Vivid 2: Boost / Doomsday
Jak už název napovídá, jedná se o jakési pokračování dema
Vivid Experiment, které se umístilo na třetím místě na Assembly
96. Rovnež jeho následovník obsadil pěkné místo, a to dokonce hned
to nejvyšší - první...
Jeho nároky na hardware se také o něco zvýšiliy. Je sice
pořát potřeba 8MB paměti (když se demu parametrem -pfs řekne, aby
se rozbalilo na disk a ne do RAM,) 6MB místa na disku, rychlá
grafická karta podporující HiColor a přestože demo poběží i na
486, je to celkem zbytečné, protože většina 3D scén běží opravdu
hodně pomalu. Někteří si možná říkají, že takový počítač má dnes
každý, ale bohužel to není pravda.
Jak jsem řekl, Boostu již nestačí pouhých 256 barev. Ale na
rozdíl od dema MindTrap je to poznat. Boost může sice bežet i v
režimu 256 barev, ale vypadá to hrozně, tekže pokud vaše grafická
karta nezvládne víc než 256 barev, doporučuji demo vůbec
nespouštět.
Jak bývá u teamu Doomsday zvykem, začíná i tento jejich
výtvor citátem, který nemá s demem mnoho společného. Po něm se
objeví jméno teamu a to už o sobě dává HiColor vědět, protože po
obrzovce poletují barevná světla. Podobně je tomu v další části,
kde z texturované plochy, která se ve středu obrazovky propadá
dolů a vytváří "červí díru" - wormhole. Mimochodem stejný efekt
byl použit již v demu Unreal od Fucure Crew z roku 1992. V Boostu
navíc ze středu "černé díry" stoupá oblak ruznobarevných
světýlek. Potom se zjeví název dema, a už všechno začíná... Začíná
to pěkným plasmoidním efektem a dost diskofilní hudbou, ale
narozdíl od dema Vivid naštěstí už bez "zpěvu," takže se to dá i
poslouchat. A je tu první 3D scéna, která mi nepřipadne zvlášť
povedená. Uprostřed obrazovky je krychle se zrcadlovými stěnami,
od které se odráží okolí, tvořené podivnými tvary. Sice jsou zde i
mnohonásobné odrazy, ale dohromady to bohužel je jen obzvlásť
zmatená scéna, ve které není vůbec vidět, co je co. Další scéna už
je lepší, i když nepříliš nápaditá - uprostřed poskakuje váza a
různě se prohýbá. Alespoň stínování je velice pěkné, hlavně díky
HiColoru, jinak by něco podobného vůbec nebylo možné. Tuto část si
však majitel procesoru 486 moc neužije, protože pomalost dosahuje
kritických hodnot. Sledovat se to dá tak na Pentiu 150Mhz.
Po skončení se pro změnu objeví obrázek, postupně z něho
části mizí a objevuje se obrazovka rozdělená na dvacet čtvercových
polí. V každém z nich je jiný plasmoidní efekt. Vypadá to
zajímavě, ale je z toho patrná jistá "přeplácanost." Netrvá
dlouho a je zase 3D scéna - průlet kolem lahve vodky Finlandia,
zřejmě neplacená reklama. A znovu se zjeví těch 20 plasmoidních
efektů, jenomže tentokrát zase scrollují různými směry... A opět
3D scéna - model ženy zřejmě z 3D Studia hopsá na podivném
prostranství obklopeném monitory, v nichž jsou jména a občas i
fotky autorů Boostu (zřejmě z jejich raného dětství :-)
A je čas pro asi nejazjímavější efekt z celého dema, vlnící
se pozadí. Vypadá pěkně, ale netrvá dlouho. Další efekt je
podobný, zase se podivným způsobem vlní obrazovka. Jak už zřejmě
každý očekává, je čas na 3D scénu. Je to znova krychle. Na jejích
stěnách jsou nějaké víry. A kolem dokola jsou monitory, ve kterých
je přesně to, co je na monitoru vašeho počítače v okamžiku
sledování scény. Další část je zase 3D, dva zlaté valouny letí
tunelem, jeden je menší a je uvnitř většího, který je průhledný.
Potom zase další vlnící se textura, následovaná dvěma duchaplnými
hláškami, podobnými těm z Vivid Experiment...
Následuje pro změnu zase 3D scéna. Na té je zajímavé hlavně
to, že se líbila i ReDoxovi. Obrovský človíček z oblíbené
stavebnice Lego si vykračuje po povrchu malé planetky, obklopené
dalšími nebeskými tělesy. Přestože je to jedna z nejpovedenějších
scén celého dema, je to také jediná, na které jsou vidět chyby
použitého 3D systému - občasné nakreslení vzdálenějšiho polygonu
před bližší by ještě ani tolik nevadilo, ale chyby v kreslení, kdy
mezi hranami sousedních polygonů je mezera, působí dosti rušivě.
Zbývá již jen poslední část, kterou je - nečekaně - zase 3D
scéna. Jako by jich už tak nebylo až příliš. Je vidět nějaká pěkně
vybarvená miska, ve které se kutálejí kuličky... Potom se zobrazí
logo Doomsday a je konec, přepne se do textového režimu a zobrazí
se copyright. Zajímavostí je, že při tom počítač dost často
zatuhne, a pokaždé v jiném místě textu. Skoro to vypadá, jako by
to tak bylo schválně :-)
Celkový dojem je dost rozporuplný. Kdyby demo používalo jenom
256 barev, nevynikalo by naprosto ničím. 3D scény i ostatní efekty
ale v HiColoru vypadají opravdu pěkně. Jinak Boost neobsahuje nic
zvláštního, všechno tady již nesčetněkrát bylo. Za takových
deset let, kdy se asi nebude nic jiného než TrueColor používat a
envmapping, phongovo stínování, bumpmapping i další vymoženosti
budou běžné a v mnohem vyšších rozlišeních, už Boost bude každému
připadat jako zjevení z pravěku. Naproti tomu demo jako třeba
Second Reality bezpochyby zaujme i za deset let. A nemusím chodit
ani natolik do minulosti, třeba demo Secret Life of Mr Black,
které se umístilo hned za Boostem, nevyniká žádnými 3D scénami,
ale v budoucnosti určitě zaujme mnohem více než dnes Boost...
Jestli čtete tento text v roce 1997 nebo 1998, demo Boost je
asi dobré vidět. Jestliže je však již rok 1999 nebo dokonce vyšší
a vy právě zkoumáte stará čísla Výhně, pak vězte, že Boost
obsahuje hlavně 3D efekty, které byly zajímavé tak před pár
lety, a navíc je celé demo ve velice hrubém rozlišení 320x200,
které už se ve vaší době vůbec nepoužívá.
- Shakul -
výheň