/
\
o počítačových hrách
V této úvaze bych rád vysvětlil pár věcí a počítačových hrách,
a hlavně lidech, kteří se tímto druhem zábavy baví. Také se zamyslím
nad některými naprosto nelogickými předsudky o této problematice.
Ale začněme od začátků. Lidé si vždy hledali nějaký způsob, jak
se pobavit, jak zabavit svoje děti a vůbec jak zahnat nudu. A tím
myslím doby opravdu pradávné. Jakmile se rozum člověka vyvinul
natolik, že se již nezabýval pouze o kus žvance a o to, jak se
schovat před velkým mrakem, hledal jakousi formu zábavy. V pravěku to
mohly být primitivní hry, ve starověku již složitější, ve středověku
byly už na dost vysoké úrovni, například šachy a v novověku už
nepřeberné množství. Některé hry byly ale už dříve velmi složité,
dost známá je stará korejská hra, kde je 144 hracích kostiček
s různými symboly, kterých je 36, smíte je odebírat jen do stran
a máte za úkol odebrat všech 144. Tuto hru vymysleli před zhruba
třemi a půl tisíci lety buddhističtí mnichové. Naopak některé hry
byly a jsou celkem nebezpečné. Známé od Viléma Tella sestřelování
jablka z hlavy. Ale čas plynul, technika udělala pár mohutných kroků
a my jsme nyní v době plné počítačů. Až je to k nevíře. Kdo by před
takovými 15ti lety řekl, že se rozvoj výpočetní techniky pohrne
neúprosnou rychlostí kupředu a my nebudeme mít jinou šanci než se
s tím smířit. Prvotní myšlenka byla si něco usnadnit. Líný člověk
nechtěl pořád počítat na logaritmickém pravítku a zdlouhavě posunovat
sem a tam. A tak raději vymyslel počítací stroj. Později se z něj
vyvinula kalkulačka, sice primitivní, ale už byla na světě. Nyní jsou
kalkulačky takové, že ani nevíte, co to má všechno za funkce a už
vůbec nevíte, že takové funkce existují, natož aby byly na něco
užitečné. Ale z těchto kalkulaček se vyvinuly jakési stroje, které
byly sice dost velké, ale za to byly rychlejší a uměly toho více.
A takhle bychom mohli pokračovat pořád, ale tématem této úvahy jsou
počítačové hry, takže zpět. Vývoj se posunul a pár let a my máme
k dispozici již výkonný počítač, který má menší rozměry, než 5x4
metry a umí dělat i něco jiného než dírky do papíru. Ale i přes to,
že byl prvotně vyvinut, pro ulehčení práce v kancelářích, například:
textové editory, tabulkové procesory, databáze apod., s ním lidé
nechtěli jen pracovat, ale chtěli se i bavit. A tak byly vyvinuty
i první počítačové hry. Tenkrát to byly ještě jednoduché a primitivní
programy, které vůbec nelahodily oku, ale za to se dobře hrály a co
je hlavní, že se jimi lidé bavili. Ale vývoj pořád šel dál a z oněch
primitivních her, se začaly stávat už lépe vypadající produkty, které
nejen dobře vypadaly, ale dokonce už měli vlastní zvuk a hudbu. Jenže
nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Tím chci
říct, že tyto "lepší" produkty měly vyšší nároky na hardware. A tak
se pořád, a už to asi nikdy neskončí, vyvíjely lepší počítače pro
lepší (lépe vypadající, lépe ozvučené a někdy i lépe hratelnější)
hry. Nyní je to na takové úrovni, že zvuk je naprosto realistický
a vězte, že naprosto znamená naprosto, tedy stejný jako slyšíte
v televizi, kině, nebo jenom tak když jdete po ulici. Hudba může být
také naprosto stejná, důkazem toho je, že si přes počítač můžete
pustit CD. Horší situace, ale nastává u grafiky her. Dříve to byla
hnusná, kostrbatá grafika. Postupem času se stávala jemnější
a jemnější až do dnešní doby, kdy je její hodnocení obtížné a muselo
by se rozdělit do několika skupin. Ale přesto stručně: jeden typ
grafiky je srovnatelný s animovaným filmem, druhý typ je
digitalizovaný (více či méně) film, třetí druh je už napodobení
skutečnosti, které sice vypadá překrásně, ale realita to zatím není.
Další otázka je, jestli to vůbec má být reálně vypadající. Takže jsme
si ujasnili jak to bylo a jak to je a nyní už k hraní samotnému.
