• 3.den •
Devil po ránu (smrká :-)) - Dave)
Dave: Devila probudila zima. Mě probudil Devil. Viděl jsem to, co
ještě nikdy předtím. Devil vylezl z vozu a utíkal pryč po silnici.
Neváhal jsem, vytáhl fotoaparát a hrr za nim. Zastavil se asi po sto
metrech a začal dělat kliky. To mě dostalo. Zmáčkl jsem spoušť. Pak
znovu, ještě jednou. Mám to zdokumentováno - Devil po ránu cvičí!!!
Nenadlábli jsme se, utřeli mlhu z oken a vyrazili do nejbližšího
města na pořádnou snídani. Byli jsme v Havlbrodě, krásném to městě.
Tak levno jsem se už dlooouho nenajedl. Na náměstí jsem si koupil
párek v rohlíku asi za sedm korun a ještě se na mě slečna smála. Dal
jsem si tedy další tři. Devil snědl jenom dva. Už mi bylo jasné, jak
je to s tím sraním. Chtěl jsem hnedka najít nejbližší prodejnu
zbraní. Cestou jsme potkali Internet kavárnu v ceně 40,- Kč za
hodinu, což se nám zdálo bezkonkurenční. V prodejně zbraní jsem si
koupil automat 9mm na 9 nábojů, střelivo a světlice. Cenově vycházel
o 1000,- Kč levněji než v Praze. Havlíčkův Brod se skutečně
vyznamenal. Dal bych mu pět hvězdiček z pěti. Více už si nepamatuji,
protože teď jsem žil jen pro svou novou přítelkyni,
devítimilimetrovou.
Devil: Při zpáteční cestě z army shopu jsem si u oné slečny koupil
ještě čtvrtku pizzy za asi 15,- Kč. Nechápal jsem, jak to dělá,
protože ta pizza celá stojí asi 65,- korun, a tak mi unikal smysl
tohoto podnikání. Prostě Havlíčkův Brod bylo asi to nejlevnější
místo, kde jsem dosud byl. Dave se skutečně plně věnoval jen a jen
svojí nové přítelkyni. Konečně na chvíli zapomněl na tu, co ho čeká
v Praze (pořád jí totiž volal a neustále vykřikoval její jméno). Bylo
mu i jedno, jak jsem jel, jediné, co ho zajímalo, bylo, ať co
nejrychleji zajedu někam do lesa, že si musí zastřílet. Nebyl jsem
proti. Rychlá jízda mi vyhovovala a na střelbu jsem se těšil též. To
jsem ještě netušil, že budu první, kdo z té krasavice poprvé
vystřelí. Dave totiž nějak přestal věřit či co a první ránu mi
svěřil. Ovšem když jsem mu předvedl, že je vše v pořádku, jal se
vystřílet celý zásobník. Konečně jsme se dali opět do pohybu a Dave
nepřestával střílet. Chvíli jsem byl nervózní, ale pak mi to
připadalo nesmírně gangsta. No co, v Americe je to normální. Najednou
mě hrozně štvalo, že ještě nemám gun, a tak jsem spěchal na místo
schůzky se svým přítelem Matějem.
Dave: Vypálit celý zásobník, to byla extáze. Pak jsem si to ale
spočítal na peníze, a to nebyla extáze. Trošku jsem se mírnil. Nechal
jsem Devila řídit a jal jsem se čištění zbraně. Myslím, že to
Devilovi vyhovovalo. Už jsem se těšil, až se Devil ozbrojí a v noci
si dáme pořádnou přestřelku. Pak jsem najednou pocítil potřebu se
vykoupat. Přece jenom,tři dny jsou tři dny. Ponožky z předchozích dnů
jsme elegantně (na klacku) vyhodili do lesa. Krajina byla příjemná,
jen ne žádný ZOMBIE. Už jsem se těšil, až vezmeme nějakého stopaře
a on nás bude chtít přepadnout. V mapě jsem se snažil vyhledat
nejbližší rybník nebo koupadlo. Něco jsme našli a zajeli tam. Voda
nebyla zrovna lákavá, už jenom proto, že se tam nikdo nekoupal.
