+--------------------+
| Španělský karneval |
+--------------------+
Slovo karneval vyvolá ve většině lidí, které znám, hned
několik asociací: v první řadě dětské karnevaly s krepákem a
drátkama, pak masopust a zahraniční kapely v pražských ulicích, pak
Rio a Benátky... no ale to je asi tak vše. Než jsem zažila karneval
ve Španělsku, byla jsem na tom stejně, ale už chápu, že není
karneval jako karneval, stejně jako není kafe a kafe.
Kohokoli se ve Španělsku zeptáte kam na karneval, řekne vám
Cádiz. Jelikož je to asi takový pojem jako Rio de Janeiro, které se
už z úcty nečte "janejro" ale "žanéro", tak i Cádiz se ve španělsku
namísto korektní verze "kádif" čte "káj" - holt Andalúzie, tady
byste s učebnicí pro samouky daleko nedošli.
Když už jsem u výslovnostních výstřelek - cádizanům (pozor! ve
španělštině nepravidelně "gaditanos") se v Andalúzii všichni smějí,
protože místo "č" říkají takové teploušské "š" a místo "j" - pokud
se píše "y" nebo "ll" - vyslovují "ž". V Latinské Americe je verze
"ž" na některých místech běžná, takže u tohoto jevu se krutý masový
humor spokojil jen s několika vtipy, ale s tím "ššššš"... No,
zkuste si představit, že by někdo místo "to je ale pěknej macho"
řekl "to je ale pěknej maššššo". To jen tak na okraj.
Fakt, že "divně" vyslovují a že tedy určitě musí být teplí, je
v Cádizu (předpokládám, že ke značné nelibosti jeho praobyvatel)
podporován ještě faktem, že je jedním z měst s největší koncentrací
gayů ve Španělsku. Městem šlapajícím mu v tomto ohledu na paty je
Granada. Dle katolické doktríny je karneval, pokud jsem ho ze své
nekatolické pozice správně pochopila, období posledních tří dní
před začátkem postu (Popeleční středou). Sám název napovídá, že se
jedná o období, při kterém se musí zneužít toho, že je všechno
dovoleno, neboť období, které přijde (půst), je pro pozemské
požitky přímo nevhodné. (Karneval je z italského carnevale, což je
z latinského carnem levare, a to znamená osvobodit se od masa...)
Tři dny je trochu málo na obrovské veselice, jichž jsou bodří
Andalúzané schopni, takže v Cádizu karneval trvá celý týden - od
pátku do další neděle. Jo, že je mezitím Popeleční středa? No a
co??? Vždyť ani ten půst se nedodržuje. Od Popeleční středy se pak
počítá 46 dní postu (cuaresma), jež končí Nedělí Zmrtvýchvstání - a
to už jsou velikonoce.
Ale zpět do Cádizu. Samotný akt karnevalu je jen vyvrcholením
období téměř jednoho měsíce, kdy v tomto městě v divadle Teatro
Falla soutěží zvláštní amatérské soubory zvané chirigotas
("čirigotas"). Tato tělesa se skládají výhradně z mužů převlečených
do masek, mají úžasně legrační jména a zpívají v přesně daném
pořadí hudebních prvků písničky na aktuální politická, kulturní a
sociální témata. Hrají na kytary, tamburíny a kazoo a účelem jejich
vystoupení je pobavit obecenstvo (asi jako Uhlíř a Šíp v Šarádě).
Ve snaze rozveselit co nejlépe užívají extrémních obratů v
cádizštině, jejich "ššššš" je nejteplejší ze všech a z textů by
člověku, který všemu rozumí (což se nedá říct o všech ani tady v
Andalúzii) praskla bránice. Jejich tradice je tak živá v celém
státě, že je naživo vysílá televize, a to každý den.
Jak říkám, chirigotas jsou začátek. Pak se do Cádizu, což je
město těsnící se uvnitř hradeb na malinkém poloostrůvku oblévaném
Atlantským Oceánem, sjede veškeré zábavychtivé Španělsko a všichni
guiris (despektivní označení pro cizince) a začíná bál! Na ulicích
se rozsvítí dekorace v podobě šášulů a různých dalších
"karnevalových" tvarů patřících neoddělitelně k tamějšímu veselí,
otevřou se jindy zavřené vchody do domů, obchody narychlo přeceňují
zboží a do toho všeho se nahrne karnevalující dav.
Pro mě byl vloni největší šok to, že úplně každý byl
převlečen. Nevěřila jsem průvodkyni, když nás ještě odpoledne
upozorňovala, abychom si vymysleli nějaké primitivní masky, jinak
že se budeme cítit špatně... Jeli jsme vlastně jako čumilové čtyři
přátelé - dvě Slovenky, jeden Brit a já a rozhodně se z nás cítil
nejlíp ten ostrovan, protože si ustřihl tričko, pořídil oranžovou
paruku a růžová ušiska a vydával se za zajíčka... Jestli si ho
dovedete představit, tak máte dokonalý obrázek toho, jak to v
Cádizu během karnevalu vypadá. Každý se zřídí do nějaké
neuvěřitelné podoby, pomaluje se křiklavými barvičkami a vesele,
hekticky a amébovitě se pohybuje sem a tam po městečku.
