TeX
                                     ^^^

          TeX  je  sázecí systém. Sice se netýká programování ale programy
      potřebujou dokumentací (no dobře). a tak dobrý programátor musí umět
      napsat i dobrý manual. Napřed ale malý úvod.

          Typografie  je  jedna z věcí, které počítače úplně ovládly. Snad
      všechny  knížky  a texty se dnes píšou na počítači. Bohužel programy
      pro  sázení  dělají  programátoři a ne typografové a ty ale většinou
      vůbec  netuší  o  jak  složitou  věc  se  jedná. Typografie má totiž
      podobný  problém  jako  programování.  Stejně  jako  normální člověk
      nepozná  dobrý program, holduje woknům a že to padá? No minulá verze
      padala  víc!  Stejně  normální  člověk  nepozná dobře nasázený text.
      Stejně  jako  programování  ma  svojí řemeslnou část - různé poučky,
      algoritmy   a  fígle,  které  dobrý  programátor  má  umět  tak  i v
      typografii   existuje   hodně   podobých   pouček.   A  stejně  jako
      programování  má  uměleckou  část,  kdy člověk potřebuje talent, aby
      našel  lepší  řešení, program správně navrhl program i typografie je
      umění.  V  typografii to je věc citu a vkusu. Každý typograf navrhne
      jinou  obálku,  zvolí  jiné  rozestupy mezi písmeny a jiné písmo. Po
      nikom  nemůžeme chtít, aby dělal dobře tuhle uměleckou část. To chce
      talent.  Takových  lidí  je  málo.  Naštěstí na normální text člověk
      tento  talent  až  tak  moc  nepotřebuje. Pokud se nebude pouštět do
      žádných  experimentů  jako  jsou  různá písma, barvy apod. a bude se
      držet  pouček  může  odvédst  velice kvalitní práci, což je rozhodně
      lepší  než  absolutní hnus, který je dneska tak často vidět. Poučkek
      je  sice  hodně  (vyvíjely  se cca 2000 let) ale alespoň ty základní
      mají svojí logiku a dají se osvojit asi tak za týden.

          Asi  vás teď zajíma o jaké poučky se jedná. Tak já jich tady pár
      napíšu. Můžete si k tomu vzít nějakou knížku, nebo časopis a pečlivě
      porovnávat.  Tak  tedy  začneme.  (upozorňuju,  že z typografie umím
      jenom  opravdu  málo  -  to  co  potřebuju pro psaní manuálů. Tak mě
      nekamenujte)

          Většinu  lidí  překvapí  už  třeba to, že není - jako -. Tedy je
      jich  hned  několik.  Ta  nejkratší  se  jmenuje spojovník(hyphen) a
      používá  se  na  rozdělování  slov  a  ve  slovech jako půjde-li. Ta
      prostřední, půlčtvrteční, je dlouhá asi jako šírka malého n. Tedy se
      jí  anglicky  říka  en-dash. Ta se používá na znázornění intervalů -
      třeba  stránky  10-20.  Ta  se neodděluje mezerou a když ano tak jen
      zůženou  mezeru  (  to  mi  připomína  že  není mezera jako mezera).
      Poslední  pomlčka  je  dlouhá čtvrtečníková anglicky em-dash ta se v
      anglickém textu také neodděluje v českém se ale kolem dělají mezery.
      Používá  se tam, kde je pomlka v řeči. (ano -- nebo ne, yes--or no).
      Jak  vidíte  jenom pomlčky jsou slušná věda. A to nemluvím o minusu,
      který  vypadá  ůplně  jinak.  Když  se nad tím zamyslíte, zvyšuje to
      přehlednost  textu.  Protože  když se slova rozdělují, většinou není
      moc  místa  a  krátká pomlčka se hodí. Tak trátka pomlčka mezi čísly
      vypadá divně. Tam kde jsou pomlky v řeči je velká pomlčka šikovná.

          Další  důležitá  věc  je  lámání  řádek odstavců. Je samozdřejmě
      mnoho  způsobů  jak to udělat. Nejčastěji se zarovnává pravý okraj -
      text se protáhne nebo zahustí tak, aby to vyšlo. To ale když uděláte
      špatně,  vzniknou  buď  neesteticky zhuštěné řadky nebo naopak hodně
      protažené.  Protože  ne každé písmeno jde protáhnout stejně, nejvíce
      se  roztahují  mezery.  V anglických textech se dělá větší mezera za
      koncem  věty  než  mezi  slovy.  Tyhle  protažené  mezery  se ale ve
      výsledném  textu  mohou  nashromáždit  nad  sebe  což  udělá ošklivě
      vypadající  řeky. A samozdřejmě řádku nejde rozdělit všude (nejde za
      předložkou, mezi číslem a jednotkou, nebo třeba za iniciálem jména).
      Existuje  mnoho  způsobů kde řádky zlomit a nejenom ten klasický, že
      píšeme,  píšeme  dokud  se  to  vejde a pak lámem. Posunutí takového
      zlomení  o  slovo  vedle může později způsobit, že další řádky budou
      mnohem  lepší.  Také  není  dobré příliš často dělit slova, nebo aby
      odstavec  končil  krátkou  řádkou, protože pak v textu vznikne velká
      mezera.