Risknul jsem to. Devil říkal, že mě bude jistit ze břehu a čekal, kdy
mě sežere nějaká potvora. Co vám budu povídat. Byl to takovej marast,
btáto a kamení. Voda byla ovšem osvěžující. Byl jsem opláchnut a měl
jsem pocit dokonalé čistoty. Devil se nekoupal. Nechal si zdát
o sprše a mýdle. Pak jsme v nejbližší samoobsluze nakoupili potraviny
a vyrazili někam do přírody naplnit bříška. Zastavili jsme na lesním
plácku. Byl celej zelenej, prostě dokonalej. Já jsem se jal dlabání
a Devil se šel konečně taky vyprázdnit. Měl jsem radost. Chtěl jsem
vyzkoušet účinnost plynového náboje a taky jsem ji vyzkoušel. Nebylo
mi moc dobře. Devil se pořád smál. Nebudu to dál rozpitvávat.
Devil: K tomu koupání v tom rybníce: bál jsem se, že budu ještě více
špinavější a smradlavější, než když tam vlezu a navíc už asi pět let
nemám plavky a představa koupání na Adama s Davem Vám také moc odvahy
nedodá. Když jsme se naobědvali a já konečně vyprázdnil svoje útroby,
Dave začal s testováním plynových nábojů. Říkal jsem si, že nic
nezkazím tím, když budu stát kolmo ke směru výstřelu a pokud možno
proti větru. Davea to asi ňák moc netrápilo a tak vystřelil jeden
náboj. Se slovy "ňák to nefunguje" udělal dva kroky vpřed, pak
vykřikl "damn" a začal se polévat Dobrou vodou. Já jsem se svíjel na
zemi. Ovšem ne účinností náboje, ale smíchy. Když Dave přestal plakat
a mě přestalo bolet břicho smíchy,vydali jsme se konečně pro můj gun.
K mému kamarádovi jsme přijeli těsně po poledni. Zbraň jsem si
koupil. Krásný stříbrný revolver značky Colt. S Matějem a jeho
přítelkyní jsme se byli podívat v nedaleké Třebíči. Já jsem si tam
koupil spoustu nábojů a Dave mě navíc nechal dále řídit. Rozhodli
jsme se, že navštívíme všechny jaderné elektrárny. Zamířili jsme tedy
i k druhé, jsou jí Dukovany. Silnice to byla dost široká, nikdo nikde
a mně nic nebránilo sešlápnout plyn až na podlahu (skoro). Chvíli
jsme kroužili kolem elektrárny, udělali spoustu špionážních fotek
a pak jsme raději rychle odjeli, aby si někdo nezačal myslet, že jsme
fakt špióni. Potom jsme zajeli na nějakou přehradu, kde jsem konečně
vyzkoušel svůj gun. To, co se ozvalo, mě dost povzbudilo a to, co se
neslo po vodní hladině, ještě víc. Byl jsem skutečně hrdý na svoji
novou zbraň. Pak už jsme odvezli Matěje s jeho přítelkyní zpět na
chatu. Dave byl nějak nervózní a na moje dotazy moc neragoval, spíš
negativně. Navíc do toho všeho začalo pršet, což Daveovi moc
neprospělo a abych byl upřímný, mně se to taky moc nelíbilo. Po
vzájemné dohodě jsme určili jako další bod Prahu!!!
Matěj se svou přítelkyní (Devil řídí)
Dave: Abych se ke svým náladám vyjádřil, byl jsem patřičně zamilovaný
a takový ty jiný věci, no. Taky jsem se chtěl vykoupat v horký vodě
s pořádnou dávkou pěny, použít náš záchod, dát si sklenku něčeho
dobrého a upéct si pizzu. Počasí se opravdu nepředvídatelně pokazilo
a vypadalo to na deštivé období. Omluvou k návratu do Prahy budiž nám
skutečně špatné počasí, které zavládlo nad celým územím naší krásné
České republiky.
Dukovany
Závěr: Dave: Je nám s Devilem jasné, že to třeba nemusí zajímat
většinu čtenářů Výhně, ale pro mě to bylo opravdu fajn zavzpomínat si
na tento výlet a už to má pro mě velkou cenu.
Devil: Je nám s Davem jasné, že to třeba nemusí zajímat
většinu čtenářů Výhně, ale i pro mě to bylo opravdu fajn zavzpomínat
si na tento výlet a už to má pro mě velkou cenu. Dobrá zkušenost pro
život.
Mr_DAVE & Devil ZK
výheň