POWLŮV KULTURNÍ ZÁPISNÍČEK
                                     (1.)



                  WOODY ALLEN: SIDE EFFECTS (Vedlejší účinky)





        Vlastně se nejedná  o žádnou novinku. Knihu vydal  Woody Allen již
     před šestnácti lety.
        Na tomto místě je však třeba ujasnit si situaci: v roce 1985 vyšla
     v Odeonu kniha  s názvem Vedlejší příznaky.  Jedná se ale o  výbor ze
     tří dosud jediných Allenových povídkových sbírek (z nichž jednou byla
     právě  kniha Side  Effects).  Dědicové  ovšem nedovolili  vydat další
     doplňující  výbor,  proto  budou  vydány  Allenovy  knihy  v  původní
     skladbě.
        Tato  kniha  navazuje  na  Allenovu  sbírku  Bez peří, jejíž česká
     podoba vyšla  v roce 1995,  a následovat ji  bude v tomto  roce kniha
     povídek z roku 1971 Vyřídit si účty.
        Objevíte tu deset  povídek z odeonského výboru a  dalších sedm, na
     které se předtím nedostalo - tedy přeci jenom něco nového.
        Vynikající překlad  je dílem Michaela  Žantovského a Dany  Hábové.
     Argovské   vydání  je   také  zvláštní   svými  "ilustracemi"   Pavla
     Riesenauera - možná ho znáte jako výtvarníka "dobrodružného barevného
     týdeníku" Respekt.
        Jestliže Woodyho Allena  znáte pouze z jeho filmů,  pak vás předem
     upozorňuji  -  Allenův  humor  je  na  plátně  poněkud odlišný než na
     papíře. Možná, že si v knize dovoluje trochu víc a že je drzejší - na
     čtenáře i na sebe.
        Na  stránkách (mimochodem  -  bílá  písmena, černý  papír) najdete
     obligátní   dávku  sebeironie,   cynismu,  perverze,   psychoterapie,
     pesimismu a šílenství.  Ale Allen se tu též ukazuje  v podobě, v jaké
     ho příliš neznáme. V podobě, která  je poněkud vážnější. Na mysli mám
     konkrétně povídku Nejpovrchnější člověk.
        Bohužel,  občas se  tu najde  také propadák  - povídka  Odplata je
     skutečně  nepovedená.  Allen  zde  poněkud  překračuje  míru  a  svým
     dekadentním choutkám dává přílišný průchod. A právě to - totiž mnohdy
     diametrálně  rozdílná úroveň  - je  kontrastem k  jeho filmové tvorbě
     režisérské a scénáristické. Znáte nějaký Woodyho opravdu slabý film ?
        Naneštěstí autor  občas uklouzne a jeho  jinak smysluplný humor se
     zvrátí ve zlý škleb či posměšek. Napoprvé vám to nevadí, ale pokud si
     některé povídky přečtete po nějaké době znovu, prohlédnete.
        Ovšemže Woodyho  dílo není pouze jeho  autoterapií. Trochu egoismu
     si neodpustí, ale nebojte se, knihu určitě nepsal pro sebe, ale právě
     pro vás, moji milí mladí technokraté.
        Woody Allen je jedním z  mála "evropštějších" Američanů. Odráží se
     to  i ve  výběru témat  - například  jeden z  nejlepších filmů, totiž
     Láska  a  smrt,  je  celý  parodií  na  ruskou  klasickou  literaturu
     - zejména Dostojevského a Tolstého.
        I v této  knize se odráží věčná témata autora  - najdete tu zpověď
     zločince,  gangsterskou  povídku,  námět  na  román, šilencův příběh,
     traktát  o létajících  talířech, budete  sledovat Allena,  jak by  si
     počínal jako Sokrates v jeho posledních hodinách života...
        Woody Allen umí velmi dobře glosovat a parodovat. I zde samozřejmě
     budete  mít  možnost  sledovat  jeho  brilantní  pseudointelektuálské
     dialogy.
        Kniha se velmi dobře čte. Netvrdím, že se vám bude na první pohled
     povrchně působící humor Woodyho Allena líbit.
        Možná vůbec ne.
        Ale  možná, že  přeci jen   trochu ano.  Kniha za  přečtení určitě
     stojí.
        Sám  Woody kdesi  prozradil svou  tvůrčí metodu,  tuším, že  zněla
     přibližně takto: "Vlezu  na půl hodiny do sprchy,  pak si dám uzeného
     lososa a potom si lehnu. Pak  čekám, až mě něco napadne." Dana Hábová
     dodává  v  doslovu  českého  překladu  knihy  Bez  peří,  že  všichni
     dosavadní Woodyho imitátoři v této originální tvůrčí poloze usnuli.






                     Ukázka z povídky Odsouzenec (str. 12)


        ...
        Cloquet  a   Brisseau  se  poznali  před   lety,  za  dramatických
     okolností.  Brisseau se  jednou večer  opil v  restauraci Deux Magots
     a pak doklopýtal k řece. Myslel si, že  už je doma v bytě, svlékl se,
     ale místo postele vlezl do Seiny. Když si chtěl přes hlavu přetáhnout
     deku a sáhl do vody, začal ječet. Cloquet, který v té chvíli honil po
     mostě příčesek, zaslechl z ledové vody křik. Noc byla větrná a tmavá,
     a Cloquet ve zlomku vteřiny musel  rozhodnout, zda nasadí život kvůli
     záchraně cizího člověka. Nechtělo se mu učinit tak závažné rozhodnutí
     nalačno,  zašel  tedy  do  restaurace  a  povečeřel.  Posléze sužován
     výčitkami  zakoupil rybářské  náčiní a  vrátil se  Brisseaua vylovit.
     Nejprve zkusil mušku, ale mazaný  Brisseau nezabral, takže nakonec ho
     Cloquet musel nalákat ke břehu  nabídkou tanečních hodin zdarma a pak
     jej vytáhl sítí. Když Brisseaua měřil a vážil, spřátelili se.
        ...


            výheň