• Panelové story •
][
V okamžiku, když Tom spatřil na prahu Romanova bytu stát
Terezu, balila se ve vedlejším pokoji první cigareta s hašišem.
První, co Toma ochromilo při pohledu na svou kamarádku, která se pro
něho stávala s přibývajícími měsíci a roky také životní láskou, byla
její krása, kterou nedokázal popsat žádnými, pro něho dostupnými
prostředky. Spatřil její tmavé, dlouhé vlasy, které většinou nosila
zamotané do drdůlku, ještě krásnější oči. Tělo se jí v bocích
zužovalo, aby se mohlo zase rozšířit do kulatého zadečku, ústa byla
ozdobou na překrásně tvarovené tváři. V tento jediný okamžik jí
miloval ze všeho nejvíce, i když jí to stále nedokázal sdělit. Usmál
se na ní, pozval jí dál, jelikož věděl, že by to měl udělat spíše
Roman,protože to byl jeho byt. Nakonec byl velmi rád, že přišla,
alespoň vedle něho byl někdo opravdu blízký a někdo, koho opravdu
miloval.
Romanův příbytek se pomalu zaplnil do posledního místečka, už
nebylo, ani kam si sednout.
Cigareta, ve které se skrývala droga pomalu kolovala v kruhu.
Nejdříve se dostala v Tereze. Nechtěla jí, ale tlak ostatních jí
přiměl k tomu, aby pocítila účinky THC na vlastním těle. Zamotala se
jí hlava, tělem Tereze projela vlna tepla a nakonec se cítila
nádherně. Bylo jí lehce, všechno se jí zdálo být krásné, cítila se
uvolněná, jako by létala.
Alkohol utěšeně ubýval, opiját začínal na některé působit
daleko víc, než se dalo čekat. Dívky z Tomovy E55 se začínaly
utěšovat s ostatními, v kruhu se točila prázdná láhev od vína.
V prostřed pokoje se kupila hromada svršků, která jednoznačně
ukazovala, za jakou dobu se tento večer zvrátí v nekontrolovatelnou
erotickou show. Uvědomoval si to i Tom. Tereza byla už dost na měkko,
než aby mohla čelit případným nebezpečím ze strany ostatních.
V několika málo okamžicích jí Tom položil ruku na koleno. V očekávané
reakci se nezmýlil, v této atmosféře by se nedalo čekat nic jiného,
než co se právě stalo. Začali se vášnivě líbat, jejich sliny se
spojovaly v jedno velké moře. Ani jeden necítil pach alkoholu, který
se vznášel mezi nimi. Líbali se, váleli se po zemi, v obou se
probudila krutá vášeň. Čas byl pro ty dva konstantní, ustrnul
v místě, když Tom položil ruku na Terezčino koleno. Ve skutečnosti se
jejich játra snažila vstřebat alkohol, který vypili. Jak marná byla
tato snaha se ukázalo, až když se zachtělo Tereze vyprázdnit močový
měchýř. Oba dva skončili na podlaze koupelny. Doléhaly jsem zvuky
ostatních o něco méně, než předtím, ale jejich těla se zmítala ve tmě
sídlištní koupelny o to víc. Ve vedlejší místnosti, která se ještě
stále dala označit za toaletu, hučel větrák. Mezi tímto a dalšími
zvuky sem doléhal zvuk padající večeře, či oběda, který narážel na
stěny záchodové mísy. Do toho všeho burácela rocková hudba. Byt se
měnil v jedno nepřehledné mraveniště. V Tomovi se probudila touha po
sexu. Tereziny otupělé smysly nevnínaly skoro nic. Linoleum se
zbarvilo krví. Oba dva necítili to, co očekávali. Rudá skvrna se
rozetřela v nepěknou mapu.
Ještě dlouho poté ležel Tom s Terezou na studené podlaze.
A dlouho jí líbal po šíji. Nedocházelo mu, že přece takto to on nikdy
nechtěl. Představoval si to s Terezou úplně jinak, ale jeho mozek
nebyl schopen nějakého hlubšího uvažování. Byl ještě velmi otupělý,
než aby mohl racionálně uvažovat. Stejně tak na tom byla i Tereza.
