Povídka :
Kapitán Owen nervózně přešlapoval po můstku své lodi. Jediný na
celé lodi měl onu výsadu přešlapovat, neboť jeho kabina se jako
jediná část lodi pomalu otáčela. Právě zhodonotil fakta a všechno už
bylo jasné. Během několika hodin dojde k historickému okamžiku první
vesmírné bitvy. Jeho loďstvo, jak hrdě říkal svému svazu kosmických
plavidel všech velikostí, leťelo značnou rychlostí vstříc sousední
rudé planetě s úkolem ochránit a dopravit tam invazní jednotky.
Avšek moment překvapení, který se snažili pozemšťané získat startem
mimo startovací okno byl díky špionáži ztracen již daleko dříve, než
flotila odstartovala a teď naopak vše hovořilo proti možnosti úniku.
Paliva ve všech lodích bylo jen natolik málo, aby ubrzdilo lodě při
příletu k Marsu. Celou cestu mají lodě letět setrvačností aby co
nejvíce ušetřili a přitom přilákali co nejméně pozornosti. Ale i
kdyby lodě měly dostatek paliva na nějaké manévry, rozhodně by
nijak neovlivnilo výsledek bitvy, neboť obří lodě mají ve vesmíru
takovou setrvačnost, že o nějakým manévrech nelze ani hovořit. Pouze
čtyři malé torpédoborce, jak si po námořnicku přejmenoval kapitán
Owen menší ochrané lodi svazu, měly nějaké palivové rezervy a mohly
vhodným směrováním pomocných trysek měnit svoji pozici uvnitř svazu,
ne všach rychlost a směr pohybu. Kterékoliv jiné bojové uskupení se
stejným problémem by bylo v nastávajícím boji těžce poškozeno, ne-li
zničeno, ale kapitán Owen neztrácel hlavu. Věděl totiž, že jeho
nepřítel si teď láme hlavu s naprosto stejným problémem.
Admirál Dwight seděl připoután v pohodlném křesle ve své kajutě a
přemýšlel o nadcházející akci. Díky velkému množství sabotážních a
špionážních kousků na Zemi se Marské armadě podařil husarský kousek.
Využila rádiového stínu sabotovaných radarů na Zemském a Měsíčním
povrchu a přemístila malou, ale perfektně vyzbrojenou skupinu svých
kosmických lodí do taktické pozice, která s minimální spotřebou
paliva a energie umožnila provést manévr, který právě jeho bojová
skupina provedla. Čtyři malé kosmické křižníky konstruováné právě
pro boj ve vesmíru a vysokých rychlostech a dvě monstrózní letadlové
lodi, nesoucí ve svých útobách necelou stovku malých rychlých strojů
ne nepodobných létajícím talířům z šedesátých let dvacátého století.
Admirál věděl, že doposud stála štěstěna na jeho straně. Nyní však
již bylo jasné, že nepřítel jeho úmysly odhalil. Blízká budoucnost
rozhodne kdo má větší šanci na úspěch ve vesmírné bitvě, zda méně
početné ale technologicky a takticky vyspělejší Dwightova úderná
skupina nebo obrovská těžce vyzbrojená flotila kapitána Owena v
takticky značně nevýhodné pozici. Admirál se zvedl a pomalu přelétl
ke dveřím, odkud pokračoval do nervového centra celé lodi, k
řídicímu počítači. Když otevíral dveře pomyslel si: "Uvidíme."
Kapitán Owen si byl vědom jedné obrovské chyby. Veškerá výzbroj
jeho mohutné flotily směřovala vpřed, připravená zaútočit na obranné
systémy Marských orbitálních stanic. A nyní měla tato síla bojovat s
protivníkem, který se blížil zezadu. Kapitán Owen stál před těžkým
rozhodnutím. Bylo jasné, že jeho flotila by se jen těžko ubránila
útoku v postavení lodí, v jakém je teď. Patové situace všek měla
jedno řešení, o kterém právě kapitán Owen přemýšlel. Jeho vlajková
loď, největší loď flotily, nazvaná po svém slavném předchůdci z dob
pozemských námořních válek Hood II měla ze všech lodí flotily
nejsilnější čelní zbraně a současně jako jediná neměla nainstalované
zbraně záďové. Kapitán Owen se rozhodl pro odvážný plán, který by
mohl zmírnit vážnost situace. Rozhodl se ve vysoké rychlosti, jakou
se řítili vesmírem, otočit Hooda II kolem své osy a postavit se tak
přilétajícímu protivníkovi alespoň jednou lodí čelem. Jediný Hood II
měl ve svých nádržích rezervu paliva, která umožňovala takovýto
manévr provést. Prsty přeběhl po klávesnici svého terminálu na
můstku a před očima se mu rozběhly prognózy manévru. Hlávním úskalím
byl moment síly tvořený manévrovacími tryskami. Nesměl být příliš
velký, aby se loď nevychýlila z kurzu, ale ani příliš malý, aby se
majestátní Hood II stihl otočit. Nejpříznivější prognoza však
ukazovala, že za necelé dvě hodiny, kdy se obě skupiny mají dostat
na účinný dostřel většiny mechanických i energetických zbraní bude
Hood II otočen pouze o 165o. A právě v tomto úhlu se skrývalo ono
magické hop a nebo trop. Nepřátelská skupina totiž bude nalétávat na
flotilu kapitána Owen s určitou odchylkou a směr této odchylku v
poslední chvíli určí, zda v lepším případě bude mít Hood II v moment
kontaktu k dispozici více než 86% palebné síly nebo zda naopak
vystaví protivníkovi slabá místa ve své konstrukci a stane se snadno
zničitelnou. Kapitán Owen se rozhodl. Pohladil prsty klávesnici a v
rychlosti vyťukal několik povelů. Průzory v ostatních lodích bylo
lak se obrovské těleso Hooda začína za doprovodů malých záblesků po
obvodu lodi pomalu otáčet.
