Občas má zřejmě každý touhu či potřebu udělat něco výjimečného, pochlubit se úspěchem nebo se prostě nějak seberealizovat. Poslední případ je případem mým. Nechť James Joyce odpustí, nechci se nikterak jemu rouhat ani vyrovnat, chci se jen pokusit o to, co on dokázal dovést až do krajnosti. Nyní začíná kratičký pokus nazvaný Americký Odysseus Blesk a hrom, déšť, bouřka, liják, voda, blesk, vůně Ameriky = chewing gum, Amerika, můžu ji milovat či nenávidět, vždy bude v mém nitru hlodat jako červotoč... vliv okolí, to Američané zbožňují a opěvují... ta dlažba je mokrá, studená, měl bych vstát, tak je to lepší - fuj, to je odporný dok v odporném městě, Amerika...hele, bílí lynčujou negra a támhle negři lynčují bělocha - jakej svět, to je Amerika...ta pára z kanálu stoupá až k nejvyššímu mrakodrapu, začouzené nebe, to je hnus, a ta špína,teče po dláždění, ha, tu krabičku cigaret Royal Kent odhodil nějakej bohatec, měl asi kufřík Sea Lord made in England, ach, co bych dal za Evropu, za trochu civilizace a lidskosti, Amerika, nic zázračného, je mi z ní na zvracení, s tím nic neudělám...moknu jako idiot, co jít do hotelu, 49. patro je ptačí rozhlednou,z klimatizace mívám angínu, já jsem sem chtěl, nemůžu to vysvětlit a pochopit,jsem tady...to mrazení v břiše, jak jsem dříve cítil, bylo příjemné...je tu plno lidí, blbej hotel, recepční je divná...pitomý sen...aha, klíče, měli by tu mít kódy, degenerace na nejvyšším stupni...snů je spousta, to je má moc, opravdový sen nikdy nekončí, ve snu se nežasne, ze tmy je sníh a ze svítání voda...vydržím ještě týden...skočím z okna...zešílím...ach ne, nejsem soft, jen do New Yorku nepojedu, nevermore...spát...nechám si zdát sen...co na tom záleží, Amerika... óóó, ta únava, asi usínám... one two three...je klid. Snake výheň