Heliocentrický názor



            Není jednoduché  si představit vesmír, v  němž je nebe, Země,
        Slunce,  hvězdy,  Měsíc  a  planety.  Ani  dnes, kdy se provádějí
        vědecká zkoumání, nikdo nezná jeho rozměry a tvar.

            Od počátku věků lidé všech civilizací pátrali po svém původu.
        Tato touha po  objasnění všeho co nás obklopuje,  vedla ke vzniku
        náboženství, sekt, vědeckých teorií a také k příběhům a mýtům.
            Původně si lidé mysleli, že Země  má plochý povrch a plave na
        moři. Hory  se zrodily později  při silných zemětřeseních,  která
        vyvolávali  nespokojení  bohové  nebo  mocní  obři.  Staří Indové
        tvrdili,  že Zemi  nesou na  svých hřbetech  čtyři ohromní sloni.
        První  teorii o  otáčejících se  planetách přinesl  v 1-2 století
        řecký hvězdář a matematik Ptolemainos. Tvrdil, že Země je středem
        všeho a  vše se okolo  ní točí. Jeho  učení se říká  geocentrická
        soustava.  Teprve v  16. století  polský hvězdář  a matematik  M.
        Koperník změřil pohyby nebeských těles a dokázal, že středem naší
        soustavy  je Slunce.  Italský  matematik  G. Galilei  si postavil
        dalekohled  na základě  holandského dalekohledu  a při pozorování
        pohybu těles Koperníkovy měření potvrdil.
            Hlasatelé nových  myšlenek to neměli  lehké. Katolická církev
        prohlásila Koperníkovo a Galileovo učení  za bludné jen proto, že
        se  naslučovalo  s  učením  o  bohu  a  o nebi. Koperníkova kniha
        O obězích těles  nebeských byla zakázána a  Galilei byl hnán před
        soud, aby své učení odvolal.
            Ale co všechny ty planety dává do pohybu? Nad těmito problémy
        v roce 1689  přemýšlel v sadu anglický  matematik I. Newton, když
        prý se  na stromě utrhlo  jablko. Newtona napadlo,  že pád jablka
        i pohyb Měsíce  okolo Země je  ovládán stejným zákonem  - zemskou
        přitažlivostí. Vyzbrojen Keplerovými zákony  a jeho již dřívějším
        pozorováním Měsíce  zformoval gravitační zákon. Jak  to, že Měsíc
        stále  krouží okolo  Země a  přitom nikdy  nespadne? I to dokázal
        Newton vysvětlit. Měsíc  se snaží letět rovně, a  protože ho Země
        přitahuje, letí  rovně a zároveň je  přitahován takže padá směrem
        k Zemi.  A  proč  nikdy  nespadne?  Představme  si, že stojíme na
        nejvyšší  hoře světa  a máme  u sebe  pistol. Když pustíme náboj,
        bude  padat  směrem  k  Zemi.  Když  vystřelíme  , kulka bude mít
        určitou  dráhu  a  spadne  o  kus  dál.  Čím  větší  rychlostí ji
        vystřelíme,  tím delší  bude mít  dráhu letu.  Až se dostaneme na
        rychlost  7,9 kilometru  za sekundu,  na Zem  již nedopadne,  ale
        začne kroužit.  Této rychlosti se  říká první kosmická  rychlost.
        Máme ještě další rychlosti. Při druhé (11,2 kilometru za sekundu)
        se předmět odpoutá od gravitace  země a při třetí (16,7 kilometru
        za sekundu) může opustit naší sluneční soustavu.

            Asronomie je věda ještě pořád plná překvapení a možná se i my
        dočkáme prvního osidlování jiných planet, měsíců.



                                                         Wert


            výheň