"Admirále, zachytili jsme anomálie v energetickém spektru zemské
flotily," hlásí důstojník Michaelson admirálu Dwightovi na palubě
jedné z lodí Dwightovi útočné skupiny. Oba dva vědí o co se jendá.
Owen zareagoval na jejich přítomnost a nějakým způsobem přezkupuje
lodě. Admirál Dwight však díky špionáži věděl, že lodě flotily
na takovéto manévry palivově vybaveny. Nevěděl o malé palivové
rezervě na palivě Hooda II a anomálie přisoudil malým doprovodným
lodím. Bližším studiem by zjistil, že anomálie se postupně mění a
napovídají o otáčení obrovské lodi, ale vzhledem k nedostatku
informací se rozhodl věnovat se dál přípravě na boj. Přistoupil k
interkomu na zdi a vědom si, že tento rozkaz je nutno více než jen
vydat prostřednictvím klávesnice, promluvil. Velmi krátké vlny
donesly jeho hlas i na palubu ostatních lodí a z reproduktorů ve
všech prostorách lodí Dwightovy skupiny se ozvalo:
"Posádky lodí armády planety Mars. Za hodinu a půl nás čeká
setkání s agresorem, který napadl naši planetu a teď se chystá přímo
zaútočit na naše domovy, rodiny a přátele. Vojáci armády planety
mars, v příštích okamžicích bude osud planety Mars ve vašich rukou.
Přeji nám všem v našem boji hodně štěstí."
Admirál se zhluboka nadechl.
"Vojáci armády planety Mars, vyhlašuji bojovou pohotovost prvního
stupně."
Admirál stiskl poodešel ke stolu, podíval se na zapečetěné
červené tlačítko, na svoji ruko, na chvilku se zamyslel, utrhl pečeť
a tlačítko zmáčkl. Na všech palubách všech lodí úderné skupiny
zhasla bílá světla a rozsvítila se červená, ze všech reproduktorů se
začal ozývat monotóní hlas stále opakující:
"Bojová pohotovost prvního stupně, všichni na svá místa, toto
není cvičení."
Kapitán Owen seděl na můstku Hooda a rychle běhajícími prsty
udával rozkazy všem plavidlům jeho flotily. Čtyři torpédoborce se
zatím před útoky těžkých zbraní schovaly mezi ostatní lodě, Hood II
se stále pomalu otáčel a na ostatních lodích probíhala horečná
příprava na nastávající bitvu. V útobách jediné letadlové lodi svazu
se ve startovní kóji připravovala dvě letadla naložená
termonukleárními náložemi. O letadlech se hovořilo jen ze zvyku,
neboť stroje svým tvarem připomínaly disky nebo spíše splacatělé
koule přizpůsobené svým tvarem podmínkám ve vesmíru. Jediným
oproti létajícím talířům popisovaným při pozorování na Zemi byl v
malé kabince na vrcholu talíře, v tryskách rozmístěných zdánlivě
chaoticky po povrchu celého disku, avšak perfektně plnících účel,
pro jaký byly stvořeny a dvou baculatých náložích pod každým z
disků. Na ostatních dvou bitevních lodích, pojmenováných taktéž po
velikánech druhe světové války Duke Of York a King George V.
přípravu na bitvu v duchu přemísťování všech muničních a
energetických rezerv na zádě lodí. Ve velké kontrolní místnosti
sousedící s můstkem Hooda II se na obrovském světelném panelu měnila
oranžová světla na zelená jak postupně jednotlivá bojová stanoviště
hlásila připravenost k boji. Hangárová vrata letadlové lodě se
otevřela a dvě malá "ufa" opustila útoby své mateřské lodi. V mžiku
se jako dva body ztratila za flotilou. Ke kontaktu zbývalo 30 minut.
