Instalace Debian GNU/Linuxu 2.0
A manager asked a programmer how long it would take him
to finish the program on which he was working. "It will be finished
tomorrow," the programmer promptly replied.
"I think you are being unrealistic," said the manager,
"Truthfully, how long will it take?"
The programmer thought for a moment. "I have some features that
I wish to add. This will take at least two weeks," he finally said.
"Even that is too much to expect," insisted the manager, "I will
be satisfied if you simply tell me when the program is complete."
The programmer agreed to this.
Several years later, the manager retired. On the way to his
retirement luncheon, he discovered the programmer asleep at his
terminal. He had been programming all night.
-- Geoffrey James, "The Tao of Programming"
Licenční podmínky
Licenční podmínky většiny programů opravňují k používání programu
pouze na jednom počítači. Debian Linux taková omezení nemá. Budeme
rádi, pokud ho nainstalujete na další počítač ve škole či zaměstnání,
zapůjčíte známým a pomůžete jim s instalací. Můžete dokonce vyrobit
kopie a prodávat je, stačí dodržet určitá omezení. To všechno je možné
díky tomu, že Debian je založen na volně šiřitelném softwaru.
Volně šiřitelný neznamená, že software postrádá copyright nebo že se
distribuuje na CD bez poplatků. Znamená to, že licence jednotlivých
programů nevyžadují poplatek za právo program kopírovat. Existují
pravidla jak kopírovat programy, dočtete se o nich po nainstalování
systému. Například na mnoho programů se vztahuje GNU General Public
License (GPL). Tyto programy lze kopírovat pouze společně s jejich
zdrojovými texty, jsou tedy přiložené i v Debian Linuxu. Pro další
programy v Debianu mohou platit jiné licenční podmínky a copyright,
vždy je najdete v souboru /usr/doc/název-programu/copyright.
Důležité upozornění: Na tento souhrn programů nelze uplatňovat žádné
záruky. Autoři volně šiřitelného softwaru si nemohou dovolit riziko
právního stíhání.
Požadavky na počítač
Procesor
Počítač musí být vybaven některým z procesorů 386, 486, Pentium,
Pentium Pro, Pentium II nebo obdobným od jiného výrobce (Cyrix, AMD,
TI, IBM apod.) případně s označením "sx", "sl", "slc" apod.
doplňujícím řadu (např. "386sx"). Systém nebude fungovat na
procesorech řady 286 a nižší.
Sběrnice
Váš počítač musí mít sběrnici ISA, EISA, PCI nebo VL. Pro VL se někdy
používají označení VESA Local bus nebo VLB. Počítače s PCI (VLB)
mívají rovněž konektory ISA (EISA). Linux podporuje i sběrnici
Micro-Channel, kterou používají počítače IBM/PS2, ovladač pro ní ale
není zařazen na instalační (záchranné) disketě Debianu. Novější video
sloty AGP jsou ve skutečnosti úprava PCI normy a většina video karet
AGP funguje s Xfree86. Další informace, jestli je Vaše videokarta
podporovaná v Linuxu, najdete na [1]http://www.xfree86.org.
Paměť a disk
Minimální instalaci lze provést se 4 MB paměti a 40 MB volného místa
na disku. Pokud chcete nainstalovat standardní část distribuce se
systémem X window System a vývojovým prostředím, budete potřebovat
alespoň 300 MB, pro víceméně úplnou instalaci je třeba kolem 600 MB.
Abyste nainstalovali naprosto všechny balíky, musíte mít asi 2 GB
volného místa. Můžete mít disková rozhraní emulující "AT" označovaná
jako MFM, RLL, IDE nebo ATA. Seznam podporovaných SCSI řadičů najdete
v dokumentu [2]Linux Hardware Compatibility HOWTO.
Disketová jednotka
Jestliže nebudete instalovat z CD-ROM nebo DOSovského disku, je třeba
mít na počítači, kde budete instalaci provádět, disketovou jednotku s
kapacitou 1,2 nebo 1,44 MB přístupnou jako disk a:. Máte-li oba typy
mechanik, můžete nastavit na disk a: jednotku 1,44 MB, pokud to není
obtížné.
Grafický výstup
Pro instalaci potřebujete grafickou kartu kompatibilní s VGA pro
grafický výstup. Dnes skoro každá grafická karta kompatibilní s
některým ze standartů VGA, CGA, MDA nebo HGA bude správně zobrazovat
alespoň v textovém režimu, nemusí však fungovat v systému X Window
System. Instalace pouze s terminálem na sériovém portu zatím není
možná.
Ostatní zařízení
V Linuxu můžete používat různá zařízení jako myš, tiskárnu, scanner,
modem, síťovou kartu. Žádné z nich není nutné při instalaci. Podívejte
se do dokumentu [3]Linux Hardware Compatibility HOWTO, zda je Vaše
zařízení podporováno v Linuxu.
Než začnete..
Záloha dat
Než začnete s instalací, vytvořte si zálohu dat, při instalaci může
dojít ke ztrátě dat z pevného disku.
Dále budete potřebovat:
Mimo tohoto dokumentu budete potřebovat manuál k programu [4]cfdisk,
úvod do programu [5]Dselect, [6]Linux Hardware Compatibility HOWTO
(tzn. seznam kompatibilních zařízení) a [7]X11 Release note for
non-US-keyboard users.
Pokud Váš Linux bude trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové a
obdobné připojení, ne PPP), zjistěte si od správce sítě tyto
informace:
* Jméno pro počítač (možná si počítač můžete pojmenovat sami).
* Jméno vaší sítě (domain).
* IP adresu (číselnou adresu) přidělenou Vašemu počítači.
* Síťovou masku.
* IP adresu sítě.
* Broadcast (vysílací) adresu v síti.
* IP adresu, kterou má gateway (brána) tzn. počítač spojující Vaší
síť s další sítí (nebo Internetem), pokud na Vaší síti brána je.
* IP adresu DNS (domain name serveru, který zprostředkovává převod
jmen počítačů na IP adresy
* Typ sítě a karty pro toto rozhraní (např. Ethernet+PCMCIA).
Jestliže je Vaše připojení k Internetu přes PPP nebo podobné vytáčené
spojení, najdete [8]dále jak nastavit PPP v Debianu. Toto nastavení se
provádí až po završení počáteční instalace a rebootu.
Konfigurace systému
Disky
Před instalací je třeba se rozhodnout, na kterou část disku se bude
Linux instalovat. Obsah disků máte již jistě zazálohován.
Nastavení v BIOSu
Váš motherboard patrně nabízí možnost změn nastavení BIOSu. Často se
menu BIOSu aktivuje stisknutím DEL během startu počítače, jindy je
třeba použít SETUP disketu. Zkontrolujte v BIOSu následující
nastavení.
