. . .
. . .
.
. . .
. . . . .
. Γ . .
. β . . μ ω. .
. σ . .α .. δ .
. . . ε .
. . . . Γ
. .
. . .
. . . .. ..
.
Krize? Spíše vystřízlivění z poměrně dlouho trvající euforie.
Tak by se dal charakterizovat můj současný pocit z počítačového světa
vůbec. Ještě před rokem jsem se na většinu věcí díval jinak, ale časy
se mění. Je evidentní, že člověk potřebuje určité jistoty nebo
alespoň naději, že se něco zlepší, ale poslední dobou mi obě kritéria
velice znatelně scházejí. Když si melancholicky zavzpomínám na dobu,
kdy jsem nadšeně hltal pocity z nově nabytého nekonečného zdroje
zábavy, těžko se mi chce věřit, že nic není růžové tak, jak by se
mohlo zprvu zdát. Po určitých zkušenostech jsem částečně pronikl do
podstaty konzumace počítače a mohu s klidným svědomím říci, že jsem
si jeho využití v lidské společnosti představoval úplně jinak. Můj
rozum zůstává stát nad kvantem lidské práce, která vytvořila to, co
dnes máme ve svých vyhřátých slujích. Na druhé straně se člověku dělá
mdlo, když pohlédne na nechutné praktiky marketingové mašinérie,
která tuto práci šíří mezi nevědoucí a lačný lid. Je tu celá řada
firem, v čele s oblíbeným Microsoftem, které ovládají naše mozky
a nutí nás neustále se přizpůsobovat jejich plánům. Pořádají se
gigantické veletrhy, jejichž účel je jednoznačný: zahltit naše mozky
dalšími touhami, jejichž ukojení přinese plánovanou prosperitu
kdejakého příživníka. Ale ani to není vše. Asi před rokem jsem se
přestal zajímat o počítačové hry. Kdysi oblast velikých jmen
a velikých skutků. Jen tak letmo jsem prolistoval dostupné herní
plátky a jedním slovem: nuda jako řemen. Vypadá to, jako kdyby už
neexistoval žádný originální nápad, který by stálo za to realizovat.
Je to bída a děs. Firmy se předhánějí v technické dokonalosti svých
miláčků, ale chorobně zapomínají na to, že největší kouzlo technické
dokonalosti nespočívá v tom, že ve svém ultra reálném 3D enginu
rendeří 60 snímků za sekundu, ale v tom, že i z technicky relativně
zaostalých technologií lze vymáčknout něco naprosto nevídaného. Možná
si říkáte, že současný vývoj hardware je prostě tak závratně rychlý,
že nemá cenu šetřit ani CPU ani data. Možná je to můj subjektivní
mindrák plynoucí z toho, že jsem dosud nezakoupil výkonnější
procesor. Ale jedno je jisté. Čím rychlejší hardware, tím línější
programátor. Je až nechutné, co si některé firmy dovolují. Jedná se
jednoznačně o plýtvání s technickými možnostmi současných
technologií. Ale asi si říkáte, co se vlastně změnilo ? Vždyť podobná
situace byla i před rokem. A to je právě ono. Všechno se řítí směrem,
který je možná jediný možný, ale rozhodně ne ideální. Je to jako
s oteplováním Země. Každý ví, že k němu dochází a že se ledovce
rozpouštějí, ale nikomu se nechce omezovat svoje vlastní pohodlí, aby
tomu nějak zabránil. Je to snad chronická lidská vlastnost, kterou
příroda reguluje jeho vyhlídku na nekonečnou existenci. Co je na tom
všem ale nejhorší, je fakt, že podobný efekt začíná pronikat i do
kruhů, které se ještě před časem snažily o jeho zbrždění. Jednou
takovou skupinou je demoscéna. Na první pohled si připadám jako před
pár lety, kdy jsem ještě startoval svojí stařičkou 386 a nadával, jak
se ty nový dema trhaj. Technicky jsem na tom značně podobně i nyní,
ale to, co jsem kdysi při shlédnutí kvalitního dema cítil, se začíná
rychle vytrácet. Snad stárnu a jsem zhýčkaný nezměrnou kvalitou
starších dem, které mi na stroji, který by současní dealeři označili
za parní lokomotivu, běhají úplně bezvadně, ale ona kvalita se prostě
vytrácí. Je pravda, že ještě pár kultovních skupin existuje, ale
mladá (slůvko mladá zde odpovídá i věku, jelikož s ústupem náročnosti
tvorby dem z programovacího hlediska, které je podmíněno nástupem
Pentií, se přibližuje realizovatelnost podobných projektů i relativně
mladým lidem) nastupující generace prostě filozofii a skrytou
myšlenku demoscény nejen nechápe, ale pod vedením teamů jako Doomsday
jednoznačně haní a převrací naruby. Dostávají se tak do stejné pozice
jako výše zmiňovaní tvůrci počítačových her a vše to spěje
k plechovce od Pepsikoly. Starým kmetům ubývá sil i nápadů, a tak se
beze slova stahují do svého soukromí a nevědomky se stávají otroky
marketingových draků, proti jejichž praktikám ještě před pár lety
bojovali. Tím se začíná vytrácet jedna z velkých jistot, která moji
mysl naplňovala nadějí, že ještě není všechno zkažené, jak se na
první pohled zdá. Ovšem manipulovatelnost lidí je nekonečná.
