L e g e n d a r y T a l e s Když se tak dnes dívám na hudební scénu plnou techna a sentimentálních kapel pro dvanáctky, mám takový pocit, že se nám nějak ztrácí kvalita pod hromadou komerčního braku (snad kromě tradičně v ústraní stojící važné hudby a jazzu). O domácí scéně se asi nemá cenu ani zmiňovat, a tak úspěch kapel jako Chinaski nebudu raději komentovat. Podobná situace je však i jinde ve světě, možná snad kromě Japonska, které se stalo posledním ostrůvkem naděje. Kdysi tak početná skupina zastánců metalové revolty let osmdesátých se nám po odchodu všech lovců kariéry scvrkla na osamocené bojovníky, podle některých, již dávno mrtvého stylu. Ale jak se říká, oddělilo se zrno od plev (alespoň někde), a tak se po skončení tzv. Grungemánie, kdy všechny kapely, ještě nedávno tak prosazované médii, upadly v zapomnění, snad zase vrátí "staré dobré časy". Jsem totiž toho názoru, že než se někdo stane megahvězdou, měl by na svůj nástroj alespoň umět hrát, protože bezduché tříakordové vodrhovačky musí rychle unudit i hudebního imbecila, a i když se občas na komerční scéně přece jen něco kvalitního objeví, obecně lze mluvit o braku. Zcela z jiné škatulky je dnes mnou recenzovaná kapela. Pod vlivem několika recenzí vychvalujících "Legendary Tales" skoro až do nebes, jsem obětoval 490 Kč, zakoupil si CD a musím říct, že toho opravdu nelituji. Původ tohoto seskupení je ve slunné Itálii, která není právě rodištěm kvalitních (metalových) kapel, ovšem Rhapsody všechny tyto předsudky smetli ze stolu a vyprodukovali nadprůměrně kvalitní debutové album. Stylově se jedná o jakési spojení speed metalu s hudbou klasickou. Autory veškeré hudby jsou kytarista Luca Turilli a klávesák Alex Staropoli, sestavu doplňují bicmen Daniele Carbonera a zpěvák Fabio Lione. Toho pravého basáka prý zatím nesehnali, takže basový part musel nahrát Sascha Paeth (člen Heavens Gate a producent této desky) a Robert Hunecke. Kromě členů kapely uslyšíme na desce i housle, violu, čelo, kontrabas, mandolínu, ... (všechno nahráli živí hráči, žádné komply). A teď již trochu blíže k desce samotné. Po nezbytném intru otevírá album "Warrior Of Ice", který dává jasně najevo, kudy kapela kráčí. Precizní technika hry, propracované melodie, vkusné spojení klasických nástrojů s moderními, kvalitní zpěv a sbory, vliv Helloweenu, Gamma Ray, Yngwie Malmsteena, ... , ale také Bacha, Vivaldiho, Telemanna, Mozarta a jiných. Další v pořadí - šestiminutová "Rage of the Winter" disponuje snad nejvíce chytlavým refrénem z celé desky, ale ani její dlouhé instrumentální pasáže nenudí. Po prvním oddechu v podobě skladby "Forest of Unicorns" opět zrychlujeme ve "Flames of Revenge", klonící se v úvodu ke klasickému pojetí speed metalu, ale ke slovu se dostanou i smyčce a klavír. "Land of Immortals" zaujme úvodními kytarovými vyhrávkami a houslovým partem. Setkáme se zde i s klasickými kytarovými duety. Nudit se rozhodně nebudete. Asi nejlepší z poklidných skladeb desky je "Echoes Of Tragedy". Úvod obstarává tiché piáno, aby bylo v refrénu náhle nahrazeno mohutným sborovým zpěvem. To už ale přichází "Lord Of The Thunder" a rytmus zase nabírá na obrátkách. Výrazné smyčcové party střídají rychlá kytarová a klávesová sóla, bubeník na vás valí dvoušlapákové palby, všechno opět vrcholí refrénem a návratem k úvodnímu motivu. Tečkou za touto symfonií je úder hromu. Album uzavírá stejnojmenná skladba v délce téměř osmi minut, která ovšem zůstává trochu ve stínu ostatních, ale i tak můžeme mluvit o nadprůměrnosti. Nutno podotknout, že technicky jsou na tom hráči opravdu dobře (kytarista by mohl v rychlosti klidně soupeřit s Malmsteenem nebo Tolkkim). Velkým kladem je, že všichni dávají přednost celku před vlastním zviditelněním. Všechny skladby jsou vypilovány do posledního detailu. Co se textů týče, jak již