Volba bootovacího zařízení
Nastavte bootovací pořadí a: (první disketová jednotka) a potom c:.
Jelikož budete při instalaci bootovat Linux z diskety, je důležité,
aby BIOS umožňoval tuto volbu.
Některé systémy umí bootovat z CD-ROM, jestliže Váš počítač tuto
funkci má a instalujete z oficiální CD-ROM Debian GNU/Linux, můžete
nastavit v BIOSu zavádění systému z CD-ROM a disketovou jednotku
nebudete vůbec potřebovat. Konkrétní nastavení v BIOSu se liší systém
od systému. Pokud přímo z CD-ROM bootovat nelze, nezoufejte, k
započetí instalace jednoduše spusťte z DOSu "E:\boot\boot.bat", kde E:
zastupuje jednotku s CD-ROM. Podrobnosti najdete [9]níže v textu.
Diskety nebudete potřebovat ani v případě instalace z FAT (DOS) disku.
[10]Další podrobnosti k této metodě.
Paměť Extended a Expanded
Pokud máte v počítači nastavení obou druhů paměti, nastavte co nejvíce
ve prospěch extended, kterou Linux využívá.
Virová ochrana
Znemožněte v BIOSu varování o výskytu virů. Máte-li speciální desku s
antivirovou ochranou, deaktivujte ji nebo desku z počítače odstraňte.
Její funkce není slučitelná s během Linuxu, který má sám lepší způsob
ochrany před viry.
Shadow RAM
Váš motherboard zřejmě umožňuje volbu shadow RAM nebo nastavení typu
"Video BIOS Shadow", "C800-CBFF Shadow". Deaktivujte tuto volbu.
Shadow RAM zrychluje přístup do ROM pamětí na motherboardu a některých
řadičích. Linux místo této optimalizace používá vlastní 32-bitový
přístup a poskytuje tuto paměť programům jako běžnou paměť. Při
ponechání volby shadow RAM může dojít ke konfliktu při přístupu k
zařízením.
Advanced Power Management
Nastavte úsporný režim na volbu APM. Nepovolte možnosti doze, standby,
suspend, nap a sleep a rovněž časování pro uspání disku. Linux dokáže
uvést počítač do úsporného stavu bez služeb BIOSu. Z jádra na
disketách určených pro instalaci byl ovladač pro APM vyjmut, po
úspěšné instalaci Debian/Linuxu si můžete z balíku kernel-source
vytvořit vlastní verzi jádra operačního systému, které bude provádět
APM a další funkce.
Přepínač TURBO
Systémy s volbou rychlosti běhu CPU nastavte na vyšší rychlost, pokud
BIOS dokáže vypnout softwarové přepínání rychlosti procesoru, učiňte
tak. Na určitých systémech může při zkoumání zařízení dojít ke
konfliktu se softwarovým řízením taktu procesoru.
Přetaktování procesoru
Mnoho uživatelů se pokoušelo přetaktovat chod procesoru na vyšší než
určenou frekvenci (např. 90MHz na 100MHz). Správná funkce počítače pak
může být závislá na teplotě a dalších faktorech a někdy hrozí i
poškození systému. Autorovi tohoto dokumentu fungoval přetaktovaný
systém přes rok bezchybně a pak začalo docházet k ukončení běhu
kompilátoru gcc chybou unexpected signal při kompilaci jádra.
Nastavení rychlosti CPU na nominální hodnotu tyto problémy odstranilo.
Chyby paměti
Kompilátor gcc často jako první poukáže na problémy s pamětí (nebo na
jiné hardwarové problémy způsobující nepředvídatelnou modifikaci dat),
neboť vytváří velké datové struktury, které opakovaně prochází. Chyba
v uložení dat způsobí vygenerování neplatné instrukce nebo přístup na
neexistující adresu. Symptomem je pak ukončení překladu chybou
unexpected signal (neočekávaný signál).
Kvalitní motherboardy podporují paritní RAM a jsou schopny upozornit
na jednobitovou chybu v RAM. Bohužel nedokáží chybná data opravit a
obyčejně dojde k okamžitému pádu systému. Stejně je ale lepší vědět,
že k takové situaci dochází, než riskovat poškození dat. Z tohoto
důvodu jsou nejlepší systémy s motherboardy podporujícími paritní a
pravou paritní paměť.
Paritní paměť
Pod označením paritní paměť se prodávají i tzv. virtuálně paritní
moduly SIMM. Moduly SIMM s virtuální paritou se dají často rozpoznat
tak, že mají navíc pouze jeden čip namísto dalšího neparitního
paměťového modulu, který je menší než zbývající čipy. Paměti s
virtuální paritou pracují obdobně jako neparitní paměť a nedokáží
rozpoznat chybu v uložení jediného bitu narozdíl od skutečně paritních
modulů SIMM na uzpůsobených motherboardech. Za virtuálně-paritní
moduly SIMM nemá cenu platit víc než za neparitní, skutečně paritní
moduly SIMM jsou dražší, neboť na každých 8 bitů je potřeba jeden
navíc.
Procesory Cyrix a chyby při čtení disket
Mnoho vlastníků procesorů Cyrix bylo donuceno vypnout cache na dobu
instalace Linuxu z důvodů chyb při čtení disket. Jestliže budete muset
přistoupit ke stejnému opatření, nezapomeňte po úspěšné instalaci
povolit používání cache.
Asi se nejedná o chybu procesoru a bylo by možné v Linuxu zjednat
nápravu, po přechodu z 16 do 32 bitového režimu patrně přestane být
platný obsah cache.
Víceprocesorové systémy
Ze zkušeností uživatelů víme, že Debian běží spolehlivě (a velice
rychle) na dvou- nebo více Pentium/Pentium Pro/Pentium II procesorech
na stejném motherboardu. Pro využití více procesorů je třeba
nainstalovat balík kernel-source (zdrojové texty jádra) a zkompilovat
si jádro s podporou symetrického multiprocesoringu (SMP). Pokud budete
kompilovat na víceprocesorovém systému, přečtěte si o přepínači "-j" v
dokumentaci příkazu "make".
Kontrola nastavení BIOSu
Najdete-li v BIOSu položku "15-16 MB Memory Hole", prosím, zakažte
tuto funkci. Linux bude využívat celých 16 MB, pokud je máte.
Motherboard Intel Endeavor má volbu "LFB" ("Linear Frame Buffer")
obsahující dvě položky "Disabled" a "1 Megabyte". Nastavte jí na "1
Megabyte". Při druhé alternativě ("Disabled") nešlo správně načíst
instalační disketu a systém se zhroutil. V době přípravy tohoto
dokumentu nebylo zřejmé, co je příčina, instalace byla prostě možná
jen s tímto nastavením.
