FUSION
(Weather Report a další)
Za první pokus o propojení jazzu a rocku (z jazzu si fusion bere
instrumentaci a improvizaci, z rocku rytmus) jsou většinou považována
alba Milese Davise "Bitches Brew" (1970) a "In a Silent Way" (1969),
obojí z produkce firmy Columbia. V Evropě se pro tento hudební směr
mezi směry někdy používá nepřesného označení jazz-rock, fusion totiž
nemusí zdaleka obsahovat jenom vlivy jazzu a rocku.
WEATHER REPORT
Jednu z nejslavnějších fusion skupin založil v roce 1970 klávesista
Joe Zawinul (původem Rakušan) a saxofonista Wayne Shorter, černý
Američan, jehož hráčská osobnost je srovnávána s Johnem Coltranem. Oba
dva už měli v jazzové hudbě jméno jako autoři i interpreti - Zawinul
vydal mimo jiné album "Money in the Pocket", Shorter "Speak No Evil".
Oba dva také hráli, Zawinul se podílel i autorsky, na zmíněném albu
Milese Davise "Bitches Brew" (spolu s Hancockem, Coreou, McLaughlinem
a dalšími). Skupina existovala 15 let, každý rok vydala jeden titul.
V původní sestavě byli také basista Miroslav Vitouš a bubeníci Airto
Moreira a Alphonse Mouzon.
První alba skupiny ("Weather Report", "I Sing the Body Electric"
a "Sweetnighter") byla výrazně spojena s jazzovou formou. Další
nahrávkou je vynikající "Mysterious Traveller" (1974), na které se již
prosazuje důraz na akustickou stránku hudby a na vcelku pietní
"zpopularizování", kultivované přizpůsobení některých jazzových prvků
vkusu posluchače populární hudby. Skupina se ale nebrání ani využití
některých zcela nelíbivých prvků - disharmonických akordů, nezvyklého
aranžmá.
V tomto a v následujícím albu "Black Market" (1976) se v hudbě
skupiny začíná výrazně uplatňovat pevnější rytmus a svázanost partů
jednotlivých hudebníků, kteří ale neztrácejí svou individualitu.
Začíná platit známý výrok Zawinula: "We never solo, but we always
solo."
Nejznámější album skupiny, "Heavy Weather" (1977), znamenalo jak
umělecký, tak komerční úspěch. Autorsky se na něm podílel Zawinul,
Shorter a Jaco Pastorius (který ve skupině zůstal z alba "Black
Market" a který je často považovaný za jednoho z nejlepších
baskytaristů vůbec). Skupině se podařilo udržet vysokou laťku a přitom
zůstat přístupnou. Důležitá byla také přítomnost perkusionistů Manolo
Badreny (Portorikánec) a Alexandera Acuny (z Peru).
Podařilo se dokonale sladit jak výraznou, nesentimentální, ale
citlivou hru Wayna Shortera, tak Zawinulovo mistrovské bohaté, ale
nepřebujelé využívání syntetizérů (Prophet, Oberheim, ARP; dnešní
klávesoví "mágové" nesahají Zawinulovi ani po kotníky), Pastoriovy
energické, dokonale plynulé baskytarové šestnáctinky a etnicizující
hru obou perkusionistů. Výsledkem je vycizelovaný, komplikovaný zvuk
kapely a hudba oproštěná od (z hlediska posluchače zvyklého na
"běžnou" hudbu) jazzových klišé, dynamická, inteligentní, zajímavá.
Tuto nahrávku dokonce u nás vydal Supraphon. Weather Reportu se
podařilo úspěšně balancovat na hranici žánrů a vytvořit hudbu, která
je aktuální i v současnosti, dvacet let po svém vzniku.
Následovalo album "Mr. Gone" (1978), na kterém dominují především
Zawinulovy syntetizéry. Se značně omezenými prostředky dosáhl Zawinul
i na dnešní dobu nesmírně zajímavých a přesvědčivých efektů (které
ovšem byly podloženy snahou o vytvoření zajímavé hudby). Jazzoví
puristé byli popuzeni tím, že nadvláda syntetizérů odsunula do pozadí
hráčskou inteligenci všech členů a zároveň sólistů kapely (a že
Shorter je vlastně tím Mr. Gone). Na nahrávce se podíleli špičkoví
bubeníci, jako například Tony Williams, Steve Gadd a především Peter
Erskine.
Po záznamu koncertu skupiny, živého dvojalba "8:30" přichází
nahrávka "Night Passage" (1980), která se v sestavě Zawinul, Shorter,
Pastorius, Erskine opět vrací k jazzové tradici. Další nahrávky
(například "Domino Effect" (1982)) znamenají postupný rozpad skupiny
(odešel Shorter) a už úplně jinou hudbu.
DALŠÍ DOPORUČENÉ TITULY
Většina z uvedených titulů je k dispozici v Bontonu v paláci Koruna
nebo Popronu v Jungmannově ulici, nahrávky označené MKP jsou dostupné
v Městské knihovně v Praze, kde vám je bezplatně půjčí na dva týdny
(z Weather Report mají v MKP pouze "Best of", Davisovo "Bitches Brew"
je tu také k dispozici).
- Mahavishnu Orchestra: Apocalypse (1975) MKP
Pokus kytaristy Johna McLaughlina o kombinaci vážné hudby a fusion,
hudba plná energie. Na albu se jako interpret podílel houslista
Jean-Luc Ponty.
- John McLaughlin with the One Truth Band: Electric Dreams (1978)
Bluesově laděná nahrávka, McLaughlin rozšiřuje fusion o prvky hudby
Východu (Ravi Shankar - housle).
- Jaco Pastorius: Word of Mouth (1981)
Možná spíše jazzové album, nekonformní a velkoryse pojaté z produkce
Warner Bros., obsahuje nejznámější Pastoriovu skladbu "Three Views of
a Secret". Mezi interprety jsou Don Alias, Jack DeJohnette, Peter
Erskine, Herbie Hancock a další.
- Return to Forever: Romantic Warrior (1976)
Titul s nejvyššími uměleckými ambicemi skupiny Return to Forever
(klávesista Chick Corea, basista Stankley Clarke, kytarista Al di
Meola a bubeník Lenny White), s výraznými rockovými prvky.
- Al di Meola, John McLaughlin, Paco de Lucia: Friday Night in San
Francisco (1980)
Živá nahrávka koncertu tří známých kytaristů ve stylu flamenco.
- Al di Meola, Stanley Clarke, Jean-Luc Ponty: The Rite of Strings
(1995) MKP
Akustická nahrávka (kytara, basa, housle).
Powl
výheň