Naše bombardéry přelétly krycí řadu, která se dále plazila vpřed
a začaly rozsévat skázu mezi lehkými nepancéřovanými jednotkami.
Malé hříbky výbuchů odhozovaly krabičky od sirek do stran, tak nám
nahoře připadal obraz toho co se dole odehrávalo. Cizácká letadla se
však již otočila a nyní směřovala k zádům našich bombardérů. Teď
přišla naše chvíle. Celé seskupení se naklonilo na stranu a jeden po
druhém jsme se spouštěli nad protivníkova letadla. Snad ani nečekali
útok nebo se spoléhali na krytí, které jim chybělo, ale dál drželi
formaci. Zahájili palbu do našich bombardérů a z prvních dvou strojů
vyšlehly krátké plameny a potom se v kouři zřítili mezi techniku
nepříte. Mezi nepancářovaná vozidla navíc začala dopadat druhá vlna
raket odpálených z města a vzduch ze začal špinit kouřem a prachem.
Sklesli jsme až za pozemské stíhače a začali chrlit salvy střel.
Jejich útočná formace se začala rozpadat. O chvilku později se k nám
přidaly i Mk-X, kterým sestupný manévr trval trochu déle. To již
řady nepřátel značně prořídli a my museli dávat pozor, abychom
nestříleli do vlastních bombardérů.
"Na čtyřech hodinách!" ozvalo se najednou z vysílačky. Pohlédl
jsem v pravo a zhlédl nad kopcem stoupat ono postrádané krytí
pozemských letadel. Přilétli pozdě. Z útočné formace nepřítele se
nyní ve vzduchu drželo je pět nebo šest letounů a snažily se
vykličkovat z naší palby. Již dávno neměli čas starat se o útočící
bombardéry.
Éter naplnily instrukce velících důstojníků hodnotících situaci u
obrazovek radarů. "Červený jedna, tři útok na koordináty 714-204,
zelení útok na 715-202 a oranžový tři útok dle vizuálního kontaktu.
Ostatní v pravo stodeset stupňů a protnout formaci nepřítele."
Ve vysílačce to znělo jednouduše, ale znamenalo to, že šest letadel
včetně mého se oddělí a bude pokračovat v pronásledování, zatímco
přibližně třicet letadel odlišných manévrovacích schopností
najednou. Manévr to byl opravdu obtížný a někteří piloti ho
nezvládli tak jak bylo očekáváno. Já sám, jako oranžová trojka jsem
prolétl mezi odbočujícími letadly, křižujícími mi cestu a mezi mraky
kouře zahlédl nepřítele. Byla to F-33 a měla dobrého pilota. Letěl
několik metrů nad povrchem a kličkoval při tom mezi střelami.
Pověsil jsem se na něj a pomalu dostával pohyby mé stíhačky do
souladu s jeho. Náhle však naklonil svůj stroj a vypálil prudce k
nebi. Stáhl jsem knipl, otočil letadlo na střechu a s kabinou dolů
jsem začal stoupat za ním. Takovýto manévr by obyčejnou stíhačku
roztrhal na kusy i s pilotem, ale výhodou gravitačního pohonu bylo
nulové zrychlení uvnitř gravitačního pláště. Jen díky tomuto manévru
se mi neztratil z očí a naopak se na malý okamžik dostal přímo před
hlavně mých zbraní. A v ten okamžik jsem já měl ruku na spušti.
Vyšplhal jsem ještě kousek nad ohnivou kouli, ve kterou se
proměnil a rozhlédl se po bitevním poli. Pozmní útočné síly se
dostaly již na tři kilometry k městu a přez značné ztráty dál
postupovaly k teď již dobře viditelným kopulím. Útočníkova letecká
síla již byla obsolutně rozprášena a ve vzduchu byl na chvíli klid.
Na některé bombardéry byly sice stále ještě ohrožovány flagem, který
si nepřítel sebou vezl v zadních linií, celkově však situace byla
nakloněna spíše nam. Cesta, kterou se protivníci dostali až sem byla
v krajině krásně viditelná. V jinak nedotknuté krajině Marsu se
rýsoval skoro kilometr široký pás stop projeté vojenské techniky
plný dýmjících ohořelých trosek a vraků těch strojů, které útok
nepřežily.