Kontrola hardwarových nastavení
Pokud některé ze zařízení poskytuje "mapování paměti", mělo by se
odehrávat v oblasti od 0xA0000 do 0xFFFFF (tzn. od 640 kB do 1 MB)
nebo alespoň 1 MB nad celkovou pamětí Vašeho systému.
Zařízení speciálně určená pro Windows
Znepokojivým trendem je rozšíření Windows modemů a tiskáren. Byly
konstruovány speciálně pro používání s operačním systémem Microsoft
Windows a nesou označení WinModem nebo Vyrobeno pro systémy s Windows.
Obvykle tato zařízení postrádají vlastní procesor a jsou obsluhována
ovladačem zaměstnávajícím hlavní procesor počítače. Díky této
strategii je jejich výroba levnější, ale tato úspora se nemusí
projevit v koncové ceně zařízení, které může být dokonce dražší než
obdobné řešení s vloženým procesorem.
Doporučujeme vyvarovat se těchto "pro Windows vyrobených" zařízení z
následujících důvodů. Za prvé jejich výrobci zpravidla neposkytují
informace pro napsání ovladače pro Linux - obecně hardware i software
pro tato zařízení je vlastnictvím výrobce a dokumentace není dostupná
bez uzavření dohody o jejím nezveřejnění, pokud tedy vůbec dostupná
je. Takový přístup k dokumentaci je neslučitelný s vytvořením volně
šiřitelného ovladače, poněvadž jeho autor dává k dispozici zdrojový
kód. Dalším důvodem je, že práci chybějícího vloženého procesoru musí
odvádět operační systém často s real-time prioritou a na úkor běhu
Vašich programů, když se věnuje obsluze těchto zařízení. Jelikož ve
Windows se narozdíl od Linuxu běžně nespouští více souběžných procesů,
výrobci těchto zařízení doufají, že si uživatelé nevšimnou, jakou
zátěž klade jejich hardware na systém. Nicméně výkon libovolného
víceúlohového operačního systému (i Windows 95 a NT) je degradován,
když výrobce ošidí výkon periferií.
V tomto případě můžete pomoci pobídnout výrobce k uvolnění materiálů
pro naprogramování ovladače, nejlépe je ale vyhnout se hardwaru, který
není uveden jako funkční v [11]Linux Hardware Compatibility HOWTO.
Další uzavřená zařízení
Někteří výrobci hardwaru nám neposkytují informace potřebné k napsání
ovladače pro Linux případně požadují smlouvu o uchování těchto
informací v tajnosti před třetí osobou, což znemožňuje uveřejnění
zdrojového kódu pro takový ovladač. Jedná se například o IBM laptop
DSP zvukový systém (někdy v kombinaci s modemem) montovaný v
současnosti do počítačů ThinkPad. Z důvodu nedostupnosti dokumentace
pro něj neexistuje ovladač pro Linux. Můžete výrobce požádat o
uvolnění dokumentace, pokud se na něj obrátí více lidí, uvědomí si, že
uživatelé Linuxu představují početnou skupinu zákazníků. V dokumentu
[12]Linux Hardware Compatibility HOWTO najdete seznam zařízení, pro
něž ovladač existuje.
Postupy při instalaci Debianu
Instalaci Debianu lze provést z disket, pevného disku a CD. Pro
jednotlivé části instalace lze použít různá média podle níže uvedeného
popisu.
Instalační disky jsou rozděleny do tří skupin: záchranný (rescue),
ovladače (driver) a základní systém (base). Na zdroj každé skupiny
budete odpovídat zvlášť, můžete je tedy umístit na rozdílná média,
pokud chcete. Nyní bude následovat popis nejběžnějšího postupu při
instalaci, Zapamatujte si, že každou oddělenou část bootovacích disků
můžete umístit na odlišné médium. Základní systém je dostupný ve dvou
formátech, jednak jako obrazy disket pro přímé zapsání na disketu a
dále jako tar archív pro jiné postupy při instalaci.
Zde je seznam souborů z adresáře disks-i386 se stručným popisem.
Nemusíte si je nahrávat všechny, stačí vybrat jen ty, které jsou
zapotřebí pro Vaší metodu instalace. Podrobné instrukce k instalaci
budou uvedeny dále. Všechny vzory disket jsou distribuovány pro 1,44
MB a 1,2 MB disketové jednotky odděleně, odlišuje je přítomnost čísel
14 nebo 12 v názvu souboru.
Nahrání souborů
Čtete-li tento dokument po síti WWW prohlížečem, nejspíš si můžete
nahrát uvedené soubory kliknutím na jejich název, jinak jsou dostupné
z adresy [13]ftp://ftp.debian.org/debian/stable/disks-i386/current/
nebo podobného adresáře z počítače zrcadlícího distribuci Debianu.
(např.
[14]ftp://sunsite.mff.cuni.cz/MIRRORS/debian/stable/disks-i386/current
/ )
resc1440.bin, resc1200.bin: záchranný (rescue) disk
Toto je obraz záchranného disku, používá se na počátku
instalace a rovněž v nouzovém případě, že by Váš systém někdy
nešel nabootovat. Doporučuje se vytvořit si tuto disketu i v
případě, že instalaci nebudete provádět z disket.
resc1440tecra.bin: záchranný disk pro laptopy.
Toto je záchranný disk pro počítače, které nefungují s jádrem v
komprimovaném formátu bzImage. Tento problém vykazují většinou
laptopy, ale lze se s ním setkat i na jiných počítačích. Pokud
se Vám počítač restartuje během natahování jádra systému,
vyplatí se vyzkoušet tento disk.
drv1440.bin, drv1200.bin: disk s ovladači (driver disk).
Disk obsahuje moduly jádra nebo ovladače pro různá zařízení,
která nejsou nezbytná při počátečním zavádění systému. Během
instalace budete vyzváni k výběru potřebných ovladačů.
base2_0.tgz, base14-1.bin...base14-6.bin, base12-1.bin...base12-7.bin
: základní (base) systém.
V těchto souborech je uložen základní systém, který se
nakopíruje na Vaší linuxovou partition na disku během
instalace. Představují minimální systém potřebný k instalaci
zbytku balíků. Soubor base2_0.tgz je pro instalaci prováděnou
bez disket.
root.bin : obraz dočasného filesystému (root).
Tento soubor obsahuje obraz dočasného svazku souborů, který se
natáhne do paměti při bootování. Používají ho instalace z
pevného disku a CD-ROM.
rawrite2.exe : program pro zapsání obrazu na disketu.
DOSovský program pro zápis obrazu diskety na disketu. Použijte
tento program pro přímý zápis souborů na disketu namísto
obyčejného kopírování.
loadlin.exe : program pro zavedení Linuxu z DOSu.
Budete potřebovat tento zaváděcí program, pokud instalujete z
dosovského disku nebo z CD.
install.bat : DOSovská dávka pro spuštění instalace Debianu z DOSu.