Na radarech všech lodí admirála Dwighta se od Owenovy flotily
oddělily dva zanedbatelné body. Několik hlavní kosmických křižníků
Dwightovy skupiny se začalo otáčet na dva malé neviditelné body ve
tmě. V hangárech obou letadlových lodí atmosféra právě vřela. Piloti
nasedali do svých strojů, kontrolovali jejich stav a personál lodi
lodi upevněval do pd a nadvěsů zbraně všech možných kalibrů a druhů.
Na letadlech bylo vidět opravdu vše od klasicky tvarovaných raket,
přes jejich kosmické baculaté bratříky, kanóny a kulomety všech ráží
modifikované pro službu ve vakuu i technologicky nejvyspělejší
laserová a plazmová děla a vrhače částic. Vše bylo navíc stíženo
pohybem v beztížném stavu, kde sice každý předmět ztratí svoji
tíži, ne však hmotnost a hybnost. Za několik minut nesmí být v
žádném z hangárů ani živáčka, nepočítaje piloty v kabinách strojů,
protože hnagáry se odsunutím jedné stěny stanou palubami a kdokoliv
by zůstal, byl by nemilosrdně vyvržen do prostoru.
Na radarech se od každého ze dvou světelných bodů odlepily další
dva menší světelné body. Původní body ztratily svou rychlost a
otočily se zpět k Owenově flotile. Bílá stopa na obrazovce za
čtyřmi novými návštěvníky připomínala zlověstné stopy torpéd za
druhé světové války. O to překvapující byla odpověď Dwightova svazu
v podobě zbraně jen o padesát let starší než ona zmíněná torpéda.
Za doprovodu neznatelného otřesu se z křižníků odlepily střely téměř
shodné se střelami Patriot z Války v zálivu. Kapitán Dwight se
několika odrazy dostal k průzoru a zadíval se směrem, kterým tušil
střely. Za několik okamžiků se vdáli zablesklo, jako by vzplála nova
a nejen jedna, ale tří, dokonce čtyři. Novodobé patrioty našly svůj
cíl a hluboko ve vesmíru, bez velkých škod, vypadajíc jako malé
hvězdičky vybuchly první vodíkové pumy historicky první války mezi
planetami. Admirál Dwight se přesunul zpět k terminálu a vydal
rozkaz začít brzdit. Do kontaktu zbývalo pět minut.
Kapitánovi Owenovi se ulevilo, když zahlédl na pozadí hvězd černé
stíny. Hleděl na obrazovku monitorující prostor za lodí a marská
skupina se objevila přesně tam, kde si přál. Občasný záblesk
brzdných trysek do tmy ho o tom přesvědčoval. Rozhodl se jako první
vystoupit z anonymity. Příkaz již měl na terminálu předem nadepsaný,
stačilo jen odeslat ho stisknutím klávesy ENTER. Zadíval se na ni a
pak ji lehce stiskl.
Admirál Dwight právě studoval obrazovku radaru při blízkém
přiblížení. Něco nebylo v přádku. Radar nezaznamenával čtyři malé
doprovodné lodi, kryjící se v radarovém stínu svých větších bratří a
velice podivně vypadalo uspořádání bitevních lodí nepřítele, zvláště
největší z nich. O co se jedná mu došlo o okamžik později, když
jeden z křižníků jeho skupiny osvítilo prodké světlo. Podivné
zákonitosti vzduchoprázdného prostoru dodávaly situaci punc magie.
V černočerné tmě jasně zářilo několik bílých bodů a jeden z křižníků
byl jasně osvětlen. Magické podívané způsobená neviditelností kuželu
světla ve vzduchoprázdném prostředí. Ona idilická magie však trvala
jen okamžik. Jen několik sekund poté protnuly vesmírnou temnoutu
fosforeskující zastřelovací náboje a začaly narážet na povrch
křižníku. I tam byl vidět pohyb, avšak nežli se hlavně pomalu
natočily k útočníkovi začala povrch lodi drtit jiná neznámá síla,
u které, stejně jako u světla, byl vidět pouze zdroj a cíl.
Soustředěné paprsky částic, vysokovýkonostní lasery a urychlovaná
plazma začaly pomalu krájet povrch nebránícího se křižníku. Teprve
teď začal admirál Dwight vydávat rozkazy a marťanské lodě se začaly
přizpůsobovat.
Kapitán Owen s uspokojením sledoval efekt své palby. Tahle loď se
již nevzpamatuje. I ostatní lodě jeho flotily, pokud jim to úhly
natočení hlavní dovolovaly střílely do nyní již bezbraného křižníku.
Současně začaly letadlouvou loď všemi osmi výstupními komorami
opouštět letadla pozemšťanů.
Kapitán Brin přímo podléhal velení Admirála Dwighta. Dokončil
brzdící manévr a přímo pod lodí zahlédl průzorem stíny nepřítele.
