--+----------+--
                                 | Rozhovor |
                               --+----------+--

       Na opuštěném plácku ve velehorách bylo ticho. Ačkoliv se nacházel
       v obrovské  výšce,  nezadul  zde  ani  nejmenší  vánek. Jakýkoliv
       obyčejný člověk by řekl, že je  to velmi zvláštní místo, a měl by
       pravdu. Plácek  se nacházel na  kolmé skále a  tvořil zde jakousi
       terasu. Daleko pod ním se povalovaly oblaka. Nevedla na něj žádná
       cesta.  To vše  bylo v  rozporu  s  tím, že  se uprostřed  plácku
       nacházelo již dávno vyhaslé ohniště.
       Věčné ticho  najednou přerušil zvuk. Bylo  to jakoby někdo velice
       jemně  nasával vzduch. Po chvíli se pár stop nad pláckem vytvořil
       pozoruhodný  optický  jev.  Uprostřed   jevu  se  prostor  jakoby
       zakřivoval, čili  působil dojmem jakési čočky.  Ve chvíli kdy jev
       dosáhl velikosti člověka, se najednou  prostor mírně roztrhl a ve
       vzniklé  trhlině  se  objevilo  jasné  světlo,  z něhož vykročila
       postava  v šedém  plášti s  kápí. Hned  jak z  trhliny vystoupila
       celá, prostor  se opět zacelil.  Postava nebyla moc  vysoká, zato
       držela  v  ruce  o  trochu  vyšší  hůl  s roztodivným kováním. Na
       vrcholu  byl  zasazen  osmihranný  průsvitný  bleděmodrý krystal,
       který chvíli mírně zářil a pak schladl.
       Postava  udělala pár  kroků a sedla si na jeden ze  čtyř hladkých
       kamenů,  postavených kolem  ohniště do  čtverce. Chvíli  počkala,
       a pak zvedla pravou ruku a pronesla par slabik.
       Uprostřed  kruhu kamenů,  tvořících ohniště,  ležel jenom  starý,
       deštěmi promáčený popel, ale ihned  se zde začaly zhmotňovat kusy
       průhledných předmětů, které nabývaly na barvě, až se přeměnily na
       kousky dřeva.  Samovolně se sestavily  do menší hranice.  Postava
       chvíli počkala, a pak něco  zašeptala. Sevřela pěst, udělala s ní
       ve  vzduchu kruh  a náhle  jí otevřela.  Celá hranice  nyní jasně
       vzplála obrovitým plamenem, který se pohybem ruky podivné postavy
       zmenšil na mírné rozměry.
       Postava čekala  a divala se do  plamenů. Pět kroků od  ohniště se
       náhle opět  zakřivil a následně  protrhl prostor, a  vyšla z něho
       další  postava, zhruba  stejného vzrůstu,  ale v  červeném plášti
       a s  holí  pokrytou  zlatým  kováním  v  krásných  obrazcích.  Na
       vrcholku  hole  byl  zasazen  rudý  osmistěn,  který ještě chvíli
       zářil, a pak schladl.
       "Nazdar,  nečekal  jsem,  že  příjdeš  tak  brzo."  řekla postavě
       v šedém.
       "Chvíli  jsem  se  chtěl  rozmyslet,  jěště  předtím, než všichni
       příjdou."odvětila.
       "Vzhledem  k  tomu,   že  jsi  z  nás  nejstarší   je  to  celkem
       pochopitelné."přemítala rudá postava.
       Pár  vteřin bylo  ticho, narušené  jen praskáním  hořícího dřeva.
       Postava v rudém si mezitím sedla na další ze čtyř kamenů.
       Opět  zašuměl  vzduch  a  nad  pláckem  se  tentokrát oběvily dvě
       trhliny,  kterýmy vystoupily  dvě postavy.  Jedna byla  zelená se
       zeleným krystalem na stříbrem kované holi a druhá kompletně černá
       s holí  také černou,  skoro tak,  že by  se nedalo  určit, zda je
       nějaký  krystal do  jejího vrcholku  zasazen, kdyby  ještě trochu
       nesvětélkoval.
