Výheň: GNU Manifesto / Richard Stallman

GNU Manifesto
-=-=-=-=-=-=-=-

Hackeři celého světa, spojte se!

Komukoli se dává povolení vyhotovit nebo distribuovat
doslovný opis tohoto dokumentu jakýmkoli médiem, za předpokladu,
že bude zachováno oznámení o copyrightu a oznámení o povolení a že
distributor příjemci poskytne povolení k dalšímu šíření, a to v téže
podobě, jakou má toto oznámení. Změny dokumentu nejsou povoleny.

Následující GNU Manifest byl napsán Richardem Stallmanem
na začátku GNU projektu jako žádost o pomoc a podporu.
Několik prvních let byl obnovován tak, aby odpovídal vývoji,
ale nyní se zdá nejlepší nechat jej nezměný tak, jak jej zná
většina lidí.

Vyskytla se častá nedorozumění, kterým lze zabránit
používáním odlišného názvosloví. V roce 1993 byly přidány
poznámky pod čarou, aby pomohly těmto problémům zabránit.

Aktuání informace o dostupném GNU softwaru najdete
v posledním čísle GNU bulletinu. Jejich seznam je příliš
dlouhý, aby mohl být zahrnut zde.

Co to je GNU? Gnu's Not Unix!

Zkratka GNU znamená Gnu's Not Unix. Je to jméno kompletního
softwarového systému kompatibilního s Unixem, který píši proto,
abych ho dal svobodně k dispozici každému, kdo ho chce používat.
[1] Pomáhají mi také někteří další dobrovolníci. Příspěvky ve formě
času, peněz, programů a vybavení jsou též vítány.

Již máme textový editor Emacs s jazykem Lisp pro psaní příkazů
editoru, debugger, parser generator kompatibilní s yacc a přibližně
35 utilit. Shell (interpretr příkazů) je téměř hotov. Nový
přenositelný optimalizující překladač jazyka C kompiluje sám sebe
a může být zveřejněn ještě tento rok. Existuje i počáteční verze
jádra, bude však třeba ještě hodně práce, aby bylo možno emulovat
Unix. V okamžiku kdy bude jádro s překladačem dokončeno, můžeme
distribuovat GNU systém vhodný pro vývoj programů. Pro sázení textů
budeme používat TeX, ale pracujeme i na programu nroff. Také chceme
používat přenositelný, volně dostupný X window system. Potom přidáme
Common Lisp, hru Empire, tabulkový kalkulátor a stovky dalších věcí
spolu s online dokumentací. Doufáme, že nakonec dodáme vše užitečné
ze systému UNIX a více.

GNU bude umožňovat používání programů pro Unix, nebude však
shodné s Unixem. Na základě našich zkušeností s jinými operačnímy
sytémy se pokusíme vytvořit vhodná vylepšení. Plánujeme zejména
čísla verzí a delší názvy u souborů, file system odolný proti
chybám, doplňování jmen souborů, možná i zobrazování nezávislé
na terminálu a případně okenní systém založený na jazyce Lisp,
kde budou programy v Lispu spolu s Unixovými programy sdílet stejnou
obrazovku. Oba jazyky - C a Lisp - budou použity jako systémové
programovací jazyky. Pokusíme se podporovat UUCP, MIT Chaosnet
a internetové protokoly pro komunikaci.

Zpočátku budeme GNU vyvíjet na počítačích třídy 68000/16000
s virtuální pamětí, protože pro ně je vývoj velmi jednoduchý. Snaha
rozběhnout GNU na menších počítačích bude ponechána těm, kteří jej
budou na dané platformě používat.

Aby nedošlo k nedorozumění, vyslovujte prosím hlásku 'G',
používáte-li slovo 'GNU' jako jméno tohoto projektu. (Američané tedy
vyslovují GNU přesně tak, jak by se četlo česky.)

Proč musím napsat GNU?

