* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * A je tu recenze na další pařanskou sešlost, tentokrát z produkce časopisu Score. Ale jak už je u tohoto typu recenze zvykem, vezmeme to pěkně popořádku. Andrej káže pracujícímu lidu Úmornou cestu horkovzdušnou Prahou radši přeskočím. Na konstrukci Výstaviště jsme již z dálky spatřili nápis Score show a po zakoupení lístku a po počátečním strachu, že tu bude onen desetitisícový dav, jak Andrew při pokecu prozradil, jsme se dostali dovnitř. Až podezřele lehce - nikde nikdo. Po chvíli zmateného potloukání po výstavišti jsme zahlédli nějaké desetileté pařany, jak si to mašírujou pryč, každej se snad třema originálkama. Když jsme se z toho vzpamatovali, našli jsme na popelnici nápis Score show tudy --> a po suprové bojovce v hledání dalších šipek jsme konečně zaslechli zvuky, podle kterých jsme najisto dorazili do haly, která se nejvíce podobala hangáru. Po další kontrole jízdenek (?) jsme se ocitli uvnitř vřícího kotle nespoutaných pařanů a odvázaných pařanek, vášnivě svírajících klacky joyů...ehmm, no takhle úplně to nebylo - vlastně těch lidí tam bylo odhadem sotva kolem dvou stovek, holky se daly napočítat na jedné noze a to i s Irenou Formánkovou, kterou jsme poprvé viděli live. Bylo jí určitě trochu trapně, když k ní čas od času nesměle přišel nějaký náctiletý hoch velikosti mého bratra a chtěl podpis ! Na pódiu mezitím poskakoval Andrej a snažil se zvětšit nevelký hlouček přihlížejících víceméně teenů o lidi u okolostojících konzolí a počítačů - marně. Ale nebýt Andreje a jeho typických černohumorových vtípků, udělal bych asi čelem vzad velmi rychle. Celkem sranda byla, když se Andrew zeptal, kolik lidí má na PC Turricana II. - zvedl se obrovský les rukou, ale na otázku kolik z nás má originálku se nezvedla ani jediná ruka ! Následovaly ukázky z připravovaných her jako Quake II., Jedi Knight atd. Screenshoty promítali na Bigscreenu, ale asi každou minutu musel člen redakce odkliknout hlášku ACD-See PLEASE REGISTER, SHAREWARE VERSION a z toho jsme všichni měli hroznou srandu. Na pódiu se také objevili redaktoři polského časáku Secret Service, kteří měli se svými hláškami celkem úspěch. Pak se odpovídalo na otázky publika, ale chuť mě přešla, když Mrkvička, který převzal mikrofón od opadnuvšího Mamouliana, odpověděl na otázku "co si myslíte o Iceovi a Keltu a konkurenci" jen jakési "hehm, mmm, no další otázka ?". Pak Bum, a byla přestávka. Pomalu jsme obcházeli stánky a když mě Ivan nařknul, že jsem perverzní, když jsem dostal nápad koupit si s obrovskou slevou nějaké Manga-porno, jsme alespoň u stánku JRC koupili v Totálním Výprodeji za velice křesťanské peníze Top Gun, Chronomaster a Anvil of Dawn a pak jsme si pořád rachtali krabicema, jak tam ty originální cédéčka krásně bouchají a nepirátský manuál chrastí (velmi nezvyklý pocit). Pak jsme šli k fontáně na meeting s dalším kolegou Jaydeem, který se někam snažil dovolat nefunkčním mobilem. Trochu jsme pojedli a pomalu se znovu dostávali přes nejméně trojité kontroly našich ID karet (lístků). Pak další trapná situace - venkovní hospůdka, tam bujaře se bavící a obědvající redakce Score a kolem několik chlapečků, kteří si své polobožské idoly prohlíželi ze všech stran, ale nikdo nesebral odvahu je přerušit při vstřebávání jejich nedotknutelného oběda. Po půl hodině zpoždění Mrkvička ohlásil "huhů, za deset minut zase začínáme" a čekali jsme další půl hodinu. Mezitím jsem u stánku se zuřivě bušícími repráky nějak ukecal prodavače aby mi dal toho Joye Quickshota za tři kila a potom konečně začala druhá část šou. Ale simulátorů, na které jsem čekal, jsem se nedočkal, protože na scénu přišel jakýsi nesmělý redaktor, který byl uveden jako hvězda, která píše recenze na kuželky a šipky, jeho nejoblíbenější hry vůbec. Z redakce byl evidentně nejmladší a sám se k tomu přiznal: "Já jsem teenager !". Vypadal, že v redakci je přivázaný ke kůlu a nutí ho tam hrát jenom kuželky, ale je pravda, že se dost snažil. Z našeho meetingu s Andrejem sešlo, protože se odpoledne už neukázal a ukázky z golfu už nás moc nerozrajcovaly, ani poukazy "lidi vydržte, budem rozdávat třicet her, a vás moc neni, tak se dostane na každýho !". S konstatováním "ale jo, Andrej byl dobrej" jsme opustili výstaviště a šli se alespoň kouknout na naše hry v krásné originální krabici. Když bych měl tuto akci porovnat s Level Party, na níž naleznete recenzi někde o klik myši nahoru, tak jednoznačně vede Level. Moc ani nepomohlo, že se Andrej potil nejspíš jako myš, fakt je, že mnoho lidí sem prostě nepřišlo - což je koneckonců možná škoda, pak by se opravdu dalo hovořit o "Pařanské sešlosti". Snad příště... GOnDaR P.S. kvalita fotek redukována kuli velikosti. Kopirajt Score. výheň