Z rozjímání mne vyrušil rozkaz ze sluchátek svolávající nás k
základně. Ty necelé tři kilometry, které ještě útočníkovi zbývali
úrazí za krátkých osm nebo devět minut. V té době už musíme být
všichnnve městě, kde bude potřeba každého pro boj uvnitř. Navíc již
stíhače nemají uplatnění, neboť na hladinové nalety jsme příliš
blízko ke kopulím města. Naposledy jsem pohlédla na bitevní pole a
otočil stroj k hangárům. Do bitvy se začala pomalu zapojovat
laserová děla z města a několik zbývajících nepřátelských řad se
začalo přeskupovat k závěrečné fázi útoku. Krycí tanky se spojily v
jednu dlouhou řadu, která odrážela hlavní nápory laserových zbraní.
K hangárům jsme klesli v době, kdy již byly nepřátelské jednotky jen
asi kilometr před námi. Rychle jsem se vysoukal z letadla a vběhl do
průchodu. Prosklenou chodbou jsem zahlédl venku osádku lehkého děla
jak otáčí hlavně k ploše před hangárem. Poté jsem proběhl dveřmi,
které za mnou s velkým hlukem zapadly. Vběhl jsem do odbavovací haly
letiště, kde se zatím připravovaly barikády a rozdávaly zbraňe.
Přísný zákaz jakýchkoliv střelných zbraní kvůli křehkým výplním
stěn, stropů a kopulí způsobil, že zbraně byly velice pozoruhoného
charakteru. Mně strčili do ruky elektrickou pušku s dosahem as dva
metry. Výboj, který z ní vychází prý spolehlivě usmrtí kohokoliv,
kdo se před ní připlete. Sebral jsem ji, popadl do rukou a vběhl
spět do prosklených chodeb u hangárů. Byl jsem akorát svědkem toho,
jak jeden z obřích krycích tanků svou svým čelem rozdrtil postavení
lehkého děla i s osádkou a další dost nešetrně odsunul na stranu mé
letadlo. Pak ke dveřím hangáru dorazil podivný tank ozvalo se
zaskřípění. Okolo obvodu dveří vylétly jiskry a dveře odpadly. Ze
vzniklého otvoru vyšlehl plamen a potom vyskočili dva muži třímající
plamenomety. Uskočil jsem za roh a vběhl do chodby. Naproti mě
běžel nějaký voják. Vběhl oběma nepřátelům přímo do cesty. Sáhl za
pás pro dýku a jednomu ji vrazil do břicha. Druhý na něj namířil
plamenomet a obě těla vsplanula jasným plamenem. To jsem však už měl
zamířeno a stiskl spoušť. Z místa, kde bývá hlaveň, vyšlehl blesk,
který s mírným zacukáním proběhl cizákovo tělo. Ten sebou škubnul a
padl na zem. Zpoza mne vyskočil další náš voják a s poznámkou "dobrá
práce" sebral plamenomet, poslal dávku plamenů k přirazivšímu tanku
a z chodby vyběhlo několik hořících, ale umírajících lidí. Zíral
jsem na tu pohromu, takhle zblíska jsem ještě zabíjení neviděl, ale
v tom mi někdo povídá :"V sektoru A4 potřebují pomoc."
Sebrali jsme výzbroj. Jak jsme probíhali chodbami, všiml jsem si,
že nepříteli se útok v části hangárů vůbec nezdařil. Stajně jako u
mne, všude stačili dva nebo tři muži, aby uchránili příchod z
hangáru proti deseti i dvaceti vojákům z vozidel. Jiná situace však
byla v sektoru A4, v hlavní kopuli pro nákladní letadla. Tam se
dostaly tři tanky a asi padesát mužů a ti se poschovávali za sudy
plné konvenčího paliva a místy i střeliva. Pokud jsme nechtěli
vzhodit do povětří čast města, museli jsme ustoupit, nechat cizáky
opustit hangár a pak s nimi svádět boj v úzkých chodbách města. Tak
došlo k tomu, že sektor A4 obsadila a postupně se v něm opevnila asi
stovka cizáků. Postavili barikády z vybavení, které se jim dostalo
pod ruce. A tak jsem po proběhnutí několika chodeb a tunelů stanul
před jednou takovou barikádou.
