•+- PANELOVÉ STORY -+•
V žlutavém záblesku posledního paprsku slunce, který se ještě
snažil dopadnou na Zemi, bylo vidět obrysy pro plno lidí velmi známé.
Byla to silueta města, které se rozprostíralo na jižním okraji Prahy.
Obloha v blankytně modré záři, na které se usmíval bělavý obláček,
z kterého se nedalo očekávat nic špatného. Unikající kouř tvořil
nezaměnitelné aroma tohoto mrtvého města. Někde tady, mezi tisíci
domácností se ráno probudí tisíce dětí, které půjdou do školy. Ještě
dřív se probudí jejich rodiče, kteří budou pospíchat na ranní
autobus, nebo rovnou na metro. Potom se možná také začnou probouzeti
ostatní obyvatelé. Mám na mysli důchodce, jež přenechali své byty
svým dětem a sami se odstěhovali do panelového bludiště, v kterém
neznají nikoho a cestou na nákup stráví celé dopoledne. Na konec se
asi vzbudí maminky se svými malými dětmi, s kterými půjdou ven. Děti
se budou přehrabovat v mokrém písku, na kterém ještě před chvílí
dováděl velký černý pes, pro kterého je pobyt mezi čtyřmi stěnami
utrpením. Jeho majitel ho milostivě jednou za půl dne vyvede na deset
minut do vydupané a udusané trávy a nechá mu označkovat způsobem,
který je pro psa tak příznačný, několik polámaných stromků a keříků.
A asi v tuto dobu se plíží pochmurnými bloky paní pošťačka. Už ani
nezvoní na jednotlivé byty, protože ví, že stejně není nikdo doma
a do schránky jím rovnou dává oznámení o uložení zásilky na poště. Na
poštovním úřadu bude, jak jinak, fronta převeliká a člověk se musí
obrnit notnou dávkou trpělivosti, aby tuto proceduru přežil ve
zdraví.
Přesýpací hodiny právě odměřily poledne. Ti mladší se vracejí
ze školy domů. Odpolední družiny už beztak ztratily svůj smysl
a ulicemi se potloukají děti bez cíle. Jako první jim padne do oka
znak na automobilu Škoda. Zanedlouho se stává jejich trofejí. Právě
tady možná začíná problém s "neposlušnou mládeží". Starší "děti" se
brzy vrátí také ze školy, nebudou trhat znaky z automobilů, mají jich
doma dost, pro začátek se možná spokojí s okradeným důchodcem.
Vychutnají si odpolední cigaretu, napijí se nejlevnějšího vína, možná
se pomilují se stejně starou spolužačkou, nebo se poperou s někým,
kdo je evidentně slabší. Inteligentnější jedinci budou raději sedět
doma, nervózně mačkat tlačítko dálkového ovladače na televizor,
a když přijdou domů jejich rodiče, snažně budou předstírat učení.
Udělá-li se teplo, vezmou si svá kola, která jim byla již několikrát
ukradena a vydají se na nekonečnou cestu mezi obrubníky. Po takové
jízdě se zadní a přední kolo bude podobat číslovce osm. V pátek
vyrazí na své chaty, či chaloupky, aby se odreagovali od panelového
pekla. Nadýcháni čerstvého vzduchu se vrátí v neděli večer do svých
malých kójí. Ti "neposlušnější" se budou v páteční večer potloukat po
nočních podnicích, hrát výherní automaty, nebo se bavit na jediné
diskotéce, která se pořádá v místním kulturním domě, jež je na
pokraji krachu. A někteří z nich se třeba dostanou někam dál, do
pražského centra, aby mohli v pondělí ve škole povyprávět o svých
zkušenostech s LSD či jinou podobnou "haluškou". A právě někde na
rozhraní těchto dvou životních stylů mladých lidí, které spojuje
anglická koncovka -teen, stojí TOM s několika jeho kamarády
a kamarádkami.
Bylo pátek k večeru, když se u Toma zastavili kamarádi, aby se
dohodli, co podniknou dnešní noc. Plán byl zcela jistý už dávno
předtím, ale dělali to tak vždycky. Tomův kamarád Roman, kterého jeho
rodiče po dlouhém přemlouvání, přece jen nechali doma samotného, se
nabídl, že se u něho může pořádat velkolepá party. Sejít se měli samí
"lepší" lidé, hlavně vyhlášené dívky. Tom tedy, jak zjistil tyto
fakta, požádal o návštěvu u Romana svojí dlouholetou spolužačku
Terezu. Líbila se mu dlouho, ale nedokázal jí dát najevo svoje city,
i když věděl velmi dobře, že by jí tím ušetřil plno starostí
a trápení.
Tereza rozhodně nepatřila k dívkám, o kterých se tradovaly
zvěsti o nechtěných těhotenstvích, či podobných věcech. Co Tom věděl,
chodila s několika chlapci, ale vždycky zůstalo nanejvíš u polibků.
Tomáše to vždycky velmi trápilo. Nepatřila k nejlepším ve škole, ale
nevybočovala ani z průměru. Na gymnázium se sice nedostala, ale
shodou okolností byla přijata na obchodní akademii, kde byl přijat
také Tom. Vídávali se spolu téměř denně, znali jeden druhého moc
dobře a měli i podobné kamarády.
Druhým, s kterým se Tom stýkal velmi často byl Roman. Nechodili
už sice na stejnou školu, ale školy měli velmi blízko a potkávali se
často, když čekali na autobus. Byli velkými kamarády, i když od té
doby, co se jejich cesty v deváté třídě základní školy rozdělily,
měli už oba plno dalších kamarádů. Znali se od mala a věděli, co
jeden od druhého mohou očekávat. Roman nyní trošku tíhl ke kouření,
často flirtoval s dívkami. Tom mu hlavně dívky trošku záviděl, však
se také několikrát pohádali. Ale to by nebyli dobrými kamarády, když
by se neuměli zase spřátelit.
Slušelo se , aby každý, kdo se učastnil večírku, přinesl
s sebou nějaký alkohol. Tak i Tom zašel nejdříve do samoobsluhy
a koupil láhev bílého vína. Bílé proto, jelikož věděl, že červené
zanechává po sobě velmi znatelné stopy. Na podobných akcích vždy
přišel někdo k úhoně. Když vstoupil do Romanova bytu, spatřil tam
kromě několika známých tváří i několik děvčat, od kterých by
nejdříve, být Romanem, očekával průkaz o bezinfekčnosti. Připadaly
mu, že byly právě odchyceny v Perlově ulici, nebo na silnici E55.
V jejích očích uviděl plamínek nedospělosti, tón hlasu jím velmi
zajímavě změkl. Právě takto změkne dívkám vždycky, když ochutnávají
alkohol v trošku větším množství. Tom se v duchu modlil, aby Tereza
nepřicházela, jistě by se necítila v této společnosti úplně nejlépe.
Zvonek však za chvíli oznámil její příchod. Připadala mu krásnější,
než jindy. Nikoho, hlavně pak Toma nenapadlo, co všechno se stane
tuto noc.
Jak se převrátí jeho život? V co všechno se promění poslední
dopitá flaška vína, jak se změní Terezčina nedotčená nádhera?
To vše si můžete přečíst v pokračování.
Banana
YGi: Jen už nikoho neznásilňujte. Sex je vážně špatná věc.
Jestli můžu radit - nedělejte TO, je TO hnus.
výheň