Občas má zřejmě každý touhu či potřebu udělat něco výjimečného,
pochlubit se úspěchem nebo se prostě nějak seberealizovat. Poslední
případ je případem mým. Nechť James Joyce odpustí, nechci se nikterak
jemu rouhat ani vyrovnat, chci se jen pokusit o to, co on dokázal
dovést až do krajnosti. Nyní začíná kratičký pokus nazvaný
Americký Odysseus
Blesk a hrom, déšť, bouřka, liják, voda, blesk, vůně Ameriky =
chewing gum, Amerika, můžu ji milovat či nenávidět, vždy bude v mém
nitru hlodat jako červotoč... vliv okolí, to Američané zbožňují
a opěvují... ta dlažba je mokrá, studená, měl bych vstát, tak je to
lepší - fuj, to je odporný dok v odporném městě, Amerika...hele, bílí
lynčujou negra a támhle negři lynčují bělocha - jakej svět, to je
Amerika...ta pára z kanálu stoupá až k nejvyššímu mrakodrapu, začouzené
nebe, to je hnus, a ta špína,teče po dláždění, ha, tu krabičku cigaret
Royal Kent odhodil nějakej bohatec, měl asi kufřík Sea Lord made in
England, ach, co bych dal za Evropu, za trochu civilizace a lidskosti,
Amerika, nic zázračného, je mi z ní na zvracení, s tím nic
neudělám...moknu jako idiot, co jít do hotelu, 49. patro je ptačí
rozhlednou,z klimatizace mívám angínu, já jsem sem chtěl, nemůžu to
vysvětlit a pochopit,jsem tady...to mrazení v břiše, jak jsem dříve
cítil, bylo příjemné...je tu plno lidí, blbej hotel, recepční je
divná...pitomý sen...aha, klíče, měli by tu mít kódy, degenerace na
nejvyšším stupni...snů je spousta, to je má moc, opravdový sen nikdy
nekončí, ve snu se nežasne, ze tmy je sníh a ze svítání voda...vydržím
ještě týden...skočím z okna...zešílím...ach ne, nejsem soft, jen do New
Yorku nepojedu, nevermore...spát...nechám si zdát sen...co na tom
záleží, Amerika... óóó, ta únava, asi usínám... one two three...je
klid.
Snake
výheň