Návštěva v podniku s červenými lucerničkami
Doufám, že oceníte tuto opravdu 100 procentě živou reportáž
z "bordelu", kam jsem se vydal, abych vám přinesl opravdu
exkluzivní informace. Zároveň bych vás chtěl upozornit na poměrně
vysoké náklady, které provázely vznik této reportáže a tudíž,
chce - li někdo finančně pomoci, může se okamžitě ozvat na můj
E-mail:xvacp1@lf.czu.cz, kde mu sdělím číslo mého finančního
konta.
Byla neděle a s kamarády jsem byl rozhodnut, že navštívíme
podnik, nad kterým se líně nese záře červeného světla. Na
ceduličce u vchodu se skvěl ve zářivých barvách nápis NIGHT KLUB
Lesbi SHOW 21 - 04. Stáli jsme tam a dožadovali se vchodu
dovnitř. Bylo několik málo minut po deváté a dveře byly zavřeny.
Co se mohlo stát, že by naše těla zůstala neukojena? Byli jsme
čtyři a ještě nikdy jsme podobný podnik nenavštívili a tudíž jsme
se nechtěli vzdát bez boje. Tento podnik se nacházel v těsné
blízkosti Václaváku. Můj močový měchýř se pomalu zaplnil
tekutinou a musel být urychleně vyprázdněn. Jako rodilý občan
pražský jsem byl seznámen se všemi vymočovacími stanicemi v centru
a nejbližší se jevila MC Donald. Vyšel jsem pomalým krokem do
prvního patra a uviděl dveře s panáčkem. Vešel jsem dovnitř
a spatřil mrtvolu mladíka!!, kterému se před chvílí asi úspěšně
podařilo aplikovat si nitrožilně větší množství chemické látky.
Okolo něj stál hlouček policistů a rýpal do něho špičkou boty,
asi jestli je ještě vcelku.
"Bych radši šel jinam," prohlásil jsem k policistům.
"Sis šel taky šlehnout," prohlásil náčelník ke mně.
"Né," zabouchnul jsem dveře a jal se k rychlému úniku. Za sebou
jsem čekal tlupu modrých mužíků. Nikde nikdo.
Po této nepříjemné zkušenosti se mi udělalo špatně od žaludku.
Snad si vylepším chutě, doufal jsem.
Asi po půl hodince jsme opět stanuli před známým podnikem
a otevírali již otevřené dveře. Postupovali jsme vzrušeně za
červeným světlem. Před námi se objevila šatna i se šatnářkou.
Běžte klidně dál, prohlásila ta osoba v šatně. Ano, byli jsme tam
a nikde ani noha, tudíž jsme zamířili ke flipru. Když tu se za
vertikálně umístěnou tyčí zjevil dost nechutně vypadající
vyhazovač a tvářil se dost zle. Radši jsme k němu rychle naběhli.
"Tady není žádná herna."
"Mám dneska blbou náladu a klidně vás zabiju", zuřil vyhazovač.
"My to víme, ale u vchodu nikdo nebyl.....", snažili jsme se ho
uklidnit a ta paní v šatně mám říkala, že máme jít dál......
Zaplatili jsme mu tedy dost drahé vstupné, které náš rozpočet na
dnešní večer dost ohrozilo. Na oplátku jsme od něho dostali
konzumační karty.
Usedli jsme si k volnému stolku (všechny ty stolky byly prázdné)
a čekali. "V kolik tady začíná ten program?"
"Ve dvanáct", uklidnil jsem ostatní. Máme tedy asi 90 minut.
Pohodlně jsem se uvelebil v měkkém křesílku. Neuběhlo ani pět
minut a už byl u nás elegantní číšník.
"Co si budou pánové přát?", otázal se.
Jelikož jsem si uměl představit ceny a dost dobře znal obsah mojí
peněženky, požádal jsem obratně o nápojový lístek.
Otáčel jsem stránku za stránkou a hledal nejlevnější položku.
Ceny byly rozličně drahé a pamatuji si již jen pivo, za vskutku
lidovou cenu, pouhých 100Kč. Nakonec jsem si objednal Colu, za
cenu: 0.2l - 30Kč. Byla nejlevnější. A tak jsme tam jako největší
sociálové seděli hluboko v křesílkách a podnik se pomalu plnil
lidmi, kteří měli peněz nejméně stokrát víc než my. Pečlivě jsem
pozoroval manévry těch "štětek" a musel uznat, že tady se
opravdu udá i ta nejhorší. Jen jsem se bál, aby se nějaká
nezačala ochomýtat okolo nás.
Chtělo se mi na malou stranu a líně jsem opouštěl jediné
bezpečnější místo. Stoupal jsem rychlým krokem k pisoárům, když
tu do mě vrazil ten "zuřivej" vyhazovač. "Uf, to jsem se lekl,"
prohlásil divně. Radši jsem nic neříkal a prchal na záchod. Když
jsem se po chvíli odhodlal opustit prostor, vzduch byl čistý.
Klesal jsem po schodech dolů a najednou jsem ho spatřil. Šel
rovnou proti mne. Sklopil jsem pohled jiným směrem a doufal.
Pořád po mě koukal!! Minul mě a ztratil se v davu. No, alespoň
tohle mi vyšlo.
Letmým pohledem na hodinky jsem zjistil, že za chvíli bude
půlnoc. A teď začala odvázaná zábava. Šlo už do tuhého. Nahé tělo
se vlnilo v rytmu tance a já jen koukal, jak ti solventní
človíčci zastrkují bankovky vysokých hodnot za úzký řetízek na
břiše, který byl jediným oděvem předvádějící se dívce. Najednou
se jedna neoblečená děva posadila přímo na náš stolek a ukazovala
nám své vnady z nepřehlédnutelné blízkosti. Asi doufala, že jí
taky něco dáme.
Byla asi jedna hodina po půlnoci, když mého kamaráda začla
zajímat jedna sadomasochistka. Měla na sobě kožené prádélko
a krátký bičík. Chvilku kolem něho kroužila, když tu ho najednou
chytila tím bičíkem pod krkem a začala ho škrtit. Viděl jsem
kamarádův vyděšený pohled a začal jsem se děsně smát. Smíchy jsem
málem padnul pod stůl , ale to jsem neměl dělat. Pustila ho a šla
po mě. Naštěstí jsem schytal jen malý pohlavek a byla pryč, né
však na dlouho. Za chvíli tu byla zas a přímo u mě. Můj chtíč byl
už dost velký, a tak jsem jí třesoucí se rukou sundal koženou
podprsenku. To byla chyba. Zavalila mi obličej svými třesoucími
se ňadry. A aby toho nebylo málo, ještě mě tou svlečenou
podprsenkou začala lehce přiškrcovat............
Noc pokračovala dál a naštěstí se už nic dalšího nedělo. Jen jsme
všichni tiše obdivovali opravdu krásná těla dívek. Avšak platilo,
že co příroda nadělila těmto krásným děvám na těle, to jim vzala
jinde(v mozku). Z této návštěvy vyplynul pro mě i ostatní přátele
jednoznačný závěr: Sadomasochistické praktiky bych radši opravdu
nepreferoval.
Těžce na cvičišti, lehce na bojišti.
Banana
výheň