___                  __                                          ___
                                                                          
                                                                          



          Zmohla mě chřipka.  A všichni určitě víte, na  co je každá nemoc
     pro pařana přínosnou - konečně znovu objeví tu spoustu času, která mu
     pořád  chybí. Lehčí  nemocí nemám   na mysli  třeba aids  v posledním
     stádiu, to je jasný. Ale stačí omluvenka od doktora a může se smažit!
          S takto optimistickou vidinou nádherných příštích dnů jsem začal
     brouzdat adresáři. Mé nadšení  pomalu ochabávalo, když jedna nudnější
     hra střídala druhou. A přece - objevil jsem Spec Ops ! Zpočátku velmi
     nedůvěřivě  jsem četl  info o  hře -  fotorealistické textury,  3Dfx,
     neuvěřitelně realistická.  Klasické bláboly. Ale  zkusil jsem to.  Na
     obrazovce  se jen  tak mimochodem  objevilo logo  3Dfx a  v ostříhané
     verzi  hned  hup  do  menu.  Trochu  jsem  zbystřil.  Stylově udělané
     a správná  vojenská hudba  k tomu.  Tak tam  dáme první misi. Hmm...v
     Rusku  spadlo  experimentální  letadlo  Aurora  a  rusové  crash-site
     obklíčili.  Práce  jako  dělaná  pro  dvojici  Rangerů.  Dvojici ? No
     uvidíme.  Chroust, chroust,  hra se  nahrála. Objevuji  se v  pohledu
     "Tomb  Rider"  za  jedním  z  vojáků.  Ocitám  se  v  šeru  v jakémsi
     lese...tedy v LESE. Totiž, pánové a dámy, dovolím si říct, že takovou
     grafiku mé vyvalené oči ještě  nespatřily. Obklopují mě temné stromy,
     mech pod mýma nohama měkce křupe a  v dálce je vidět na obzoru měsíc.
     Cvrčkové bzučí a já se v údivu rozhlížím. Přikrčuji se a uvykám se na
     ovládání, geniálně vymyšlené, jak později poznám. Se svým parťákem se
     tiše kradu lesem  a kochám se plynulostí a  hladkostí pohybu. Nevšiml
     jsem si však  stínu předemnou.
          Je  konec  noční  idylky.  Pokřik  ruského  vojáka  mě  vrací na
     bojiště. Tmou šlehají krátké dávky samopalů. Můj parťák je bez váhání
     oplácí a  já se pořád  ještě v malém  šoku ze svého  dokonalého okolí
     schovávám za strom. Za chvíli to má  Váňa za sebou, ale z hloubi lesa
     se už ozývá poplašný křik  vyburcovaných vojáků. Vstávám zpoza stromu
     a společně  se vydáváme  dál. Zatím  se nám  daří likvidovat  vojáky,
     kteří jsou na svůj "počítačový" původ neobvykle inteligentní. Šmejdi,
     kryjí  se  za  stromy,  zalehávají  a  dělají  kotouly do stran.
        Není jednoduché je zasáhnout. Zvedám  se do podřepu a rozhlížím se
     po  okolí.  Moc  toho  vidět  není.  Systematicky  zkoumám klávesnici
     a hele! Krátké  zabzučení a okolí dostává  zelený nádech. Noktovizor.
     Z tmy předemnou najednou vystupuje lesní  cesta, táhnoucí se někam na
     sever. Opatrně se po ní plížíme.  Slyším divný zvuk. Otáčím se. Je to
     rachot nákladního auta.  Na parťáka volám, aby mě  kryl. Instaluju na
     silnici Claymore  minu a pádím  se schovat do  příkopu vedle silnice.
     Znovu  rychle projíždím  klávesnici a  navoluji odpalovací  zařízení.
     Rachot se blíží  a auto projíždí kolem. Teď.  Ohromná exploze otřásne
     vzduchem.  Vzhlédnu a  vidím hořící  vojáky, jak  se s řevem potácejí
     kolem  auta.  Ale  několik  jich  přežilo.  Posily  jsou na cestě. Se
     samozřejmostí  hloupě získanou  v Doomu  a podobných  se vrhám  hlava
     nehlava do  nepřátel a střílím  kolem sebe.
         Ještě nevím, že kolegovi mohu zadávat rozkazy, a proto se za mnou
     žene automaticky na pomoc. Zdraví ubývá, Rusáci padají a zdraví ubylo
     úplně. Můj hrdina se  kácí k zemi. Že by konec ?  Ne ! Automaticky se
     přepínám na druhého  a snažím se nějak zachránit.  Ale pozdě. Rangers
     KIA. Následovalo vyhodnocení neúspěšné mise.
          Opravdu první  věc, která vás  na této hře  uchvátí, je grafika.
     Naprostá podmínka je 3Dfx a minimálně P120, na kterém jsem to i hrál.
     Vše bylo jakž-takž plynulé, chtělo by to aspoň P166. Platí tady jedno
