Hormor




        1895

   "Dneska se bude dělat suprově."  Profesorova očka zářila jak pětiletému
   kloučkovy pod stromečkem na vánoce.  Proud světla, vycházející z otvoru
   ve stropě,  se zařezával do jeho  tváře, která byla strhána  již tolika
   neúspěchy.  Další den,  jeden z tolika, na  které si  již zvykl.  Další
   plánování, další  zkoumání země, jestli nenarazí na, byť  nepatrné, ale
   přeci  jenom vodítko  k nálezu,  který  by  již na  vždy změnil  dějiny
   archeologie.  Vždyť  člověk  nemohl  vzejít  z  tak primitivního tvora,
   kterým je opice. Profesor se chytl teorie, že život byl zanesen na naší
   planetu jinou civilizací a chtěl to  za každou cenu dokázat. Rozešel se
   se svou ženou,  prodal byt a opustil svou dceru.  Jediný který ho chápe
   a podporuje je jeho syn. Snaží se mu pomoci, jak je to jen možné, shání
   ubytování, stravu a lidi na práci.
   Ani  se nenadál  a už  se stmívá.  "Chlapi, končíme."  zaznělo z  hrdla
   zklamaného profesora. Další neúspěšný  den. Dělník ještě naposledy kopl
   mezi dva  kameny a snažil  se je od  sebe oddělit. Pod  námahou se jeho
   svaly  napínaly  do  ohromných  proporcí a  z jeho  hrdla se dral sípot
   z obrovské  námahy. Kameny  se pohnuly  jen nepatrně.  Kapka potu se mu
   svezla po  tváři a dopadla na  jeden z těch kamenů.  Sjela po neobvykle
   hladkém povrchu kamene do tmy, a vydala se na  svou dlouhou pouť. "Pojď
   už, zajdem na  pivo, dneska už stejně nic neuděláš."  "Jo, dneska už na
   vás  kašlu, ale  zejtra  se  na  mě  těšte..." Oba  se hlasitě  zasmáli
   a vydali se  směrem k východu.  Venku se již  hromadili jejich kamarádi
   a všude panovala dobrá nálada. Zamířili k nedaleké pivnici.
   Kapka potu  se nezastavila, putovala stále hlouběji, dokud nedopadla na
   vyzáblou  hruď. Jeho  tělo se  zachvělo. 'Voda,'  pomyslel si, 's vodou
   přichází život.' Jeho  tělo, tak  dlouho bez pohybu,  jen stěží vyhrálo
   svůj souboj se zemskou gravitací. Vstal a rozhlédl  se. Okamžitě poznal
   že je noc, jeho smysly mu to  napověděly. Vydal se k otvoru, kterým již
   před tak dávnou  dobou přišel. Při jeho příchodu  byla tato planeta bez
   života,  jediné, co znal byl  oheň, láva,  dým. Prohrabal  se na povrch
   a zamířil k teplu.


               "Výprava  profesora Brava  zmizela beze  stop"
                     "Co  se stalo  na dálném  východě?"
           "Amerika vysílá záchranou výpravu pro profesora Brava."

   Tyto a  mnohé další titulky  hlásily onu strašnou  novinu. Ano, všichni
   včetně profesora  zmizeli beze stop. Tábor  byl nalezen. Byl roztříštěn
   na dně propasti dva kilometry od jeskyní.



        1997

       "Ne, nelez tam.  Poď už domu. Já se tady  bojim." "A čeho, dyť tady
   nic  neni. Hele,  sválně, jak  je  tahle  díra hluboká.  Já tam  plivnu
   a uvidíme.", slina opustila rty  a spustila  se do díry.  "Jedna,  dvě,
   tři, čtyři...", chlapec  počítal  do deseti "Dyť tam nic neni, poď už."
   "Ta díra snad nemá dno....  Tak jo, dem."
       'Voda? Co  se děje?  Vždyť jsem  se ani nestačil uložit  ke spánku!
   Život, tato  planeta je plná života.  Chci všechen  vlastnit,  musí být
   můj, JEN MŮJ.' Všem, kteří byli s ním v jeskyni nakázal vstát a započít
   s oním bláznivým  plánem. 'Jsem připraven. Vy, co si říkáte lidé, těšte
   se.'



                                                             Wert


   PS: "Mimochodem,  víte že v  jižních čechách v  blízkosti většího města
        s názvem Kaplice leží  vesnička se stejným jménem jaký používá Váš
        oblíbený časopis? Ne! Jak  to! Tak už to víte. Jestli chcete vědět
        něco bližšího o této vesničce, jentak mezi náma, maj tam sprejery,
        který sprejeří na popelnice, stačí napsat do Výhně a já, zpravodaj
        Wert, se vydám do  této  vesničky pro větší podrobnosti (kolik tam
        je  lidí,  kdo používá  pro chov  skotu počítač atd.)  Dík za Vaší
        pozornost."
                (NEVĚŘÍTE? VEZMĚTE SI K RUCE MAPU JIŽNÍCH ČECH!)


            výheň