Nežli však dostal rozkazy, zalilo jeho loď oslnivé světlo a na
obal jeho lodi začaly dopadat zastřelovací kulky. Vzpamatoval se,
zkušeně se odrazil od stěny a doplachtil k terminálu, kde začal
okamžitě vydávat obrané rozakzy. Pokus o zapnutí elektromagnetického
štítu však byl neúspěšný, protože antény zajišťující rovnoměrné
rozprostření pole kolem lodi se již tavily pod proudy částic
sršících od stále ještě neznámého protivníka. Rozkaz opětovat palbu
našel odezvu pouze u několika nezničených nebo neodpojecných
střeleckých stanovišť. Celá loď se otřásala explozemi pokaždé, když
nějaká zbraň protavila další stěnu a dostala se k místu doposud
okysličenému. S každým zásahem se zmenšoval obyvatelný prostor lodi
díky neustálému úbytku a každý zásah způsobil v jiném místě lodi
automatické uzavření vzduchových překážek. Kapitánovi Brinovi bylo
jasné, že jeho loď už do boje svými zbraněmi nezasáhne a naopak
ohrožuje své přátele výbuchem či srážkou, protože každý gram
unikajícího kyslíku měnil rotaci a směr letu jeho lodi. Vzal do
ruky klávesnici a chastal se vydat další z rozkazů týkajících se
zachraných prací na lodi, když zaslechl onen nepříjemný zvuk
otevírané láhve šampaňského. Istinktivně sáhl pod stůl, kde měl mít
pro případ dekomprese kyslíkovou masku. Nic však nenahmátl. Ohlédl
se a spatřil jak mizí pomalu se trhajícím otvorem do prostoru spolu
s ostatním nezachyceným materiálem v místnosti. Když pocítil, že i
jeho tahne neúprosná síla podtlaku ven z lodi ještě jednou přejel
prsty klávesnici a vydal svůj poslední rozkaz. Automatické zastavení
lodi, které spustil, vytlačilo všechn zbylý kyslík proti směru
pohybu lodi a přestože loď nezastavila a kvůli četným deformacím
a poruchám začala jen měnit směr, přestala ohrožovat ostatní lodě
marské armády. Poslední pohled, který viděl kapitán Brin patřil
ohořelému zmačkanému a roztavenému povrchu lodi, který býval kdysi
matný a hladký.
Admirál Dwight konečně vydal poslední z dlouhé serie rozkazů
snažících se nějak obrátit situaci. Když jeho lodě začaly rozkazy
plnit, loď kapitáni Brina již vybočila z formace a pomalu mizela ve
vesmíru. Stane se z ní jeden z vraků, který bude navždy kroužit
kolem slunce a poslední žijící na jeho palubě již teď ví, že pro ně
není reálné záchrany a že buďto zemřou udušením díky selhání
některého ze systému nebo hlady a žízní na nekonečné cestě kolem
slunce. Zbylé Dwightovy lodě již vysunuly elektromagnetické štíty
a kromě starých mechanických zbraní a laserů ji již nic nemohlu
ohrozit. I protivníkova palba se rozptýlila na jednotlivá plavidla
a občasné pokusy zasáhnout loď tokem částic signalizovaly nazelenalé
odlesky na elektromagnetických štítech. Rychlost bitvy se tím
poněkud zpomalila. V absoulutní tichosti se pak rozevřely stěny dvou
letadlových lodí, které by na kterékoliv planetě s atmosférou
nadělaly až neskutečný hluk a z nově vzniklých palub vystartovala
jako roj včel marsská letadla. Přes přechodové komory pomalu
startující pozemšťané nemohli takovémuto tlaku odolat a admirál
Dwight dal rozkaz zaměřit palbu křižníků právě na tyto komory,
zatímco letadla začala nalétávat na bitevní lodě nepřítele.
Rychlosti obou skupin se natolik přiblížily, že lodě vedle sebe
pluly v jedné obrovské bitevní formaci. Až hrůzostrašně vypadal
pohled z některého z letadel, když jeho pilot slyší pouze svůj dech,
ve vysílačce ostatní a vydí vesmírem plout majestátní lodě, na
kterých znovu v absoulutní tichosti nechávají stopy mohutné výbuchy
způsobené neviditelnými zbraněmi.
