• • •
• •
•
•
•
•
•
Letos jsem (a také pár jiných lidí z redakce Výhně) maturoval. Jak
jistě víte, k takové maturitě se váže spousta sounáležitých dějů. Mohu
jmenovat např. maturitní ples, poslední zvonění, maturitní večírek,
atd... A právě o našem maturitním večírku bych zde chtěl pohovořit. Ne,
že by se jednalo o záležitost nějak výjimečnou, ale skutečnost, že se
konal na "Disc-o-parníku" rádia Zlatá Praha, za zmínku určitě stojí.
Nejprve bych měl asi všem normálním jedincům vyjasnit, jak
k umístění akce na parník došlo. Nuže, naše třída je/byla velmi
zvláštní. Ne v tom slova smyslu, že by se u nás vyskytovali mutanti,
ale pokud se začalo cokoliv projednávat, nikdy jsme se nemohli
z nějakého tajemného důvodu dohodnout. Pokud si říkáte, že příčina
vězela v přílišném množství názorů, jste absolutně mimo. Prapůvod všech
takových potíží byl v tom, že se žádné názory nevyskytovaly a že
většina osob vlastně jen tak nezúčastněně hleděla do prázdna a bylo jim
všechno úplně jedno. A tak se stalo, že jeden spolužák, znaje velmi
dobře tamější poměry, navrhl jít na diskoparník. Naše počáteční
záchvaty posléze přehlušil Markyho hlas, který radostně oznamoval, že
je to vlastně dobrý nápad.
Takže v pátek třiadvacátého května, krátce před osmou hodinou
večerní, jsem se dostavil na molo u právnické fakulty a začal očekávat
nejhorší. Na palubě postávali lidé od nás ze třídy, a protože už
zaplatili vstupné (které mimochodem činilo šedesát korun a vybíral je
občan tmavší pleti), lákali i mne, abych se svezl. Pravda, asi pět
minut jsem váhal, ale když jsem uviděl zoufalý ReDoxův výraz ve tváři,
rozhodl jsem se k osudovému kroku. Vstoupil jsem na parník rádia Zlatá
Praha.
Zde mne okamžitě zarazila (čekal jsem to, ale bylo to velmi
otřesné) přítomnost diskofilních (pozor, neplést si s acidofilním
mlékem - to už se delší dobu nevyrábí a je stejně odporné) tvorů. Jeden
z nich seděl na popelnici a zoufale se snažil navodit dojem, že je
vtipný. Další, patrně se jednalo o "velmi mírně" přitloustlá děvčata,
se koketně bavila se svými nápadníky a poslední typ "lidí" - ti už byli
hodně zoufalí - jen tupě zíral do své plechovky s pivem. Do tohoto
značně depresivního výjevu se začala ozývat speciálně vybraná hudba. To
již několik z nás, včetně mne, nevydrželo, a tak jsme se odebrali na
průzkum podpalubí. Tam byly jen dvě velké místnosti - bar a cosi jako
kupé ve vlaku - a pár malých místností - tj. záchody. Šli jsme tedy do
baru, dali si něco pití, a posléze jsme se usadili na schodech, jež
spojovaly palubu s podpalubím. Zde jsme moc dlouho nevydrželi, neboť
kolem nás stále procházely nevraživé bytosti, mířící k veřejným
záchodkům. Fatal, zčásti uvyklý současné komerční taneční hudbě, tedy
navrhl, abychom se přemístili zpět na palubu.
Tam byla již hudba v plném proudu. DJ BoBo střídal Roberta Milese
a naopak. Na parketu (gumový pruh, táhnoucí se prostředkem paluby) však
kromě ojedinělých výjimek nikdo nebyl. Fatal, zčásti posilněný
alkoholem, začal provádět různé pohybové kreace, kterým se naučil
v Radosti FX a jiných podnicích. Je dlužno dodat, že spíše než na
diskoparník by se hodily spíše tam, ale co se dalo dělat, z parníku lze
vystoupit během jízdy akorát tak do Vltavy, a jelikož tenkrát nebylo
zrovna dvakrát teplo, nikdo k tomu neměl ani tu nejmenší chuť. Hudba se
dál rozjížděla, z kouřových efektorů se začal valit kouř, který svým
zápachem blízce připomínal pálící se elektromotor, a stroboskopy, ač
ještě nebyla úplná tma, párkrát zablikaly. Marky, taneční to živel, se
zanedlouho přidal k Fatalovi, a tak už byli na parketu dva. Mezitím se
dále stmívalo a když byla tma už pořádná, diskofilové započali
s "tancem" také.
