--+----------+--
| Rozhovor |
--+----------+--
Na opuštěném plácku ve velehorách bylo ticho. Ačkoliv se nacházel
v obrovské výšce, nezadul zde ani nejmenší vánek. Jakýkoliv
obyčejný člověk by řekl, že je to velmi zvláštní místo, a měl by
pravdu. Plácek se nacházel na kolmé skále a tvořil zde jakousi
terasu. Daleko pod ním se povalovaly oblaka. Nevedla na něj žádná
cesta. To vše bylo v rozporu s tím, že se uprostřed plácku
nacházelo již dávno vyhaslé ohniště.
Věčné ticho najednou přerušil zvuk. Bylo to jakoby někdo velice
jemně nasával vzduch. Po chvíli se pár stop nad pláckem vytvořil
pozoruhodný optický jev. Uprostřed jevu se prostor jakoby
zakřivoval, čili působil dojmem jakési čočky. Ve chvíli kdy jev
dosáhl velikosti člověka, se najednou prostor mírně roztrhl a ve
vzniklé trhlině se objevilo jasné světlo, z něhož vykročila
postava v šedém plášti s kápí. Hned jak z trhliny vystoupila
celá, prostor se opět zacelil. Postava nebyla moc vysoká, zato
držela v ruce o trochu vyšší hůl s roztodivným kováním. Na
vrcholu byl zasazen osmihranný průsvitný bleděmodrý krystal,
který chvíli mírně zářil a pak schladl.
Postava udělala pár kroků a sedla si na jeden ze čtyř hladkých
kamenů, postavených kolem ohniště do čtverce. Chvíli počkala,
a pak zvedla pravou ruku a pronesla par slabik.
Uprostřed kruhu kamenů, tvořících ohniště, ležel jenom starý,
deštěmi promáčený popel, ale ihned se zde začaly zhmotňovat kusy
průhledných předmětů, které nabývaly na barvě, až se přeměnily na
kousky dřeva. Samovolně se sestavily do menší hranice. Postava
chvíli počkala, a pak něco zašeptala. Sevřela pěst, udělala s ní
ve vzduchu kruh a náhle jí otevřela. Celá hranice nyní jasně
vzplála obrovitým plamenem, který se pohybem ruky podivné postavy
zmenšil na mírné rozměry.
Postava čekala a divala se do plamenů. Pět kroků od ohniště se
náhle opět zakřivil a následně protrhl prostor, a vyšla z něho
další postava, zhruba stejného vzrůstu, ale v červeném plášti
a s holí pokrytou zlatým kováním v krásných obrazcích. Na
vrcholku hole byl zasazen rudý osmistěn, který ještě chvíli
zářil, a pak schladl.
"Nazdar, nečekal jsem, že příjdeš tak brzo." řekla postavě
v šedém.
"Chvíli jsem se chtěl rozmyslet, jěště předtím, než všichni
příjdou."odvětila.
"Vzhledem k tomu, že jsi z nás nejstarší je to celkem
pochopitelné."přemítala rudá postava.
Pár vteřin bylo ticho, narušené jen praskáním hořícího dřeva.
Postava v rudém si mezitím sedla na další ze čtyř kamenů.
Opět zašuměl vzduch a nad pláckem se tentokrát oběvily dvě
trhliny, kterýmy vystoupily dvě postavy. Jedna byla zelená se
zeleným krystalem na stříbrem kované holi a druhá kompletně černá
s holí také černou, skoro tak, že by se nedalo určit, zda je
nějaký krystal do jejího vrcholku zasazen, kdyby ještě trochu
nesvětélkoval.
"Ahoj, to jsem rád, že jsme opět spolu."pronesla rudá postava.
"Nazdar, Goraxi, i já jsem rád, že jsme se sešli."řekla zeleně
odděná postava.
"Na vítání není dost času, jak víte, situace je vážná. Zatím si
sedněte."řekla mírně rozkazovačným tónem šedá postava.
"Tvoje stáří už se začíná projevovat i v tvém mozku, Entroxi,
jestli si zase nedojdeš do Regenerátoru, ztratíš některé své
vzpomínky,"ztrachoval se Gorax,"vždyť je tomu již dva měsíce, co
jsme se naposledy viděli."
"Moc dobře víte, co Regenerátor stojí, musím se na něj ještě lépe
připravit."odvětil Entrox.
"Radši se připravuj rychle, než úplně zesenilníš."reagoval Gorax.
"Tady Heberix"a ukázal na zelenou postavu,"prošel Regenerátorem
zrovna loni, a to nebyl ani tak starý, jako teď ty."
"Určitě máš ještě strach před sloupáváním z kůže, ale ve stáří
jsou daleko horší věci."utvrzoval Heberix.