       "Ahoj, to jsem rád, že jsme opět spolu."pronesla rudá postava.
       "Nazdar, Goraxi,  i já jsem  rád, že jsme  se sešli."řekla zeleně
       odděná postava.
       "Na vítání není  dost času, jak víte, situace  je vážná. Zatím si
       sedněte."řekla mírně rozkazovačným tónem šedá postava.
       "Tvoje  stáří už  se začíná  projevovat i  v tvém mozku, Entroxi,
       jestli  si zase  nedojdeš  do  Regenerátoru, ztratíš  některé své
       vzpomínky,"ztrachoval se  Gorax,"vždyť je tomu již dva měsíce, co
       jsme se naposledy viděli."
       "Moc dobře víte, co Regenerátor stojí, musím se na něj ještě lépe
       připravit."odvětil Entrox.
       "Radši se připravuj rychle, než úplně zesenilníš."reagoval Gorax.
       "Tady Heberix"a  ukázal na zelenou  postavu,"prošel Regenerátorem
       zrovna loni, a to nebyl ani tak starý, jako teď ty."
       "Určitě máš  ještě strach před  sloupáváním z kůže,  ale ve stáří
       jsou daleko horší věci."utvrzoval Heberix.
       "Dobrá, někdy se  tam rozhodnu jít, ale teď  k věci."řekl Entrox.
       Zvedl ruku a  pronesl pár tichých slov. Oheň  se postupně utišil,
       a mezi čtvercem postav se objevila mírně průhledná mapa. Nejdříve
       byla  plochá, ale  pak se  mírně zplastičnila,  aby se zvýraznila
       údolí,  hory a  skalní stěny.  Mapa začala  pomalu rotovat  kolem
       prostředku, jež bylo tvořeno vysokým pohořím.
       "Zde,"  a   z  prstu  mu   vyrazil  modrý  paprsek  a  ukázal  na
       prostředek,"jsme  my."
       Posunul paprsek  z hor dolů  k modré řece,  která z nich  tekla a
       řekl: "Toto  je Lorevena, což  všichni  víme," posunul paprsek po
       směru toku řeky  až k místu, kde spojovala s další řekou," a tady
       se stéká s Kalinerou."
       "Jak  víme   nacházi  se  zde   město  Urdan,  centrum   bývalého
       Lorovenského  království.   Dobytím  tohoto  města   zpět  bychom
       zastavili pochod skřetích armád dál na jih."a ukázal na objevivší
       se černou linii, která se táhla od moře na západu, až k středovým
       horám, a  pak se stáčela  podél horského hřbetu,  jdoucího z nich
       směrem dál  na sever, až  do rozsáhlé, částečně  bažinaté, horské
       polopoušti na severním kraji mapy,"Moji šestá trpaslíčí armáda se
       pokusila  udělat   do  města  průlom,   ale  to  se   jí  bohužel
       nepodařilo."
       "Moje dračí jednotky jsou již vyčerpány neustalými boji s černými
       draky ze severu, nemohu si  dovolit na město zaútočit. Jediné, co
       mohu, je  vysadit jich pár z  operací na východě, kde  se situace
       trochu  stabilizovala."řekl  Gorax,"Moji  muži  jsou  také  téměř
       neschopni jakýchkoliv ofenzív po odvrácení toho velikého útoku na
       pevnost  Hargderb  před  dvěma  týdny. Musí  si  alespoň na měsíc
       odpočinout."
       Oblohu  náhle rozrazil  blesk, který  se trefil  do vrcholků  nad
       nimi, okamžik potom co se objevil, zahřměl hrom.
       "Moji lesní  elfové poměrně úspěšně zničili  pátou skřetí armádu,
       ale  myslím,  že  by  nebyli  moc  svolni  s  přesunem  z lesů do
       východních kopců."mínil  Herbrix,"Spíš si myslím,  že bychom měli
       dobýt zpátky  pevnost Garong."a ukázal  zeleným paprskem z  prstu
       na šedou  tečku, nacházející se v  lesech na půli cesti  od hor k
       moři.