Kapitán Owen zaregistroval na informační obrazovce soustředění
nepřátelských letadel na jeho loď a vydal rozkaz doprvodu aby vyšel
na scénu. Lehké lodi s lehkými plazmovými kanóny mohly napáchat na
letadlech nechráněných silovými poli značné škody. Stiskl několik
kláves a nechal si zobrazit stav svého loďstva. Čtyři doprovodné
lodi bez známky poškození, King George V. 22 procent prostor bez
kyslíku a 70 procent palebné síly, Duke Of York 45 procent prostor
bez kyslíku a plná palebná síla a Hood II byl zatím teměř nepoškozen
a naplno využíval vše co mohl, aby způsobil protivníkovi co nejvíce
potíží. Kapitán Owen si uvědomoval jednu z mnoha chyb, kterých se
dopustil. Protivník již zapjal enelektromagnetické štíty a dokud
nevyčerpá přílišné množství energie, jsou zbraně nemechanického
charakteru s vyjímkou laserů k ničemu, protože jinak smrtelně
nebezpečné spršky částic se působením elektromagnetických sil
odklánějí do vesmíru. A rakety, které Marťané nyní velice účinně
používali, zanechali pozemšťané doma jako nepotřebné kusy šrotu.
Poručík Steve se konečně dostal ke katapultovací rampě a pomalu
zajížděl se svým strojem do přechodové komory. Věděl, že ve vesmíru
má s malým letadlem větší šanci na přežití než zde v útrobách
letadlové lodi vystavované prudké palbě protivníka. Konečně se za
ním zavřela masivní železná vrata a se syčením se začal vzduch v
komoře dekompresovat. O několik okamžiků později se druhá vrata před
ním rozestoupila a katapult ho vymrštil do prostoru. Pocítil
v žaludku slabé lechtání způsobené přetížením při startu a následně
při otočce kolem trupu letadlové lodi. Snažil se udržet se pod štíty
které mu loď poskytovala do doby, než zhodnotí situaci. Všiml si, že
na druhém boku lodi již byl povrch zdeformovaný a antény patrně
nekryli elektromagnetickým polem celou plochu lodi, protože na
několika místech zely v trupu obrovské díry a jimy prosvítala záře
rozžhavených kusů lodi, které bez kyslíku nemohly hořet. Díky dvěma
kniplům, kterými řídil trysky rozmístěné kolem talíře, měl plnou
vládu nad trojrozměrným prostorem a dvěma zkušenými pohyby zastavil
pohyb vpřed a vystartoval kolmo od lodi a nepatrným zatažením pak
dorovnal předek disku do nového směru letu. Před ním se objevila
celá bitevní scéna. Ze všech koutů bojiští létaly přerušované čáry
zastřelujících nábojů a všecny lodě se navzájem osvětlovaly světlem,
které jako by bylo zcela bez zdroji a mezi tím vším poletovala
zdánlivě chaoticky téměř stovka letadel. Největší hrozbou pro něj,
jako pilota však byl neviditelné zbraně. Věděl že prostor okolo jeho
letadla je protkán stovkami neviditelných paprsků, které však svoji
intenzitou dokáží značně pocuchat povrch jeho talíře. Odklopil
prstem pojistky zbraní na obou knyplech a rozhlédl se po
potenciálním cíli. Na radaru si vybral nejbližší objekt, zaměřil ho
a na čelní skolo lodi se mu promítl zaměřovací kosočtvereček. Na
zobrazení protivníka se od dob proudových letadel příliš nezměnilo.
Překontroloval mrknutím oka ukazatele zbraní. Kulomet se světelnými
náboji a malou kadencí v pořádku a laserové dělo dostatečně
zchlazené. Přitáhl jeden z kniplů a letadlo zvýšilo svou rychlost.
Několika zkušenými manévry se dostal za vybraného protivníka a
jemnými pohyb rukou se snažil srovnat kosočtverec označující
nepřítele se zaměřovací křížem. Pomalu se snášeli k povrchu Hooda II
a poručík Steve stále marně zaměřoval nepřítele. Musí ho sestřelit
dříve, nežli on začne svými zbraněmi rozrývat povrch lodě. Právě
minuli rovinu štítu a poručík si všiml, že pod nepřítelovým diskem
se na povrchu Hooda II začíná objevovat stopa pravděpodobně po
dopadu laseru. Konečně se poručíkovi podařilo dostat protivníkův
letoun do osy zbraní. Lehce prstem stiskl malé červené tlačítko na
jednom z knyplů a z jeho lodi vylétlo několik svítících nábojů. Ve
chvíli, kdy náboje narazily na povrch nepřítelova disku, přesunul
prst na otrochu větší tlačítko vedlo. Znovu stiskl a protivníkův
stroj se ve mžiku změnil v ohnivou kouli. Přitáhl řízení, aby se
vraku, který se řítil prostorem, vyhnul a snažil se vybrat si další
cíl. Vtom mu ve sluchátkách začalo pípat nepříjemné znamení. Někdo
si našel jeho. Okamžitě strhl řízení a krkolomnou spirálou se řítil
prostorem od povrchu Hooda II. Naokamžik zahlédl svého
pronásledovatele a znovu prudtce změnil směr. Přestal již vnímat své
okolí a přestal sledovat obrazovku radaru. Zpanikařil. I když svého
protivníka již setřásl, v uších mu stále znělo ono nesnesitelné
pískání. Náhle se přímo před ním vynořila obrovské masa lodi s
výsostnými znaky Marsu. Pohlédl na ni, přidal plyn do trysek na zádi
letounu a zavřel oči.