"Dobrá, někdy se tam rozhodnu jít, ale teď k věci."řekl Entrox.
Zvedl ruku a pronesl pár tichých slov. Oheň se postupně utišil,
a mezi čtvercem postav se objevila mírně průhledná mapa. Nejdříve
byla plochá, ale pak se mírně zplastičnila, aby se zvýraznila
údolí, hory a skalní stěny. Mapa začala pomalu rotovat kolem
prostředku, jež bylo tvořeno vysokým pohořím.
"Zde," a z prstu mu vyrazil modrý paprsek a ukázal na
prostředek,"jsme my."
Posunul paprsek z hor dolů k modré řece, která z nich tekla a
řekl: "Toto je Lorevena, což všichni víme," posunul paprsek po
směru toku řeky až k místu, kde spojovala s další řekou," a tady
se stéká s Kalinerou."
"Jak víme nacházi se zde město Urdan, centrum bývalého
Lorovenského království. Dobytím tohoto města zpět bychom
zastavili pochod skřetích armád dál na jih."a ukázal na objevivší
se černou linii, která se táhla od moře na západu, až k středovým
horám, a pak se stáčela podél horského hřbetu, jdoucího z nich
směrem dál na sever, až do rozsáhlé, částečně bažinaté, horské
polopoušti na severním kraji mapy,"Moji šestá trpaslíčí armáda se
pokusila udělat do města průlom, ale to se jí bohužel
nepodařilo."
"Moje dračí jednotky jsou již vyčerpány neustalými boji s černými
draky ze severu, nemohu si dovolit na město zaútočit. Jediné, co
mohu, je vysadit jich pár z operací na východě, kde se situace
trochu stabilizovala."řekl Gorax,"Moji muži jsou také téměř
neschopni jakýchkoliv ofenzív po odvrácení toho velikého útoku na
pevnost Hargderb před dvěma týdny. Musí si alespoň na měsíc
odpočinout."
Oblohu náhle rozrazil blesk, který se trefil do vrcholků nad
nimi, okamžik potom co se objevil, zahřměl hrom.
"Moji lesní elfové poměrně úspěšně zničili pátou skřetí armádu,
ale myslím, že by nebyli moc svolni s přesunem z lesů do
východních kopců."mínil Herbrix,"Spíš si myslím, že bychom měli
dobýt zpátky pevnost Garong."a ukázal zeleným paprskem z prstu
na šedou tečku, nacházející se v lesech na půli cesti od hor k
moři.
"Dobytí pevnosti Garong by bylo sice lehkým činem, ale nezapomeň,
že je způli vypálená a pobořená od černých draků. Tvoje elfí
skupiny by se měly spíš přesunout na západ, kde plánujeme na
podzim odříznutí tří skřetích armád zahnáním je zpět do řeky
Loroveny."řekl Entrox a zeptal se černé mlčící postavy:"Jak se ti
daří v severních horách s tvými trolly, Ylexi?"
"Zatím se teprve reorganizují, ale za dva týdny mám v plánu
udělat dvě ofenzívy a dobýt města Jeroga a Bizaeš na západní
straně hor."ozval se poprvé Ylex.
Na obloze se opět zablesklo a zhřmělo a za pár vteřin začaly
padat první kapky. Gorax zvedl hůl, ta se rozzářila, a pak z ní
vylétly žluté paprsky, které nad plošinkou vytvořily průhlednou
oranžovou kopuli. Kapky dopadající na kopuli se okamžitě
vypařovaly.
"Představte si, ten skřetí šaman Heznor z druhé strany mi nabídl,
že mi dá Asquarský krystal, když přestoupím na druhou stranu."
řekl mírně rozladěný Herbrix, "Kdybychom se nezavázali, že
nepoužijeme magii nad šestý stupeň, tak bych ho rozmetal
Jotrixovým generátorem mikroexplozí."
"Ještě, že si to neudělal. Moc dobře víte, proč jsme si to
zakázali. Další magioaktivní zóny by nebyly moc pěknou okrasou
tohoto kraje."kázal Entrox.
"Kdybychom ale silnější magii použili najednou bez odporu,
nemuselo by dojít k tak vážným škodám. Dobyli bychom zpět zase
celé pobřeží a vnitrozemí."přemítal Gorax.
"Nepočítejme s tím, že by nikdo nevěděl, kdy se chystáme magii
použít. Vím jaké jsou praktiky šamanů černého kruhu. Mají své
špehy všude. Jediné místo, kde nepředpokládám, že jsou, je tady,
kde není nikde ani živáčka."řekl Entrox.
Plácek upadl opět v naprosté ticho, rušené jen vypařujícími se
kapkami.