Nedokázala přemýšlet nad tím, co se právě před chvílí stalo. Jaké by
to mohlo mít důsledky. Nemyslela vůbec na nic. Ležela ve tmě, nahá
a jediný pocit, který měla, byla potřeba zvracení. Když se Tom zvedl,
nedokázala zakřičet, říci jediné slovo. Necítila ani, když někdo
neznámý otevřel dveře koupelny. Nebyl to Tom ani Roman. Nevěděla už
ani o tom, když si od ní vzal to, co před chvílí obětovala Tomovi.
Jenom krvavá skvna na podlaze se zvětšila. Ležela zase sama na
studené podlaze, a možná čekala, kdo další si od ní příjde vzít něco
z její nádhery. Nikdo nepřicházel. Potřebovala se vyzvracet. Otevřela
svoje vyschlá ústa. Byly to právě ty ústa, které se Tomovi zjevovaly
ve snech a které chtěl pro sebe. Teď by je určitě nechtěl. Vytékalo
v nich něco, co se dalo považovat za zbytky jídla. Hustá žlutozelená
hmota plnila Terezce ústní dutinu. Tekla jí po bradě a odpavávala na
linoleum. Nebyla schopná přemístit svou hlavu alespoň k umyvadlu
a napřímit svoje tělo. Najednou pocítila, že nemůže dýchat. Začala se
dusit. Z posledních sil se snažila něco udělat. Nešlo to. Chtěla
křičet, ale nemohla. Cítila se úplně bezmocná. Byla tak mladá,
nezkušená. Nechtělo se jí umřít. Z očí jí vytryskly slzy. Myslela na
Toma, jak se jí vždycky líbil, byl její první velkou láskou. Proč
zrovna já, to bylo poslední, co jí napadlo. Terezka umřela. Zůstalo
po ní bezvládné tělo, které pomalu ztrácelo svou barvu a teplotu.
Tom, který usnul někde v bytě, přišel do koupelny asi za hodinu
potom, co se Tereza udusila. Myslel, že spí a začal jí líbat. Pach
zvratek ho rychle ujistil, že není něco v pořádku. Rozsvítil světlo
a spatřil Terezčino tělo. Krev se mísila se zvratky, což jistě
nevonělo. Jeho otupělý mozek nenapadlo, že Tereza se udusila. Pohlédl
na její nahé tělo, moc se mu líbilo. Ale radši rychle odešel pryč.
Lehl si na koberec, který byl v největším pokoji Romanova bytu
a spokojeně usnul. Spal však velmi krátce. Na obloze začalo právě
vycházet slunce, když Toma vzbudil Roman. Tom nejdříve nevěděl, co se
stalo. Následován Romanem šel tedy do koupelny. Na zemi uviděl ten
známý obraz dívčina těla.
"Co se stalo," otázal se Romana.
Začínal však tušit, jakou dostane odpověď.
"Přece není mrtvá," chtěl si odpovědět sám.
"Asi jo," řekl velmi tichým hlasem Roman.
"Ne, ne, ne, to je blbost," křičel Tom.
Přistoupil k mrtvé Tereze. Cítil však, že její tělo postrádá teplo,
že je celé studené. Nenahmatal její pulz, ani neucítil medový dech.
Ale stále nemohl uvěřit, že je mrtvá. Nedocházelo mu, co se stalo.
Teď si ještě nezačal vyčítat, že jí mohl zachránit. Všichni nehnutě
stáli a koukali na mrtvou dívku, která byla ještě před několika
hodinami plná energie do života.
"Zavolejte někdo doktora," pronesl kdosi, ještě dost opilým hlasem.
"Určitě jí nic není," namlouval ostatním Tom.
"Jseš úplně blbej," řekl mu Roman.
Potom se rozpoutala debata, kdo zavolá lékaře. To bude malér,
pomyslel si Roman. Jak to vysvětlí jejím rodičům. Už beztak měla být
Tereza dávno doma. Určitě řekla, kam šla. Za chvíli jsem přisupí její
matka. Roman si v duchu říkal, že se to v noci vymklo kontrole, že za
to, co se stalo, má vinu i on. Teď napadlo i Toma, jak od Terezy
odešel, jak jí nechal ležet v koupelně. Nebyl schopný se soustředit.