Za správné považuji pravidlo, které říká, že když se mi
nějaký program líbí, musím jej sdílet s ostatnímí lidmi. Prodejci
softwaru se ale snaží rozdělit uživatele a vládnout tak, že každý
uživatel musí souhlasit s tím, že program sdílet nebude. Odmítám
porušovat solidaritu s ostatními uživateli. Nemohu s čistým svědomím
podepsat souhlas s takovou softwarovou licencí. Léta jsem pracoval
v laboratoři pro výzkum umělé inteligence, abych se vyhnul těmto
snahám. Tyto snahy však nakonec zašly přiliš daleko a já nemohl
zůstat v instituci, kde se takové věci děly proti mé vůli.

Abych mohl dál používat počítače a nemusel se stydět, rozhodl
jsem se sestavit postačující základ free softwaru tak, abych nemusel
používat žádné prograny, které nejsou free. Opustil jsem laboratoř,
abych zamezil všem případným legálním snahám MIT zabránit mi
ve vývoji GNU.

Proč bude GNU kompatibilní s Unixem

Podle mého názoru Unix není zcela ideální systém, ale není tak
špatný. Základní vlastnosti Unixu se zdají být spravné a myslím,
že mohu odstranit slabiny Unixu, aniž bych tyto vlastnosti pokazil.
Domnívám se také, že systém kompatibilní s Unixem může být pro mnoho
lidí přijatelnější.

Jak bude GNU dostupné

GNU není public domain. Každý bude mít možnost modifikovat
a redistribuovat GNU, ale nikdo nemůže omezit jeho další
rozšiřování. To znamená, že žádné vlastnické modifikace nebudou
povoleny (nikdo si nesmí přivlastnit GNU tím, že by ho modifikoval,
a proto považoval za vlastní majetek). Chci zajistit, aby všechny
verze zůstaly free.

Proč chtějí ostatní programátoři pomoci

Našel jsem mnoho dalších programátoru, kteří jsou GNU projektem
nadšeni a chtějí pomoci.

Mnoho programatorů je nespokojeno s komercializací systémového
softwaru. Umožňuje jim sice vydělat více peněz, vyvolává však
mezi nimi pocit konfliktu místo kolegiálního přátelství. Přitom
základním počinem přátelství mezi programátory je sdílení programů.
Obchodní dohody, jak jsou nyní běžně uzavírány, v podstatě zakazují
programátorům vzájemný přátelský přístup. Zákazník kupující software
si potom musí vybrat mezi přátelstvím a dodržováním zákonů. Mnoho
z nich se přirozeně rozhodne, že přátelství je důležitější. Ale ti,
co věří zákonům, nemají jednoduchý výběr. Zatrpknou a začnou
považovat programování pouze za cestu jak vydělat peníze.

Prací a používáním GNU programů místo komerčních programů můžeme
být přátelští ke každému a přitom dodržovat zákony. GNU navíc
poslouží jako inspirace a pokyn pro další, kteří se k nám chtějí
připojit. To nám může dát pocit harmonie, který není možný při
používání chráněných komerčních programů. Přibližně pro polovinu
programátorů, se kterými jsem mluvil, je to důležitý pocit, který
nemůže být nahrazen penězi.

Jak můžete přispět

Žádám výrobce počítačů o věnování počítačů a peněz. Žádám
jednotlivce, aby pomohli svými programy a prací.

Pokud darujete počítače, můžete očekávat, že GNU tam bude brzo
fungovat. Rádi bychom, aby počítače byli kompletní, připravené
pro start systémových programů, rozumně velké k použití v obytných
prostorách a aby nevyžadovaly komplikované chlazení nebo napájení.

Našel jsem mnoho programátorů, kteří by chtěli pracovat pro
GNU na částečný úvazek. Pro většinu projektů to může přinášet
problémy při koordinaci, protože nezávisle napsané části nemusí
společně pracovat. Ale při práci na náhradě Unixu se tento problém
nevyskytuje, protože systém obsahuje stovky dílčích programů,
kde každý je dokumentován odděleně. Většina specifikací je dána
kompatibilitou s Unixem. Pokud každý napíše kompatibilní náhradu pro
jednu Unixovou utilitu a udělá svoji práci správně v originálním
Unixovém systému, budou potom utility společně fungovat. I pokud
dovolíme Murphymu vytvořit několik neočekávaných problémů, spojování
těchto komponent bude stále řešitelný úkol. (Jádro bude vyžadovat
lepší komunikaci a bude vytvořeno malou skupinou.)