Kapiná Skish právě zvedl hlavu od elektronické mapy boje aby ji
porovnal s pohledem, který se mu nabízel v průzoru jeho můstku.
Namísto bitvy však zahlédl pouze obrovskou rychlostí se blížící
disk. O sekundu později naplnila kapitánský můstek jeho lodi ohnivá
koule.
Admirál Dwight již ztratil dva ze čtyřech křižníků, které měl k
dispozici a take jednu letadlovou loď. Jedinou jeho útěchou bylo, že
získal naprostou převahu ve vzduchu a jeho letadla během posledních
momentů zcela rozbila malé obrané lodi nepřítele a znemožnila start
dalších letadel z paluby pozemské letadlovky. Poměr sil tedy sice
nebyl nejhorší, ale nejlepší také ne. Vlastně zde proti sobě stály
dva malé křižníky podporované necelou stovkou letadel a dvě silně
poškozené a jedna neporušená bitevní loď. Například námořní admirál
by za takovéto situace bitvu vzdal, ale ve kosmickém prostoru
omezeni fyzikálními zákony, věděli oba vedoucí bojujících stran, že
jeden z nich musí k Marsu doletět a že cesta jinam neexistuje.
Nyní je před ním stojí úkol vyřadit úplně dvě poškozené lodi.
Na více poškozenou se rozhodl použít těžká děla křížníku a na tu s
doposud stabilním štíty se rozhodl použít téměř všechna letadla.
Nátáhl ruce ke klávesnici a vydal potřebné rozkazy. Jen zběžně
pohlédl na pozici svazu zjistil, že za necelou hodinu bude muset
začít svůj svaz brzdit. Mars se blížil.
Kapitán Owen si byl vědom toho, že na plalubě Hooda II již není
ani gram konvenční munice. Tempo s jakým ji chrlil vstříc nepříteli
charakterizovalo celou taktiku pozemské strany, která příliš
podcenila marského nepřítele. Nyní sledoval, jak se energetické
zbraně marně snaží proniknout silovým štítem nepřátelských křižníků.
Všiml si ale také, že první zásahy, vedené na jiná místa paluby, než
doposud vždy byly úspěšné. Marťané neměli tolik energie, kolik by
potřebovali a proto zapínali štíty jen tam, kde byla loď pod palbou.
V kapitánově hlavě pomalu uzrávala lest. Najednou se mu na obrazovce
rozblikala řada rudých světel a na další přemýšlení a lsti již nebyl
čas. Kapitán Owen ztrácel další dvě své lodě.
Kapitán Jameson právě přišel o dalších dvacet mužů posádky. Ve
skladu munice, kde uchycovali na pohyblivé pády oválné projektory
vznikla trhlina a celý sklad přišel o vzduchové zásoby. I v okolních
sektorech trochu poklesl tlak, než se heretické dveře stačily
automaticky zavřít. Pohled vojáků na z jedné strany díru zející do
prázdna a z druhé strany zavírající se dveře k životu musel být
zoufalý. Kapitán si vzpoměl, že podobné situace zažívali kdysi
námořníci na potápějících se ponorkách. Sám věděl, že můstek je
z vnějšku snadno zranitelný a proto vydával rozkazy z terminálu
umístěného v řídicí místnosti v centru lodi. Spolu s ním sdílelo
tento prostor ještě asi pět inženýrů, starajících se o energii lodi.
Zběžně prohlédl mapu poškození lodi a z hrůzou zjistil, že rudých
míst bez kyslíku přibývá jako hub po dešti. Již dávno neměl spojení
s ostatními loděmi a neznal situaci venku, neboť všechny kamery i
antény na povrchu lodi již byly dávno mimo provoz. Řídil loď více
intuitivně podle odpovědí, které docházely z jednotlivých bojových
stanovišť. I těch však velkou rychlostí ubývalo. Náhle v sále zhasly
všechny monitory i světla rozsvítilo se pouze tlumené rudé světlo.
Místnost se několik sekund otřásala a pak veškerý pohyb ustal.
V absoulutním tichu, které nastalo, by byl slyšet spadnout špendlík,
kdyby nějaký v beztížném stavu spadnout mohl. Kapitán Jameson si
uvědomil, co se stalo. Byl zničen reaktor dodávající lodi energii.
Loď nyní není řízena a pravděpodobně selhaly všechny nouzové systémy
lodi, protože na jediném monitoru nebyla známka opětovného zapnutí.
Kapitán věděl, že jeho loď se buďto vzdálí z kurzu a skončí jako
bezvýznamné oběžnice Slunce nebo Marsu a nebo se po několika
hodiných setká se samotnou planetou Mars. Neznal skutečný stav
situace a přesto věděl, že pro King George V. již není šance na
záchranu.