Co je to vlastně počítačová hra? Je to jakási iluze, která má
něco napodobit, něco předstírat. Je to dobře, nebo špatně? Já si
myslím, že je to dobře. Zlí jazykové praví: "Stejně je to jenom
náhražka reality" , ale my jim odvětíme "A kdy si asi zajezdíš ve
formuli 1, kdy si zalétáš v "ef dvacetdvojce", kdy se proletíš
kosmem, kdy budeš rozhodovat za milióny lidí, kdy budeš jejich Bůh,
kdy zastřelíš zelenýho mutanta, kdy se dostaneš do světa fantazy, kdy
se projdeš lidským tělem, kdy se staneš hlavním hrdinou filmu, kdy se
staneš svědkem kultovní vraždy vyšinutých mnichů a kdy a kdy a kdy?
" Jasně že nikdy. Dalo by se takto popsat stovky stránek, ale proč,
když to všichni víme. Tedy my, ... , nebudu nikoho urážet, no prostě
my. Ano, je to náhražka reality, ale komu to vadí? Zatím jsem se
nesetkal s žádným člověkem, který by mi řekl: "Jako já proti hrám nic
nemám, ale když, já se raději kouknu na TV, ony ty hry totiž vypadaj,
že to je jen "jako" a to se mi nelíbí." A tak jsou počítačové hry
takové, jaké jsou. Ale proč vůbec jsou? Přece aby bylo co hrát. Ne,
to není správný začátek. Ale jiný není, protože hry nejsou pro nic
jiného než, aby bylo co hrát a abychom se měli u čeho bavit, abychom
se nenudili a tak vůbec. Stejně bychom se mohli ptát, proč jsou kina,
proč je TV? Vždyť je to jen pasivní koukání se na něco, co vytvořil
někdo jiný. Jenže počítačové hry nejsou jen pro tupé, pasivní
sledování. Musíme se jich zúčastnit a to je možná jeden z problému,
proč se jich někteří lidé, snad dokonce, bojí.
Ale kdyby to měl být jediný problém, proč jsou někteří lidé tak
zdrženlivý, tak uzavření, tedy tím myslím v této problematice. Dobře
beru to, že je někdo málo nadaný, má menší postřeh, nebaví ho to, je
jednodušší a raději si jde do posilovny vymakat svoje bicepsy a potom
zajde na 10 piv a když už je úplně odvařený, tak začne hulákat po
ulici a nakonec stejně skončí na protidrogovém. Někdo pro to může mít
své důvody, ať už společenské, náboženské nebo rasové (?). Všechno to
beru, ale proč někdo říká, že "ti", co hrají "ty" hry jsou takový
a makový. Proč to ten člověk dělá, když o tom nemá ani páru? Asi je
zakomplexovaný, že mu maminka neuvařila krupicovou kaši nebo já
nevím. Tyto lidi naprosto neuznávám, jsou to pokrytci a s pokrytci
nemá smysl se bavit. Ale nehledejme chybu jen v nich. Ono totiž také
záleží na tom, s kým se o tom bavili a jestli přišli do kontaktu
s nějakým individuem, tak se ani jejich názoru nedivím.
Je několik typů lidí, kteří tráví svůj čas hraním počítačových
her. Dali by se v podstatě rozdělit do několika málo skupin. Jedni
jsou ti, kteří si zahrají hru občas a moc jim to neříká. Sice jim to
nevadí, ale znají lepší věci v životě. Další jsou ti, kteří už tráví
u počítače více času. Hraní je velmi baví, zabírá jim dost z jejich
volného času, ale přesto vědí, že to není jediná věc na světě.
A další skupina jsou počítačový fanatici, kteří neznají nic jiného
a jestli ano, tak je to vždy nějak spjato s počítači. Těchto lidí
není moc, ale jsou. Poslední skupina je tvořena humanoidy, kteří jsou
na počítači závislí. Ale protože nikoho z této skupiny neznám
a pochybuji, že vůbec někdo takový existuje, tak tuto skupinu rovnou
zamítnu. Hráči počítačových her se mezi sebou označují jako tzv.
"pařani", "smažiči", "vařiči" apod. Ale lidé, kteří nechápu o co se
jedná se na ně koukají skrze prsty a označují je jako různé
vyšinutce, odpadlíky, počítačové mozky a jinak nepříliš lichotivě
znějící tituly.
Závislost na hrách. Je vůbec možná? Ne, samozřejmě, že není. Může
být závislost na alkoholu, silných drogách, ale na počítačových
hrách? No to snad ne. Už jste viděli někoho závislého třeba na
chození do divadla, nebo houpání se v křesle, hraní Člověče, nezlob
se? Myslíte, že jsem se zbláznil? Ne, zatím ne, jen jsem dal příklad
jiného zabavování sebe sama, pouho pouhé vyplňování volného času.