     pravidlo - nedá se o tom mluvit,  to se musí VIDĚT. Již samotný fakt,
     že  veškeré mise  a celá  hra  se  odehrává v  otevřeném prostoru  je
     zarážející.  Nejblíže  k  "stylu"  a  pohledu  na  hrdiny má asi Tomb
     Raider. Použití  fotorealistických textur nebyl  jen reklamní trik  -
     vše vypadá podivně reálně a atmosfericky. Prý i obličeje jednotlivých
     Rangerů jsou skutečné ! Všechny postavy jsou Motion-capture pohyblivé
     a je to znát na každém  pohybu. Házení granátu, pokládání náloží, vše
     jako ve skutečnosti. A dost. O grafice už ani slovo, poznáte sami.
          Hned druhou  věcí, která mě  dostala, je samozřejmě  hratelnost.
     Tisíckrát omílaná fráze:  čím je grafika bez hratelnosti  ? Ale jedna
     věc mě na  začátku opravdu zarazila. Snad půl  dne jsem nemohl udělat
     první   misi.  Je   zvláštní,  že   mě  přesto   hra  neznechutila  a
     neodradila...zkoušel jsem to tak dlouho, až jsem zjistil CO a JAK mám
     přesně, ne jen stručně podle briefingu, v dané misi udělat. Satelitní
     telefon s  rozkazy z velení je  prima věc. Hra je  totiž velmi těžká.
     Zdraví  je  málo  a  nepřátel  ani  ne  tak  moc, ale jsou chytří. Po
     dokončení hry ale musím říct, že gamezu s takhle vyváženou obtížností
     jsem ještě nehrál. Jednu misi děláte obvykle několikrát a seznamujete
     se postupně s okolím, umístěním objektů, skal, nepřátel atd. Zajímavé
     je, že i několikáté opakování mise vás neodradí, ba naopak. Vymýšlíte
     nové taktické postupy, žádný stupidní "Quake" se nekoná, a přitom jde
     v obou v podstatě  o to samé. Zlikvidovat nepřítele  a přežít.
          Revoluční  je použití  dvou  postav,  mezi kterými  se libovolně
     přepínáte. Před začátkem  mise si z několika vyberete.  Na některé se
     hodí  třeba Grenadier  s M4  a podvěšeným  granátometem M203 či někdo
     jiný.  A tím  novátorské prvky  nekončí. V  pozdějších misích  budete
     totiž mít  na výběr nikoho jiného  než Snipera. Zapomeňte na  chabé a
     trapné pokusy o  sniperské "nástroje" jak je známe  třeba z MDK. Cha,
     chá,  takhle se  musím smát  když si  vzpomenu na vychvalování tohoto
     prvku ve  Score. To ještě neviděli  zpracování Snipera v Spec  Ops. K
     dispozici má SSG  Sniper Rifle s 4x zvětšovacím  dalekohledem. V akci
     to vypadá  tak, že postupujete dopředu,  parťákovi dáváte příkazy aby
     šel před vámi a když se oběví nepřítel, je zaměstnaný. Vy se přepnete
     do Sniper-mode  a zneškodníte nepřítele,  kterého třeba jinak  v mlze
     jen těžko v dálce vidíte. Použití Snipera je ze začátku velmi obtížné
     a zdá se nepraktické. Ale poté, co  se s ním trochu zžijete a naučíte
     se ho ovládat, zjistíte že to  je jeden z nejúčinějších týpků, i když
     to samozřejmě záleží misi od mise.
          Je  nutné  pečlivě  vybírat  a  umět  využít  předností té které
     postavy.  Také není  na škodu  si jen  tak cvičně  "vyjít" do  terénu
     a trochu se zorientovat v okolí. To  se pak hodí při plánování vašeho
     postupu.  Nejdříve jsem  myslel, že  můj parťák  jenom běhá  za mnou,
     pomáhá mi  svojí palebnou silou a  můžu se na něj  přepnout. Pak jsem
     ale  zjistil,  že  jdou  zadávat  příkazy.  "Follow Me" je dostatečně
     jasné.  "Move On"  mu přikáže,  aby se  vydal ve  směru kam  se dívám
     a zaujal  pozici. Po  "Hold On"  mě nebude  následovat, ale bude krýt
     okolí. A "Fire them Up" znamená zakleknutí a palba na nepřítele. Může
     se to zdát málo, ale divili byste se, jaké akce jdou s těmito příkazy
     vymýšlet.
          Již jsem se zmínil, že první kampaň  se odehrává v Rusku a jde o
     získání kontroly nad místem nouzového přistání experimentální Aurory.
     A nejsou to jen nějaké řeči, vše spatříte v reálu. V jedné misi jdete
     lesem a v  dáli je vidět světlo. Když se  přiblížíte, vidíte že je to
     rozervaná a hořící ocasní plocha. Do  dálky se na zemi táhne zčernalý
     pruh  po nouzovém  přistání. Všude  se válí  trosky a ohořelé zbytky.
