.,. Jinrikisha .,.
Jednou jsem takhle stahoval dema z www.horent.org, a když
tak brouzdám v adresářích /pub/demos/incoming a stahuji dema
z aktuálních knihoven jednotlivých parties, napadlo mě zabrousit
také do knihovny, kde se skladují dema, která se nezúčastnila
žádné významnější party a další šrot povětšinou nevalné kvality.
Jen tak náhodou jsem odjel pomocí scrollbaru Netscapu o několik
řádek dolu a skončil jsem u písmena J. Z optického hlediska mě
zaujal název jka-nikk.zip a docela přiměřená velikost archivu,
tak sem ho označil a dál už jsem se s ním nevzrušoval s vědomím,
že to bude stejně jenom zase nějaká prostoduchá splácanina čehosi
a že budu jedině rád, když po spuštění bude fungovat klávesa Esc
a F8. Ten den jsem natahal něco přes 20 MB a mohu vám říct, že
tak 95% toho všeho dostalo moje subjektivní hodnocení 3 a 2,
všechno s hodnocením 3 okamžitě mažu a u dvojek se trochu
rozmýšlím. A co ten zbytek ? Jestli umíte počítat, tak je vám
jasné, že 5% z 20MB je právě jeden megabajt, který zabíral na mém
disku právě onen magický soubor jka-nikk.zip. K mému naprostému
úžasu dostal tento produkt oficiálně vypuštěný v srpnu minulého
roku jedničku s třemi hvězdičkami a umístil se mezi nejlepší v mé
virtuální demařské hitparádě.
zvlněná textura s klasickým motivem
Doufám, že jsem vás pomocí tohoto sugestivního úvodu
navnadil, protože se jedná o opravdovou lahůdku a jedničku
dostává u mě málo kdo. Demo, jako takové, nebosahuje žádné
originální postupy, či jiné nestandardní vymoženosti. Většina
efektů je prostá a nikterak programově náročná. Občas zavánějí
i svěží vůní originality, což se v dnešní době megalomaských
průletů 3D světy velice cení. Ale to hlavní, čím mě finští autoři
z teamu Jinrikisha opravdu překvapili, je perfektní atmosféra,
jejíž hlavním původcem je naprosto geniálně zpracovaná hudba
nebývalých kvalit, vkusně vyvedená celková grafická podoba dema
a v neposlední řadě klíč k úspěchy: synchronizace. Pouštět Nikki
bez hudby je naprostá blbost, takže musím na tomto místě zklamat
skalní majitele Shit Blusterů všeho druhu, jelikož se jedná
o ortodoxně GUSovské demo, autorem kódu je hml, takže
s případnými stížnostmi ohledně podpory zvukových karet se
obracejte na něj. Paměťové nároky jsou trochy větší, než bývávalo
zvykem, ale 8MB je dnes asi standard. Na disku vám Nikki zabere
něco kolem 1.5MB, což je v současné době opravdu luxus a jen to
potvrzuje pravidlo, že velikost nezaručuje kvalitu.
kaleidoskop
Po spuštění se začne demo nahrávat a postupně se vypisuje
jakési finské heslo: "joppipolka." Nahodí se pseudo truecolor
režim a začne hrát tajemná hudba se zvuky zvonů. Název teamu
a klasické heslo "presents" následuje pohotová změna hudby
s rychlým přechodem k něčemu, co by se dalo nazvat indickým
hardrokem doprovázená celoobrazovkovým blurzoomerem s názvem
dema. Právě na plynulé změně hudby, která osciluje mezi
kontrastem klidu a nářezu, je založen celkový zvukový dojem
a atmosféra dema. Následuje trochu provařený efekt vlnící se
textury, ale v doprovodu hudby, která se zase pohotově
přetransformovala za účelem synchronizace s vlněním, vám to ani
zas tak neoriginální nepřijde. Uši rvoucí pisklavé tóny
doprovázejí jakousi rotující zářivou hvězdici na tmavém pozadí.
Může se to zdát přehnané, ale každý efekt v tomto demu je
doprovázen vždy trochu jinou hudbou, která se k efektu perfektně
hodí. Skláním se tímto před autorem hudby (jon), protože něco
takového se podaří jen málo kdy. Na rychlé intermezzo obsahující
rychlý zoomer s texturou obličeje navazuje něco, co by se dalo
přirovnat ke klasickému bumpu, ale než se stačíte rozkoukat, už
se z reproduktorů line zase něco úplně jiného a na scénu přichází
originální efekt, který by se dal přirovnat ke klasickému
kaleidoskopu. Technicky nenáročná, ale velice efektní záležitost
čtyř rotujících zrcadlově obrácených textur umístěných symetricky
na obrazovce dává opravdu perfektní výsledek, zvláště, když se to
celé hýbe synchronizovaně s tvrdým nářezem, který v tu chvíli
produkuje váš GUS. Nářez pokračuje a je mixován s ambientní
melodií, kterou doprovází světelný rotozoomer. Náhle se hudba
utiší a jen lehce si pohrává s membránami vaší hifi soustavy, na
obrazovce se postupně vyjasní stylový pseudo truecolrovaný
obrázek od grafika teamu (slaine), jehož koncepce s prosvítajícím
světlem slunce a opticky nestabilním vzorkem na skalisku mě
opravdu nadchnula. Ale to by nebyl Nikki, aby se to celé nezvrhlo
v závěrečný nářez, kde na vás čeká vynikající rotozoomer
doprovázený chaotickým blikáním celé palety. Na úplný závěr se
nahodí režim 640x480 v 16 barvách a na černé ploše si můžete asi
v průběhu tři sekund přečíst jakýsi finský citát podbarevný
zuřivým pípáním a něčím, co by se dalo přirovnat k lidskému
hlasu.
astromická pomůcka našich předků
Takže co říci závěrem ? Poněkud avantgardní, ale ve své
podstatě vynikající a originální demo Nikki od více méně
neznámého finského teamu Jinrikisha, by ve vaší sbírce určitě
nemělo chybět, zvláště pak, pokud jste šťastnými majiteli
nejlepší zvukové karty všech dob od firmy Gravis, jejíž klasickou
verzi dnes asi v balastu PNP karet těžko seženete. Věřím, že až
demo poprvé uvidíte, vtáhne vás atmosféra tak, jako vtáhla mě
a budete si jej rádi pouštět i později, protože Nikki nestačí
vidět pouze jednou. A na závěr malé poučení: I v odpadkovém koši
se nacházejí mnohdy lepší kusy než ty, které se opalují na
výslunní demařské slávy.
pád do hlubiny
ReDox
výheň