kontakty
Vyběhli jsme ze stanů. Venku bylo nebývale jasno. Táborem se
rozléhal uširvoucí křik. Vzduchem praskaly elektrické výboje a všude
bylo cítit krev. Po celém kempu zmateně pobíhali všichni, kdo si
chtěli zachránit vlastní kůži. Uprostřed tábora pak stálo něco, co
se dalo nazvat obrovským diskem. Mezi pobíhajícími lidmi se sem tam
mihla postavička, která lidská nebyla ani v nejmenším.
Ufo ve vzduchu
Nad obzorem se objevila další světla. Vzduch se naplnil hukotem.
Okolo disku začal vířit prach a ony malé postavičky rychle vběhly
dovnitř vtahujíc sebou bezvládná lidská těla. Talíř se pomalu začal
vznášet. Hukot jaho motorů však již doplňoval i jiný zvuk. Nad lesem
se vyhouply dva vrtulníky. V okamžiku jsme se stali svědky strhující
a napínavé vzdušné bitvy. Pod křídly obou vrtulníků vyšlehly plameny
a dvě bílé čáry naznačili směr letu vypuštěných raket. Následný
oslnivý záblesk prozradil úspěšnost zásahu. Tan však nebyl na tělese
přiliš znát, protože jen co vylétlo ven z kouře, z jeho čelo zrudlo
a následně z něj za doprovodu elektrostatických výbojů vyšlehl blesk
a zasáhl naplnu jeden z vrtulníků. Druhý pilot však na nic nečekal,
podlétl mimozemský stroj a druhou dávku raket vypálil přímo do místa
kde jsme tušili pohonou jednotku. Výbuch, který následoval nás svým
jasem absolutně oslepil a tlaková vlna nás odhodila o několik metrů
zpět. Poté, co jsme se zmátořili, již situace na obloze vypadala
jinak. UFO se s viditelným poškozením řítilo ke skalám jež se tyčily
nad táborem a vrtulník se autorotací snášel do tábora. Byl tlakovou
vlnou také značně poškozený. Ztežka dopadl na zem a z kabiny se
vypotácel pilot, který padl na zem. Exploze z lesa oznámila, že UFO
si svou cestu k zemi našlo také.
Bylo nutné vyčíslit škody. Vylezli jsme tedy z křoví. Já, ReDox,
HiPP, Dummy a SOP. Všichni z redakce, co si vyjeli na tento výlet tu
tedy stáli živí a zdraví. Vyměnili jsme si pár pohledů a bylo nám
hned vše jasné. Právě byl sestřelen létající talíř. Do rána bude
tahle oblast plně pod kontrolou armády a neproklouzne sem ani myš.
Ale my musíme téhle záhadě přijít na kloub. Začali jsme shromažďovat
důležité věci pro přežití. Stanová celta, lihový vařič, sirky, jídlo
pro 5 lidí na 3 dni. Několikatery hodinky, kompas a dvě buzoly,nože,
sekery a mojí sympatickou mačetu. Dummy se rozběhl ke stojícímu
vrtulníku. My jsme zatím hledali další důležitou výbavu. Foťák,
spacáky, oblečení na tři dny, všechno jsme házeli do báglů, které
patřily k naší výbavě. Dummy na nás zatím křičel od vrtulníku. Když
jsme tam došli, naše zálesácká srdce zaplesala. Magnum 45, dvakrát
automatická M - 16 se zásobníky, krátkovlné vysílačky, tři signální
pistole s náboji a kontejner tekutiny nadepsaný SMP - 148. Nechyběla
ani plně vybavená lékárnička,za kterou jsem byl později dost vděčný.
Bodla nám i krabice granátů a nějaká plastická trhavina i s
roznětkami. Nejvíce práce nám pak dalo vymantovat zavěšený rotačák i
s desetimetrovým pásem nábojů. Prostě žůžo.
Zatím, co jsme balili všechny věci, Dummy se zabýval kontejnerem.