My rozumnější jsme zůstali raději na okrajích, a až na HIPPa
a Dummyho, kteří se k hopsajícímu davu přidali posléze, jsme netančili.
DJ pouštěč v různě dlouhých intervalech vykřikoval vtipné věty,
upozorňoval na krásy Prahy ubíhající na obou březích a zdravil okolo
projíždějící plavidla. Pouze při setkání s diskoparníkem rádia Bonton
začal sprostě lát a doporučil nám, tedy pasažérům, abychom kleli také,
a navíc k tomu házeli odpadky a lahve na Bontonní palubu. Pár lidí to
skutečně vykonalo.
Co vám budu povídat, "zábava" takto ubíhala stále dál. Potom jsem
vyhledal Fatala a řekl mu, zda bychom neměli zajít k "DJovi", aby
pustil něco "tvrdšího". Šli jsme tedy do mlžné komory, kde se tato
osoba nalézala a poprosili ho, vědouce, že nic lepšího mít s sebou
nebude, o Prožidy. DJ slíbil, že zanedlouho. Když jsme to oznámili
ReDoxovi & spol., tento prohlásil, že při Prožidech bude skákat. Jak
slíbil, tak učinil. Abych to déle nezastíral, nechal jsem se k tomuto
ději přemluvit také, ale po asi pěti minutách toho měly mé zakrnělé
plíce dost a já se uvelebil na zádi, kde nikdo nebyl, a koukal na
oblohu. Na hlavní části paluby se tančilo dále.
Cesta ubíhala ve stejném duchu, a to už se pomalu, ale jistě,
chýlila ke svému zakončení. Mezitím hráli ještě jednou Prožidy a já
jsem přerývaně poskakoval, ale poté jsem toho měl zase po krk a po
zbytek jsem už jen seděl. Po přistání u mola u právnické fakulty DJ
oznámil, že plavba sice skončila, ale my tady budeme dál, a tak jsem
seděl ještě chvíli. Čekání se vyplatilo. Honza Waraus, známý to
skladatel, zpěvák a můj spolužák v jedné osobě, totiž zařídil u DJ, aby
zahrál jeho nejnovější skladbu. Kdo zná styl jeho hudeb, věděl, že si
od předchozí produkce příliš neodpočine. DJ vyhlásil, že teď bude
pouštět věc od jednoho posluchače Zlaté Prahy a že tento posluchač,
Honza Waraus, se nalézá na parníku s celou třídou a že před nedávnem
úspěšně odmaturoval a že mu přeje vše nejlepší a hodně štěstí a zdraví
a kdoví čeho ještě. Nato zazněla inkriminovaná píseň (mimochodem, něco
jako Miles) a pak jsme parník slavnostně opustili. Ještě jsme s Markym,
jelikož máme společnou cestu, počkali na tramvaj číslo 58 a už jsme to
uháněli směrem k Řepákovu.
Mé zážitky z disc-o-parníku jsou tedy vesměs nevalné. Kdyby tam
hrál např Josef Sedloň, mohlo by to být i zajímavé, ale takhle se jedná
skutečně o masochistickou akci. Na druhou stranu musím prohlásit, že
jsem si o diskofilních lidech myslel horší věci. Např. jsem na parníku
zahlédl jen velmi málo zfetovaných lidí, o zlískaných ani nemluvě (no
těch bylo přece jenom dost) a že by se tam vyskytovali nějací agresívní
jedinci, to už vůbec ne. Ale proboha, nemyslete si, že se mi tam
líbilo. Ještě teď mi ta hudba nahání strach.
Rating: TERRIBLE
Za redakční kolektiv (ReDox,Marky,Dummy,HIPP,Fatal,YGi,Ferda)
sepsal:
Ferda
výheň