V . I . S . I . O . N . S of E . U . R . O . P . E
Tento rok o sobě dali dvěma alby opět vědět chlapci z víceméně
skandinávského (přesněji finsko - švédsko - německého) spolku STRATOVARIUS,
kterému šéfuje rychloprstý kytarista a skladatel Timo Tolkki. Od posledních
personálních změn před albem "Episode", má po svém boku kromě svých
krajanů, zpěváka Tima Kotipelta a basáka Jari Kainulainena, dva ostřílené
profíky; Švéd Jens Johansson je znám z působení s Yngwie Malmsteenem,
bubeník Jörg Michael snad ze všech německých kapel ale především z Running
Wild. Středem naší pozornosti, ale budou disky hned tři, protože u alba
"Visions Of Europe" se jedná o koncertní 2CD nahrané v Milánu a Aténách při
evropském turné. Páteř celého programu tvoří skladby z "Episode"
a "Visions", ale najdeme zde i tři kousky staršího data.
Již od prvních sekund z nahrávky přímo sálá
atmosféra v sále, diváci nadšeně přivolávají
kapelu za zvuku úvodního intra, aby
zanedlouho Tolkki rozjel první na řadě
"Forever Free" z alba "Visions". Diváci
mohutně podporují Kotipelta v refrénech,
Johannson kromě svých klávesových partů
úspěšně zaplňuje i mezery vzniklé absencí
druhé (studiové) kytary, Kainulainen na
sebe upozorní hned v úvodu druhé v pořadí "Kiss
Of Judas" a Michael celý tento ansábl žene
dopředu rychlostí vskutku ďábelskou. Album
samozřejmě nese znaky živáku (což je dobře),
takže to Kotipeltovi občas trochu ujede a dokonce
i mistr tesař (v tomto případě Tolkki) se občas
utne, ale těch chyb je opravdu minimálně jak se
sluší a patří na mistry svého řemesla. Když to
srovnám třeba s megaslavnou (toho času country
hrajicí) Metaklikou, která naživo zní jak nějaká
začínající kapela snažící se hrát cosi od svého
slavného vzoru stylem co takt to chyba, darmo
mluvit ... (doufám, že Hetfieldovci nečtou Výheň
:-). I když zlí jazykové tvrdí, že album musí být
doděláváno ve studiu (zní prý příliš skvěle), myslím,
že kromě mixáže a masteringu se na tomto albu studio
příliš nepodepsalo. Nechme ale studio
studiem a vraťme se k obsahu alba. Po
svižných "Father Time" a "Distant Skies" je
zde první, ve vlažném rytmu se nesoucí,
"Season of Change" a Timo poprvé bere do
ruky kytaru akustickou, aby vzápětí zazněla
také ultrarychlá "Speed Of Light".
V "Twilight Symphony" nejsme ochuzeni ani
o smyčcový kvartet (samozřejmě ne živý).
V následující "Holy Solos" nejprve pánové
Johansson a Tolkki pobaví diváky a poté
vypálí naživo prstolam "Holy Light" z kterého
přejde do svého sóla bubeník Jörg Michael
a zbývající čas prvního CD do vás bude
neúnavně bušit. Po této kanonádě dojde za
velkých ovací k představování jednotlivých
muzikantů (škoda, že načatou "Holy Light"
nedohráli do konce). Disk druhý otevírá
desetiminutovka "Visions" a hned vzápětí
vypalovačka "Will The Sun Rise? " se skvělým
sólem. Pokračuje se druhou poklidnou
"Forever", která je zde pouze s akustickou
kytarou (bez smyčců) zato s velkou podporou
publika, dále pak hit "Black Diamond",
starší "Against The Wind", diváky
požadovanou "Paradise" (tu si mohli
odpustit) až po závěrečnou "Legions".
Skvělý konec.
Booklet je celkem slušně vyveden a obsahuje
fotky z koncertů i zákulisí. Dalším kladem
je, že cena tohoto 2CD je zhruba stejná
jako cena cédéčka jednoho, takže i když
nepatříte mezi skalní příznivce
STRATOVARIUS, ale máte ještě stále rádi
hudbu hranou naživo, nelze jinak, než vám
album vřele doporučit.
