® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® ® Věnováno Adélce a její kamarádce, na jejichž popud jsem toto téma zpracoval. Rockovou skupinu R.E.M. zná z doslechu snad každý. A pokud ne, je tady moje recenze, ve které se bohužel nedozvíte o skandálech a nedůležitých informacích o soukromí všech protagonistů. Od toho jsou na českém trhu nekvalitní časopisy pro mládež, ano, chápete správně, a sice Bravo a jemu podobné. Nyní ale dost o Bravech a jiných "hadech". Vše začalo na přelomu 70. a 80. let, kdy dva mladíci založili školní kapelu. Byli to Bill Berry (bicí) a Mike Mills (basy). Poté co se přesunuli do univerzitního městečka Athens v Georgii, seznámili se s Peterem Buckem (kytara) a Michaelem Stipeem, leaderem kapely, který není jen výborný zpěvák, ale také bezkonkurenční textař, tvořící ve svém vlastním jazyce na základě volných asociací a pocitů. Nové formaci dali název R.E.M., v lékařské terminologii tato zkratka znamená Rapid Eye Movement a označuje fázi spánku, kdy se nám zdá nejíce snů. Nejprve hráli po klubech, převážně přejaté skladby od Sex Pistols, California nebo Needles And Pins. O rok později (r. 1981) odstartovali svou hudební dráhu pilotním singlem Radio Free Europe, který překvapivě zaznamenal velký úspěch. Byl totiž plánován jako zkušební demáč a jeho kopie byly rozeslány do více než 200 časopisů. Jejich specifického stylu, který si R.E.M. dokázali i navzdory tvrdé konkurenci sami vytvořit, si všimla malá firmička I.R.S. U ní R.E.M. natáčeli svá alba, a sice první album Murmur (zde zazněl singl Radio Free Europe) - 83, Reckoning - 84, Fables Of The Reconstruction - 85, Life"s Rich Pageant - 85, Dead Letter Office - 87, Document - 87, a Eponymous - 88. V této době byli ještě v Evropě naprosto neznámí. Respekt si zatím získávali v Americe, kde se z pouhopouhých klubů prosadili do rozhlasových stanic a větších koncertních hal a stadionů. Kvůli problémům s I.R.S. přešli pod ochranná křídla známé firmy Warner Music International a jejich desky se záhy začaly prodávat po celém světě. Začalo to albem Green, kde jsme měli možnost slyšet Pop Song 89, která měla velmi zajímavý videoklip. Stipe s rozpuštěnými vlnitými vlasy až po pás, do půli těla svlečený a fanynky jásaly a nebyly k utišení. Ale až album Out Of Time zajistilo R.E.M. popularitu i u nás. Song Losing My Religion se svými slovy hluboce dotýká lidské duše a také video bylo výborně uděláno - dokonce získalo nejvyšší ocenění v nějakém MTV Awards (bohužel si již nepamatuji na přesný název soutěže),a to už je co říci, protože jasnými favority se zdály být skupiny, které byly mnohem populárnější a jejich producenti zkušenější. Po Out Of Time, sršícím veselostí a elánem do života (zejména písně Radio Song a Shiny Happy People), přišlo album zcela odlišné, překrásně melancholické Automatic For the People - 92. Everybody Hurts se rázem stalo hitem číslo jedna, až mě mrzelo, že se hrálo naprosto všude, a tím pádem snadno zevšednělo. Mnohom kvalitnější jsou podle mě Drive, Man On The Moon a Nightswimming, všechny udivující svou audio - vizuální kvalitou a originalitou. V roce 1994 vyšla pro změnu deska poněkud tvrdší, navracející se k rockovější muzice. Monster bylo její jméno a v souvislosti s jejím vydáním se připravovalo turné. Snad si vzpomínáte na aféru s odkládáním koncertů. Březnový koncert byl zrušen na základě Berryho výronu do mozku, ale chystala se náhrada na 11.července 95. Leč stalo se zase něco nepředvídatelného. Mills zůstal v Hamburku, kde se podrobil operaci trávicího traktu. Davy fanoušků před stadionem Slavie kupodivu až na výjimky agresivitě nepropadaly. Naštěstí do třetice všeho dobrého a koncert se 11. srpna již uskutečnil. Stipe přijel do Prahy v černém kulichu a tričku s obrázkem ježka Sonica. "Tak už jsme zase tady," žertoval s novináři. Na tiskové konferenci ale jednoho zvědavce zklamal svou odpovědí na otázku ohledně Stipeova vztahu ke Courtney Love. "We never fucked if you mean that." A dále odmítl vypovídat. Není divu. Do takových věcí nikomu nic není. Koncert byl odstartován monsterovskou sérií What"s The Frequency, Kenneth?, Crush With Eyeliner, Tongue a skandovačkou Bang And Blame, dále se R.E.M. probírali předchozími alby. Při Losing My Religion zpívali se Stipem všichni, kdo znali slova a měli ústa. Následovaly Drive, Man On The Moon, při Everybody Hurts vzplály nad hlavami zapalovače. Náhle byla však strunná křehkost těchto skladeb nahrazena jadrnějšími zvuky z jejich kytarové elektrárny. Hudba z 80. let, převážně s old - punkovými prvky, mladé fanoušky příliš nenadchla. Skladby Get Up, Orange Crush a odpalovačku S.O. Central Rain R.E.M. zahráli s jednoduchostí pro ně typickou a zároveň s tajemně zamuchlaným zvukem. A na závěr byla, také jak jinak, zahrána songa It"s The End Of The World As We know It (I Feel Fine) z alba Life"s Rich Peagent. Nyní se přesuňme o rok později. Koncem léta 96 R.E.M. vydali Adventures In Hi-fi, které nezainteresované osoby nejvíce zaujalo tím, že video jeho front lineové skladby E-bow Letter bylo natáčeno v Praze. Ano, je to ten klip, jak P. Smith sedí ve 14, projíždí kolem Kotvy a stojí v hale Hlavního nádraží. Žádná změna však s tímto albem nepřikvačila. Vlastně se Stipe stále navrací k Monster, stále je jeho hlava holá (rozhodně ale není Skinhead! - pozn. autora). Počkejme si si tedy na další album. Tam se snad něco nového objeví. Co? Nechme se překvapit. Snake výheň