Pokud získám peníze, budu moci přijmout několik lidí na plný
nebo částečný úvazek. Plat nebude příliš vysoký vzhledem k běžnému
programátorskému průměru. Hledám lidi, pro které je společné nadšení
nejméně tak důležité, jako vydělávání peněz. Vidím to jako cestu,
jak umožnit několika lidem nadšeným pro věc věnovat veškerý čas
práci na GNU a ušetřit je nutnosti živit se jiným způsobem.

Proč budou mít všichni počítačoví uživatelé z GNU prospěch

Jakmile bude projekt dokončen, každý bude moci získat dobrý
systém zdarma, stejně jako vzduch. [2]

To znamená mnohem více, než jen ušetření peněz za licenci Unixu.
Znamená to také, že bude zabráněno zbytečnému mrhání našeho úsilí,
které by bylo způsobeno duplicitou při programování systémů. Toto
úsilí může být místo toho zaměřeno na zdokonalování systému.

Pro každého budou k dispozici kompletní zdrojové kódy. Uživatel,
který bude potřebovat změny v systému, bude mít vždy možnost je
provést sám, případně může najmout libovolného programátora nebo
společnost, aby pro něj změny realizovala. Uživatelé nebudou závislí
na jednom programátorovi nebo společnosti, která vlastní zdrojové
kódy a jediná může změny provádět.

Školy budou moci poskytnout mnohem lepší podmínky pro vzdělávání
tím, že bodou podporovat studenty ve studiu a zdokonalování
zdrojových kódů. Harvardská Počítačová laboratoř mívala pravidlo,
které zakazovalo instalaci jakéhokoliv programu, u kterého nejsou
k dispozici zdrojové kódy. Toto pravidlo dodržovala odmítáním
instalace určitých programů. Byl jsem tím velmi inspirován.

Konečně nebudeme muset zbytečně přemýšlet nad tím, kdo vlastní
systémový software a kdo vlastně má či nemá právo jej měnit.

Metody, jak donutit lidi platit za užívání programu včetně
licencování kopií, přinášejí společnosti vždy zbytečně velké
náklady, a to pro těžkopádný způsob, jakým je třeba zjistit, kolik
kdo musí za co (tj. za které programy) zaplatit. Pouze policejní
stát může každého donutit tato pravidla dodržovat. Považte vesmírnou
stanici, na které se s velkými náklady vyrábí vzduch: účtovat
každému obyvateli za litr vzduchu by mohlo být fér, ale nošení
měřidla na plynové masce ve dne v noci není únosné ani v případě,
že si každý může dovolit zaplatit "vzdušné". Televizní kamery,
které vás všude sledují, jestli si nesundáváte masku, jsou neúnosné.
Je lepší platit továrnu na vzduch z daní a zahodit masky.

Kopírování celého programu nebo jeho části je pro programátora
stejně přirozené jako dýchání a je i stejně produktivní. Proto
by mělo být také tak svobodné.

Některé snadno vyvratitelné námitky proti cílům GNU

"Nikdo to nebude používat, když je to zdarma, protože to také
znamená, že se nemůže spolehnout na technickou podporu."

"Musíte účtovat za program, aby se vám zaplatilo poskytování
podpory."

Kdyby lidé raději platili za GNU se servisem, než aby získali
GNU zdarma, ale bez servisu, pak by měla pro lidi, kteří získali
GNU zdarma, existovat výdělečná společnost poskytující technickou
podporu. [3]

Musíme rozlišovat mezi podporou formou skutečné programátorské
práce a mezi podporou uživateli při používání programu. V prvním
případě není spolehnutí na žádného prodejce softwaru. Pokud nemá
příslušný problém ještě dostatečný počet dalších lidí, máte smůlu.