Nyní mu bylo všechno jedno. Ani jí nezačal pořádně milovat a už jí
ztratil. Znal jí přeci od mala, vyrůstali spolu už od školky. Svět se
mu hroutil, jako domeček postavený z karet.
Když zazvonil domovní zvonek, každý věděl, co bude následovat.
Matka, která si přišla pro svou dceru, netušila, že jí už nikdy
neuvidí živou. Otevřely se jí dveře, nikdo jí neřekl jediné slovo.
Nechápala, co to znamená.
"Terezo, okamžitě domů," pronesla nervózním tónem hlasu.
Po několika krocích se ocitla v koupelně. To, co uviděla, bylo asi to
nejhorší, co může máma v životě vidět.
"Ještě ta nám tady scházela," pronesl tiše někdo z davu.
Atmosféra byla neudržitelná. Tomáš nemohl snést pohled Terezčiny
matky, nemohl odpovědět na její otázku, co jí to udělali, ani nechtěl
vidět její zničenou tvář. Měla ho za slušného chlapce. Cítil, že
všechna vina leží na jeho ramenou. Popadl svou bundu, která visela na
věšáku v předsíni a vyběhl z bytu ven. Cítil se volnější, když utíkal
v záplavě betonu. Všude bylo ticho, nikdo za ním neběžel.
Utíkal liduprázdnýmí ulicemi. Vycházející slunce mu svítilo do
tváře. Chtěl brečet, ale nemohl. Nenáviděl se za to, co udělal. Pořád
se mu zdálo, že je to všechno jako sen. Doběhl na most, který se
tyčil nad železničním nádražím. Když byl Tom menší, chodíval jsem
s Romanem pozorovat celý chod nádraží, nejvíc se mu líbila fialová
světla, která zde vždycky svítila. Vzpomínal na ten čas a v koutku
oka se mu objevila slza. Jednou, když napadl sníh, se s Terezou
cestou ze školy koulovali tak zuřivě, že došli až sem. Tenkrát by
nikoho nenapadlo, co všechno se může za několik let stát. Že život
není pohádka a nemusí vždycky zkončit dobře. Uvědomil si, že všichni
mu budou přičítat vinu zato, co se stalo, když právě on byl ten, kdo
pozval Terezu do Romanova bytu. Věděl , že Tereza nikdy mnoho
alkoholu nevypila, a proto mohl vystihnou, kolik ho snese. Proč jí
nechal samotnou v temnotě koupelny? A potom jí ani nepomohl, když
ležela ve svých zvratkách. Nevěděl však, že by bylo již stejně pozdě.
Pohlédl vzhůru, k nebesům. Na moment uvěřil v Boha. Chtěl být
s Terezou, ale nemohl. Uvědomil si, co všechno pro něj znamená.
Podlédl pod sebe. Rukama se chytil zábradlí. Vylezl na něj. Stačilo
se pustit a byl by s " Terezou". Tento pocit byl silnější, než jeho
racionálně uvažující ego. Křečovité držení rukou povolilo. Ocitl se
ve volném prostoru. Padal volným pádem k zemi. Na své tváři ucítil
proud chladného ranního vzduchu. Byl svobodný, volný. Jak krátký byl
tento pocit si už nikdy neuvědomil. Hlava mu dopadla na těžkou
železnou kolejnici. V páteři to nepěkně křuplo. Mozek se roztříkl po
okolí a skropil nejbližší železniční pražec. Ještě teplá krev, která
začla vytékat z úst, nosu a uší , se vpíjela do kamenitého podloží
jízdní dráhy. Byla to ta samá krev, která včera horovala pro lásku
a byla plná života.
Tereza s Tomem byli navždy spolu. Měl však Tom právo vzít si
život?
Roman rychle zapomínal na tragédii, která se pro Toma zdála být
neudržitelná a užíval si krás života. Posuzoval však věci trochu
jinak, než doposud. Když byl sám, věnoval tichou vzpomínku na své
kamarády. Někdy přišel položit květinu k jejich společnému hrobu. Jen
rodiče Terezy a Toma nikdy nezapomněli na krásu svých dětí.
Na lásku se přeci neumírá, řekl kdosi.
Banana
výheň