zesíťovaná recenze



          Opět jsem tady, abych vám přiblížil další výbornou síťovou hru z
     provenience našeho tajného podzemního testovacího centra.
          Již   se    probouzíme  z   hypnotického   chroupání  harddisků,
     nahrávajících  následující  kolo,  do  řevu  a  burácení vytůrovaných
     motorů  našich virtuálních  strojů.  Startovací  dráha na  pobřeží je
     obklopena moderními hotely a slunce prosvítá mezi pohupující se listy
     kokosových palem.  Trošičku přeháním, ale vyhlazený  plynulý výjev na
     vedlejší mašině  s 3Dfx Monster kartou  v útrobách k tomu  už opravdu
     nemá daleko.


          Takže  znovu -  pro naprostou  plynulost a  ovladatelnost na mém
     výkonově sporném  stroji s pouhým Pentiem  vypnuté některé nedůležité
     textury a kostrbaté rozlišení pořád poskytuje zajímavý pohled na moji
     na rozjezd nadrženou motorku. Tůů,  zelené světlo je tu, peleton mých
     kolegů se dává spolu se mnou do pohybu. Zatáčka střídá zatáčku a my s
     proměnlivými  úspěchy hodinu  za hodinou  projíždíme cílem.  Zatím mě
     zaujal asi nejvíce ze všech simulátorů  věcí lopotících se po zemi za
     pomoci několika kol  - a to i včetně boha  Need for Speed. Pokorně se
     omlouvám za rouhání, dobrotivý  bože...#%...ááá, díky za blesk. Ale
     je  to tak,  alespoň v  síťové hře  Moto-Závodník suvernéně  vede, na
     krátkém provázku  se za ním  drží Need  for  Speed 2. A  proč ? Ještě
     nevím, jak  tuto vlastnost pojmenovat,  ale projevuje se  výhradně ve
     velkých počítačových  hernách - podivný syndrom,  který způsobuje, že
     konverze  her,  jejichž  původní  jste  v  herně  hráli do posledního
     zlaťáku, se na PC zdají  nudné a nezábavné. Vzpomeňme například zářný
     příklad tohoto syndromu - suprové auťáky  Daytona USA, které ve mě na
     PC  vyvolaly  až  hnus.  Samozřejmě  je  to  z  velké části způsobeno
     vše-zmrazujícím  zaklínadlem Direct-X  vyslaného necromancerem Billem
     Bránou, ale každopádně se "to něco" vytratilo. Tady "to" je.



          Hra baví kompromisně každého, což je podstatná výhoda. V časných
     ranních  hodinách přesto  jeden motorkář  odpadá a  oddává se  mnohem
     bohulibější  činnosti  projíždění   adresářů  co  nejrychleji  nahoru
     a dolů.  Ostatní znovu  chroustáme své  pevné disky...eé...no  prostě
     paříme  další   levely.  Hra  obsahuje   kromě  obvyklých  silničních
     motocyklů  i  terénní  cyklokrosové  mašinky,  při  kterých se způsob
     ovládání a  bouchání do mantinelů  radikálně mění. Opět  další zábava
     a vše nakonec končí přidáním Extra tratí z datadisku - a přinejmenším
     úmrtím všech  zúčastněných vytečením očí, únavou  a hladem. co jiného
     může být nejlepší vizitkou dobré hry ?

                               příjemnou smrt přeje

                                                         GOnDaR


            výheň