Uskočil jsem za roh před vyšlehnuvším plamenem a otočil hlavu. Za
mnou stálo asi deset vojáků se zbraněmi od plamenometů přez lehké
plazmové pistole až po mé zbrani podobné elektrické pušky. Potom
jeden z nich podal všem malé masky s filtrem, rozmáchl se a hodil na
barikádu slzný granát. Vkročili jsme do uličky, pár si nás kleklo,
ostatní si stoupli nad nás a začali jsme střílet. Nejprve vytryskl
dlouhý blesk, potom se přidaly další, začaly střílet různobarevné
výboje plasmy a nakonec celou chodbu zavalil plamen. Rychle jsme
udělali pár kroků vpřed a nalehli na barikádu. Z druhé strany ležela
ohořelá zčernalá těla, my jsme však museli barikádu ubránit a použít
ji proti pozemšťanům. Jen jsem dopadl na kus sedačky vyrvané odněkud
z chodby, narovnal pistoli a už proti nám v chodbě stál hlouček
nepřátel. Začali střílet do barikády s plazmových pušek, dlouhé
elektrické výboje však zasáhly jejich těla a ta se za hrozného
cukání svezla k zemi. Pak chodbou z druhé strany proběhli naši a nám
došlo, že na téhle straně jsme prolomili. Vběhli jsme za nimi do
tunelu a začali se krýt ve vchodu do hlavní kopule. Z druhého vchodu
po nás stříleli nepřátelé. Tak tak jsme se drželi v ústí chodby,
které neustále ostřelovala skupinka lidí kryjících se mezi druhým
vchodem a tankem. Tato skupinka zřejmě měla dobrá krytí ze všech
stran a mohla tam zůstat a krýt se do té doby než vyhladoví. Náhle
nás vyrušil zvuk pracujících strojů. Vnější dveře vedoucí do kopule
se otevřely, zavřely a pak se otevřely vnitřní. Do kopule vjel
cestou, kterou předtím použili nepřátelé, velký tank s rudou
kamufláží. S obrovským randálem s začal přibližovat k nepřátelskému
postavení. Pozemšťané si ho hned všimli a začali do něj střílet.
Ale ani malé laserové dělo, které sebou měli, nestačilo zastavit
tu hordu železa. Tank zajel až ke vstupu do chodby, do posledního
místa, kde ještě byli nepřátelé a zlověstně sklonil jednu ze svých
hlavní. Potom rychle dvakrát zasebou vyšlehly plameny a z chodby se
vyvalil dým. Rychle jsme přiběhli k tanku a naskákali na něj. Ten
pak, šířka nešířka, zajel do chodby. Od každé stěny ho dělily dva
centimetry a každého cizáka, který ještě v chodbě a okolí přežil
sežehly obří plamenomety, umístěné ve věži tanku, sestřelily naše
zbraně nebo rozdrtila kola tanku na barikádách. Naši obránci na
druhé straně chodby začaly jásat radostí, když se nad poslední
barikádou v chodbě, tou, která se zrovna připravovala zaútočit
hlouběji do města vyhoupl náš tank a několika pohyby ji rozdrtil i
s osádkou.
Mars byl ubráněn. Jediné město, které pozamšťané při svém útoku
získali bylo násladovně rozbombardováno a zničeno při pokusu dobít
ho zpět. Byl jsem natrvalo přeřazen ke stíhacímu letectvu republiky
Mars. Během několika akcí na orbitě naší planety se podařilo obsadit
mateřskou loď pozemských vojenských sil. Na Zemi probíhá energetická
krize. Ale pozemšťané stále mají převahu v gravitační technice.
Pozemská mateřská loď se přestavuje a staví se druhá, sesterská. Teď
totiž povedeme na Zemi protiútok.
Marky
<----
výheň