          Když  jednou  máme  odstavce, je nutné je umístit na stránku. To
      také není hračka. Stránka má působit vyváženým dojmem, text tam nemá
      všelijak poskakovat a má vypadat podobně jako ta protější. Neměla by
      končit rozděleným slovem, nebo prvním/předposledním řádkem odstavce.
      Měla by končit koncem odstavce nebo koncem věty.

          Nemělo  by  se  v  textu vyskytovat hodně různých fontů, protože
      většina  fontů  spolu  dohromady  nejde.  Od  každého fontu je často
      několik verzí - bold, italic, slanted apod. A tak by si člověk měl s
      nima  vystačit. Na každý druh textu se hodí jiný font. Například pro
      vědecký  text  se hodí Times new Roman nebo Timer old Roman. To jsou
      velice  pěkné, vyvážené, přehledné a čitelné fonty. Pro psaní poezie
      však  lepe  vypadá  Bodoni  nebo  Garamond. Ve vědecké literatuře se
      různých  fontů  používá  ke  zvýšení čitelnosti - například důležité
      věci  se  tisknou boldem, počítačová slova neproporcionálním fontem,
      matematické  proměné  italikem.  Ty fonty ale musí být dobře sladěné
      aby  vypadaly  podobně.  Celkově  dobré  fonty jsou věda. Pro sázení
      matematiky   existují   další  velmi  komplikovaná  pravidla,  které
      neovládá  někdy  i  profesionální  typograf,  protože  je třeba umět
      nejenom   typografii   ale   i   porozumět   matematickým  formulím.
      Nedoporučuje se používat například podtrženého textu a za opravdovou
      prasárnu  se  považáje  inverzní  text.  Ani  stejné fonty v různých
      velikostech  nejsou  stejné. Opravdu malé fonty (5 bodů) by měly být
      zjednodušené  a  tlusčí,  aby se zvýšila čitelnost normální fonty už
      můžou  být  mnohem  složitější  a  je  dobré  je zúžit protože jinak
      vypadají  špatně.  Fonty nad 17 bodů už zůstavají stejné. Dobrý font
      není  takový, na který když se normální člověk podívá, tak se mu oči
      rozzáří,  ústa  pootevřou  údivem  a prohlásí, že tak krásné písmeno
      ještě neviděl. (ano gotická písmena se do manualu moc nehodí). Dobrý
      font  na  text je většinou ten nejobyčejnější. Měl by být přehledný,
      neměl  by  se slít ani při opakovaném kopírovaní apod. Dále existuji
      kombinace  jako  fi,  kde  když se dají správné rozestupy tečka od i
      vleze do f. Ty se potom tisknou jako specialní slitky.

          Asi  už  tušíte,  že to co leze z Textu602 nebo MS Wordu není to
      nejlepší.  A tak se vrátím k TeXu. Profesor Donald E. Knuth je podle
      mého  názoru  nejlepší  počítačový vědec (nejen programátor) v celém
      známém vesmíru. Kolem roku 1972 pracoval na své slavné knize The art
      of  computer  programming (umění programovat). Tam se snažil shrnout
      své  umění  a je to nejlepší kniha o programování, kterou znám. Když
      popisuje  algoritmus  nepíše  jenom to dělej tak či onak, ale napíše
      jak  byl  algoritmus  objeven,  jak  funguje  a  proč, provede důkaz
      správnosti  a  odhad  časové  složitosti. Potom podrobně popíše jeho
      výhody  a  nevýhody.  Po  vydání prvního dílu se mu nelíbilo, jak mu
      knihu tisknou. Proto se zaměřil na počítačovou typografii. V té době
      nic  jako DTP neexistovalo a tak vše vymýšlel od začatku. Typografii
      pečlivě prostudoval a začal pracovat.

          Svůj  záměr  už vyjádřil v názvu. TeX je přepis řeckých písmem -
      tau,  psilon,  chy.  To  je  slovo,  které  znamená  umění  ale také
      technologii. Proto se TeX čte jako "tech".

          Práci  si  rozdělil  na  tři  části  - metafont - program, který
      vygeneruje  bitmapy  fontů  pro  různé  zařízení  a velikosti. Navíc
      vygeneruje metriky - velikosti čtverečků s fonty plus pružiny mezi -
      které  udávají,  jak  se  mají  písmenka  sázet  do optimální řádky,
      zhuštěné  a  roztažené. Další program je TeX. Ten vezme váš manuál a
      vygeneruje   .dvi   soubor,   který  obsahuje  jednotlivé  stránky a
      informace,  kde  má  být  umístěno  které  písmeno  ve kterém fontu.
      Poslední  je  dvi  driver  ten  má  za  úkol  použít  bitmap fontů a
      vytisknout je. Teď popíšu krátce jednotlivé komponenty.

