Titanic




       Století techniky, pche, tomu se  říká století techniky? Dokážeme se
   dostat  do jakéhokoliv  roku, dokážeme  létat do  vzdálených galaxií za
   několik   vteřin,  dokážeme   klonovat  a   nedokážeme  něco  pořádného
   předpovědět.  To  jsou  samé  výpočty,  samá  elektronika, ale když jde
   o obyčejnou lidskou  logiku tak... Cože, že  jsem se nepředstavil? Ach,
   pardon, jsem obyčejný vědec který  vynalezl onen přístroj na přesouvání
   v čase. Jsem  J. Inre. Určitě se  ptáte, nad čím se  tak rozčiluji. No,
   posuďte sami.


   5. 9. 2864
       Dnes  jsem se  rozhodl pro  šílený nápad.  Vrátím se do budoucnosti
   a pokusím se ho dostat z Titanicu.  Víte co to bude? Jeden z největších
   myslitelů nezemře na této zrádné lodi.

   15. 9. 2864
       Energetický  potenciál  nebylo  těžké  sehnat,  horší  bylo  sehnat
   antihmotu. Od té doby co byl vydán ten zákon o pohybu významných látek,
   se  nemohu  již  obstarávat  materiál  bez  volnosti.  Naštěstí mám své
   zdroje, které pracují spolehlivě.

         DESET, DEVĚT, OSM, SEDM, ŠEST, PĚT, ČTYŘI, TŘI, DVA, JEDNA,
                                TRANSFER !!!

       "Je  to tam,  sem tady,   HURÁÁÁ, FUNGuje  to..." strážník  co stál
   opodál se na mě otočil a pousmál se. Nečum, kdybys tak věděl odkud sem,
   ty opice. Mam tři hodiny abych ho zastavil. Musim do jeho domu.

       "TRRRRrrrr........TRRRRrrrrrrr", tak sakra, je tam někdo? Konečně!!
   "Dobrý den, hledáte někoho?", vykoukla služka v docela slušivé zástěře,
   která jí sahala až ke kotníkům.  Na chvilku jsem se zarazil. Úplně jsem
   zapomněl  na oblek...  "Dobrý  den...",  přejela mě  skoumavým pohledem
   "...já" "Aha,  vy si jdete pro  pánovy kufry. Pojďte do  předsíně. Máte
   zvláštní oblek. To jste takhle oblečení všichni na té lodi?" "Ach, ano,
   jistě. Je  to obrovská událost.  Je pán doma?  Potřeboval bych mu  něco
   vyřídit od kapitána." "Ano, je, ale odpočívá. Můžete mi to říct a já mu
   to vyřídím  hned jak se probudí."  " Ne, to nepřichází  v úvahu. Dostal
   jsem  nařízeno  abych  vše  vyřídil  osobně.  Prosím,  mohla by jste ho
   vzbudit?" "Ale  já bych mu to  vyřídila určitě!!" "Ano, věřím  Vám, ale
   toto místo jsem dostal z protekce,  a kdyby se kapitán dozvěděl že jsem
   nesplnil  jeho   příkaz,  měl  bych   potíže,  a  doma  na  mě čeká pět
   hladových krků." "Tak  dobrá, ale pán se bude  zlobit!", phůůů, to bylo
   o fous. Teď už jenom ho zdržet.
       "Co po mě chceš ty....", přede mnou se objevil pán v elegantním, na
   míru šitém  županu "No tak to  vysyp." "Já jsem z  Titanicu. Víte pane,
   kdyby jste  mohl se mnou  vyjít ven. Tato  zpráva není určena  pro cizí
   uši."  "Vždyť tady  nikdo neni!"  "Ale vždyť  vy sám  to nejlépe  víte,
   i stěny mají uši."  "To snad neni možný. Okamžitě  vypadni z mého domu.
   Budu  si  stěžovat  kapitánovi.  Jestli  to  nevíš,  tak  se s ním znám
   osobně.",  proč  je  ten  chlap  tak  drzej?  Dyť  já se mu tady snažim
   zachránit život a on mi klidně  vyhrožuje. Tak to teda ne. Chytnul jsem
   ho  za jeho  luxusní župan  a  už  jsem ho  táhnul ze  dveří. "POMóóóc,
   pomóóóóc, únos...", sakra, ten ale vyvádí. To sem nečekal že bude v tak
   dobré kondici.  Procházející strážník se  otočil. V jeho  očích se něco
   blejsklo. Okamžitě se rozběhl naším směrem.

   Strážnice, o půl hodiny déle.
       "Kolikrát Vám to budu ještě říkat. Titanic se na své plavbě potobí,
   někdy okolo půlnoci ze 14. na 15. dubna!!" "To víš že jo, kolik si toho
   vypil? Sice z tebe nic netáhne, ale  chováš se jako bys zrovna vyšel od
   Báry...",  na stanici  se zvedla  vlna smíchu.  Oni mě  opravdu neberou
   vážně. Jen počkejte, za pět dní si budete trhat vlasy. "Puste mě, já ho
   musim  dostat z  tý lodi.  Ona se  vážne potopí,  já sem z budoucnosti,
   pusťte mě..." "Co s tebou chlape, je víkend a soudce má dovolenou. Když
   tě  pustim, tak  budeš otravovat  toho  váženého  pána. My  si tě  tady
   necháme!!!" "Ale to přece nemůžete,  pusťte mě..." "Ale můžeme. To máme
   omezování osobní  svobody, napadení úřední osoby,  z toho kouká nějakej
   ten den v chládku. Odveďte ho!" "Néééé, Titanic se potopí, puste mě, já
   ho musim zachránit!!" "To je blázen, no nevadí. deset dní za mřížema mu
   bude stačit. Další."

   O deset dní později.
       Já to nechápu.  Vždyť podle dějin....to není možné. Strážník, který
   procházel  okolo mříží,  se na mě úpěnlivě podíval.  V jeho obličeji se
   objevilo  něco divného,  zlostného.  Začal  se smát.  Ten smích si budu
   pamatovat do konce života........




                                                             ...Wert


            výheň