Kapitán Smith neustále vydával rozkazy, snažíc se udržet co
největší množství energie v elektromagnetických štítech kolem lodi.
Viděl díky kamerám jak se jeho spolubojovník King George V. pomalu
mění v hordu šrotu. Stejně tak sledoval jak se přes osmdesát letadel
nepřítele řítí právě pod jeho štít. Okamžitě vydal příslušné rozkazy
a nad povrchem Duke Of Yorku se začalo tvořit peklo. Všechny hlavně
až doposud namířené do prostoru po sklonění začaly vytvářet téměř
neproniknutelnou neviditelnou hradbu. Všechny talíře se začaly
přibližovat k povrchu lodi a právě v neviditelné pásmo obranné
se pomalu stávalo viditelným díky velkému množství strojů, které
na jeho hranici vybuchly. V prachu rozvířeném z explodovaných zbytků
neúspěšných talířů hrály lasery a plazmatické zbraně Duke Of Yorku
nádhernou a smrtonosnou hru barev. Přeze všecku snahu obránců se
však část letounů marské armády dostala skrze bitevní řvavu a nyní
jako tichý parazit rozsévala škody hlavně u anténích systémů štítů a
tím umožňovala otevření palby z křižníků letících opodál. Během
jednoho z náletů náhle osvítila na moment všechny lodě v bitvě silná
záře. Zdánlivě mrtvá a beztvará hmota bývalého King Gerogr V. se
otřásla výbuchem centrálních energetických jednotek, rozlomila se a
obě části odhozené a přibržděné výbuchem začaly měnit kurs letu.
Poručík Smith si okamžitě uvědomil, co mu díky tomuto výbuchu hrozí.
Monstrózní odchod ze scény jeho sesterské lodi prozradil nepříteli
anatomicky nejslabší místo lodi. Neexistuje hmota, která by odolala
tak soustředěnému toku částic a hmoty, jaký dopadal na střední část
trupu již necelou minutu po odeznění exploze. Kapitán Smith věděl
jen jedno. Stejně jako jeho spolubojovník měl již svůj čas odměřen.
Krátce poté obdržel rozkaz od kapitána Owen z paluby Hooda II k
soustředěné palbě na čelo jednoho z nepřátelských křižníků. Věda, že
svou loď již nezachrání, vydal potřebná nařízení pro splnění
nadřazeného rozkazu. Všechna děla se zaměřila na čelo jednoho z
křižníků a spustila palbu. Veškerá energie včetně energie z nyní již
nepotřebných štítů se soustředila do onoho místa. A hlavně děl tímto
směrem ukazovaly i poté, co se po několika přesných zásazích změnil
střed lodě v obrovskou ohnivou kouli a vše uvnitř lodi pomalu
pozhasínalo. Duke Of York tiše následoval svého bratříčka do hlubin
vesmíru.
Kapitán Owen se rozhodl použít svou lest. Za několik okamžiků
bude muset se svou lodí začít brzdit a do té doby chce ještě alespoň
jednoho protivníka vyřadit. Rozhodl se pro jeden z křižníků. Vydal
Duke Of Yorku rozkaz pálit na jeho čelo a chvíli počkal. Když si byl
jist že obraný štít nepřátelské lodi se kompletně přesunul před příď
vydal rozkaz Hoodu II střílet o malý kousek dál po obvodu lodi.
Všechna síla jeho zbraní se zaryla do nechráněného povrchu křižníku
a kapitán Owen o několik okamžiků později vydal rozkaz ke spuštění
brzdících trysek.
Kapitán Green na můstku marského křižníku sledoval zánik obou
Zemských lodí, když se celé jeho plavidlo otřáslo nárazem energie.
Přiskočil k terminálu a okamžitě nechal zjistit škody. Zatím nebyly
veliké, ale rostly exponenciální rychlostí. Diky malému množství
energie, které měl k dispozici nemohl pokrýt štíty celý povrch lodi
a tak vždy kryl jen oblast, která byla pod tlakem. Jenže nyní měl
pod prudkou palbou dvě části lodi. Letmo prohlédl seznam škod a
ustrnul. Brzdící trysky byly zcela mimo provoz. A brzdění měl právě
za několik okamžiků zahájit. Kapitán Green se okamžitě rozhodl k
nejodvážnějšímu manévru, manévru, který zcela zvrátil průběh bitvy.
Admirán Dwight zpozorněl, když mu poručík obsluhující radar
sdělil, že jeho společník mění svoji polohu. Přilétl k obrazovce
radaru a sledoval, jak se loď doposud letící souběžně s ním pomalu
dostává za nepřítele. Jedním zkušným hmatem otevřel dveře a protáhl
se do chodby, kde byly průzory. Těmi pak sledoval fascinující
podívanou. Malý křižník se přesunul za několikrát větší nepřátelskou
loď, která proti němu stála čelem, letíc stále pozadu. Viděl
záblesky brzdících trysek na vzdáleném konci nepřátelské lodě a poté
ohromaně sledoval zážeh hlavních motorů jeho spolubojovníka.
