+--------------+
-------------------------------+ Sága Fallout +---------------------------------
+--------------+
Fanfáry skončily, prezident a všichni jeho přisluhovači jsou
mrtví a můj život se může vrátit zpátky do reality. Posledních pár
týdnů jsem totiž trávil o pár desítek let později - to už nemá káru
každý študák, nejezdí se tramvajemi. Země je zmrzačená a jen velmi
pomalu tu a tam začíná prostrkovat růžky zdravý, radiací
nepoznamenaný život. Atomové bomby dopadly a nechaly vše v opravdu
takové zkáze, jak nás vždy učily ještě soudružky učitelky ve škole.
Fallout je vystřízlivění, ponaučení. Místo všemožných teorií by si
měli všichni politikové bez rozdílu, včetně Saddáma, zahrát Fallout.
Vydá totiž za tisíc učebnic.
Docela silné motory
Jestliže nějaká hra více trhala závoj mezi skutečností
a realitou virtuální, tou naší, tak ji neznám. Moje sžívání
s Falloutem ale nebylo tak přímočaré jako u ostatních jedinců. I když
jsem více než RPG pozitivní (už bych měl být spíše posmrti), nebyl
jsem skosen do židle před počítačem hned v první vlně šílenství.
Všichni kamarádi kolem mě začínali na stará kolena znovu mutovat
a básnili jen o Falloutu. Fallout I jsem samozřejmě také zkusil, ale
mě doteď nepochopitelnou shodou náhod či počasí či vyšší moci Hráčské
prostě a jednoduše nechytl. Krásné cédéčko bylo téměř odsouzeno
k zapadání prachem v jednom z mnoha temných koutů mého pokoje, když
se udály další nepatrné náhody.
Temné schodiště
Final Fantasy VII byla již nějaký ten pátek jen krásnou
vzpomínkou jako na starou lásku, kocourkovské spory o Half-Life či
SiN již také a přede mnou ležely mnou zatím neprozkoumané vody
takzvaného "studijního volna" spojeného s vánočními prázdninami.
A zrovna jako napotvoru se nic kloudného a mně blízkého neobjevilo.
Ano, zkusil jsem opět Fallouta. Řekl jsem si,že té hře dám ještě den,
když už je i ten Fallout II a insanita všude okolo propukala nanovo,
jenom ještě silněji. Nakonec jsem oběma Falloutům dal oněch několik
víceméně probdělých týdnů.
Podivná ulice
Asi by bylo správné konečně napsat také něco o samotné hře,
resp. hrách. Nevěřím, že jestli čtete tuto recenzi, tak nevíte, o co
jde. Ale z vlastní zkušenosti vím, že i takoví lidé mohou existovat a
stejně nebude vůbec na škodu se na pozadí příběhu podívat. Tedy -
Fallout, zahrnujíce první i druhý díl, je jedna z nejlepších RPG
všech dob, sdílící trůn všeho dobrudružno-filného hráčstva s jen
několika málo spolupanovníky. Hmm... asi to zkusíme jinak, že.
Klasická izometrie
Fallout I vás vsadil do postnukleárního světa a byli jste
Overseerem vysláni na misi za hledáním vodního čipu (už jsem málem
napsal Svatého grálu). Váš Vault, podzemní pevnost přečkávající bez
kontaktu s okolním světem nukleární zkázu, by bez čipu nevydržel. Na
svém ryze tolkienovském putování bojujete se zmutovanými škorpióny,
ghouly, mutanty či lidmi, ale všichni jsou to v podstatě oběti války,
války která neměla vítěze. Narazíte i na zpřátelené duše, které se
občas i vydají na cestu s vámi a hned se po pustých planinách stále
větrné Ameriky putuje veseleji. Téměř jakoby náhodou při svém
putování objevíte záměr Mastera, super-mutanta, který je přesvědčený
o nové éře lidstva za pomoci předválečného a ne tak úplně povedeného
viru F.E.V. Když je konečně pohřben pod tunami kamene i se svým
snem, můžete se s vodním čipem vrátit do svého Vaultu, nesoucího
číslo 13. Ale jak už to ve světě chodí, nečekají vás jásavé ovace, ba
naopak - jste vyhoštěni do pustiny, vaši dříve blízcí ve vás vidí
cizince, změněného životem tam venku.
A zde se po osmdesáti letech začíná odvíjet příběh Falloutu II.
Váš předchůdce spolu s několika věrnými založil vesničku Arroyo a po
necelém století příběh Vaultu 13 žije téměř jen v legendách a v
posvátném modrožlutém obleku s nápisem 13. Kmen je ale v ohrožení.
Postapokalyptický svět si vybírá svoji krutou daň a vesnice začíná
umírat. Jedinou nadějí je nalezení kufříku zvaného Garden of Eden
Creation Kit neboli G.E.C.K., kterým společnost Vaul-Tek měla vybavit
všechny její kryty na znovuobnovení života a civilizace po opuštění
bezpečí podzemí. Jako Chosen-One, Vyvolený, se tedy vydáváte po
stopách svého předka do světa plného nástrah, který se příliš
nezměnil ani po osmdesáti letech. I když přece. Civilizace je již
o krůček dál a lidstvo si chtě nechtě odbývá znova některé své
normálně již témeř zapomenuté rysy. Města jsou rozdělena mezi
vládnoucí rodiny, hordy nájezdníků znepříjemňují už tak těžký život
a do toho všeho se krajem toulají mutanti, kteří zničením jejich pána
v prvním dílu ztratili všechno.