Pokud vaše podnikání vyžaduje spolehlivou technickou podporu,
jediná cesta je mít všechny zdrojové kódy. Potom můžete najmout
kohokoliv, kdo je schopen vaše problémy řešit; nejste závislí
na žádném jednotlivci. U Unixu tuto možnost pro většinu podniků
vylučuje cena zdrojových kódů. S GNU to bude jedodušší. Je sice
stále možné, že neseženete nikoho schopného k řešení vašeho
problému, to však nemůže být sváděno na distribuční metody GNU. GNU
neodstraňuje všechny problémy světa, jenom některé.

Na druhou stranu uživatelé, kteří o počítačích nic neví,
potřebují být vedeni: dělají se pro ně věci, které by snadno mohli
zvládnout sami, ale neví jak.

Takové služby by mohly poskytovat společnosti, které obchodují
pouze s podpůrnými a servisními službami. Jestli je pravda, že
by uživatelé raději zaplatili, a získali tak program i s technickou
podporou, pak by rádi zaplatili i za samotnou technickou podporu
programu, který získali zdarma. Servisní společnosti si budou
konkurovat v ceně i kvalitě a uživatelé nebudou vydáni na milost
a nemilost pouze jedné z nich. Ti, kteří servis nepotřebují, budou
moci používat programy úplně zdarma.

"Nemůžete získat mnoho uživatelů bez reklamy, a proto musíte
účtovat za program, abyste získali potřebné prostředky."

"Nemá smysl propagovat program, který mohou lidé získat zdarma."

Je několik velice levných prostředků jak informovat uživatele
počítačů o věcech jako GNU. Ale možná je pravda, že jde oslovit více
uživatelů mikropočítačů reklamou. Pokud je tomu skutečně tak, pak se
reklama společnostem komerčně distribuujícím GNU vyplatí, ale platit
za ni budou pouze uživatelé, kteří služeb takových společností
využívají.

Na druhou stranu, pokud vetšina lidí získá GNU od svých přátel,
a tyto společnosti tedy neuspějí, pak se jen ukáže, že reklama pro
rozšíření GNU důležitá nebyla. Proč nechtějí advokáti volného trhu
o tomto nechat rozhodnout samotný volný trh? [4]

"Moje společnost potřebuje vlastní operační systém, aby byla
konkurenceschopná."

GNU odstraní operační systémy ze říše konkurenčního boje.
Nebudete moci zde získat převahu, ale ani vaši konkurenti nebudou
moci získat převahu nad vámi. Budete si konkurovat v jiných
oblastech a v oblasti operačních systému budete společně se svými
konkurenty užívat stejných výhod. Pokud obchodujete s operačními
systémy, nebude se vám GNU zamlouvat; bude to pro Vás težké.
Obchodujete-li s něčím jiným, GNU vás uchrání před nákladným
obchodováním s operačními systémy.

Byl bych rád, kdyby vývoj GNU byl podporován dary výrobců
a uživatelů, které tak sniží cenu pro každého. [5]

"Nezaslouží si programátoři odměnu za svoji tvořivost?"

Pokud něco zasluhuje odměnu, je to příspěvek společnosti.
Tvořivost může být takovým příspěvkem, ale pouze v případě,
že společnost potom může volně využívat její výsledky. Pokud
si programátoři zasluhují odměnu za vytváření nových programů,
pak by si stejně měli zasloužit trest za omezování používání těchto
programů.

"Neměl by mít programátor možnost žádat odměnu za svou práci?"

Není nic špatného chtít peníze za práci nebo se snažit zvýšit
své příjmy, pokud se k tomu nepoužívají ničivé prostředky. Ale
prostředky, dnes obvykle používané v oblasti softwaru, jsou založeny
na destrukci.

Získávání peněz od uživatelů programů tím, že se omezí použití
programů, je destruktivní, protože tato omezení snižují počet
způsobů, kterými je program možno využít. To snižuje velikost
bohatství, které lidstvo z programu získá. Škodlivým důsledkem
záměrného omezování je záměrná destrukce.