Uvědomil si hrdinství a sebeobětování kapitána Greena, který svou
lodí znemožní nepřátelům brzdný manévr.
Kapitán Owen byl opět ve své gravitací vybavené kajutě. Plně se
věnoval brzdnému manévru, když zvedl hlavu a na obrazovce spatřil,
jak přímo před jeho lodí stojí loď nepřítele. Ta se okamžik nato
dala do pohybu. Kapitán Owen se podivil takovému manévru. Srážka s
lodí této velikosti sice může Hoodovi II způsobit nějaké škody, ale
nemůže ovlivnit výsledek bitvy. V okamžik nárazu si však uvědomil
chybu svého úsudku a morbitní genialitu jeho protějška v lodi se
kterou se srazil. Ona loď stále zvyšovala plným tahem motorů
jejich společnou rychlost. Kapitán Owen po otočce, kterou na začatku
bitvy provedl, neměl k dispozici dostatečné množství paliva, aby
zastavil zrychlování, ke kterému došlo. Mlčky se otočil, došel k
interkomu, stiskl červené tlačítko a třesoucím se hlasem promluvil.
"Všem členům posádky. Opustit loď v záchraných modulech." Sám
však, stejně jako námořní kapitáni z dávné historie, neopouštěl
svůj velitelský můstek. Sedl si za stůl a hleděl do prázdna.
Krátce poté, co kapitán Green zahlédl, jak z útrob Hooda II
startují záchrané moduly, vydal stejný rozkaz na své lodi. Po
bláznivém manévru který provedl již neměl žádné palivo a tak se
rozhodl zachránit alespoň sebe a posádku. V hloubi srdce však
pociťoval uspokojení. Ztratil sice jednu z nejlepších lodí marské
armády, avšak právě díky jemu dosáhla právě tato armáda v této bitvě
vítězství. Když nastupoval spolu s ostatními do jednoho záchraného
modulu, všichni mu podáním ruky blahopřáli.
Admirál Dwight vydal rozkaz spustit brzdící manévr. Obě lodi mu
pomalu unikali v dáli blížíce se nebezpečnou rychlostí k planetě
Mars. V hloubi duše cítil na jedné straně uspokojení nad výsledkem
bitvy, na druhé straně však věděl, jaké ztráty k onomu výsledku
vedly. Byl však přesvědčen o tom, že další podobná bitva se ještě
dlouho nebude opakovat.
Doslov :
Doufám, že jsem ve vás svým vyprávěním nevzbudil přílišnou hrůzu,
ale vesmír je v tomto ohlednu velice krutý a pokud jsem měl dodržet
všechny fyzikální zákony, na které jsem si během psaní vzpoměl,
musely se události odvíjet tak, jak se v příběhu odvíjely. Ještě
vysvětlení některých jevů, které nemusí být laikovi na první pohled
zřejmé. Zaprvé rozdíl mezi hmotností a tíhou tělesa ve vesmíru. Když
těleso nemá žádnou tíhu ( tj. nepůsobí na něj gravitační síly )
neznaména to, že nemá hmotnost, ta se naopak projevuje o to více,
protože například setrvačnost tělesa není zmenšována gravitačními
silami. Další zdálivě podivnou věcí je sledování boje ve vesmíru. Z
filmů jsme zvyklí na barevné laserové zbraně, fotonová torpéda,
hřmící výbuchy a hukot prolétavajícíh lodí. Skutečný pozorovatel nic
takového neuvidí a neuslyší. Vesmírným prostorem se vůbec nešíří
zvukové vlny a proto pozorovatl výbuchu pouze vidí ohnivou kouli,
ale nic neslyší a vůbec nepocítí tlakovou vlnu. Proto byly výbuchy
termonuklerárních zbraní ve vzdálenosti desítky kilometrů neškodné a
tvářily se spíše jako výbuchy novy. Podobně tomu je s paprskomety a
lasery. Ve vakuu se světlo laseru enmá na čem rozptýlit a proto není
vidět jeho dráha. Pouze nepatrná tečka zdroje a cíle dopadu. S
reflektory je to zrovnatak, jen cílová plocha je větší a znatelnější
než u laseru. Tvar i funkce talířů, se kterými obě strany létaly je
jasný, když uvážíme svahu zachovat manévrovací schopnost ve všech
osách.Ze stejného důvodu jsou talíře ovládány dvěma knyply. Šest os
rotace a dvě osy na posun je tolik, kolik dva kniply mohou pilotovi
nabídnout ( lepší by byli tři, ale to už by se pilotovi špatně
drželo ), zvláště pokud jsou doplněny nožním ovládáním.
Marky
výheň