Možnosti, které současný svět má, jsou nepředstavitelné. Ohromující
zprávy o ďábelské výpočetní síle Internetu jsou skoro až
apokalyptické, ale jedno je jisté. Všechny hodnoty jdou stranou,pokud
se jedná o zajištění prosperity vlastního libida. V přírodopise se
dovídáme, že prase je svojí biologickou podstatou velice podobné
člověku. Já říkám, že někteří lidé jsou prasata, která umí mluvit
a někteří jsou ještě horší než jejich biologičtí příbuzní. Stálo by
za to pouvažovat o zabíjačce. Problém by byl asi s jitrnicemi, které
by pak nikdo jíst nechtěl. Ale pozor na věc. Podívejte se nejprve
sami na sebe. V tom totiž tkví podstata celého prasečince. Když si
jedno prase uvědomí, že je prase, může ještě něco změnit, ale když si
to neuvědomí, žere dál a je rádo, že je co a ani mu nepřipadá divné,
že se přísun potravy a měkkého sena stále zvyšuje a že se chovatel
usmívá a vystrkuje svoje bílé zuby, které si pravidelně čistí pastou
Colgate pokaždé, když dobrousí dlouhý zabíjačkový nůž. Ale co.Jak zní
přísloví prasat: "Když do pekla, tak na pořádném koni!" Klidně si
kupujte nový hardware, zvyšujte rychlost svých CD-ROM mechanik
a rozlišení monitorů, instalujte Windouze 95,98,NT ("new terror"),
prostě užívejte života, za chvíli přijde pan Colgate, tak ať to ještě
stihnete. Není jiné cesty. Hlavně pozor na speciální jednotku
ministerstva vnitra, která se vás bude snažit přesvědčit, že právě vy
jste obávaný počítačový hacker a že software, který jste právě
vypálil na ultra-levné, pokud možno kradené médium, má hodnotu přes 3
milióny korun a že všechno, co od této chvíle řeknete, může být
použito proti vám. Možná je to ale všechno úplně jinak. Chtěl bych
mít jednou takový sen. Že jdu na návštěvu k Billu Gatesovi a on
zrovna dokončuje ladící práce na nové verzi Linuxu, tedy
nejrozšířenějšího systému naší planety, kterou ovládla filozofie GNU
projektu a všichni lidé tvoří ku prospěchu všech ostatních. Jen tak
pokecáme a melancholicky zavzpomínáme na staré časy, kdy se ještě
válel v prachách takovým nechutným způsobem, že si mohl koupit
v podstatě vše, co si usmyslel. A jak potom zafinancoval nezávislost
GNU projektu, který tímto pohltil všechny snahy o komerční ovládnutí
počítačového trhu. Takový krásný utopistický sen. Sami cítíte, že ani
tohle by nebylo úplně ideální. Je otázka, co je ideální. Možná právě
to, že žádný ideální stav neexistuje, je podstatou celé lidské
existence. Člověk potřebuje neustálou změnu a napětí, které ho nutí
k činnosti. Nejhezčí je vždycky doba před revolucí. Pak už následuje
jen gilotina. Takže co dodat na závěr? Milujte se a množte se. Amen.
ReDox
výheň