-!≡ T H E P R I Z E O F F R E E D O M ≡!-
Poslední tóny dozněly a místnost ztichla. Ztmavlý pokoj
osvětlila střídmá modrá barva Dos Navigatoru a já si konečně mohl
protřít oči. Vesmírná opera skončila.
Pamatujete si na recenzi na Wing Commandera I. z Výhně 2. ?
Mluvil jsem tam o jakési mojí představě ideálních "multimédií". Při
hesle "interaktivní film" se všem do jednoho vybaví asi to, co mě do
nedávné doby - digitalizovaný filmeček bez pořádné hry. Tento pojem
se ale změnil jednou HROU - Wing Commanderem IV. Náznak něčeho
velkého se již dal vytušit z WC III., ale dnes to vypadá jako nějaká
příprava na jeho pokračování. Pro některé lidi je Wing Commander III.
a IV. synonymem pro tzv. "Pentium rulez", nebo prostě hru, která je
svými nároky neúnosná, prasácky naprogramovaná, že se nehejbe ani na
Pentiu 120, atd. - všichni, kdo tyhle kraviny vykřikují do světa,
jsou absolutní ignoranti a Wing Commandera IV. nehráli (resp.
nedohráli, což není nic těžkého).
Všechno to začalo útokem neoznačených pirátských lodí na civilní
konvoj, převážející stovky nevinných lidí. Byl to jakýsi test nové
tajné zbraně, která v napadené lodi vyvolá implozi a dokáže během
několika vteřin udělat z obrovského křižníku zčernalý vrak, plující
vesmírem. Když se tyto útoky v prostoru Okrajových světů opakují,
nezbyde nic jiného, než vyslat loď, aby zjistila co se vlastně děje
- a jestli má Velké shromáždění vyhlásit Okrajovým světům válku.
Hrdina Kilrathské války, nyní farmář na zapadlé planetce, Christopher
Blair (tedy vy), je opět povolán do služby. Začíná drama zrady
a mizící naděje.
Hlavním prvkem je dokonalé prolnutí příběhu, podávaného formou
ničeho jiného než plnohodnotného filmu a hry, která je na stejně
vysoké úrovni jako všechno ostatní.
Nejdříve si řekneme něco ke grafice, která hraje jednu
s dominantních rolí - spolu s příběhem a hratelností. Je trapné
říkat, že grafika nemá obdoby, ale je to tak. Zkuste ten pocit,
v blízkosti několika metrů proletět kolem některé kapitální lodi
- dlouho na ten zážitek nezapomenete. Připadá mi jaksi nevhodné o
této hře uvažovat jako o spojení textur, polygonů a digitalizovaných
sekvencí. Spíše se na to podíváme jinak - v žádném případě nesoudím
podle grafického zpracování, to je vždy až na dalších místech,
především za hratelností. Ale doteď si pamatuji na ten pocit v dobách
osmibitů - krásný obal krabice se znázorněným dokonalým výjevem,
který se po spuštění hry změnil na pár čárek a čtverečků (né že bych
těch originálek viděl moc - snad jen za sklem výlohy). Vždy jsem si
jen povzdechl a smířil se s faktem, že ona hranice splynutí reality
s kvalitou zpracování her je v nedohlednu. Ne, WC IV. tuto hranici
nepřekročil, ale jako by už stál na celnici. Nemusíte si prostě
přimýšlet detaily - kdyby támhle byly okénka, támhle se třepotala
vlajka - to všechno tu prostě je.
Nemůžu si pomoct, ale tahle recenze bude muset pokračovat
standartním, konvenčním přístupem - jinak bych to mohl uzavřít jedině
touto radou - zahrajte si to a pak můj pocit pochopíte, co tato hra
pro herní průmysl znamená. A určitě na tom přidá fakt, že hlavní role
hrají mí oblíbení herci Malcom McDowel (StarTrek-Genterations), Mark
Hamil (znáte Star Wars ? :-) ) a Jason Bernard (z mojeho
nejoblíbenějšího sci-fi seriálu "V").