Důvodem, proč správný občan nepoužívá ke svému obohacení tyto
destruktivní prostředky, je to, že kdyby tak učinil každý, tak
bychom kvůli záměrnému ničení se zchudli všichni. Je to Kantovská
etika; nebo zlaté pravidlo. Protože se mi nelíbí důsledky, které
nastávají, když každý hromadí informace jen pro sebe, jsem nucen
to považovat za špatné. Přesněji řečeno, touha být odměněn za svoji
tvořivost, neospravedlňuje odmítnutí sdílet se světem všechny nebo
jen část výsledků své tvořivosti.

"Nebudou programátoři hladovět?"

Mohu odpovědět, že nikdo není nucen být programátorem. Většina
z nás nedokáže vydělávat peníze žebráním na ulici. Ale nejsme
odsouzeni k tomu, abychom žebrali po ulicích. My můžeme dělat něco
jiného.

Tato odpověď je špatná, protože nevyvrací tazatelův inplicitní
předpoklad, že bez vlastnictví softwaru nemohou být programátoři
zaplaceni ani halířem. To je vlastně předpoklad typu: všechno nebo
nic.

Skutečným důvodem, proč programátoři nebudou hladovět, je to,
že bude stále možno být za programování placen, jenom ne tolik jako
nyní.

Omezování kopírování není jediným základem obchodování se
softwarem. Je nejběžnější, protože to přináší nejvíce peněz.
Pokud by to bylo zakázáno nebo odmítnuto zákazníky, softwarový trh
by přešel na jiný základ, který nyní není tak častý. Je mnoho cest
jak organizovat jakékoliv obchodování.

Programování na takovém novém zakladě asi nebude tak
výdělečné, ale to není argument proti změně. Dnes se nepovažuje
za nespravedlivé, jaké platy mají obchodní úřednící. Kdyby je
programátoři měli také takové, tak by to též nebyla nespravedlnost.
(Ve skutečnosti by stále ještě vydělali podstatně více.)

"Nemají lidé právo mít kontrolu nad tím, jak jsou jejich výtvory
používány?"

"Kontrola nad používáním nečích nápadů" ve skutečnosti znamená
kontrolu nad životy ostatních lidí; obyčejně je využita tak, že činí
život složitějším.

Lidé, kteří pozorně sledovali záležitosti práv na intelektuální
vlastnictví (jako např. právníci), říkají, že vlastně žádné takové
právo neexistuje. Druhy předpokládaných práv na intelektuální
vlastnictví, které vláda uznává, byly určeny specifickými
rozhodnutími legislativy pro specifické účely.

Například patentový systém byl zaveden k tomu, aby se vynálezci
nemuseli bát zveřejnit detaily svých vynálezů. Jeho účelem bylo
pomoci spíše společnosti než vynálezcům. Tehdy byla doba sedmnácti
let pro ochranu patentu krátká ve srovnání s rychlostí pokroku.
Jelikož patenty jsou záležitostí pouze mezi výrobci, pro které jsou
náklady za licenční dohody malé ve srovnání s náklady na zavedení
produkce, nepůsobí patenty příliš mnoho zla. Nejsou překážkou pro
většinu jednotlivců, kteří používají patentované produkty.

Myšlenka autorských práv neexistovala ve starověku, kdy autoři
často kopírovali celá díla jiných autorů. Tyto postupy byly užitečné
a byly jedinou cestou, díky níž se podařilo dílům mnoha autorů
přežít. Autorská práva byla zavedena úmyslně za účelem podpory
autorství. V oblasti, kde byla zavedena - pro knihy, které mohou
být ekonomicky kopírovány pouze knihtiskem -, nepůsobila škodlivě
a neomezovala většinu jednotlivců, kteří knihy čtou.

Všechna práva na intelektuální vlastnictví jsou jenom licence
povolené společností, protože se domnívala, více či méně správně,
že společnost jako celek z toho bude mít prospěch. Ale v každé
konkrétní situaci je třeba se ptát: Jsme na tom opravdu lépe,
když udílíme takové licence? Pro jaký druh činnosti je jednotlivec
licencován?