Masky jsou velmi různorodé - někdo chodí jen tak sám, a pak má
masku spíš veselou samu o sobě (klaun, čarodějnice nesoucí dědka na
zádech či naopak, smrtka, motýl, kuchař, umělec, a tak dále), ale
jsou i jiní, kteří se na akci připravují ve skupinkách dvou a více
lidí, a pak působí legračně vlastně celek (muzikanti, taxikáři,
námořníci, vojáci, již zmiňované chirigotas a další). Mně osobně se
nejvíc líbila skupinka asi patnácti lidí, kteří se převlíkli za
autíčka typu Matějská pouť: kolem pasu měli duše z pneumatik, na
zadku jim svítila lucernička, ze stejného místa jim až nad hlavu
vedl kinklající se drát, v ruce drželi volantík, v puse měli kazoo
a za mohutného bzučení a bezhlavého běhání dopředu a dozadu vráželi
do lidí. Nikomu to samozřejmě nevadilo, protože to patří k věci.
Jinak je veselo i těm, kdo jen sedí v pouličních kavárničkách,
nebo stojí opřeni o provizorní pouliční barové pulty, protože je
pořád na co koukat. Je neuvěřitelné, že se na ulici opravdu neukáže
nikdo bez masky, a to je celé město přecpané a není tam pomalu k
hnutí množstvím lidí... Hemží se to samozřejmě i prodavači různých
cetek, gigantických brýlí, černokněžnických oděvů, hůlek a
klobouků, stříbřitých paruk, litrových lahváčů piva, pražených
slunečnicových semínek, confetti a podobných cerepetiček, ale ti v
davu oslavujících karnevalistů docela zaniknou.
Běsnění začíná kolem sedmé hodiny večerní a končí před
úsvitem. Do jedenácté až dvanácté hodiny dopolední pak oslavující
dav odpočívá a nabírá síly na další nedělní akce: tradiční soutěž
Carrusel de Coros na asi nejnepochopitelnějším cádizském náměstí a
na Cabalgatu. První z nich je soutěž dalších, jiných hudebních
těles, počtem členů daleko menších než jsou chirigotas. Ale i tak -
má-li se kapela o 15-20 lidech vtěsnat na jeden povoz (tažený
původně koňským spřežením, dnes však traktorem), je to docela síla.
Těch kapel, a tedy povozů, je tak deset až patnáct a jezdí kolem
dokola po náměstíčku o velikosti asi tak pražského Staroměstského
náměstí, jenže tohle je uprostřed zastavěné, takže ty traktory
vlastně objíždějí budovy uprostřed. Vzniklá ulička je velmi úzká,
traktory velmi smradlavé a hlučné a písničky všech seskupení
podobné jedna druhé jak vejce vejci, takže mě osobně to brzy
přestalo bavit.
Odpoledne je ještě další zábavná akce, té jsem se však už z
nedostatku času nemohla zúčastnit. Říká se jí Cabalgata, což je
něco jako veselý průvod jezdců na koních; s muzikou, ozdobami...
zkrátka se vším, co je třeba. Průvod projde městem, ale jak to
končí, nevím. Asi další veselicí.
Tak to je cádizský karneval. A na závěr vám ještě volně
přeložím úryvky z nějakých starších chirigot:
Džínovej Džou
Uaáaáaáaáaách, čana, hana čeiaiaiaia... upa upa jéjéjé...
Tak dost bylo tý srandy, dem na to, né?:
Indiánský přísloví říká: když v potůčku už neplout ani jedna ryba,
když nebýt bizoni a já nemoct ohnivou vodu pít,
když na stromě už nebýt nic než shnilý květy,
tak nezbýt nic jinýho... než do Delvity jít!!!
No a když jsme tam, tak Velký Manitů povědět:
"Paní Novákovou prosím k pokladně číslo pět."
Pak přijít bílý muž, já s ním dělat obchody,
jenže on mě natáhnout... a já pak letět na schody.
Já mu přinýst kůže z bizona z Arizóny,
on mě přinýst tenisky z fabriky ze Zlína,
já mu dát malý diamantíky... a on mě...
dát desku "Na Vlachovce", ten šejdíř, ta sviňa!
(...)
Vopičky z Kájzu
Sklapněte na chvilku, no tak ticho, už to začíná...
Sakra, ale tečou mi nervy, no to je vážně skvělý, má milá!...
Když se se mnou chce moje stará pohádat,
najednou zvážní a je jak esembák,
dělá na mě bububu... to je teda paráda!
"Koukej, ty vopičáku jeden, mám tě tak akorát dost,
beru si děti a hodlám s nima odejít, abys měl zlost,
a jsem móóóóc zvědavá, jak si tu pěkně povedeš!"
Ty dééš? A próóč? A co já??? Ty fakt deš????
Kampak to asi tak máš namířeno, kočičko?
No ale táhni ke všem rohatejm, když myslíš, holčičko!
Je mi to ukradený, jdi si klidně stěžovat neteři,
jenom než se vypaříš, má milá, hrábni do peří
a udělej mi hodně dobrý míchaný vajíčka,
i kdyby snad měly bejt až pozdě k večeři...
(že v tomto kontextu znamenají míchaná vajíčka něco zcela jiného,
je snad zbytečné podotýkat...)
Medvědice
výheň