Tento skript používá instalace z pevného disku nebo z CD.
linux : Jádro Linuxu
Jádro Linuxu pro instalaci z pevného disku nebo CD.
X11_release_note.txt : poznámky pro uživatele systému X, kteří mají
neamerickou klávesnici.
install.txt, install.html: tento soubor
cfdisk.txt: Instrukce k programu cfdisk pro rozdělování disku
basecont.txt: výpis souborů v základním systému.
Instalace z pevného disku
Instalace z DOSovské části disku.
1. Nahrajte si následující soubory z nejbližšího počítače
poskytujícího Debian a umístěte je do adresáře na oddíl disku, kde
máte DOS: resc1440.bin, drv1440.bin, base2_0.tgz, root.bin, linux,
install.bat a loadlin.exe.
2. Spusťte z DOSu skript install.bat.
3. Přeskočte následující instrukce až k bodu, co dělat, když se
zavádí systém.
Instalace z ext2 části disku.
1. Nahrajte následující soubory a umístěte je do adresáře na ext2
partition: resc1440.bin, drv1440.bin a base2_0.tgz.
2. Nahrajte záchranný disk (resc1440.bin) na disketu příkazem:
dd if=resc1440.bin of=/dev/fd0 bs=512 conv=sync ; sync
3. Vložte disketu do mechaniky a restartujte počítač.
4. Přeskočte následující instrukce až k bodu, co dělat, když se
zavádí systém.
Instalace z CD-ROM
S velkou pravděpodobností budete instalaci provádět z oficiálního CD
Debianu. Po vložení CD do mechaniky a bootování z CD dojde k natažení
systému, pokud to Váš BIOS zvládá. Pokud Váš počítač neumí pracovat s
bootovatelnými CD, natáhněte DOS a spusťte skript boot.bat z adresáře
\boot na CD.
Instalace z disket
Pozn.: Tento způsob instalace nedoporučujeme (s výjimkou situace, kdy
nemáte na pevném disku filesystém), poněvadž diskety jsou nejméně
spolehlivé médium.
Zápis souborů s obrazy disket na diskety
Potřebujete následující obrazy disket:
Záchranný disk
Pokud disketová jednotka a: v systému, na němž instalujete
Linux, je na diskety 1,44 MB, potřebujete soubor
[15]resc1440.bin, jestliže je na diskety 1,2 MB, je třeba
soubor [16]resc1200.bin,
Disketa s ovladači
Obdobně se podle typu mechaniky rozhodněte mezi soubory
[17]drv1440.bin a [18]drv1200.bin.
Diskety se základním systémem
Diskety se základním systémem se vytvoří ze souborů (verze pro
1,44 MB diskety) [19]base14-1.bin, [20]base14-2.bin,
[21]base14-3.bin, [22]base14-4.bin, [23]base14-5.bin a
[24]base14-6.bin. pro 1,2 MB diskety: [25]base12-1.bin,
[26]base12-2.bin, [27]base12-3.bin, [28]base12-4.bin,
[29]base12-5.bin, [30]base12-6.bin a [31]base12-7.bin.
Čtete-li tento dokument po síti WWW prohlížečem, nejspíš si můžete
nahrát uvedené soubory kliknutím na jejich název, jinak jsou dostupné
z adresy [32]ftp://ftp.debian.org/debian/stable/disks-i386/current/
nebo podobného adresáře z počítače zrcadlícího distribuci Debianu.
Všechny soubory jsou obrazy disket, což znamená, že každý soubor je
úplný obsah diskety v hrubém tvaru. Pro přímé zapsání obrazu na
disketu se používá speciální program.
Připravte si diskety, budete jich potřebovat maximálně deset. Označte
je "Záchranná", "Ovladače zařízení", "Bootovací", "Základní systém 1",
"Základní systém 2", atd.
Nic nezapisujte na disketu označenou Bootovací, na ní během se
instalace vytvoří zaváděcí disk pro Váš systém.
Zápis disket pod DOSem, Windows a OS/2
Ze stejného adresáře, kde jsou soubory pro instalační diskety, si
nakopírujte [33]rawrite2.exe spolu s popisem programu
[34]rawrite2.txt.
Zapsání souboru na disketu se provede příkazem
rawrite2 -f soubor -d jednotka
kde soubor je jeden z obrazů disket a jednotka je a: případně b:.
Zápis disket pod Linuxem nebo unixovým systémem
Některé systémy se snaží automaticky připojit disketu, jakmile ji
založíte do mechaniky. Budete asi nuceni tuto funkci vypnout, aby bylo
možné zapsat disketu přímo (raw mode). Zeptejte se systémového
administrátora.
Pro zápis souborů na diskety použijte příkaz
dd if=soubor of=/dev/fd0 bs=512 conv=sync ; sync
kde soubor je jeden z obrazů disket. /dev/fd0 je běžný název zařízení
disketové jednotky, na Vaší pracovní stanici se floppy mechanika může
jmenovat jinak. Disketu vyjměte až po zhasnutí kontrolky na mechanice,
příkaz dd Vám může vrátit příkazový řádek, ještě než systém dokončí
zápis souboru. Na některých systémech lze vyjmout disketu z mechaniky
pouze softwarově.
Spolehlivost disket
Problémem číslo jedna při první instalaci Debianu bývá nespolehlivost
čtení z disket.
Největší problémy jsou se záchrannou disketou, poněvadž tuto disketu
čte před natažením Linuxu BIOS. BIOS nedokáže číst disketu tak
spolehlivě jako linuxový ovladač a čtení se může zastavit bez vypsání
chybového hlášení, pokud dojde k chybnému načtení dat. Také může dojít
k chybnému čteni z disket ovladačů a základního systému, to se
většinou projeví množstvím hlášení o chybách I/O.
Pokud Vám instalace vázne při čtení určité diskety, vyzkoušejte její
obsah znovu nahrát a zapsat na jinou disketu. Obyčejné reformátování
diskety nestačí, i když formátování a nové zapsání proběhne bez chyb.
Někdy se vyplatí disketu vytvořit na jiném počítači.
Jeden z uživatelů napsal, že se mu podařilo vytvořit bezchybnou
bootovací disketu až na třetí takový pokus.
Podle dalších uživatelů může systém úspěšně naběhnout až na několikátý
pokus při čtení ze stejné diskety. Příčinou jsou nespolehlivé ovladače
diskety v BIOSu.