Případ programů v dnešní době je velmi odlišný od situace
s knihami před sto lety. Dejte si dohromady skutečnost,
že nejjednodušší cesta kopírování programu je od jednoho souseda
ke druhému, dále skutečnost, že program má zdrojový a objektový
kód, a nakonec skutečnost, že program je používán a ne čten,
a představíte si tím situaci, ve které člověk prosazováním
autorských práv, škodí společnosti jako celku jak hmotně, tak
duchovně; v této situaci by tak člověk činit neměl, ať už mu to
zákon umožňuje či nikoliv.

"Soutěživost způsobuje, že se věci dělají lépe."

Příkladem soutěže je třeba závod: odměnou vítězi motivujeme
každého, aby běžel rychleji. Pokud kapitalismus opravdu funguje
tímto způsobem, je to správně; ale jeho obhájci nemají pravdu,
když předpokládají, že vždy funguje tímto způsobem. Kdyby běžci
zapomněli, proč je odměna nabízena, a snažili se vyhrát za každou
cenu, mohli by najít i další taktiky - třeba útočit na ostatní
běžce. Pokud se dostanou do pěstního zápasu, všichni doběhnou
později.

Komerční software je morálním ekvivalentem pěstního souboje
běžců. Smutné je, že jediný rozhodčí, kterého máme, nezabraňuje
zápasu; pouze ho reguluje. (Každých deset metrů, které uběhneš,
můžeš jednou vystřelit.) Správně by je měl rozehnat a pokutovat
běžce za každý pokus o rvačku.

"Nepřestanou lidé programovat, pokud nebudou povzbuzováni
peněžní odměnou?"

Ve skutečnosti mnoho lidí bude programovat i úplně bez
peněžitého podnětu Programování má pro některé lidi neodolatelné
kouzlo, obyčejně pro ty, kteří jsou v tom nejlepší. Není nedostatek
profesionálních hudebníku, kteří se drží hudby, i když nemají naději
se tím uživit.

Ale tato otázka, ačkoliv je tak často kladena, neodpovídá
situaci. Programátoři nepřestanou být placeni, pouze budou platy
menší. Pravá otázka by tedy měla znít: "Bude někdo programovat se
sníženou peněžní odměnou?" Moje zkušenosti ukazují, že bude.

Více než deset let pracovalo mnoho z nejlepších programátorů
světa v laboratoři pro výzkum umělé inteligence za mnohem méně
peněz, než mohli získat jinde. Obdrželi mnoho druhů nepeněžních
odměn - například slávu a ocenění. Tvořivá práce je též ocenění,
odměna sama za sebe.

Mnoho z nich odešlo, když jim byla nabídnuta možnost dělat
stejnou práci za více peněz.

Tato fakta ukazují, že lidé budou programovat z jiných důvodů,
než je bohatství. Pokud jim ale bude nabídnuta možnost, jak si při
tom vydělat mnoho peněz, začnou výdělek očekávat a vyžadovat. Špatně
platící společnosti jsou na tom v soutěži s dobře platícími bídně,
nemusely by však být, kdyby dobře platící společnosti byly zakázány.

"Potřebujeme nutně programátory. Pokud oni na nás chtějí,
abychom přestali pomáhat sousedům, musíme poslechnout."

Nikdy není člověk v takové situaci, aby musel uposlechnout
takový druh příkazu. Pamatujte: miliony na obranu, ale ani halíř
na uctívání.

"Programátoři musí z něčeho žít."

Pro kratší období to je pravda, ale je mnoho způsobů,
jak si programátor může vydělat bez prodávání práv na používání
programu. Tato cesta je nejběžnější, protože vynáší programátorům
a obchodníkům nejvíce peněz, není to však cesta jediná. Je snadné
najít jiné cesty, pokud máte snahu je hledat. Tady je několik
příkladů.

Výrobce, který vytvořil nový počítač, zaplatí za přenesení
operačního systému na nový hardware.

Firmy obchodující s výukovými, poradenskými a udržbářskými
službami mohou zaměstnávat také programátory.

Lidé s novými nápady mohou distribuovat programy jako freeware
a žádat o dary od spokojených uživatelů nebo si nechat platit
za poradenské služby. Poznal jsem se s lidmi, kteří si úspěšně tímto
způsobem vydělávají.