       "Dobytí pevnosti Garong by bylo sice lehkým činem, ale nezapomeň,
       že  je způli  vypálená a  pobořená od  černých draků.  Tvoje elfí
       skupiny  by se  měly spíš  přesunout na  západ, kde  plánujeme na
       podzim odříznutí  tří skřetích  armád  zahnáním  je  zpět do řeky
       Loroveny."řekl Entrox a zeptal se černé mlčící postavy:"Jak se ti
       daří v severních horách s tvými trolly, Ylexi?"
       "Zatím  se teprve  reorganizují, ale   za dva  týdny mám  v plánu
       udělat  dvě ofenzívy  a dobýt  města Jeroga  a Bizaeš  na západní
       straně hor."ozval se poprvé Ylex.
       Na  obloze se  opět zablesklo  a zhřmělo  a za  pár vteřin začaly
       padat první kapky.  Gorax zvedl hůl, ta se rozzářila,  a pak z ní
       vylétly žluté  paprsky, které nad  plošinkou vytvořily průhlednou
       oranžovou  kopuli.   Kapky  dopadající  na   kopuli  se  okamžitě
       vypařovaly.
       "Představte si, ten skřetí šaman Heznor z druhé strany mi nabídl,
       že mi  dá Asquarský krystal,  když přestoupím na  druhou stranu."
       řekl  mírně   rozladěný  Herbrix, "Kdybychom  se  nezavázali,  že
       nepoužijeme  magii  nad  šestý   stupeň,  tak  bych  ho  rozmetal
       Jotrixovým generátorem mikroexplozí."
       "Ještě,  že si  to neudělal.  Moc  dobře  víte, proč  jsme si  to
       zakázali. Další  magioaktivní zóny by  nebyly moc pěknou  okrasou
       tohoto kraje."kázal Entrox.
       "Kdybychom  ale  silnější  magii  použili  najednou  bez  odporu,
       nemuselo by  dojít k tak  vážným škodám. Dobyli  bychom zpět zase
       celé pobřeží a vnitrozemí."přemítal Gorax.
       "Nepočítejme s  tím, že by  nikdo nevěděl, kdy  se chystáme magii
       použít.  Vím jaké  jsou praktiky  šamanů černého  kruhu. Mají své
       špehy všude.  Jediné místo, kde nepředpokládám, že jsou, je tady,
       kde není nikde ani živáčka."řekl Entrox.
       Plácek upadl  opět v naprosté  ticho, rušené jen  vypařujícími se
       kapkami.
       Najednou se  prostor vedle Entroxe zakřivil  a protrhl, vystoupil
       z něj dvě stopy veliký průhledný tvor  s postavou člověka. To, že
       byl vidět,  bylo díky tomu, že  se hýbal. Prostor se  za ním opět
       zacelil a on  vykročil před Entroxe a uklonil  se. Ve chvíli, kdy
       se zastavil  jeho okraje dokonale splynuly  s okolím, takže nebyl
       vůbec vidět.
       "Co zde děláš eterále?"zeptal se Entrox.
       "Promiňte, pane, že vás vyrušuji, ale  dvanáctý skřetí sbor náhle
       zaútočil na  tábor  v Ghar Ignoku.  Sedmá  trpasličí divize  útok
       sice odrazila, ale máme velké  ztráty. Asi  třetina  trpaslíků je
       zraněna a jedna desetina mrtva.  Plukovník Aghan si žádá posily z
       Uthurmioku. Řekl, že se blíží k táboru i divize ještěrojezdců. Je
       žádána vaše přítomnost, pane."vysypal ze  sebe tak rychle jak jen
       mohl.