Instalační program - instalace a konfigurace Debianu
Záchranná disketa
Vložte záchrannou disketu do mechaniky a: a restartujte počítač
stiskem reset, trojhmatem Control-Alt-Del nebo vypnutím a zapnutím
počítače. Měla by se rozsvítit kontrolka přístupu k disketě a na
obrazovce se objevit zpráva o záchranné disketě zakončená výzvou
boot:. Disketa má označení záchranná, poněvadž jí můžete použít k
nabootování systému a provedení oprav, jestliže by někdy Váš systém
nešlo přímo nabootovat. Měli byste si tedy tuto disketu schovat, i
když zdárně ukončíte instalaci. Po stisku F3 se dozvíte víc, jak v
takovém případě postupovat.
Při alternativním bootování systému, postupujte podle instrukcí a
počkejte, až se objeví výzva boot:
Poté, co se objeví boot:, lze pomocí kláves F1 až F10 vyvolat nápovědu
nebo můžete nabootovat systém. Na počítači s méně jak 6 MB paměti
musíte pokračovat instalací z disket (postupy při instalaci se objeví
po stisku F3) a po výzvě pro vložení root disku použít disketu pro
systémy s malou pamětí (low-memory root disk). Tato disketa nesmí být
chráněna proti zápisu. Při instalaci z jednotky o kapacitě 1,2 MB
zvolte bootovací postup s ramdiskem a budete potřebovat root disketu.
Jestliže se při bootování systému nepovede automaticky zpřístupnit
nějaké zařízení, pod klávesami F4 a F5 je nápověda parametrů, kterými
lze detekci zařízení upřesnit. Doplňující parametry se zadávají za
volbu postupu bootování oddělené mezerou. Pokud pouze zmáčknete Enter,
odpovídá to bootovací metodě linux bez dalších doplňujících parametrů.
Při prvním bootování zmáčkněte pouze Enter, systém nejspíš správně
naběhne sám. Pokud se vyskytnou problémy, restartujte počítač a
najděte parametry, kterými dáte Linuxu vědět o zařízeních, která v
počítači jsou.
Po stisknutí Enter se má objevit hlášení Loading... následované
Uncompressing Linux... a stránkou těžko srozumitelných informací o
hardwaru Vašeho počítače. Většina hlášení typu can't find something
(nemohu najít ..), something not present (.. není přítomen), can't
initialize something (nemohu inicializovat ..) nebo i this driver
release depends on something (tato verze ovladače závisí na ..) je
neškodných. Objevují se, poněvadž bootovací disk je připraven na
přítomnost mnoha různých zařízení. Samozřejmě nikdo nemá počítač
vybaven všemi těmito zařízeními, takže operační systém vydává chybová
hlášení o hardwaru, který nevlastníte. Systém se rovněž může při
bootování pozdržet čekáním na odezvu od zařízení, které v počítači
fyzicky není. Pokud z tohoto důvodu trvá natažení systému příliš
dlouho, vytvořte si po instalaci vlastní jádro systému pouze s
ovladači zařízení, která v počítači máte.
Pokud budete instalovat jiným bootovacím postupem (tj. ramdisk nebo
floppy), budete vyzváni k založení root diskety, až vložíte disketu do
první mechaniky, zmáčkněte Enter. (volba floppy1 čte root disketu z
druhé disketové mechaniky.)
Počítač s méně než 6 MB paměti
Na počítači s méně jak 6 MB paměti se objeví informace o malé paměti a
menu se čtyřmi položkami. Znamená to, ze systém vydetekoval
nedostatečnou paměť pro standardní instalaci a je třeba postupovat
jiným způsobem. Projděte menu v tomto pořadí:
Programem fdisk vytvořte na disku odkládací oddíl (swap partition).
Její číselný kód je 82. Tato část disku se bude používat jako
virtuální paměť, instalace vyžaduje více paměti než máte v
systému. Velikost virtuální paměti určete podle Vašich nároků na
chod nainstalovaného systému. 16 MB je asi nejmenší rozumná
velikost, pokud máte místo navíc, připravte ji 32 MB nebo 64
MBytovou.
Dále připravte oddíl pro svazek souborů MINIX (typ 81). Na ní se
na počátku instalace umístí kořenový svazek souborů. Její velikost
by měla být alespoň 2 MB. Tuto část disku můžete po nainstalování
systému smazat.
Nyní vytvořte na disku oddíl pro svazek souborů ext2, na kterou
budete Debian instalovat.
Aktivujte swap partition.
Nakopírujte kořenový (root) systém souborů na disk.
Reboot: natáhněte systém znovu podle volby, která se objeví.
Barevná a černobílá dialogová okna
Po naběhnutí systému zvolte barevný režim pro zobrazování oken. Na
monochromatickém monitoru pokračujte stiskem Enter. Jinak šipkou
vyberte položku Color pro barevné zobrazování a stiskněte Enter.
Zobrazování by mělo být v barvách. Kurzorem přejděte na položku Next
Klávesou Enter pokračujte v instalaci.
Hlavní Menu
Možná uvidíte hlášení The installation program is determining the
current state of your system (Instalační program zjišťuje stav
systému). Může zmizet rychleji než ho stihnete přečíst. Bude se
objevovat mezi jednotlivými kroky v menu, tato kontrola umožňuje
pokračovat v započaté instalaci, pokud by se Vám v jejím průběhu
podařilo zablokovat systém. Pokud spustíte instalaci znovu, budete
muset pouze projít volby barevné/černobílé zobrazování, klávesnice,
aktivace odkládacího (swap) oddílu a připojení dříve inicializovaných
disků, všechna ostatní nastavení zůstanou uchována.
V průběhu instalace budete procházet hlavním menu. Volby v horní části
se budou aktualizovat a ukazovat, jak pokračujete s instalací. Phil
Hughes napsal v časopisu Linux Journal, ze instalaci Debianu by
zvládlo kuře. Myslel klováním do klávesy Enter. První položka v menu
je totiž vždy další krok, který máte provést, podle detekovaného stavu
systému. Mělo by se objevit Next (Pokračovat) a tím je teď Nastavení
klávesnice.
Nastavení klávesnice
Ujistěte se, že je zvýrazněné Next a klávesou Enter přejděte do
Configuring the keyboard (nastavení klávesnice). Vyberte klávesnici
odpovídající Vašemu národnímu prostředí nebo blízkou, pokud požadované
rozložení klávesnice v menu není. Po instalaci systému si můžete
vybrat ze širšího spektra klávesnic. Přesuňte šipkami zvýraznění na
Vaší volbu klávesnice a zmáčkněte Enter. Šipky jsou ve všech
klávesnicích na stejném místě.