Po chvilce pátrání objevil zašlý a očouzený nápis. "Secoid movement
paralyzator" stálo na štítku. Nebylo pochyb o tom, co se tady dneska
stalo.
ReDox náhle vykřikl : "Máme sebou snad stříkací pistole, není nic
snadnějšího,než je naplnit SMPéčkem a po těch potvorách to střílet."
Nadšeně jsme souhlasili. Nevěděli jsme sice, co tahle látka s
UFOuny udělá, ale řekli jsme si, že jen tak pro legraci tu asi
nebude. Ještě jsme zbalili nějaké pláštěnky a začali se připravovat
k ústupu do skal.
Skály tvořily asi dvoukilometrový pruh vyvýšenin a výstupků a
začínaly se pnout do vzduchu asi pětset metrů od tábora. Naložili
jsme krosny s výbavou na záda, každý si vzal do ruky jednu zbraň
( Já a SOP jsme si vzaly M - 16tky, Dummy sáhl po pětačtyřicítce a
ReDox s HiPPem se opásali signálkama ). V tomhle uskupení jsme
doťapali pod první svah. Došlo nám, že jsme zapomněli na jeden malý
nepodstatný detail v podobě lana. Jenže ve vzduchu nad táborem již
kroužil další vrtulník a z dály se ozíval rachot, jako kdyby sem
mířila půlka NATO. Začali jsme tedy šplhat vzhůru a věc jsme tahali
na svázaném oblečení. Chudák moje bunda. Po další asi půlhodince
pochodu, mimochodem většina cesty byla do kopce, jsme stanuli na
místo které se tvářilo jako kvalitní taktická základna. Jediný možný
přístup byl po římse, která byla naprosto nekrytá proti střelbě z
obraných bašt, které jsme vytvořili nad vchodem. Celý masiv skály
byl dutý a pŕirodní síly v něm vytvořily dostatečný obytný prostor.
Z průduchů ve skále jsme po krátké kosmetické úpravě vytvořily dvě
střílny - bašty, které kryly přístup. Do jedné jsme zavěsili již
zmiňovaný kulomet a ve druhé byla stálá hlídka ozbrojená granáty a
samopaly. V dómu jeskyně jsme zřídili ubytovací prostor. Po skončení
těchto prací již bylo venku světlo. Teprve teď jsme si všimli další
výhody našeho opevnění. Nad dómem se tyčil do výšky komín,a když jím
Dummy prolezl, hlásil, že má nádherný výhled na tábor. Cituji jeho
slova:
"Pánové, v kemou je rušno. To sou vocasové, voni tam maj dvě Mi 4
tři ňáký tanky a ňákou velkou krávu nebo co?"
HiPP mu podal svůj fotoaparát, jehož transfokátor mohl ukázat
bližsi detaily.
"Teda pánové, těch je tam jak much. A ňáká skupinka vyráží k nám
do lesa. Počkejte chvilku, támhle se něco blejská.Do pr*&^*&^."
Další slova zanikla v rachotu padajícího kamení a padajícího
Dummyho. Když se vzpamatoval z pádu vykřikl na nás rychle:
"Dalekohled, hlídka, snad mě neviděli,maskovat, rychle, co čučíte
vy vocasové..."
Naše skupinka ( X - comm :)
Během deseti minut naše pevnůstka vypadala jako netknutá.Věnovali
jsme se běžným činnostem. Kolem poledne prošla poblíž našeho místa
pobytu první hlídka. Za půl hodinky se vracela do hlavního tábora.
Kolem šesté prošla další hlídka. Necelých deset minut nato se z lesa
ozvalo několik chotických výstřelů a výkřiků. Během dalších deseti
minut bylo v lese rušno jak na Václaváku. HiPP se chvíli vrtal ve
vysílačkách a za chvíli jsme měli přehled o celé situaci. Mezi
skalami se pohybovalo patnáct mužů jednotek rychlého nasazení.
1/2
výheň