General Public Licence
                           -=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=

                   Nejfantastičtější jsou na světě holá fakta
                                   -- Moliére
        The chat program is in public domain. This is not the GNU public
            license. If it breaks then you get to keep both pieces.
                          --Copyright pro program chat

          General  Public Licenci (dále jen GPL) vytvořil Richard Stallman
      na  začátku  GNU  projektu  v  roce  1989.  Jejím úkolem bylo přesně
      specifikovat,  co  GNU  považuje za free software a chránit programy
      pod GPL před pozdější komercializací. GPL zaručuje každému uživateli
      několik  základních  práv  (v licenci se vysvětluje, že slovo "free"
      znamená spíše "freedom" - svobodu):

      o Právo na kopírování a šíření programu (zdarma nebo za úplatu)
      o Právo na získání zdrojových kódů programu, jejich studium a
        modifikaci pro vlastní ůčely, distribuci modifikované verze
      o Právo na použití zdrojových kódů ve vlastních programech

          Druhou  důležitou  částí  licence  je ochrana programu a autora.
      Licence  jasně  říká,  že  k  programu se nepodává žádna záruka a že
      autor  není  nijak zodpovědný za ztráty způsobené chybou v programu.
      GPL  se  také  drží  hesla, že co je free by tak mělo zůstat a proto
      přidává  několik  omezení  a  povinností,  které  by  měly  zabránit
      komercializaci programu.

          Licence   se   snaží  zabránit  patentování  jednotlivých  částí
      programu,   aby   redistributoři   programu   si   jej  tím  nemohli
      přivlastnit.  Patent  může  být vydán jen v tom případě, že umožňuje
      jeho volné šíření.

          Nejkomplikovanější částí licence je ochrana programu před změnou
      licence.  Nelze  totiž snadno určit, co ještě je stejný program a co
      už  není.  Kdyby  byly  tyto  podmínky  příliš  striktní, stačilo by
      zdrojáky  programu  jen  trochu  pozměnit a program by si mohl rázem
      každý  přivlastnit.  Na  druhé straně přiliš volné podmínky by mohly
      způsobit,  že  i  obrázek  nakreslený  v porgramu pod GPL by se stal
      automaticky "dílem založeném na programu" a tak by se licence na něj
      přenášela.  Richard  Stallman  chtěl  pod  GPL  napsat celý operační
      systém, pod kterým by potom mohly být vyvíjeny i komerční programy a
      tak použil jakýsi kompromis.

          Pokud  vytvoříte  modifikovanou  verzi  programu  a nebo dílo na
      tomto  programu  založené,  mužete  jej dále šířit, ale musíte každý
      soubor  opatřit  datumem  modifikace a poznámkou, že je modifikován.
      Nesmíte  změnit  licenci.  Díky  tomu, se licence šíří jako virus na
      další  a  další programy. Pokud ve vzniklém programu jsou ale nějaké
      samostatné celky, které nevznikly rozšiřováním GPL zdrojáků, licence
      se  tam  nepřenáší.  Na  druhou  stranu  se ale licence přenáší i na
      výstup   programu,  který  nevznikl  jeho  činností  (napřílad  část
      zdrojových  kódů programu). Toto se vstahuje i na knihovny. Pokud je
      tedy knihovna pod GPL a vy s ní slinkujete některý komerční program,
      musíte  na  požádání  dodávat  zdrojáky knihoven. Tyto komplikace se
      obchází  tak,  že  existuje modifikovaná verze GPL - Library General
      Public  Licence(LGPL),  která  toto  nepřikazuje.  Pod LGPL jsou ale
      šířeny  jenom některé knihovny a proto je nutné si dávat pozor. LGPL
      říká,  že  zalinkování  knihovny  je  vpodstatě to samé jako použítí
      programu.  Musíte  dávat  k  dispozici  alespoň zkompilované objekty
      Vašeho  programu,  aby bylo možné přelinkovat program na jinou verzi
      knihovny. Problémy způsobují hlavičkové soubory, které také patří do
      knihovny  a  jejich  použítí  ve  zdrojácích  vlastně zpusobí, že se
      zakompilují  do objektů. LGPL říka, že pokud v těchto souborech jsou
      jen  definice datových typů, jednoduchá makra a inline funkce kratší
      než 10 řádek, licence se na objekt nepřenáší. Této definici odpovídá
      většina headerů.

          Aby se uživatelé o těchto právech dozvěděli, je nutné do každého
      zdrojového souboru uvédst poznámku, že program je šířen pod GPL a že
      se na něj nevstahuje záruka. Interaktivní programy by tuto informaci
      měly vypisovat na nějaký příkaz.

          Licence je k dispozici ve třech verzích - verze 1, která vznikla
      v  roce  1989,  rozšířená  verze  2  z roku 1991 a zmíněná verze pro
      knihovny. Tento článek píše o verzi 2.

          Verze  1 neobsahuje několik odstavců o přenášení licence, včetně
      části  o  výstupu  z  programu  (proto  nebyla  nutná LGPL). Hlavním
      důvodem  pro  vznik verze 2 byla možnost přivlastnit si program jeho
      patentováním.  Ve  verzi  1  se  nic o patentech neříká. Také přibyl
      odstavec  10  o tom, že autor může souhlasit se šířením programu pod
      jinou  licencí.  Další  rozdíly  nejsou  příliš  důležité  - verze 1
      například   nepoznamenává,  že  je  možné  poskytnout  záruku  i  za
      příplatek. Většina pojmů je ve verzi 1 definována méně přesně.


            výheň