     A pak  se  najedou  před  vámi  tyčí  futuristický  pokroucený kokpit
     - jeden by řekl, že tady havarovalo UFO.
          Další kampaň vás zavede do  zasněžené Severní Koreje, kde budete
     sabotovat mosty,  v poslední chvíli  ničit mobilní odpalovače  Scud a
     vše  vždy skončí  (spíše mělo  by) vaším  vyzvednutím vrtulníkem.  Na
     základně  to všechno  určitě pořádně  zapijete, vždyť  jste přežili !
     A pak opět  šupajdy do vrtulníku, letí  se do Kolumbie. A  zase úplně
     diametrálně  jiné  prostředí.  Tentokrát  budete  bojovat  v džungli.
     Už  je to  omílání dokola,  ale džungle  je opět dokonale zpracovaná.
     Liány,  všudypřítomné keře  a depresivní  déšť. K  dokonalosti mi jen
     chyběla občas  nějaká opice či  jiná havěť. I  když kdo by  v takovém
     nečase lez po stromech, že jo.
     Zem  je  prošpikovaná  minami  a   když  pod  svýma  nohama  uslyšíte
     nepříjemné  cvaknutí, nezbývá  než se  pokusit utéct  a zalehnout.  S
     trochou štěsí přežijete. Ale nakonec  je i kolumbijský drogový magnát
     s vaší pomocí za mřížemi či pod drnem a vesele se můžete přesunout do
     dalšího  prostředí. Čeká  na vás  totiž Honduras  se svými skalnatými
     pouštěmi  a  vojáky,  kteří  se  naučili  používat  bazuky a dost vám
     zatopí. A  nakonec to nejlepší.  V poslední kampani  se totiž ocitáte
     v Kazachstánském  Kábulu,  kde  kolem  vás  dopadají  granáty a vy se
     plížíte podél zdevastovaných ulic s oprýskanými činžovními domy. Když
     budete mít smůlu, potkáte i tanky. Ale mise je jasná - zničit mobilní
     balistický odpalovač skrytý kdesi v hloubi města, který se povstalcům
     podařilo  zprovoznit.  A  pak  se  stalo  nejhorší.  Povstalci zajali
     senátora  a odvlekli  ho do  své pevnosti.  Je to  opět práce pro pár
     Rangerů.  Jestli  jste  viděli  Ramba  II.,  přesně  víte, jak taková
     Kazachstánská pevnost vypadá. Senátora zachraňujete v poslední chvíli
     před popravou, u hlavy už má  hlaveň. S překvapením zjišťujete, že je
     to žena. No co se dá dělat. Ale pak se skusíte přepnout a hele ! jste
     v roli ženy, která si v ničem  nezadá s Larou. Svým kalašnikovem nebo
     co  to je  se ohání  na všechny   strany a  vůbec se  nezdá že  to je
     senátorka.  Ale  vrtulník  už   čeká.  S  poslední  jednotkou  zdraví
     přikrčeni běžíte na náměstí k  helikoptéře, kolem vás dopadají kulky.
     Senátorka je zachráněna !
          Teď mě napadlo, že pokusy o podobnou hru zde již byly. Vzpomeňme
     si například na Seal Team, který má  pro představu o stylu hry k Spec
     Ops asi nejblíže.  Seal Team mě ale osobně moc  nevzal, Spec Ops jsou
     mnohokrát hratelnější. Opravdu musím říct, že tak dobře jsem se u hry
     už dlouho  nebavil. Konečně se zpoza  multimediálních srágor začínají
     drát opravdu  vyjímečné hry založené na  nejnovějších technologiích a
     využívající je na  maximum. Když si představím, že  tohle je možné na
     Voodoo,   nedovedu   si   dost    dobře   představit   podobnou   hru
     optimalizovanou a plně využívající Voodoo II.
          Hra se za jednu "nemoc" dá  dohrát, ale není třeba zoufat ! Sami
     autoři  píší,  že  toto  je  jen  první  titul  z  řady zabývající se
     Zvláštními jednotkami  operujícími po celém  světě, ať už  jde o SAS,
     Delta,  GSG9, či  Navy Seals.   Dokonce můžete  poslat mejl  s vašimi
     připomínkami  a nápady,  ve kterém  prostředí byste  nejraději viděli
     další díl !
          Já se za žádného zbraňového fanatika nepovažuji a přesto se Spec
     Ops stává  jednou z mých nejlepších  her. Jestliže máte 3Dfx,  už vám
     nic nebrání pustit  se do toho a nenechat si  ujít jeden z největších
     zážitků, které se vám na monitoru mohou přihodit !

                                                           GOnDaR


     P.S.  Až když  jsem hru  dohrál,  zjistil  jsem, že  jsem hrál  pouze
     jakousi Betu.  Ve finální verzi bude  podpora myši a, domy  bořte se,
     snad i Multiplayer ! Jako za většinu her, i za tuto díky Jaydeemu.


            výheň