Hned z úvodu osvětlím jedno z hesel Výhně - Výheň je na klasiky.
Původně jsme začali dělat časopis s hlavní myšlenkou, že to nesmí být
jen další diskmag - tudíš se musí nečím odlišovat. Naším rozlišovacím
znakem do této doby bylo to, že píšeme recenze na staré hry, prostě
oldies-goldies. Tento originální počin spolu s neotřelým zpracováním
Výhně nás oddělil od průměru ostatních diskmagů, kde jsou recenze na
hry, které jste mohli již číst ve třech papírových časopisech. To pak
trochu unavuje. Právě tato věc mi vadila na jinak skvělém a nejlépe
graficky zpracovaném a všem známém diskmagu Pařeniště. Koupil jsem si
totiž Score, přečetl recenzi a pak číst v podstatě to samé v bledě
modrém znovu ? Naopak mě zaujala část zbylá - recenze na hardware,
tipy na dobré knihy, hudbu... takže bychom chtěli trochu osvětlit
nynější význam slova "klasiky". Znamená to všechny dobré hry, bez
ohledu na stáří či novost, které si zaslouží vaší pozornost. Hmm,
chtěl jsem na toto téma napsat alespoň pětikilovou úvahu, ale řekl
jsem, co jsem chtěl a tak plynule navážu recenzí na věc právě z onoho
soudku klasik, i když se jedná o novou hru. A o to větší důvod jí
věnovat pozornost, že papírové časopisy ji ohodnotili velice dobře,
ale prostě jako další z řady dobrých her, žádná hra měsíce, nic
takového. A přitom se jedná o něco vyjímečného, o něco, na co jsem
dlouho čekal. Nyní se konečně pustíme do recenze.
který seriál i to jenom připomíná...
Hlavní myšlenka není nijak zvláštně originální - Zemi napadnou
mimozemšťané a začnou ji terorizovat. Prohlásí se za tzv. Řád, který
nad vším dohlíží - z pozemšťanů se stávají otroci, je nastolena tvrdá
diktatura a utlačování lidí a jejich práv je na denním pořádku. Takže
myšlenka nic moc. Příběh je však velmi propracovaný. Existuje totiž
podzemní hnutí rebelů, kteří podnikají záškodnické akce a snaží se
rozvrátit vládu Řádu. Vy se k nim připojujete a plníte pro ně
z počátku malé mise, ale pak se stáváte čím dál tím více důležití
a nebezpečnější. Jenom prozradím - nakonec se ukáže, že věřit
nemůžete VŮBEC nikomu - všichni jsou zrádci a chtějí vlastní
prospěch. Co se dá ale dělat, vy to teď jako "nevíte" - plnit pro ně
mise prostě musíte, jinak se nedostanete dál.
Ale vy vlastně vůbec nevíte, o jaký typ hry jde ? Tak teď to
přijde - Vše je postaveno na odkoupeném enginu Dooma od ID softu !
Někteří rychle hledají ESC nebo pravé myšítko, aby se zbavili recenze
na další Doom-klon. Ale všechno je jinak ! Vysvětlíme si rozdíl
- Doom byl prostě první (O.K. Wolf byl první, ale já myslím opravdu
real-3D) a proto mě bavil. Pak se vyrojily desítky Doom-like her a já
myslel, že "důmaření" mě nikdy neomrzí, a že zapařim všechny
- jenomže. Co baví poprvé, může se stát nudné napodruhé. Výsledný
efekt byl, že jsem pak mnoho doom-her opravdu hrál, ať to byl
Cyclones, Dark forces, Quake, Duke-Nukem 3D či něco jiného. U Quaka
jsem si myslel, že konečně to je ten pravý nástupce Dooma a tak jsem
pařil dost tuze, také proto, že na začátku prázdnin (nevím kdy to
čtete) ještě nebyla na světě ani shareware verze a já díky inetu jel
full-verzi a chtěl jsem zažít ten paradoxní pocit dohrát hru, která
ještě nevyšla. Jenže po dohrání Strifa jsem zjistil, že to zdaleka
nebyla ta pravá krystalická "smažba", ale jen zlepšená grafika, jinak
nic. Duke Nukem 3D to samé. Vlastně jsem do teď neviděl outro
z poslední mise, i když se všichni kámoši vytahují že to dopařili,
i když s čítem. Už jenom slovo "čít" nesnáším a tak jsem jednoduše
neskočil k závěrečné gratulaci, ale hrál. Jenomže nedohrál, ne kvůli
obtížnosti, ale protože mě to začalo NUDIT. Řekl jsem si : " To už je
všechno, co 3D hry dokážou? Jenom střílečky? To je trochu škoda,ne?".
Tak jsem od té doby žil vůči Doom-like hrám trochu v averzi
(jéje, už to zase vypadá jako úvaha a o hře nevíte skoro nic).
městská idilka
Asi už to tušíte - pak přišel Strife. Když jsem uviděl credits
a tam napsáno, že engine je převzaný ze starého Dooma udělalo se mi
mdlo, protože před chvílí jsem se s odporem zbavil Final Dooma, o
kterém jste v době, kdy to čtete, možná už slyšeli, či dokonce taky
smazali jako já. Ani nevím proč, ale zkusil jsem to překonat a udělat
pár nesmělých krůčků - hmm, grafika je fakt lepší, pestřejší, více
různých textur, ani se nedivim, že to chce osm mega. A jde se dívat
nahoru a dolu a skákat ! Jak to jenom z toho enginu vytáhli ? Jee,
tady je inventorář, to snad bude něco jako Normality, tak na to kašlu
(abyste rozuměli - já adventury nemám rád. Pro mě je to synonymum
zákysu nebo luštění návodu). Ale přece jenom to zkusim. Co je to za
chlápka, mám ho zabít ? Jé, mezerníkem se s nim dá KECAT !!! V
Důmovce a kecat ? Vono to mluví i z repráčků ! Tak on chce abych
zabil nějakýho zrádce a dones mu jeho prsten. Tak jo, když to řiká.
Zkoumám město a objevuji Zbrojírnu, Nemocnici, Hospodu a začíná mě
to zajímat. Nejvíc mě udivuje, že vojáci pracující očividně pro Řád
si mě ani nevšimnou ! Chlápek u mostu přes řeku mi řekne, že se
do baráku, kde je ten šmejd na odpravení můžu dostat tajnou
chodbou. O.K., mám jí. Vylezu v baráku a jdu dál. Projdu podivným
detektorem ve dveřích a...no jasně, to byl spouštěč poplachu ! Tak
přece jenom je tu nějaké střílení. Strážní již najednou tak neteční
nejsou, ale stačí jim pár ran a už z nich padají náboje a mnohdy také
něco úplně jiného. Nakonec chlápka najdu, odprásknu, seberu prsten a
jdu si pro odměnu. Chlápek mi dává nějaký prachy a kontakt na
člověka, který mě spojí s rebelama. Jdu tedy do Taverny...
kiaaaiii...himbajs, bacha na sloup
Hra má stejný počet levelů jako Doom, tedy 32. Ale je tady další
geniální zlepšení původního enginu - všechny levely jsou propojeny do
jednoho obrovského světa, který se jenom okamžik přihrává z disku,
když vstoupíte do jeho další části. Na to, že to je jen starý dobrý
Doom, jsem některé věci opravdu nemohl poznat, jak se změnily
k lepšímu, obzvláště grafika je úžasná. Však si prohlédněte obrázky.
Jak jsem se již rozpovídal dříve, různé postavy vám zadávají úkoly,
tu zničit obrané štíty hradu, támhle osvobodit zajatce. Nejvíce se
asi uvidíte se šéfem odboje, který sídlí pod troskami radnice (a když
říkám troskami, tak myslím troskami - ohořelé trámy, dveře. Tam se
nachází jejich vybavená základna Front Base. Ta je později přemístěna
do hradu, jehož dobytí mě opravdu překvapilo. Dostal jsem misi prostě
se připojit k údernému oddílu rebelů a dobýt hrad. Myslel jsem, že
prostě půjdu a sám vše vyrasím. Když jsem tam dorazil, všude pobíhali
rebelové a bojovali s nepřátelskými roboty a vojáky, jako kdyby hrálo
dvacet lidí cooperative na síti, dovedete si to představit ? Společně
jsme hrad dobyli a rebelové se rozestavili na každem rohu na stráž.
A podobné originální nápady provázejí celou hru.
jo, to jsem já
Všechny levely jsou do nejmenších detailů propracované, hlavně
jejich celková struktura je bez chyby, podle mne i lepší než v
Doomovi. Tam se říkalo, že jsou místnosti tak rozdílné, že je za
chvíli každý musí znát na zpaměť. To se mi nikdy nestalo, kromě
levelů, které se často hrají na síť. U Strife ale mapa není potřeba,
opravdu každý úsek je tak jednoznačný, že za chvíli budete znát celé
okolí města. Další důležitou věcí na hrách tohoto typu je obtížnost.
U Duka nebo Quaka mě prostě nebavilo někdy i hodiny (v extrémních
případech) hledat jeden podělanej klíč. Připadlo mi to tak trochu
zbytečný. Ale tady je to něco úplně jiného - agent vám řekne, že do
stok se dostanete, když promluvíte s hlavním technikem v čerpací
části hradu, kam se dostanete přes ID kartu kterou vám dal váš šéf po
splněné misi. Když onoho člověka opravdu najdete, poradí vám, že
musíte vypustit nádrž s odpadní vodou a že na dně je chodba do stok.
Tomuhle říkám nápady a ne debilní sbírání klíčů tří barev. Klíče a ID
karty jsou tady samozřejmě také a někdy se jejich hledání v prázdných
místnostech nevyhnete. Ale nikdy se mi nestalo, že by mě to už začalo
prudit, nikdy jsem nezakys na moc dlouho, prostě jsem pořád hrál dál
a dál. Podle mého názoru je Strife jedna z her s nejlépe vypilovanou
obtížností vůbec. Brilantně odvedená práce. O chybách v programu snad
ani mluvit nemusím. Hra nikdy nespadla, je rychlá jako Doom, vím jen
o jedné jediné vadě na kráse - dá se ukládat jen do jedné pozice. Ale
to je opravdu konec výčtu chyb. Objevila se zde pro mě důležitá věc,
na kterou jsem upozorňoval, jestli si vzpomínáte, v preview na Quaka
- aby ta hra měla příběh. U něj jsem se nedočkal, a tohle jsem
nečekal. Nijak vás nebudu přemlouvat, ale jestli si chcete virtuálně
užívat v 3D a přitom jen nestřílet, ale hrát i hru nabytou
atmosférou, ohromnou originalitou a zábavou, pak nevím, na co ještě
čekáte.
GOnDaR
Devil - GOnDaR se zmiňuje o jakémsi diskmagu, který nebudu jmenovat.
Také se zmiňuje o jeho kvalitách. Já bych jen podotkl, že je
to názor GOnDaRův, ne celé redakce a už vůbec ne můj.
výheň