Jen, co minuli stážní věž, pobídli oře do cvalu a rychle se
vzdalovali zatuchlým uličkám. Vedl je Tillec, na své neohrabané,
nicméně při běhu velmi zdatné klisně jakéhosi neznámeho původu.
Nejeli dlouho, snad jen několik desítek minut, než se dostali do
skromné vesničky mezi lesy. Mall-Till se zastavil u jednoho z domků
a otočil se na ostatní dobrodruhy: "Možná lepší, kdyš tu počkát...".
"Dobře, ale ty se snaž, " odpověděl Warzor. Till vešel do nízké chýše
a zavřel za sebou se skřípotem malá dřevěná vrátka. Chvíli se nic
podezřelého nedělo. Náhle se však zevnitř ozval přidušeným hlasem
smrtelný chropot, který v zápětí ustal do mrazivého ticha. Doxir
seskočil z koně a mohutným kopancem rozrazil dveře do chalupy.
Ostatní ho následovali. Vešli do malé, spoře osvětlené a zapáchající
místnůstky s několika kusy nábytku a poodhrnutou rohoží na podlaze,
která dříve zakrývala prkenný poklop do nitra hory, nyní však
odevzdaný napospas pátravým zrakům nezvaných hostů. Warzor k němu
přikráčela a několikrát se na něj postavil, aby vyzkoušel jeho
odolnost. Pak poodstoupil, rozpřáhl se k úderu a obrovským sekem
rozpoltil víko na několik kusů, které s rachotem spadly dolů. "Tudy",
křikl na ostatní a bez rozmýšlení skočil do temného otvoru. Liverion
odříkal jakási kouzelná slova a v tom okamžiku se mu konec jeho hole
rozzážil chladným, jasným, avšak neoslňujícím světlem. Modré paprsky
v mžiku odhalily svažující se cestu dolů. Vydali se tedy do hlubiny,
zbraně připravené k útoku. Vpředu postupoval Warzor s Doxirem, oba
s vytasenými meči, za nimi kouzelnik, s holí v ruce a odhodlaným
výrazem ve tváři. Jejich nohy občas neznatelně podklouzly po vlhkých
schodech, občas porostlých plísní či velkými koláči mechu. Stále
klesali níž a níž, až se před nimi na schodech objevil skličující
obraz: Mall-Till ležel na chladném kameni s proříznutým hrdlem
a kolem něj se leskly krvavé skvrny. Doxir se k němu rychle skolonil,
avšak zjevně mu již nebylo pomoci. Warzor si odplivl. "Musíme dál
a pomstít Tillce. Támhle jsou nějaké dveře", ukázal na konec schodů.
Doxir vstal, a naposledy pohlédl na mrtvého přítele. Sestoupili ještě
několik schodů až k mohutným plechovým dveřím. Oba barbaři se do nich
opřeli, zrezivělé panty a kování však překvapivě dobře odolávaly.
"Ustupte !", přikázal kouzelník a oba ho poslechli, nechápaje, co se
chystá provést. Liverion pozvedl hůl a zamumlal několik kouzelných
slov. Z hole vytryskl proud oslnivého světla, narazil s rachotem do
dveří a v mžiku jimi prošel. Po něm v nich zůstala jen velká, kouřící
díra, kterou se všichni bez problémů protáhli. Náhle se ocitli
v nevelké místnosti tesané v kameni, se skromným nábytkem
a zhasnutými svícemi na stole. Rozhlédli se a spatřili ještě dvoje
další dveře, které odtud vedly. Warzor přišel je jedněm a chvili
u nich postával, zdálo se, že o něčem přemýšlí. Po chvíli řekl: "Za
nimi někdo čeká, připravme se na boj, přátelé!". A vskutku ! Během
pár okamžiků se dveře rozlétly a do místnosti začaly proudit davy po
zuby ozbrojených skřetů zjevně s nepřátelskými úmysly. Barbaři
zaujali taktická místa hned u dveří, takže mohli klást účinný odpor
hordám Sarlocků. Nejříve vběhl do místnosti s bojovým křikem mladý
válečník, se sarlockou sekyrou v ruce. Doxir se rozpřáhl a vodorovnou
ranou ho zasáhl do břicha, až téměř přečal jeho tělo na dva kusy.
Skřek dopadl s chropotem na zem a zalil kamenitou podlahu první
kaluží krve a hromádkou vnitřností. Následoval ho za chvíli další, po
mohutném zásahu Warzora. Ani Liverion nezahálel a jeho ohnivé střely
skosily vždy několik Sarlocků, jejichž dohořívající těla padala na
zem a znemožňovala dalším přes ně přecházet. Dálší strašlivý zásah
Warzora rozpoltil přibíhajícímu skřetovi hlavu a trup a skončil svou
skázonosnou cestu až v břiše. Když pak barbar vytáhl svou zbraň,
s otevřené rány vysříkly proudy krve a potřísnily Doxirovi obličej
a ruce. Jak čas ubíhal, hromadily se ve dveřích seškvařené či
prokláté mrtvoly Sarlocků, a barbarům, zborceným krví až po ramena,
začaly docházet síly. Nejinak na tom byl i Liverion, bylo vidět, že
kouzla sesílá už s vypětím všech sil. Náhle se začali skřeti
stahovat. Na pronásledování neměl nikdo náladu, tak alespoň
rozpoltili lebky či pročali břicha opozdilcům a začali si ovazovat
rány a sbírat síly. "Co tu ti proklatí červi dělali ?", otázal se
první Warzor. "Netuším, nikdy jsem v těchto krajích nebyl a tento
druh skřetů jsem viděl poprvé", odpověděl Liverion. "Já jsem se tu
narodil. Jsou to Sarlockové, hloupí, oškliví, krutí a bezohlední
skřeti, kterým je vše lidské cizí", přidal se Doxir, přikládaje na
svou nohu obklad z listů z virhelového stromu, známého svou léčivou
schopností. "Musíme dál, Mall-Till tu za někým šel, musíme ho najít
též a zeptat se ho", řekl Liverion. Tři přítelé pozbírali své věci
a vydali se na další cestu podzemními prostorami.
...pokračování příšte..
Bernie
výheň