Shell (interpret příkazů)
Zkušený uživatele Unixu nebo Linuxu může současným stiskem LeftAlt-F2
přepnout do další virtuální konzole, ve které běží interpret příkazů
na bázi Bourne shellu ash. LeftAlt je klávesa Alt nalevo od mezerníku,
F2 funkční klávesa v horní řadě. V tomto okamžiku máte systém běžící z
RAM disku a k dispozici je omezená sada unixových programů. Jejich
výpis získáte příkazem ls /bin /sbin /usr/bin /usr/sbin. Interpret
příkazů a tyto programy jsou zde pro případ, že dojde k problémům při
instalaci z menu. Postupujte podle menu, zejména u aktivace swap
partition, poněvadž instalační program nezjistí, že jste tento krok
provedli ze shellu. LeftAlt-F1 Vás vrátí do menu. Linux poskytuje až
64 virtuálních konzolí, ze záchranné diskety je jich k dispozici pouze
několik.
Poslední varování
Říkali jsme Vám, abyste si zazálohovali data na discích? Teď dojde na
první krok, při němž si můžete nechtěně smazat data, máte poslední
šanci zazálohovat starý systém. Pokud jste neprovedli kompletní
zálohu, vyjměte disketu z mechaniky, resetujte systém a spusťte
zálohování.
Rozdělení pevného disku
Nemáte-li zatím rozdělený disk s oblastmi Linux native a Linux swap,
Next Vás přivede do menu Partition a Hard Disk (rozdělení hard disku).
V tomto menu uvidíte seznam disků, které máte k dispozici, a programem
a cfdisk lze na disku vytvářet a mazat partition. Popis programu
[35]cfdisk doprovází tento dokument a měli byste si ho nyní přečíst.
Na disku musíte vytvořit alespoň jednu "Linux" (typ 83) a jednu "Linux
Swap" (typ 82) partition.
Swap partition se využívá jako virtuální paměť, její velikost by měla
být od 16 do 128 MB a je odvislá od toho, kolik máte místa na disku a
jaké jsou paměťové nároky programů, které hodláte v Linuxu spouštět.
Swap partition se tradičně vyměřuje dvakrát větší než je fyzická paměť
v počítači, po překročení 32 MB RAM se poměr snižuje na 1.5 násobek.
Linux nevyužije z jedné swap partition více jak 128 MB, takže není
důvod, proč překračovat tuto hranici. Nicméně můžete vytvořit několik
swapovacích oblastí a doplnit je po instalaci do /etc/fstab, chcete-li
více jak 128 MB swapového prostoru. Doporučujeme vytvoření swapovací
partition, ale jestli máte víc jak 16 MB a budete trvat na svém,
instalace je možná i bez ní. Potom zvolte Do Without a Swap Partition
(vynechat swap partition).
Na část disku "Linux" se budou uchovávat všechny Vaše soubory a její
velikost může být od 40 MB do celkové velikosti disku bez swap
partition. Jestli se už v Unixu (Linuxu) vyznáte, můžete chtít
rozdělit disk na více části, např. samostatné partition pro adresáře
/var a /usr
Inicializace a aktivace swap partition
Tato položka bude Next po rozdělení disku. Vaše možnosti jsou
inicializovat a aktivovat novou swap partition, aktivace dříve
inicializované swap partition případně pokračovat bez swapu. Vždy je
možné znovu inicializovat swap partition, takže zvolte Initialize and
Activate the Swap Disk Partition pokud si nejste jisti, jak
pokračovat. Následuje volba otestování swap oddílu na výskyt
nečitelných bloků na disku. Je jí užitečné provést, pokud máte MFM,
RLL nebo starší SCSI disk a nemůže ničemu uškodit. Správně fungující
IDE disky tuto kontrolu nepotřebují, vyloučí z používání špatné bloky
vlastním mechanismem.
Swap partition zprostředkovává virtuální paměť, doplňuje v systému
fyzickou paměť. Používá se i při instalaci, proto jí inicializujeme
jako první.
Inicializace disku Linuxu
Další menu po Next bude Initialize a Linux Disk Partition. Pokud tomu
tak není, nedokončili jste rozdělení disku nebo jste vynechali něco v
přípravě swap partition.
Můžete inicializovat partition pro Linux nebo připojit dříve
inicializovaný filesystém.
Tyto instalační diskety nelze použít k aktualizaci distribuce, aniž by
došlo k vymazání starých souborů z disku. V Debianu se postupuje
odlišně, když přecházíte na nainstalovaném systému k novější verzi
Debianu. Pokud pro instalaci chcete použít část disku, která není
prázdná, měli byste jí inicializovat, tím také smažete její dřívější
obsah. Musíte inicializovat i všechny části disku, které jste
vytvořili během dělení disku. Asi jediným důvodem pro volbu mount a
partition without initializing it (připojte partition bez
inicializace) může být pokračovat v nedokončené instalaci ze stejné
sady instalačních disket.
Zvolením položky Next připravíte a připojíte partition na /
filesystém. První partition, kterou připojíte nebo inicializujete,
bude přístupná jako / - říká se jí root (hlavní, kořenová). Bude Vám
nabídnuto provést otestování disku na výskyt špatných bloků jako tomu
bylo u swap partition. Platí, co bylo na toto téma řečeno v sekci
swap, na velkém disku kontrola zabere 10 minut i více.
Po připojení partition /, položka Next bude Install the Operating
System Kernel and the Device Drivers (Instalace jádra systému a
ovladačů pro zařízení), pokud už nemáte něco z instalace hotovo.
Předtím můžete pomocí šipek připravit nebo připojit další části disku,
jestliže existují. Na tomto místě inicializujte a připojte partition
pro /var, /usr a další filesystémy, které jste dříve vytvořili.
Instalace jádra operačního systému a ovladačů
K tomuto menu přejdete volbou Next po připojení disku na /, pokud už
nemáte něco z instalace na / hotovo. Zvolíte si z nabídky, odkud se má
jádro načíst.
Jestliže budete instalovat z diskety, instalační program bude
požadovat disketu s ovladači zařízení a přenese je na disk.
Nastavení ovladačů zařízení
Vyhledejte v nabídce Configure Device Drivers zařízeni, která máte v
počítači. Nastavte jejich používání a systém bude tyto moduly vždy při
bootování automaticky nahrávat. Pro instalaci základního systému ze
sítě přes NFS musíte nahrát a nastavit modul ovladače síťové karty.
Jedna z položek menu se týká PCMCIA karet, nemusíte je nastavovat. Až
budete mít systém nainstalován, použijte pro ně balík pcmcia-cs,
dokáže automaticky detekovat PCMCIA karty a po nalezení je i nastaví.
Poradí si i s přidáním a odebráním karty za běhu systému.
Nastavení sítě
Konfigurace se provádí i na systémech bez sítě, v takovém případě
stačí vyplnit jméno počítače a záporně odpovědět na otázku, zda je
připojen k síti.
Na síťovém systému vyplňte následující položky, pokud si s něčím
nebudete vědět rady, poraďte se se síťovým administrátorem.
Pozn.: Konfiguraci sítě neprovádějte, pokud pro první připojení
počítače k síti chcete použít PPP.
* Jméno počítače.