název alba napovídá, zavede nás kapela do dob legendárních válečníků, kde dobro vítězí nad zlem ... a tomu odpovídá i klasický, ručně kreslený obal desky. Jen je trochu škoda, že album trvá pouze zhruba 45 minut , ale na druhou stranu raději 45 minut kvality než 70 minut nudy. Takže abych to nějak shrnul. Kapela nám předkládá skvělé album oplývající rozmanitostí melodií a hráčskými schopnostmi, spojující dva vzdálené a přitom si tak blízké styly. A i když velmi pochybuji o jeho komerčním úspěchu, doufám, že se kromě úzkého okruhu posluchačů kapel jako třeba Stratovarius zalíbí i ostatním ctitelům jakékoli kvalitní hudby. / Wark A je to tady, první LPčko od Rhapsody je konečně na světě! Téměř neznámá italská kapela, která až doposud sklízela příznivé kritiky pouze svými demonahrávkami u recenzentů různých metalových fanzinů, narušila hegemonii německo - skandinávského metalu úpěchem svého debutu, který se takřka přes noc dostal na špici (spolu se švédskými Hammerfall) různých "hitparád" jako objev roku. A právem. Luca a Alex, hlavní tvůrčí síla celé formace, utvořili výjimečnou skladatelskou dvojici, která těží ze svých kořenů v klasické hudbě. Celé album je jedno velké "tančení na ostří nožů" jejich vybroušených herních projevů, kde si dvě skladatelské identity hudebně "konkurují", aby vzápětí spolu vytvořily jeden kontrapunkt. Celkový dojem je tak mnohem bohatší než např. u výše zmíněných Stratovarius, kde všemu jasně dominuje Tolkkiho kytara a Johanssonovy klávesy tak, i přes všechny jeho bravury, zůstávají poněkud v ústraní a jen doplňují výslednou koláž (to jsem asi trochu přehnal). Vzdáleně lze deska připodobnit např. k (IMHO) skvělému dílku od Waltari s všeříkajícím názvem "Death metal symphony in deep C", které také předvádělo symbiózu metalu (i když trošku jiného ražení :) ) s klasikou v nebývalém rozsahu a navíc ještě bylo korunováno operními prvky. Koneckonců sami autoři svůj styl popisují následovně: "... Rhapsody is an intricately woven blend of melodic heavy metal combined with baroque-inspirated movements, choral harmonies, folk influences, percussion dynamics and acoustic wood and string instruments. ...". Velmi příjemně na vás dýchne atmosféra středověku(barokní nástroje ve středověku ? hah) z "unplugged" songů (Forest of unicorns, Echoes of tragedy, půlka Legendary tales a intra Ira tenax a Virgin skies), které mají rozhodně blíž k hudbě á la Dead can dance než k metalu. Kapitolou samou o sobě je symfonický doprovod. Už jenom výraz "doprovod" je zcestný, protože všechny akustické nástroje jsou rovnocennou, neoddělitelnou součásti Rhapsody a celá hudba je na nich vystavěna a díky téměř bezchybné kvalitě nahrávky (drobné výhrady bych měl jen k ozvučení bicích) tak mohou vyniknout všechny jejich nuance a ohromující dynamika. Jen barbar by nedal přednost před uzavřenými sluchátky (mušle) a poslouchal přes repro soustavy :^). Krátce k textům: Všech 10 skladeb je tématicky spojeno v jeden fantasy příběh, něco na způsob Kinga Diamonda; nic mimořádného. Ale ruku na srdce, chtěl bych vidět člověka, který poslouchá hudbu jen kvůli textům (fanynky Kelly Family se teď bouří ;). Vážná hudba neřekla poslední slovo. Rhapsody jsou dalším důkazem, že může žít v symbióze s jiným hudebním žánrem, aniž by ztratila něco ze svého půvabu. Přesvěčte se o tom sami. / Finarfin Rhapsody - Legendary Tales 1) Ira Tenax 6) Virgin Skies 2) Warrior Of Ice 7) Land of Immortals 3) Rage Of The Winter 8) Echoes of Tragedy 4) Forest Of Unicorns 9) Lord of The Thunder 5) Flames Of Revenge 10) Legendary Tales Rhapsody: Luca Turilli : kytary Alex Staropoli : klávesy Daniele Carbonera : bicí Fabio Lione : zpěv Produkce: Sascha Paeth, Miro Studio: Gate-Studio in Wolfsburg/Germany, 96-97. Limb Music Products & Publishing http://www.world-online.de/limb-music výheň