H p l u s
                                        
                                                 
                                                  
                                                     
                                                      
                                                     
                                                  
                                                 
                                        
                                  H a l c y o n


           Letos  (a  částečně  i  loni) jsem v oblasti demoscény pořádně
      "zaspal",  takže  jsem  neviděl skoro žádné demo. Proto bylo velkou
      událostí,  když  jednou  ReDox  přinesl  disk naplněný nejnovějšími
      výtvory.  Krom  výjimečného  kousku  State  of  Mind  se mi nejvíce
      zalíbilo  právě  64KB  intro  od starých známých Halcyonů, které se
      nazývá  Hplus.  Autoři  se  s  ním  zúčastnili  (v  současnosti asi
      nejlepší) demoparty, která se koná vždy na přelomu roku -- tedy The
      Party  VIII -- a skončili na druhém místě, což je vcelku přijatelný
      výsledek (ale umístění stejně nehraje významnou roli).

           Jak už je u Halcyonu zvykem, jejich produkce se vždy snaží být
      něčím  originální.  Nejinak  je  tomu  i u právě popisovaného dílka
      Hplus.  Prim  hraje  hlavně  hudba  (Croaker je stále jedním z mých
      nejoblíbenějších   demo-hudebníků),   která   sice   nijak  výrazně
      nevybočuje  z řady Halcyonských a Tpolmovských (i u nich se Croaker
      angažuje)  hudeb,  ale zato má v sobě temně ambientní náboj (hlavně
      díky použitému syntetickému padu, který navozuje zvláštní "smutnou"
      atmosféru)  a  perfektně  padnoucí  rytmickou linku, jež je tvořena
      hojně  používanými,  téměř ruchovými zvuky (různé cvakání, praskání
      atd...).

           Vizuální  část  intra  je, když už ne excelentní, alespoň dost
      kvalitní.  Celou  dobu  můžeme  sledovat  stěžejní motiv, kterým je
      proudění  světélkujících  částic  různými  3D prostředími. Právě na
      nich autoři demonstrují použití různých stínovacích modelů a světel
      (v  truecoloru).  Texturky  povrchů  působí velmi dobře, barvy jsou
      také  vyladěny  k  potěše  oka :) a i všudypřítomná synchronizace s
      hudbou  (spočívá  hlavně ve skokových pohybech kamery při rytmickém
      breaku) přispívá k celkovému skvělému dojmu.

           Je  jasné,  že  zde  nemůžeme  hledat nějakou myšlenku či snad
      skrytý  podtext,  ale  soulad  zvuků a obrazu působí vkusně (což se
      rozhodně  nedá  říct  o  různých  fialovo-růžovo-žlutých texturách,
      kýčovitých  "malbách" a vysloveně  ošklivých 3D objektech, které se
      vyskytují  ve většině nových dem), intro není přeplácané, a to jsou
      podle mě pádné důvody dostačující k obhajobě jeho existence ;).

           Technická  stránka věci je už poněkud horší, ale snad se to dá
      i  omluvit  spěchem,  ve  kterém  musí  všichni  před party horečně
      dolaďovat  své  výtvory. Například na ReDoxově počítači nejde intro
      celé  a  u  mě  se  hýbe  tak tak na hranici únosnosti (ovšem nikdy
      nespadlo),  ale  tyto problémy stejně zavinili konstruktéři prvních
      PC,  kteří  se  bláhově  domnívali,  že  z  modulární koncepce bude
      plynout  nějaký  užitek  (vývoj  jde  sice  rychleji  kupředu,  ale
      stabilita   systému   je  nulová  a  výrobci  různých  nekvalitních
      rozšiřujících součástí a periferií z této situace jen těží :-).

           Takže  pokud  máte  ve  svém  počítači nainstalován nějaký typ
      zvukové  karty  Gravis  UltraSound,  grafickou  kartu, která zvládá
      truecolorové  režimy  a  alespoň  nějký ten MMX procesor, zkuste si
      někde sehnat Hplus od Halcyonu. Vřele vám to doporučuji.

                                                                Ferda


            výheň