*             *                   *              *           .     *
          .        *       *           .      *         *                  *   *
 .    *                         *       *        *      .     *       *
   .                          .            .                       .      *
                                                                 *             .
                                          *                                *
                       *                                              
                *                   *       *               .                  *
          *                                                *                  
  .             .      *                     *                                
     *     .         .              *                          
                                      .     .      .                          
                                                                                
    

         Byla žila jednou  jedna Míša Koule. Byla tak  kulatá, že se právem
    honosila  touto  přezdívkou.  Ale,  milé  děti,  proč  Vám o ní vlastně
    povídám?  Jednoduše  proto,  že  Míša  Koule  měla  se svým tvarem plno
    problémů a trápení, a takovým věcem se přece velmi rádi smějeme.

         Nejvíc k popukání  je historka, kdy šla nakupovat.  To měla potíže
    už od rána, kdy se vykoulela ze své mísy. Musela si obléci šaty, i když
    v jejím případě to bylo vlastně zbytečné. Poukazoval na to i její dobrý
    přítel Zajíc  Ušák, když si stěžovala,  že se domů vrací  vždy špinavá.
    Říkal:  "Nevím, proč  si stěžuješ.  Když jsi  koule, zákonitě  se musíš
    koulet po celém svém obvodu. Je pak  více než jasné, že zamažeš od země
    šaty  celé. Já  si také  neberu futrál  na uši,  byť je  mám dva  metry
    dlouhé.  Víš  kolik  bych  spotřeboval  látky?"  na  chvíli  se odmlčel
    a pokračoval,  "mám  pro  tebe  radu  -  neoblékej  se. Stejně nemáš co
    zakrývat a zima  ti také není - podkožní tuk  tě ohřeje." Míša Koule se
    za tuto velmi pravdivou radu na  Zajíce rozzlobila a vzteky bez sebe ho
    převálcovala.   Zajíc  byl  u  ní  na  podobné  výbuchy  vzteku  zvyklý
    a většinou  jim ve  zdraví unikl.  V  tomto  případě se  mu však  staly
    osudnými  jeho  uši  -  Míša  je  převálcovala,  a  tím stáhla pod sebe
    i Zajíce. Ale vraťme se k dějové linii. Míša Koule se tedy oblékla. Pak
    šla  z domu.  Přitom měla   spoustu dalších  problémů. Například  se jí
    špatně  dýchalo, měla  vysoký tlak  a bušení  srdce. Jiným trápením byl
    častý  pád do  příkopu kolem  cesty. To  pak Míša  musela čekat  dlouhé
    hodiny,  než sehnala  dostatečný počet  dobrovolníků, aby  ji vytlačili
    zpět. Když se  po mnoha nehodách konečně dostala  do obchodu, zjistila,
    že jí někdo ukradl peníze.  Velmi naštvaná se vrátila domů (samozřejmě,
    že cestou zpět měla ty samé potíže,  jako když šla do prodejny), tam se
    svlékla,  vkoulela  se  do  spací  mísy  a  chystala se usnout. Bohužel
    neusnula.

         Další lapálií je ta, když si hlasitě prdla v tramvaji, ale tu Vám,
    děti,  nebudu vyprávět,  jelikož jste   moc malé  a o  takové drastické
    situaci by se Vám jistě zdálo celý  týden. Místo toho Vám řeknu, jak se
    jí kamarádi  smáli za to,  že je kulatá.  Míša Koule pořádala  večírek.
    Pozvala plno přátel. Pepu Trojúhelníka, Knedlíka Honzu, Nočníka Michala
    a Myš Kvádr.  Zábava byla v  plném proudu, když  v tom řekla  Myš Kvádr
    Míše Kouli:  "Ty jsi blbá, protože  jsi kulatá." Všichni se  začali tak
    strašně  chechtat, až  Michal vyvrhl  obsah svého  žaludku. Jenom  Míša
    Koule smutně plakala. Honza si  vzal slovo: "Míša je absolutně debilní,
    protože není  k ničemu užitečná.  Já jsem například  dobrý k jídlu,  do
    Michala serou, podle Pepy vyrábějí tavené sýry a Myš slouží jako cihla.
    Zkuste  kousnout do  koule!" "Nebo  do ní  nasrat!" přisadil si Michal.
    "A  nebo podle  ní vyrobit  sýr!"  rýpnul  i Pepa.  Míša se  rozplakala
    takovým způsobem, že  vypadala  na spáchání  sebevraždy. Kamarádi si na
    ni ukazovali prstem a zajíkajíc  se smíchy přidušeně  vykřikovali: "Tak
    jsi přece k něčemu dobrá! Můžeš dělat konvičku!"

         Jak  vidíte, s  Míšou Koulí   je samá  legrace. Jestli  chcete, za
    odměnu Vám  budu o ní častěji  vyprávět. Dnes ale vidím,  že zlobíte, a
    tak to nechám až na příště. Dobrou noc, děti!

                                                                 Ferda


            výheň