Vaše putování vede opět klikatými cestičkami přes různá místa
připomínající kdysi slavnou a velkou Ameriku. Navštívíte reaktor
spravovaný Ghouly, G.E.C.K.em na první pohled zachráněné Vault-City
či legendami opředený Vault 13, kde je ale již všechno jinak.
Pravděpodobně i získáte věc v tomto světě takřka zázračnou, staré
dobré auto. Dokonce již i ponesete onen kufřík, ale při návratu
zjistíte, že vaše vesnice byla vypleněna podivnými lidmi v létajících
strojích a zbytek vašich přátel byl vzat kamsi dolů na jih.
Infiltrujete tajnou základnu záhadného spolku Enkláva, o jehož
plánech se začínáte dozvídat stále více. To oni unesli vaše blízké,
ale proč ? A přes pozůstatky kdysi slavného města San Francisco se
pak dostanete k jádru celé věci, starým tankerem společnosti Poseidon
Oil se přeplavíte přes zamořený oceán hemžící se dvojhlavými rybami
k bývalé těžební plošině Enklávy a setkáte se i se samotným
prezidentem Spojených Států, který má plán jak znovuobnovit slavnou
matičku Ameriku. Po ohromném boji, při kterém možná padne i několik
vašich přátel však vyhrává svobodný vývoj nového lidstva a nebezpečí
je zažehnáno. A svět jde dál...
Musíme si ale o Falloutu říct i něco z technické stránky a snad
nedejbože i nějakou tu kritiku. Mluvím o něm v jednotném čísle, ale
mám stále na mysli oba díly, jde totiž v podstatě o jednu dlouhou
hru. Fallout je tedy zpracován izometrickým pohledem na vaši
postavičku a okolí, což je systém dnes velmi moderní a hlavně přející
obrovskému rozsahu. Je pravda, že v dnešní době desítek gigabajtů
pamětí a tisíců MB pevných disků je i možné zpracování světa
z vlastního pohledu, jak je vidět na příkladu Arény, Might & Magicu
VII či přicházející Ultimy, ale Fallout svým spracováním dostává
osobitý ráz a vskutku kouzlo. Přiznávám však, že jsem občas při
temných tónech úžasně atmosferické hudby a procházce po starém
reaktoru pocítil nutkání zažít vše tak nějak ještě více na vlastní
kůži, vidět to všechno vlastníma očima zblízka. Ale samotná grafika
je skvělá a detailní, překonává ji ve své třídě snad až nynější
Baldurs Gate a hlavně - každý díl se neuvěřitelně podařilo směstnat
na pouhé jedno CD. Přitom klíčové dialogy jsou plně namluvené
a dočkáte se i několika animací. Ty přitom patří k naprosté špičce,
nejen svou technickou stránkou ale i tou emoční - když jsem viděl
poslední výbuch atomové pumy na Enklávě, opravdu mi běhal mráz po
zádech.
Našly by se i nějaké ty chyby, které ale finálním patchem byly
vesměs opraveny a já neměl žádné fatální problémy. Co by ale mohlo
být lépe dotaženo, je obchodování. Každému se totiž dá v podstatě
ukrást všechno a obchodníci většinou mají velmi málo peněz. Skončil
jsem proto v situaci, že v boxerském stadionu v New Renu jsem měl
nacpané skříňky arsenálem několika vojenských základen za několik
stovek tisíc. Ale budiž.
Nerad píši recenze na hry, které jsem sotva rozehrál. Musím
říct, že v tomto případě se to vyplatilo dvojnásob. Přímo se nabízí
srovnání s další stejně epickou a obrovskou hrou, Final Fantasy VII.
Neudělám to však, obě jsou to jednoduše největší dobrodružné hry
dnešních dnů, třeba než přijde Fallout III nebo Final Fantasy VIII.
Radši se podíváme na hudbu.
Hudba a zvuková kulisa Marka Morgana je stejná jako vše
ostatní. Totiž geniální. Naprosto přesně vystihuje svými motivy celý
neutěšený svět plný pozůstatků včerejška. Celé hudební představení
vrcholí při závěrečných animacích, skvěle zpracovaných v
Dolby-Surround. Ruku v ruce s hudbou jdou zvuky a namluvení všech
postav, které zvláště v druhém díle opravdu není ponecháno náhodě.
Hlas vypravěče nepatří nikomu jinému, než mému oblíbenému herci Ronu
Perlmanovi známému z Městečka Ztracených dětí či Vetřelce 4. Jednoho
z vašich přátel mutanta Marcuse namluvil Michael Dorn, jinak také
poručík Worf ze Star Treku.
Myslím, že dále pokračovat nemusím. Fallout v sobě skrývá svým
námětem dosud snad největší potenciál. Všichni totiž chtějí vědět, co
by se stalo s naším světem jak ho známe, kdyby někdo stisknul ten
pověstný červený knoflík. Nikoho ani nebudu přemlouvat, aby si
Fallout zahrál. Je to totiž opravdu hra komplexní a obrovská, u které
když jí propadnete, možná zemřete z ozáření radiací vašeho monitoru.
Neskončíte však vaši cestu zákysem, protože zde jednoduše můžete
odejít a dělat něco jiného. Nad tímto způsobem pojetí jsem se již
rozplýval kdysi v recenzi na starý Might & Magic III a dělám to
znovu. Čeká vás zde prostě žijící svět, svoboda. Ti, co jen rádi
střílí a rychle klikají myší, na něco takto hlubokého a dlouhého asi
stejně nebudou mít nervy. Co se dá dodat, jejich škoda.
A já se měl zařadit k nim do řady nebo zůstat od svých herních
začátků u svých simulátorů, protože RPG je jeden z nejnávykovějších
herních stylů. Přesně tak, jak to máme rádi.
GOnDaR
výheň