          Genialita  metafontu  je,  že font je popsaný opravdu klasicky -
      tedy  tahy štětcem. Používá hodně proměných a maker. A tak například
      změnou  pár  proměných  vygeneruje  místo normálního times old roman
      jeho  bold, nebo italic verzi. Tedy verzí timese je asi 70. Fonty se
      generují  pro  různé  velikosti různé(jak jsem už říkal - malé fonty
      jsou tlusčí a jednodušší apod). Generují se jinak na každé zařízení.
      Započítává  různé  jeho  nedostatky  -  třeba,  že  černé  body jsou
      většinou  o něco větší apod. Proto fonty vypadají nesrovnatelně lépe
      než  klasické  vektorové,  bitmapové,  truetypové  fonty.  Navíc  se
      metafont hodí pro generování obrázků.

          TeX  -  tedy  sázecí systém umí většinu typografických pravidel.
      Není  to  žádný  wysiwyg.  Vstup do něho je program. Ten ale používá
      hotová makra a styly. Takže program je něco jako: chci psát vědeckou
      knihu,  jmenuje  se  ....,  autor  se  jmenuje .... a první kapitola
      zní:...  Komplikovaná makra za vás udělají celou sazbu. Výsledkem je
      kniha  s  nadpisem,  obsahem  a  třeba i indexem. Proto se tím vůbec
      nemusíte  zatěžovat  a  věnovat  se  plně  obsahu a máte jistotu, že
      výsledek  bude  dobrý.  Samozdřejmě,  že je možné napsat další styl,
      ale člověk by měl umět už zmíněné pravidla, než něco takového udělá.
      Když nechcete žádné šílenosti, je psaní v TeXu mnohem rychlejší, než
      jinde,  protože hodně práce dělají makra. Samozdřejmě, že počítač je
      jen  stroj  a  tak  mu člověk občas musí poradit - třeba se musí sám
      starat o pomlčky. Jiná výhoda je, že pouhou změnou maker člověk může
      vzhled dokumentu úplne předělat. Existuje také system maker texinfo,
      které  umí  jak  dělat  manual,  tak generovat hypertextový help pro
      emacs  podobný  Borlandímu.  Pro napsání TeXu vyvinul také speciální
      jazyk  web.  Ten  je  zajímavý,  že funguje buď jako TeXový zdroják,
      takže si můžete ho vytisknout jako manual (zdroják je přece nejlepší
      dokumentace) nebo jako zdroják TeXu, takže ho můžete pomocí programu
      web2c  zkompilovat a získáte TeX. Naučit se s TeXem trvá asi týden a
      stojí to za to.

          Dvi  -  tady  je  práce  už  jednoduchá.  Je to hned několik dvi
      driverů.  Nejdůležitější  jsou  -  dvips  - převadeč do postscriptu,
      dvilj  -  ten  tiskne  na  laserovce. Netiskne ale bitmapy, ale dělá
      download  a  tak  tisk  je  opravdu rychlý. A samozdřejmě driver, co
      zobrazí dvi na obrazovce.

          Abych  ukázal, že TeX má všechny tyto pravidla v malíčku. Udělal
      jsem příklad. Zárověn to je ukázka, jak si TeX pěkně poradí s nízkým
      rozlišením-zkuste  někdy  zobrazit v 320x200 výstup z wordu. Taky si
      všimněte, jak pěkně TeX rozlámal odstavce apod.

          Celý TeX je moc dobře popsán přímo od Autora v knize TeXbook. Tu
      doporučuju  každému  přečíst.  Je  k dispozici zdarma na internetu a
      opravdu  stojí za to. Metafont je potom posán v metafontbooku. To by
      asi k TeXu stačilo.

          TeX  samozdřejmě  plně podporuje češtinu a další jazyky..třeba i
      hebrejštinu :) Na to je ale třeba úprava pro tištění z prava doleva.

          TeX sice nepatří přímo do GNU - je starší, ale GNU ho dodvává na
      svých  CD,  o  jednu  z  jeho  verzi  se  stará  a portí ji. Většina
      dokumentace  je  v  TeXu.  TeX je taky free. Ukazuje to také, že GNU
      není  samo, kdo se snaží dělat velké volně šiřitelné programy. Další
      je  třeba Berkeleyská univerzita, která dělé svůj vlastní UNIX (Free
      BSD),  nebo třeba X consorcium, které dělalo X - okení systém. To se
      ale  rozpaldo  po  neůzpěšném pokusu spojit X a MS Wokna. Nadále ale
      existuje  XFree,  které  se stará o volně šiřitelné verze X. Free se
      dadává také tuším SCO UNIX.


            výheň