EEGCD 5 B R A i N E N O M U S i C F O R F i L M S E.G. records 1976,1977,1978 Brian Peter George St. John le Baptiste de la Salle Eno. Tak zní celé jméno jednoho z nejdůležitějších průkopníků moderní elektronické hudby. Začínající rocker a leader prakticky neznámé kapely More Dark Than Shark natočil spolu s Anthony Graftonem svou první desku. Tenkrát ani netušil, jak se jeho názor na hudbu změní. Brain Eno vstoupil do obecného povědomí svým experimentováním s úplně novým stylem hudby, kterému dnes říkáme ambient. Sám dokonce jeho podstatu neoficiálně definoval a v roce 1975 vydal první album Discreet Music, které se řídilo na svou dobu velice neotřelými zákonitostmi zbrusu nového hudebního stylu. Jeho vydání předcházely přímo technické zázraky. Eno sám je považován za úplně prvního průkopníka repetitivních sekvencí. Jeho značně nestandardní vinyl Taking Tiger Mountain (1974) například obsahoval skladbu (Great Pretender), jejíž technická podoba se vyznačovala tím, že prakticky neměla konec. U obyčejných vinylů bývá zvykem spirála zakončena tvarem, který má za následek rychlejší změnu pozice přenosky, která pak umožní mechanice zjistit konec přehrávání desky. Toto zakončení zde neexistuje a spirála vyústí do kruhu, v jehož jamce může být uvězněna přenoska navěky. Podobný efekt si u dnešních CD prostě nemůže dovolit. Eno také technicky zpracoval a realizoval nekonečné kazety, které využíval jako zvukové médium podkreslující jeho "ambientní" video-instalace. V jeho dílech mají místo především různorodé zvuky a nestandardní melodie. Originální postupy a změny nálad jsou jeho hlavní zbraní. Působí především na vlastní pěst, ale je velice žádaným spolupracovníkem mnoha známých hudebníků jako například: Genesis, David Bowie, Talking Heads, U2, INXS, Depeche Mode, Massive Attack, Peter Gabriel. Podporuje také mnoho audiovizuálních projektů a motá se prostě všude tam, kde se dělá dobrá hudba. Za zmínku stojí i jeho slavná skladba, která se objevila na soundtracku k filmu Dune, k němuž tvořili oficiálně hudbu Toto. Jeho hlavní stan sídlí, jako tomu bývá u většiny současných muzikantů, v Londýně. Sám působil mnoho let pod sdružením Roxy Music a vydal mnoho zajímavých desek. Mezi ty nejznámější patří: Another Green World, Music for Airports, Evening Star a samozřejmě naprosto strhující záležitost jménem Music for Films. Jedná se o kompilaci vesměs kratičkých kousků, které Brain vytvořil během tři let pro různé filmové soundtracky. Deska vyšla jako LP vinyl v roce 1978 a podle mého názoru je to více než zlomové album nové hudební éry. Pro člověka, který je zvyklý na delší kompozice, v současné elektronické hudbě značně oblíbené, bude jeho poslech asi menším zklamáním. Nejdelší stopáž má poslední 18. záležitost jménem Final Sunset a to 4:10 (originální vinylová verze obsahovala 25 skladeb). Délka ostatních střípků se pohybuje mezi 1: 30 - 3:30. Každá skladba skrývá jiný nápad a jinou náladu. I když se člověku při prvním poslechu zdá, že některé kousky jsou až zbytečně krátké a že by nebylo vůbec od věci pokračovat v jejich ladění ještě několik dalších minut, postupem času si uvědomí, že je to asi nejlepší, co Eno mohl udělat, jelikož tak vznikla 42 minutová mozaika, jejíž každý kamínek obsahuje obrovskou sílu a vlastní nenahraditelnou atmosféru. Většina skladbiček je až na některé výjimky ambientního charakteru. Mě osobně nejvíce učarovaly kousky jménem From the same Hill a Quartz. Obsahují jakési skryté napětí, které člověka nesmírně vzrušuje. Celkový dojem zase umocňuje jejich krátká stopáž, takže to vše připomíná jakoby vzdálené volání. Kromě elektronických zvuků uslyšíte také brilantně zakomponované reálné akustické nástroje. Především kytarový part z výše zmíněné From the same Hill je naprosto netypickou záležitostí. Jenom podtrhuje Enovy ambientní představy. Na vzniku celého alba se kromě samotného Ena podílelo relativně velké množství známých hudebníků. Jen namátkou: Phil Collins - bicí, Paul Rudolph - akustická kytara, Robert Fripp - elektrická kytara a další. Deska měla u muzikantské veřejnosti relativně veliký úspěch. Eno dokonce vydal její pokračování Music for Films II. Největší úspěch mu však přineslo až jeho další zlomové album: Music for Airports. Stal se oblíbeným hudebníkem, jak v oblasti klasické hudby, tak i v žánru populárním a v neposlední řadě také na undergroundové elektronické scéně. Eno se nijak výrazně nesnaží propagovat svou vlastní muziku za účelem dosáhnout komerčního úspěchu. Upírá se pouze na hudební tvorbu. Většina lidí ani netuší, že někdo takový jako Eno existuje, ale jeho hudbu nebo album, na kterém se podílel, určitě zaslechli. Přesto je jeho fanclub především v Anglii velice početný a jeho stoupenci považují svého miláčka za hudebního boha a přisuzují mu patřičné vlastnosti. Pokud tedy slyšíte o Enovi poprvé v životě, nelamte si s tím hlavu a co nejdříve si jeho vynikající alba poslechněte. Pro začátek doporučuji jak Music for Films, tak Music for Airports. Eno v současné době holduje ambientní elektronice, takže pokud máte tento styl rádi, zkuste si sehnat jeho ambietntní kompilace, kterých vyšla celá řada, případně sáhněte po jeho zbrusu novém studiovém albu The Drop. Věřte, že za jménem Brain Eno se skrývá kvalita a nové hudební rozměry. ReDox +----------------------------+ | Brian ENO | | Music for Films | | E.G. Records Ltd. (1978) | +----------------------------+ 1. Aragon (1:36) 2. From the same Hill (2:57) 3. Inland Sea (1:24) 4. Two rapid formations (3:22) 5. Slow Water (3:15) 6. Sparrowfall 1 (1:10) 7. Sparrowfall 2 (1:43) 8. Sparrowfall 3 (1:22) 9. Alternative 3 (3:11) 10. Quartz (2:01) 11. Events in Dense Fog (3:42) 12. There is Nobody (1:43) 13. Patrolling Wire Brodhers (1:41) 14. A Measured Room (1:03) 15. Task Force (1:21) 16. M386 (2:50) 17. Strange Light (2:08) 18. Final Sunset (4:10) výheň