       Entrox se zamyslel, a pak řekl:"Pověz Aghanovi, že posily z Uthur
       Mioku dostat nemůže,  ale ve vesnici Karathu by  měl být posílený
       prapor lidských  dobrovolníků. Možná, že  nebude stačit, ale  nic
       lepšího mu nemohu nabídnout. Rovněž vyřiď plukovníku Amatylovi ať
       okamžitě zaútočí  na tábor dvanáctého  skřetího sboru, dokud  tam
       nedojde sbor  zpět a ať se  pokusí sestřelit přenosnými balistami
       co nejvíc černých draků, kteří tábor hlídají."
       "Ano,  pane, vyřídím."řekl  eterál, vytvořil  trhlinu v  prostoru
       a vnořil se  do ní. Trhlina  se zase zacelila  a na chvíli  padlo
       zase tíživé ticho.
       "Omluvte  mě,  ale  vidíte,  že  musím  opět  jít.  Jestli se nám
       nepodaří dvanáctý sbor zničit, nemohu počítat s útokem na Urdan."
       vysvětloval Entrox,"Musím se s  vámi rozloučit. Sejdeme se přesně
       za měsíc."
       "A  mimochodem Ylexi,  nezklam mě  s tvými  ofenzívami, propracuj
       plány útoku  velmi důkladně, jestli  se ti nepodaří  města dobýt,
       tak se může operace na Urdanu pěkně zmařit."upozorňoval.
       Entrox svou holí  roztrhl prostor a vkročil do  něj, prostor se s
       huktem slil opět dohromady.
       Odchodem Entroxe se mapa  zploštila, vybledla, a nakonec zmizela.
       Oheň opět vzplál, a šířilo se od  něj teplo. Zbylí tři se na sebe
       mlčky divali, a  pak Gorax řekl:"No, co se  dá dělat, bez Entroxe
       tu už není o čem mluvit. Měl bych už také jít. Nashledanou."
       Gorax  také  otevřel  prostor  a  opustil  plácek.  Minutu za ním
       odešel beze slov Heberix.
       Na plácku  zůstal pouze Ylex. Magické  pole, chránící plácek před
       deštěm přestalo  působit, a na  Ylexe začaly dopadat  kapky. Oheň
       byl  dostatečně rozpálený, takže  jej déšt nehasil. Ylex vytvořil
       pohybem  pravé dlaně  malý osobní  štít, po  kterém kapky stékaly
       kolem něho dolů. Seděl asi pět minut.
       Dvacet  stop od  něho se  za balvanem  něco pohnulo.  Byl to také
       eterál, ale měl podobu jakéhosi čtyřnohého zvířete. Dešťové kapky
       po něm  stékaly, a tak  ukazovaly jeho přibližnou  podobu poměrně
       přesně. Ten černý mág, který  zde zůstal ho jistě neuvidí, myslel
       si  . Eterál  se pokusil  vstát, ale  ve chvíli,  kdy se  chystal
       otevřít nenápadně prostor ho  zasáhl kámen mrštěný Ylexem. Eterál
       upadl do bezvědomí. Ylex vstal  došel až k eterálovi, který ležel
       na kamenném podloží  plošinky. Vzal ho do ruky, a  dal mu ruku na
       hlavu. Eterál procitnul a pokoušel se osvobdit.
       "Teď už ti  nic nepomůže. Rychle mi řekni vše, co víš !"přikázal.
       "Nic nevím,  nic jsem neviděl  a ani neslyšel."říkal  vystrašeným
       hlasem eterál.
       "No jo, a  pak že tady žádný vočka nejsou"  pronesl Ylex a mrštil
       eterálem na skálu.
       Pak na něj ukázal holí a řekl jedno slovo. Z hole vyletěl oslnivě
       bílý blesk, který  zasáhl eterála. Ten vybouchl a  rozletěl se na
       prach.
       Ylex  si povzdychl,  roztrhl prostor  a odešel  pryč. Prostor  se
       za chvíli zacelil a na plácku už nezbyl nikdo. Oheň tiše dohořel.

                                                                Muf


            výheň