Najednou se prostor vedle Entroxe zakřivil a protrhl, vystoupil
z něj dvě stopy veliký průhledný tvor s postavou člověka. To, že
byl vidět, bylo díky tomu, že se hýbal. Prostor se za ním opět
zacelil a on vykročil před Entroxe a uklonil se. Ve chvíli, kdy
se zastavil jeho okraje dokonale splynuly s okolím, takže nebyl
vůbec vidět.
"Co zde děláš eterále?"zeptal se Entrox.
"Promiňte, pane, že vás vyrušuji, ale dvanáctý skřetí sbor náhle
zaútočil na tábor v Ghar Ignoku. Sedmá trpasličí divize útok
sice odrazila, ale máme velké ztráty. Asi třetina trpaslíků je
zraněna a jedna desetina mrtva. Plukovník Aghan si žádá posily z
Uthurmioku. Řekl, že se blíží k táboru i divize ještěrojezdců. Je
žádána vaše přítomnost, pane."vysypal ze sebe tak rychle jak jen
mohl.
Entrox se zamyslel, a pak řekl:"Pověz Aghanovi, že posily z Uthur
Mioku dostat nemůže, ale ve vesnici Karathu by měl být posílený
prapor lidských dobrovolníků. Možná, že nebude stačit, ale nic
lepšího mu nemohu nabídnout. Rovněž vyřiď plukovníku Amatylovi ať
okamžitě zaútočí na tábor dvanáctého skřetího sboru, dokud tam
nedojde sbor zpět a ať se pokusí sestřelit přenosnými balistami
co nejvíc černých draků, kteří tábor hlídají."
"Ano, pane, vyřídím."řekl eterál, vytvořil trhlinu v prostoru
a vnořil se do ní. Trhlina se zase zacelila a na chvíli padlo
zase tíživé ticho.
"Omluvte mě, ale vidíte, že musím opět jít. Jestli se nám
nepodaří dvanáctý sbor zničit, nemohu počítat s útokem na Urdan."
vysvětloval Entrox,"Musím se s vámi rozloučit. Sejdeme se přesně
za měsíc."
"A mimochodem Ylexi, nezklam mě s tvými ofenzívami, propracuj
plány útoku velmi důkladně, jestli se ti nepodaří města dobýt,
tak se může operace na Urdanu pěkně zmařit."upozorňoval.
Entrox svou holí roztrhl prostor a vkročil do něj, prostor se s
huktem slil opět dohromady.
Odchodem Entroxe se mapa zploštila, vybledla, a nakonec zmizela.
Oheň opět vzplál, a šířilo se od něj teplo. Zbylí tři se na sebe
mlčky divali, a pak Gorax řekl:"No, co se dá dělat, bez Entroxe
tu už není o čem mluvit. Měl bych už také jít. Nashledanou."
Gorax také otevřel prostor a opustil plácek. Minutu za ním
odešel beze slov Heberix.
Na plácku zůstal pouze Ylex. Magické pole, chránící plácek před
deštěm přestalo působit, a na Ylexe začaly dopadat kapky. Oheň
byl dostatečně rozpálený, takže jej déšt nehasil. Ylex vytvořil
pohybem pravé dlaně malý osobní štít, po kterém kapky stékaly
kolem něho dolů. Seděl asi pět minut.
Dvacet stop od něho se za balvanem něco pohnulo. Byl to také
eterál, ale měl podobu jakéhosi čtyřnohého zvířete. Dešťové kapky
po něm stékaly, a tak ukazovaly jeho přibližnou podobu poměrně
přesně. Ten černý mág, který zde zůstal ho jistě neuvidí, myslel
si . Eterál se pokusil vstát, ale ve chvíli, kdy se chystal
otevřít nenápadně prostor ho zasáhl kámen mrštěný Ylexem. Eterál
upadl do bezvědomí. Ylex vstal došel až k eterálovi, který ležel
na kamenném podloží plošinky. Vzal ho do ruky, a dal mu ruku na
hlavu. Eterál procitnul a pokoušel se osvobdit.
"Teď už ti nic nepomůže. Rychle mi řekni vše, co víš !"přikázal.
"Nic nevím, nic jsem neviděl a ani neslyšel."říkal vystrašeným
hlasem eterál.
"No jo, a pak že tady žádný vočka nejsou" pronesl Ylex a mrštil
eterálem na skálu.
Pak na něj ukázal holí a řekl jedno slovo. Z hole vyletěl oslnivě
bílý blesk, který zasáhl eterála. Ten vybouchl a rozletěl se na
prach.
Ylex si povzdychl, roztrhl prostor a odešel pryč. Prostor se
za chvíli zacelil a na plácku už nezbyl nikdo. Oheň tiše dohořel.
Muf
výheň