Uživatelé se stejnými potřebami mohou vytvořit skupiny uživatelů
a platit členské příspěvky. Taková skupina potom může najmout
programátorskou společnost, aby napsala program, který potřebuje.

Všechen vývoj může být placen ze softwarové daně:

Předpokládejme, že každý, kdo koupí počítač, zaplatí x procent
z ceny na softwarovou daň. Vláda dá tyto protředky agentuře jako
FSF, která je utratí za vývoj softwaru.

Pokud člověk kupující počítač věnuje peníze na vývoj softwaru,
může částku odepsat z daně. Může věnovat prostředky na projekt
podle jeho vlastního výběru podle toho, jaké programy potřebuje.
Z daně může odepsat libovolnou částku, kterou věnuje, až
do celkové výše daně.

Velikost daně může být rozhodnuta přímo volbami mezi plátci
daně, přičemž váha každého hlasu by byla stanovena sumou, kterou
plátce na dani odvedl.

Důsledky:
- Uživatelé počítačů budou podporovat vývoj softwaru.

- Uživatelé sami rozhodnou, jaké úrovně podpory je třeba.

- Uživatelé budou moci rozhodnout, na které projekty bude
použit jejich příspěvek.

Psaní free programů po delší časové období bude znamenat krok
do světa, kde nebude ničeho nedostatek, kde nebude nikdo muset tvrdě
pracovat, aby se uživil. Lidé budou svobodni a po strávení nutných
deseti hodin týdně na požadovaných úkolech - zákonodárství, rodinné
poradenství, oprava robotů a průzkum asteroidů - se budou moci
věnovat aktivitám, které budou potěšením - jako třeba programování.
Nebude třeba se živit programováním.

Značně jsme již zredukovali množství práce, které celá
společnost vynakládá na současnou produktivitu, ale jen málo
z toho se proměnilo v pohodu pracujících, neboť je stále třeba
mnoho neproduktivní činnosti, která doprovází činnost produktivní.
Hlavními příčinami jsou byrokracie a vzájemný konkurenční boj.
Volně dostupný software značně sníží tyto ztráty v oblasti
softwarové produkce. Musíme to dělat proto, aby se technický nárůst
v produktivitě odrazil v menším množství naší práce.

------------------------------------------------------------------------------

(1) Výběr slov zde byl neopatrný. Záměr byl, že nikdo nebude
muset platit za povolení používat GNU systém, ale slovo "free"
tuto skutečnost nevyjadřuje přesně a lidé si ho často vysvětlují
tak, že GNU byde vždy distribuováno zdarma nebo za nízkou cenu.
To nebyl záměr. Později se v manifestu uvádí možnost společností,
které budou poskytovat služby distribuce za úplatu. Později jsem se
naučil důsledně rozlišovat mezi "free" ve smyslu "freedom" (svoboda)
a "free" jako zdarma. Někteří uživatelé mohou získat kopie zdarma,
jiní za ně mohou zaplatit, a pokud tyto peníze pomohou vývoji
softwaru, tím lépe. Důležité je, že každý, kdo má kopii, může
svobodně spolupracovat s ostatními při jejím používání.
(2) Toto je druhé místo, kde jsem nerozlišil příslušné dva
významy slova "free". Tvrzení jako takové nelže - můžete získat
kopie GNU softwaru zdarma, od kamarádů nebo přes síť. Je však přece
jen poněkud zavádějící.
(3) Takové společnosti už existují.
(4) Free Software Foundation získává nejvíce peněz z
distribučních služeb, ale jedná se spíše o charitu, než o
společnost. Pokud se nikdo nerozhodne získat kopii od FSF, nebude
moci FSF pokračovat ve své práci. Neznamená to ale, že FSF vydá
nějaká omezení s cílem přinutit uživatele zaplatit. Pokud si alespoň
malá část uživatelů koupí kopie od FSF, postačí to na udržení FSF
v chodu. Proto žádáme uživatele o podporu tímto způsobem. Podpořili
jste FSF i vy?
(5) Skupina společností nedávno vytvořila fondy k podpoře GNU
C Compileru.

výheň