* Jméno Vaší sítě (domain).
* IP adresa počítače.
* Síťová maska ve Vaší síti.
* Broadcast adresu v síti.
* IP adresu, kterou má gateway (tzn. počítač spojující Vaší síť s
další sítí (nebo Internetem), pokud na Vaší síti gateway je
* IP adresu DNS (domain name serveru, který zprostředkovává převod
jmen počítačů na IP adresy
* Typ sítě (Ethernet, Token Ring).
Pár technických poznámek: program předpokládá, že adresa Vaší sítě je
bitovým součinem IP adresy počítače a síťové masky. Pokusí se
odhadnout vysílací (broadcast) adresu jako bitový součet IP adresy
systému a bitového doplňku síťové masky. Odhadne, že gateway
zprostředkovává i DNS. Pokud nějaký údaj nebudete znát, ponechte u něj
přednastavenou hodnotu. Konfiguraci můžete na nainstalovaném systému
upravit editací souboru /etc/init.d/network. (V Debianu jsou
startovací skripty v adresáři /etc/init.d/.
Instalace základního systému
Zvolte Install the Base System (Instalovat základní systém). Vyberte
si z menu jednotku, ze které se mají načíst diskety se základním
systémem. Při instalaci z disket Vás program vyzve k vložení disket 1
až 6. Při chybě čtení z diskety budete muset vytvořit náhradní disketu
a znovu začít instalaci základního systému. Po úspěšném načtení všech
disket, systém nainstaluje soubory, které z nich načetl, na pomalém
počítači to bude trvat asi 10 minut.
Konfigurace základního systému
Nyní máte na disku všechny soubory základního systému, zbývá provést
pár nastavení, vyberte z menu položku Configure the Base System.
Program se Vás vyzve k zadání časového pásma, podle nabídky napište
buď přímo název zóny nebo zeměpisnou oblast, potom se dostanete do
dalšího menu, kde již zapíšete vlastní časové pásmo.
Potom odpovězte, jak se mají nastavit hardwarové hodiny počítače -
máte dvě možnosti, nastavit místní čas nebo čas na poledníku v
Greenwich (GMT). Pro systém, kde běží pouze Linux nebo jiný Unix,
vyberte GMT, pokud máte nainstalované i Windows nebo DOS, vyberte
místní čas (local). Unix a Linux udržují na systémových hodinách čas
podle GMT a softwarově se převádí na čas v místním časovém pásmu. Tak
lze následovat přechody na zimní a letní čas, přestupné roky a dokonce
uživatelé připojení k Vašemu systému z jiného časového zóny si mohou
nastavit své časové pásmo. Budete-li mít čas nastaven na GMT, systém
bude sám ve správné dny měnit čas z letního na zimní a naopak.
Bootování systému z pevného disku
Jestliže se rozhodnete, aby se systém bootoval přímo z pevného disku,
program Vás požádá o instalaci bootovacího záznamu (Master boot record
- MBR). Nepoužíváte-li boot manažer (patrně nepoužíváte, jestli
nevíte, oč se jedná), odpovězte yes. Bude následovat otázka, zda se má
Linux automaticky nabootovat z pevného disku, jakmile počítač zapnete,
tím se nastaví partition obsahující Linux na aktivní a bude se z ní
načítat operační systém. Odpovíte-li záporně, můžete nastavit aktivní
partition v DOSu programem fdisk nebo z Linuxu programy fdisk nebo
activate.
Pokud jste nenainstalovali Linux na první disk, určitě si připravte
bootovací disketu. Bootovací ROM většiny systémů totiž zvládá zavést
operační systém pouze z prvního disku, ne z dalších. Toto omezení
můžete obejít, jakmile budete mít funkční systém. Přečtěte si
instrukce v adresáři /usr/doc/lilo.
Příprava bootovací diskety
Připravte si zaváděcí disketu, i když hodláte bootovat systém z
pevného disku. Vyvarujete se tak možným problémům, kdyby nešlo kvůli
chybě při instalaci natáhnout systém přímo z disku. Bootovací disketa
bude fungovat skoro jistě. Přejděte do menu Make a Boot Floppy a
vložte do mechaniky podle pokynů prázdnou disketu. Přesvědčte se, že
není chráněná proti zápisu, neboť instalační program ji zformátuje a
zapíše. Označte si, že se jedná o Vaši zaváděcí disketu a nastavte na
ní ochranu proti zápisu.
Okamžik pravdy
Teď přichází chvíle "zahoření" systému, co bude následovat, když
systém poprvé spustíte. Vyjměte disketu z mechaniky a zvolte Reboot
the System. Jestliže Linux nenaběhne z disku, zkuste to ze zaváděcí
diskety. Při zavádění systému by se měly objevit stejné zprávy jako
při bootu z instalační diskety plus některá nová hlášení.
Heslo pro uživatele root
Účet root je účtem superuživatele, na který se nevztahují bezpečnostní
opatření. Měli byste ho používat pouze, když provádíte správu systému,
a jen na dobu nezbytně nutnou. Nepoužívejte účet root jako Váš osobní
účet. Budete vyzváni k vytvoření osobního účtu a ten byste měli
používat k vyřizování pošty a veškerou práci v Linuxu. Pracujete-li
jako superuživatel, může Vám být například podstrčen program nazývaný
trojský kůň, který zneužije práv, jež jako root máte, a naruší
bezpečnost Vašeho systému. Kvalitní knihy o administraci unixového
operačního systému Vám jistě podrobněji osvětlí problematiku, jestliže
v Unixu začínáte, uvažte četbu na toto téma. Dobrou zprávou pro Vás
je, že Linux je patrně bezpečnější než jiné operační systémy, které
můžete na PC provozovat. DOS a Windows dávají všem programům neomezená
práva, proto jsou také zamořeny viry.
Uživatelská hesla by měla být sestavena ze 6 až 8 písmen, obsahovat
malá a velká písmena i další znaky (např. % ; ,).
Až vytvoříte obě konta, octnete se v programu dselect. Přečtěte si
nejprve [36]Úvod do programu dselect. Dselect Vám umožní označit k
instalaci programy z distribuce. Máte-li balíky Debianu na disku nebo
CD-ROM, případně jste na Internetu, můžete hned dselect použít. Jinak
dselect opusťte a spustíte ho znovu později, až budete mít balíky
nakopírované na Vašem systému. Musíte být přihlášeni jako root, pokud
chcete pomocí dselectu přidávat nebo ubírat programy. Pokud se
chystáte instalovat X Window systém a máte neamerickou klávesnici,
přečtěte si poznámku [37]X11 Release note for non-US-keyboard users.
Přihlášení do systému
Po ukončení programu dselect se setkáte s výzvou k zalogování.