Určitě chci vysvětlit jednu z hlavních věcí, vytýkaných Wingovi
trojce a čtyřce - hardwarová náročnost. Tato myšlenka přetrvala z
časů, kdy vyšel WC III. - tedy z doby vlády 486DX2/66 a 8 MB RAM. Ale
dnes, kdy již (přiznejme si to) většina lidí má Pentium nebo alespoň
DX4 na sto, je řeč o něčem jiném. Nepochopím, když někdo říká, že to
není hratelné ani na Pentiu 133. Takže si konečně řeknem pravdu
a fakta - pohodlně jsem to prošel na Pentiu 90 (75). Jsem zvyklý, že
na grafiku ve hrách se koukám v SVGA, ale když chci opravdu pařit,
musím do VGA. Po všech předsudcích o shitovosti této hry jsem byl
teda opravdu rozčarován skoro všemi věcmi, které jí byly vytýkány
- hra se v SVGA ve vesmíru ani netrhne, situace se trochu mění, když
prolétáváte vnitřkem velké lodi, nebo nad povrchem planety.
K naprosté spokojenosti všech hráčů je zde však geniální věc - Frame
Rate Switch. Prostě když se trhání stane neúnosné, vše se přepne do
VGA a naopak. S délkou nahrávání to bylo horší, WC III. na osmi
megách se nahrával opravdu nechutně dlouho. Verdikt pro WC IV.
- s třiceti dvěmi mega paměti je nahrán v NĚKOLIKA SEKUNDÁCH a letí
se. A neříkejte mi něco o megalomanství, že 32 MB RAM. O cenách
pamětí snad dnes nemá cenu hovořit, takže aspoň šestnáct mega má dnes
každý normálně uvažující člověk (pokud uvažuje alespoň nad faktem, že
ty Winy 95 už nejsou tak hnusný, když se s každym mega navíc "hrajou"
fakt líp [ale moje přesvědčení, že jsou dobrý jenom na psaní taháků
a Cubase trvá dál]). Hra i přes svou zjevnou náročnost a komplexnost
nespadla nikdy (akorát jednou, kdy už jsem nemohl věřit tomu, že
tahle hra prostě nepadá - vytáhl jsem cédéčko při přehrávání filmu.
Ale to se nepočítá).
Příběh - celá hra je o příběhu. Příběh je zde vše. Nejzajmavější
je nelineárnost příběhu, ještě hodně patrná ve WC III., kdy prostě
není místo na nějaké veliké zápletky a vše spěje k jednomu jasnému
cíli. Zde však přes polovinu hry pátráte jenom po tom, proč vlastně
bojujete, kdo všechno za zdánlivě nesmyslnými útoky stojí. Hádejte,
kdo asi ? Napovím, že bojovat budete nakonec za druhou stranu - za
Border Worlds - zjistíte, jaká je skutečná CENA SVOBODY. Chrisu
Roberstsovi, hlavnímu programátorovi, zakladateli série Wing
Commander a režisérovi v jedné osobě se povedl jeden základní tah
- najmul pro tuto hru s tak silným prvkem příběhu opravdu ty nejlepší
a nejznámnější herce. Takže žádná scéna nepůsobí nepřirozeně
a "hraně", jak jsme zvyklí z ostatních digitalizovaných vstupů
dnešních rádoby multimediálních her.
Z trochu jiného soudku - megastore Score ve Skořepce prodává
mimo Under Killing Moon také Wing Commandera III. za snovou cenu -
490,- (teda jestli kámoš nekecal - už jsem tam dlouho nebyl, takže
nevim). Podle mě to musí být krach pro všechny české hry, protože
například já si blbec koupil za pět stovek z brigády Rytíře grálu a
když jsem o dva týdny později zjistil, že se prodává WC III. místo za
dva litry za pětikilo, myslel jsem, že se půjdu provětrat na Nuselák.
Jelikož si tedy většina pařanů konečně může dovolit koupit si tento
čtyřcédéčkový kolos, vězte, že jeho pokračování je ještě podle mého
názoru dvakrát lepší. Jenom opravdu lituju lidi, kteří vesmírné
simulátory nesnáší a budou se opět potit u svých adventur (nic
osobního, prostě můj názor). Nebo je tato recenze nepřesvědčila
a dále si myslí, že je to jenom něco pro ty "Pentiáře na sto
šedesáti". Což není pravda.
Nová éra zábavy se otevírá, po velmi nezdařeném začátku zapojení
komerce a velkých firem do herního průmyslu zkrz multimediální
ubohosti. Wing Commander IV. je ona předzvěst většinou falešně
reklamovaných sloganů "zahrajte si film". Lidi, až taková bude
alespoň polovina her, bude to náš ráj. Poslední myšlenka - srovnám
Chrise Robertse s Billem Gatesem. Oba chtějí, aby vše postoupilo
o krok dál - do světa multimédií. Ale Gates to chce pro svojí kapsu
a Roberts pro zábavu nás, pařanů a hráčů (a pro prachy :-) ).
Je tedy budoucnost růžová ? Možná...
GOnDaR
výheň