D . E . S . T . I . N . Y
A nyní se konečně dostáváme k novému
studiovému albu které vyšlo v druhé
polovině letošního roku. Albu samotnému
předcházelo vydání pilotního singlu
"SOS", po jehož poslechu jsem byl mírně
rozladěn a pomalu, ale jistě, lámal nad
kapelou pomyslnou hůl (tak to zas ne, ale
dvakrát nadšenej sem nebyl a nepřidali tomu
ani zvěsti o údajné přílišné komerčnosti
alba) a s "obavamy" očekával, s čím že to
hoši vyrukují.
album otevírá téměř desetiminutová kompozice
nazvaná (jak jinak) "Destiny", která mě
dostala již od prvních tónů úvodního
(ženského) vokálu. Skladba se celkem slušně
rozjede, zpomalí ji až smyčce a v pomalém
tempu se "dohrabe" až ke konci (ten kdo
čekal zrychlení má smůlu). Skladatelsky se
na albu vyřádil opět a zase jenom Tolkki,
v čemž je kámen úrazu. Timo je sice skvělý
kytarista, ale při většině jeho nových
skladeb si říkáte kde že jste ten či onen
motivek na minulých albech skupiny už
slyšeli (tento jev byl pozorovatelný již na
minulém albu "Visions"). To je případ jasné
hitovky "No Turning Back", jejíž úvodní rif
evokuje kousek "Legions" z již zmiňovaného
minulého alba. Vše ale naštěstí "napraví"
refrén a povedené sólo. Na desce se nachází
tři balady což je vcelku dost a zvláště ve
"Venus In The Morning" vás praští přes uši
kytara ne nepodobná té ve skladbě "Seasons
Of Change" z LP "Episode" (ale je to opravdu
jen malý kousek). "Years go by" je na desce
asi nejlepší baladou s piánem a smyčci. Tyto
tři skladby vůbec obsahují pasáže a sóla
patřící spíše do repertoáru SCORPIONS než
speedmetalových STRATOVARIUS. Zato
klasickou Tolkkiho skladbou, a jednou
z nejlepších na desce, je "Rebel"
s perfektní úvodní vyhrávkou, slokou, skvělým
refrénem a dech vyrážejícími sóly (už to snad
rychleji zahrát ani nejde). Prostě pánové
Johannson a Tolkki v plné zbroji. Trochu mě mrzí
absence instrumentálky (už jsem si na ni nějak
zvykl), což asi většině lidí zas tak vadit
nebude. Sedmá v pořadí "Playing With Fire" je
světlou výjimkou na poli originality a album
regulérně uzavírá hymnus "Anthem Of The World",
ktere se nedá snad vytknout nic jiného, než malá
podobnost úvodního motivu se skladbou "Night Time
Eclipse" opět z alba "Episode". Smyčce podporují
mohutnost, Jörg skladbu z poklidného tempa
rozjede až na maximální otáčky, honosný
refrén a úvodní smyčcový part ve speedovém
tempu, Johanssonův "spinet", Tolkkiho sólo
a zpomalení refrénu s vrstvenými vokály.
Velmi dobrý závěr. Na albu se pak nachází
ještě bonus "Cold Winter Nights", ve
kterém překvapí dobře se zrychlující
kytarový motiv.
Další věcí která se od posledního alba
nezměnila je zvuk. Timo zřejmě našel pro svou partu ten "pravý" zvuk
a nehodlá z něj ustoupit ani o krok, jenže to albu zrovna moc neprospělo.
Také obal je spíše jak od "Prožidů" než od speed metalové kapely (ale
špatný zase určitě není). Nevím, nevím ... Tak se mi zdá, že nám seveřané
zamrzli na jednom fleku. Možná by pomohlo kdyby Timo pustil ke skládání
také někoho jiného (i když po tolika albech mužeme být rádi, že Tolkkiho
ještě vůbec něco napadá :-). Jestli to takle půjde dál, tak nejenže již
nikdy nepřekonají skvělé album "Episode", ale dostanou se do podobné
situace jako Running Wild (kde všemu zase vévodí Rolf Kasparek)
a posluchači budou mít s každým novým albem stoprocentní jistotu co na něm
určitě najdou. Nic naplat, letos to u mě opět na celé čáře vyhráli italští
symfonici RHAPSODY s novým albem, které se zmíněným problémům s úspěchem
vyhýbá.
Wark
1) Destiny
2) SOS
3) No Turning Back
4) 4000 Rainy Nights
5) Rebel
6) Years Go By
7) Playing With Fire
8) Venus In The Morning
9) Anthem Of The World
10)Cold Winter Nights (bonus)
INTERNET: www.stratovarius.com
výheň