Z toho tedy vyplývá, že u zdravého normálního člověka se tato
"závislost" buduje dobře stejně jako závislost na sledování televize,
nebo poslouchání rádia.
Vliv počítačových her na jedince, na skupiny a na společnost. To
už je jiná stránka věci. Vliv her bezesporu existuje. Ale do jaké
míry a jak ho můžeme sledovat? Začněme vlivem na jedince. Zde se
jedná o nejriskantnější oblast. Jestliže vezmeme v potaz uzavřeného
člověka, který tráví většinu času u počítače, je docela
pravděpodobné, že bude hrami ovlivněn. Ale co je to vlastně vliv her?
Jak může být silný? Je samozřejmě naprosto vyloučené, že někdo vezme
motorovou pilu a po vzoru hrdiny ze hry začne rozřezávat kolemjdoucí
na ulici. Je to naprosto vyloučené, ať už z toho důvodu, že by takový
vliv musel být vyvinut nějakou intenzivnější silou, než jen pouhým
hraním, nebo by ten člověk musel být ovlivněn nějakým halucinogenem,
ale to už není otázka vlivu her. A další důvod proč to není možné je
ten, že by se tělo asi špatně řezalo, je pravděpodobné že by se pila
zažvýkávala a tedy by místo plynulého řezu nastalo spíš chaotické
trhání těla. Možná by to mělo lepší efekt, ale zase být zaházen
vnitřnostmi a krví by nebylo příliš příjemné. Tento způsob se
doporučuje jen v případě, že je vám velká zima a teplá lidská krev
vám nabízí šanci přežít. Ale zpět; vliv na skupinu lidí. Zde se jedná
o to, kdo je součásti této skupiny. Jestliže jsou to lidé, kteří jsou
mentálně narušeni, tak může opět dojít až k vraždám a ne ledajakým,
bude se totiž jednat o vraždy masové. Takové kultovní obětování
profesora v Krčském lesíku nemusí být vůbec špatná akce. Když si to
představíte. Měsíc v novu, praskot hořícího kříže, který je jaksi
otočen, do toho mumlání obřadní modlitby a občasný řev, profesora,
který pomalu, ale jistě umírá. Samozřejmě, že ho to bolí, ale nedá se
nic dělat, bohové nám jinak neodpustí. A konečně vliv na společnost.
Tak tento vliv také existuje, ale protože se jedná o větší počet
bytostí, tak nebudeme brát v potaz, že jsou všichni vyšinutí
(normální). Generaci našich rodičů asi už počítačové hry moc
neříkají, naši soukmenovci je berou jako příjemné zpestření života
a zabavení se, ale jak je bere nejmladší generace. A jak je teprve
bude brát generace ještě nenarozená? Tam bych se už bál velkého vlivu
a nejen jeho, ale i závislosti na hrách. Takový mladý člověk, který
se od svého narození bude setkávat s velkým počtem počítačů, tak musí
podlehnout. Rodiče už nebudou svoje děti bavit. Prostě jim zapnou
počítač a pustí krásně malovanou, roztomilou hru. A s přibývajícím
věkem se tento človíček bude pořád bavit počítačem, protože proč by
vylézal z bytu a jezdil někdo po parku na kole, když může sedět hezky
doma, mít na hlavě naraženou helmu a projíždět se ve virtuálním autě
po virtuální krajině a povídat si s virtuálními lidmi. Tak proč by
někam chodil?
Ale nedávejme vinu hrám a počítačům. Zde se totiž jedná pouze
o výchovu dítěte a tu nemá na starost nikdo jiný, než jeho rodiče.
Oni nesou zodpovědnost za svoje dítě. Jen oni mu musí ukázat správnou
cestu. Těžko můžeme chtít po malém dítěti, aby se šlo samo podívat do
zoologické zahrady. Tuto zodpovědnost tedy nechme na rodičích a jen
doufejme, že rodičové budou vědět co a jak.
Závěrem snad jen, že počítačové hry se nesmí stát náplní života,
ale jen jeho zpestřením. A věřte tomu, že mohou být opravdu dobrým
zpestřením, ale ne jediným. Tak tady už neseďte a běžte se třeba
proběhnout nebo si zahrát počítačovou hru. A nezapomeňte, že při
hraní je čas váš úhlavní nepřítel.
Devil ZK
výheň