Přihlašte se na svůj osobní účet. Systém je připraven k používání
Nastavení připojení přes PPP
Pozn.: Instalujete-li z CD-ROM nebo máte-li přímé připojení k síti,
můžete tento oddíl bez obav přeskočit.
Základní systém obsahuje balík pro ppp. Umožní Vám připojení k
zprostředkovateli Internetu protokolem ppp. Níže najdete základní
pokyny pro nastavení připojení ppp. Další rady najdete v souboru
/usr/doc/ppp/README.debian.gz, případně si doinstalujte balík
pppconfig, který není součástí základního systému.
Pro nastavení PPP potřebujete znát základy prohlížení a editace
souborů v Linuxu. K zobrazení obsahu souboru používejte program more
nebo zmore pro komprimované soubory s koncovkou .gz. Například soubor
README.debian.gz si můžete prohlédnout příkazem 'zmore
README.debian.gz'. Lepší stránkovací prohlížeč souborů se jmenuje
less, ale ten není v základním systému. Doinstalujte si balík s less
jak jen to bude možné. Jediný editor v základním systému se jmenuje
ae. Má jednoduché ovládání, ale nezvládá mnoho funkcí. Můžete si
vybrat z větší nabídky editorů, až spustíte program dselect.
V souboru /etc/ppp/peers/provider nahraďte '/dev/modem' řetězcem
'/dev/ttyS#', kde # značí číslo COM portu. V Linuxu se porty označují
čísly od 0, takže COM1 odpovídá /dev/ttyS0. Dále upravte soubor
/etc/chatscripts/provider, kam vložíte telefonní číslo ke
zprostředkovateli Internetu, uživatelské jméno a heslo. Ponechejte
'\q' v úvodu hesla, zabraňuje zapisování hesla do souborů se záznamem
spojení.
Mnozí zprostředkovatelé používají PAP nebo CHAP místo ověření
uživatele v textovém režimu. Další používají oba druhy. Jestliže Váš
poskytovatel požaduje PAP nebo CHAP, musíte postupovat jiným způsobem.
Změňte na komentář vše za vytáčecí sekvencí (začíná ATDT) v
/etc/chatscript/provider. Upravte /etc/ppp/peers/provider podle návodu
uvedeného výš a připojte "user jmeno" (bez uvozovek), kde jméno je
uživatelské jméno u zprostředkovatele připojení. Dále editujte soubor
/etc/pap-secrets nebo /etc/chap-secrets a doplňte do nich heslo.
Pokud Váš poskytovatel používá standardní přihlašovací proceduru, mělo
by být vše připraveno k připojení. PPP spojení spustíte příkazem pon a
jeho průběh se sleduje pomocí plog. Odpojení se provede pomocí poff.
Technické informace o instalačních disketách
Zdrojové texty
Balík "boot-floppies" obsahuje veškeré zdrojové texty instalačních
disket
Záchranná disketa
Záchranná disketa je vytvořena na filesystému MS-DOsu a měla by být
čitelná pod DOSem, Windows a systémy schopnými připojit dosovský
filesystém. Jádro Linuxu se nachází v souboru "linux". Soubor root.bin
je programem gzip komprimovaný obraz 1,44 MBytového Minix filesystému,
nahrává se do RAMDISKu a slouží jako kořenový svazek souborů.
Výměna jádra
Pokud potřebujete na záchranné disketě jiné jádro, musíte vytvořit
jádro Linuxu podporující:
* Prvotní RAM disk.
* Filesystémy MSDOS, Minix a EXT2.
* Programy ve formátu ELF.
Podpora těchto funkcí musí být přímo v jádře, ne v modulech.
Nakopírujte nové jádro do souboru "linux" na záchrannou disketu a
potom spusťte skript "rdev.sh", který je na disketě.
Instalační diskety
Instalační diskety mají 512 bytovou hlavičku, za kterou je archív tar
komprimovaný pomocí programu gzip. Když odstraníte hlavičky a spojíte
zbylé části dohromady, vznikne komprimovaný tar archiv obsahující
základní systém, který se instaluje na pevný disk. Jakmile je archiv
nainstalován, musíte projít v menu Konfiguraci základního systému a
další menu pro nastavení sítě, jádra operačního systému a modulů, aby
byl systém použitelný.
Poslední změna
Poslední změna byla v anglickém originálu tohoto dokumentu provedena
23. dubna 1998.
Autorská práva
Copyright 1996 Bruce Perens; 1996, 1997 Sven Rudolph, 1998 Igor
Grobman. This document may be distributed under the terms of the GNU
General Public License.
Translation Copyright 1998 Jiří Mašík. Tento dokument smí být šířen za
podmínek uvedených v GNU General Public License.
Ochranné známky
Výslovně neuvedené ochranné známky jsou majetkem jejich vlastníků.
386, 386sx, 486, Pentium, Pentium Pro a Pentium II jsou majetkem
společnosti Intel. Windows a WinModem jsou obchodní známky společnosti
Microsoft. ThinkPad a PS/2 jsou majetkem společnosti IBM.
References
1. http://www.xfree86.org/
2. http://sunsite.unc.edu/mdw/HOWTO/Hardware-HOWTO.html
3. http://sunsite.unc.edu/mdw/HOWTO/Hardware-HOWTO.html
4. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/cfdisk.txt
5. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/dselect.beginner.6.html
6. http://sunsite.unc.edu/mdw/HOWTO/Hardware-HOWTO.html
7. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/X11_release_note.txt
8. file://localhost/p1/root/l231/czinst.html#PPP
9. file://localhost/p1/root/l231/czinst.html#CDROM
10. file://localhost/p1/root/l231/czinst.html#DOS
11. http://sunsite.unc.edu/mdw/HOWTO/Hardware-HOWTO.html
12. http://sunsite.unc.edu/mdw/HOWTO/Hardware-HOWTO.html
13. ftp://ftp.debian.org/debian/stable/disks-i386/current/
14. ftp://sunsite.mff.cuni.cz/MIRRORS/ftp.debian.org/debian/stable/disks-i386/
15. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/resc1440.bin
16. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/resc1200.bin
17. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/drv1440.bin
18. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/drv1200.bin
19. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/base14-1.bin
20. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/base14-2.bin
21. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/base14-3.bin
22. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/base14-4.bin
23. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/base14-5.bin
24. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/base14-6.bin
25. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/base12-1.bin
26. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/base12-2.bin
27. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/base12-3.bin
28. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/base12-4.bin
29. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/base12-5.bin
30. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/base12-6.bin
31. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/base12-7.bin
32. ftp://ftp.debian.org/debian/stable/disks-i386/current/
33. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/rawrite2.exe
34. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/rawrite2.txt
35. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/cfdisk.txt
36. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/dselect.beginner.6.html
37. http://nc25.troja.mff.cuni.cz/masik/debian/X11_release_note.txt
výheň