Relativní láska
Holka, vlasy na ramena, krátká minisukně, která odhalovala svůdně
tvarované nožky. Boty na vyšším podpatečku, u krku šátek a dole
pod ním svetr. Vyzývavá pusinka která přímo říkala, vem si mě
a mrkající očka s výrazem nevinné mladosti. Byla mladá, možná
ještě ani nevěděla jak je krásná. Jmenovala se Justýna.
Justýna šla ze školy, kde studovala, mlčky poslouchala svou
kamarádku, jak vypráví o tom, jaké to bylo "poprvé" a po očku
pozorovala kluky, kteří by ji určitě chtěli.
Byl studený zářijový večer a u Justýny doma bylo všechno
v největších přípravách. Na ramínku visely růžové plesové šaty,
nastal čas odchodu do tanečních. Justýna nasedla do staršího
automobilu, který řídil její otec a nechala se vézt noční Prahou.
Pozorovala světélka pouličních svítidel a myslela na kluky.
Prolínaly se jí hlavou vzpomínky, první třída, pátá třída
a nakonec z osmičky. Vždycky se jí líbili starší kluci, kteří
měli něco víc než krásný pohled. Ona se jistě taky líbila jim.
O chlapce většinou neměla nouzi, pořád je brala jinak jako
příjemné zpestření občas tak nudného života. Až poslední dobou si
uvědomovala, že je potřebuje. Jak ráda se nechávala pozvat na
skleničku, brala od nich dárečky a navštěvovala kino. Ještě radši
je provázela na kulečník. Ti kluci si od ní pak brali něco, co
měla jen ona - lásku. Připadala si dobře, když šla za ruku
s hochem, kterému se na krku blyštěl zlatý řetěz a o chodník se
otíraly značkové boty. Ale za měsíc se okoukala drahá trička
a džíny Lewis vypadaly pořád stejně. Nevybírala si chlapce podle
jejich peněženky, ale byla to výhoda, když měl peníze pro ní.
Ubíhal chladný podzim, přišla ledová zima.
"Ahoj," řekla mu, když ho poprvé viděla na plesu od tanečních.
"Čau," odpověděl jí on.
"Zajímáš mě," myslela si Justýna a její pohled mu naznačil, že
nemá co ztratit.
"Já jsem David," řekl jí za chvíli a Justýnin polibek mu pověděl
vše. Následné políbení od něj bylo však nezkušené a tak trochu
ustrašené. Přestože byla Justýna mladší než on, věděla dobře, jak
se to dělá. Chlapci ve značkách jí to naučili. Davidovi se
hnusilo, aby ukazoval svou cenu v gramech zlata, měl svou image
a nechtěl jí měnit. Ani nemohl dívku vodit na drahé diskotéky
v centru města a opíjet jí tam americkým pitím jenom proto, aby
se mu pod rouškou lesklých očí zdála přitažlivější, protože na to
neměl.
Napadl sníh a uhodily třeskuté mrazy. David s Justýnou chodili
bruslit. U stánku na zimním stadiónu pak spolu srkali čaj. Těla
jim chránil tlustý krunýř teplého oblečení. Když přišly Vánoce,
čekala Justýna něco krásně drahého. Trochu jí překvapilo, že jí
dal věc, která neměla tak velkou cenu, která by se vyjádřila
v penězích. Inu, měli se rádi. Možná, řekla si ona.
Nastalo jaro a s ním i touha. "Pojď, budeme si hrát", říkal jí
David často. Život je jen hra?
Nechtěla si s Davidem hrát, byla přece něžné stvoření. Možná by
si s ním hrála, kdyby jí vodil do poslední řady v kině, ale
takhle, na to nebyla moc zvyklá. V duchu čekala na někoho, kdo jí
bude zvát na večeři, kdo jí bude vozit v autě a ona si s ním
začne připadat ještě dospělejší.
Nečekala dlouho, instinkt jí říkal, jak na chlapa.
Měl peníze, auto, plno dalších holek a pěkný byt. Justýna ho
chtěla, on chtěl její tělo. Znali se krátce, když jí pozval domů.
Rozhodně jí nechtěl ukazoval sbírku motýlů. Je tak krásný,
myslela si mladá dívka a možná si ani neuvědomila, že bez těch
věcí by to nebyl on. Je tak mladá, nezkušená, roztomilá, to musím
dostat, myslel si mladík. S děvčaty to rozhodně uměl, věděl co
mají rády a jak na ně. Ostatně, nic jiného ve volných dnech
nedělal, než poznával krásy dívčích těl.
Justýnu ani nepřekvapilo, že od ní chtěl To, co ještě nikomu
v životě nedala. Musela mu přece taky něco dát, když on jí
několikrát zahrnul dobrým pitím a jednou jí pozval na večeři, na
kterou by s Davidem dlouho šetřili.
Byla svěží jarní noc, David počítal v klidu svého pokoje
matematiku, zatímco Justýna nechala na své tělo dopadat mužské
doteky a když David odložil tužku, cítila dívka , že přichází
o něco, co dlouho chránila. Justýně bylo najednou jinak, už se
i ona mohla ukázat dospělejší, až budou ostatní kamarádky mluvit
o prvním milování.
Zavolej mi, prosila Justýna mladíka, když odcházela ráno z jeho
bytu. Zatelefonoval vždycky, když se blížil víkend. Pak si od ní
bral její krásu, miloval ji a zval do drahých podniků. Teď
konečně byla někdo, už neměla problém, v které hospodě strávit
deštivý večer - nechávala si obdivovat své svěže nahé tělo
v bytě, který najednou tak dobře znala.
Slunce se ocitlo v letní záři, když Justýna přestala "značkového
prince" bavit. Stala se pro něho dál nepodstatnou a rychle na ní
zapomněl, zatímco ona si ho pamatuje do konce života.
Nastal tedy čas, kdy si mladá Justýna užívala lásky s Davidem,
skoro tak stejně jako dřív. Od ní to však bylo něco jiného.
Chodili se koupat, hráli si se vysoké trávě na lásku, když mu
jednou řekla: "Chceš mě?"
Svlékla mu jeho roztrhanou košili. Nevěděl, co si má myslel.
Udělala všechno, on jen koukal, už to nebyla ta holka co dřív.
"Je to poprvé," šeptala mu toužebně do ucha. Doma se pak
utěšovala, že mu nemohla říci nic jiného. Asi měla pravdu? David
byl šťastný a ve své nezkušenosti nepoznal, že on nikdy nebyl
prvním v Justynině životě. Netušil, že peníze jsou jen malá
výhoda, která většinou na misce vah převáží i tu největší lásku.
Najednou to měl ale lehčí, nemusel nic složitě vymýšlet, všechno
udělala Justýna. Byl šťastným, že má holku, která ho má tak ráda,
že se s ním poprvé vyspala, a to ho hřálo na srdci. Všechno bylo
ale tak krásně relativní, byly minimálně dva pohledy na jeho
lásku, on nikdy nemohl vidět ten druhý, a proto mu bylo skvěle.
"Davídek se občas hodí," říkala si Justýna sama pro sebe, ale
v duchu stejně byla v červeném BMW na lesní cestě. Nebyla však
zkažená, chtěla jen to, co třeba ona neměla, a když to jednou
poznala, těžko na to zapomínala.
Banana
Všechny ohlasy na E-mail: XVACP1@LF.CZU.CZ
nebo id Banana.
výheň