň