Přináším vám exklusivní recenzi na síťovou sešlost, která se
udála ze soboty na neděli 13.-14.7., tedy v době kdy se nám prázdniny
již slibně rozjely. Ale hezky popořádku. Všechno to začalo mojí
hádkou s parentsama, že je mi jako už sedmnáct a že teda s nima na
chatu na víkend nepojedu, a že tam na tom mejdlu bude osm počítačů
a žádnej chlast a ženský. První věc sice trochu zapůsobila na otčíma,
ale mátinka byla nekompromisní, prostě jedu a basta-fidly. Když jsem
nasadil ostřejší výrazy a už jsem začínal bejt fakt naštvanej, začalo
z jejich strany standartní vydírání a vyhrožování o zabavení mý
mašinky. Sice je udržuji v domění, že když mám počítač pořád bez
krytu, tak že by mohli dostat dvěstědvacet, když ho budou vypínat
a zabavovat, ale voni by to projistotu nechali udělat bratříka, ten
je mladej, něco přece vydrží. Nakonec to skončilo kompromisem, na
chatu jsem jel, ale k večeru jsem se mohl vrátit busem do Prahy.
A takhle uspokojivě to dopadlo jenom díky tomu, že mi přálo počasí
- zamračeno, i když se pak mátinka zuřivě opalovala zbytek dne. Já
jsem ho klasicky pronudil a napsal i kousek povídky, pokračování
poměrně úspěšnýho Projektu Deimosu. A to už bylo pět hodin, tak šup
na stanici a čekat na autobusíček domů...a čekat, a čekat,
A ČEKAT...autobus totiž vynechal, a tak jsem se k okýnku v něm
tisknul až o třičtvrtě hodiny později. Mezitím slunce začalo pálit,
jak si možná pamatujete, a ze mě se lejt. Autobus byl neobvykle plný
a bylo tam už jen několik volných míst. A když si v Říčanech ke mně
přisedla asi šestnáctiletá kočka, zlepšila se mi nálada a řekl jsem
si, že to zas nebude tak hroznej den. Jenže jsme dojeli na další
stanici a přistoupil prdůch (pracující důchodkyně). Hbitě přiskočila
jediným odrazem své obouruční hole k nám a hned: " Holčičko, pustíš
mě sednout ? Ty seš taková mladá..." Co mohla chudák holka dělat.
Bába si kecla vedle mě a já měl pro dnešek autobusu plný zuby. Tak
jsem jí aspoň zbytek cesty buzeroval a kopal jí v zatáčkách do tašky.
Jinak proti starejm lidem nic nemam, ale...
Domu jsem se dostal v půl osmý a volal kámošovi, u kterýho to
bylo, že opravdu přijdu, ať zatím instalujou Duky 3D, Důmy,
Descenty, Commandy a co já vim ještě. Přes telefon jsem slyšel
poznámku směrovanou mě, že nejmenovaný člověk mě už KONEČNĚ dostane
v Důmovi a já se jenom usmál jako vždy při těchto slovech. To jsem
nevěděl, že snad poprvé budu mít problémy svoji neochvějnost udržet.
Ale byl tu problém s bednou. On sice nebydlel tak daleko, ale ta
bedna byla docela těžká. Jelikož hadr (rozuměj harddisk) jako dnes
snad již každý používám jako přenosné médium (kromě Devila, tomu se
stala s jeho Caviarem nepěkná věc, ale to je věc zvyku, Devile, já
sem zrasil už dva Seagaty - ještě že Quantum zatím drží), nemám ho
v bedně napevno. Stejně tak diskeťárny a zvukovky. S těma posledníma
věcma problém nebyl, na ty ještě šroubky byly. Ještě že cédéromku mám
v opravně, ta váží aspoň dvě kila. Ale hadr jsem strčil do baťohu
s klávesnicí a občerstvovacíma doplňkama jako žvejkačka Orbit bez
cukru a podobně. Abych nešel po ulici jak trapák s bednou ještě kdysi
od třiosmšestky, půčil sem si tatíkovu bóžohódovou asi hokejovou
tašku, kterou si koupil někde na zájezdě. Cejtim se totiž trochu
trapně, když nesu nezabalenou bednu a nějaký pubertální výrostci si
šeptají : " hele, vole, to je počítač, ty vole ! ". Když jsem jí
zapínal, trochu v bedně křuplo, ale to jsem ještě nic špatného
netušil. Pak jsem konečně vyrazil a dorazil. Dorazil s krásným
obtiskem držadla tátovy tašky v ruce. Kámoš má zrasený zvonky, tak
jsem jak kretén asi pět minut řval do čtvrtýho patra, odkud se linulo
jenom " hyper, hyper...bum,bum,bum ! ". Á, to vypadá dobře, jestli se
tam teda dostanu. Pak už zazvonil bzučák a já byl za chvíli v pokoji,
kde už byly čtyři čerstvě sesíťované mašiny. Některé teda spíše
mašinky (sorry VLB-Vojto), ale pod 486-80 se nešlo. Sponzor bytu
Dosky mi se slzou v oku oznámil, že dva lidi nedorazili a tak
pojedeme jenom na pět lidí.
Pak jsem vybalil stroj a otevřel pracně přidělané víko, abych si
tam taky strčil síťovku (do bedny). Už jsem věděl co to tam tak
ruplo, Dři-a-půle byla skoro zaražená v maďáku a drátky ve větráku.
Tak sem se pak ani nedivil, že pak zkopírovala už jenom jednu
disketu, náhodou akorát tu s ovladačema pro síť. Pak už prostě nešla.
Když jsem zaklapl bednu, tak diskeťárnu ještě náš síťový operátor
zkoušel přivést k životu a strkal do bedny ruku nyní prázdnou
pět-a-čtvrtkovou šachtou, ale akorát pak nemohl vyndat ruku a vypadal
jako gynekolog. Sám jsem si to také musel zkusit, ale dopadl jsem
stejně. Tak jsem jí nechal svému osudu, popadl hadr a síťové věci,
které jsem na disku neměl, jsem si prostě skopl. Než jsme síť
rozchodili, táhlo na desátou a my slavnostně otevřeli první (nebo už
druhej ?) Tonik - pravé pařanské to pití. A pak už se jenom pařilo.
Djůk střídal Důma a naopak, jakožto osvědčené síťoviny. Moje
záležitost je Dům a nejradši mám první level dvojky, ale předsejenom
jsem se pustil taky do Djůka, protože jsme měli ten level převedenej
a ještě docela dobře a taky to dost šlo. Pak měl u nás síťovou
premiéru Descent, samozřejmě externí death matchové levely (nejlepší
je wad DS) Já hrál Descenta na síť ke svému vlastnímu překvapení
poprvé a tak jsem se zpočátku potýkal s trochu nezvyklým ovládáním.
Ale po několika hodinách, možná tak kolem půl třetí ráno, už byla
situace stejná jako v Důmu. Pak se to někomu kouslo nebo se prostě
něco stalo a tak jsem si dal s jedním kámošem Jaydeem Dumika jenom ve
dvou. Řeknu vám, jsem zvyklej, že mě v něm nikdo nezrasí, ale teď
jsem se první stovku killů docela poťil. Rozdíl byl jeden, maximálně
dva fragy. Pak už naštěstí klasika. Schopní Důmaři, ozvěte se, dáme
partičku ! Pak chlapci začli hrát Commanda a jelikož se mi
neočekávaně chtělo spát, uvolnil jsem místo zatím jenom fandícímu
člověku Mikovi a šel čumět na video na neslušné filmy. Asi po hodince
mě vzbudil jiný člověk a bylo střídání. A znovu Dům, Duke, Dům,
Duke... pak ještě párkrát commanda, kde neochvějně i proti třem lidem
kraloval náš síťový operátor Maxipes...Sorry - Maxisoft. Ale my mu už
jinak než Maxipes neřeknem. Vono si docela zvyknete, když celou noc
řvete "Maxipes killed ! ". Samozřejmě když někdo rasí vás tak to řve
opačně. A pak už začlo to hnusný svítání, i když v přírodě ho mám
docela rád. Najednou bylo dvanáct v poledne druhýho dne a my museli
balit. Většina z nás si do baťůžků přibalila i použité napuchlé ruce
a skleněné oči (ráno to vypadalo skoro doslova tak). Dali jsme si pac
a pusu (tu pusu ne) a bye domu a spát. Je to síla, patnáct hodin
v kuse, ale pokud máte tu možnost, nenechte si to ujít. A jestli
bydlíte někde na Lhotce nebo v Modřanech a máte aspoň trochu slušnou
mašinu a nejlíp taky síťovku (NE 2000 kompatibilní), tak mejlujte
a připište tel. číslo, možná se ozvu, chce to víc než blbý lichý
číslo pět, osm je určitě lepší, aspoň je do čeho střílet.
Síťové pařbě zdar !
GOnDaR
P.S. pozdrav pro účastníky : takže čau Jaydee ( žádný strachy o
koberec ), Ivane, Maxisofte, Outcaste a Miku.
výheň