Líbí se vám textový režim ? Já věřím, že ano, jelikož Výheň v texťáku běží a nevypadá nějak špatně. Důkazem toho, že i v obyčejných režimech jako 80x25 a 80x50 lze vytvořit velice zajímavé grafické efekty je finské 64kB intro jménem Palikka, které zaslouženě obsadilo čtvrtou příčku ve své kategorii na Assembly '96. Jeho autorem je pravděpodobně jediný člověk, který si říká Moottori a jedná se zřejmě o jeho debutové dílko. K vyjádření realtimově počítaných efektů používá maximálně 8000 bajtů videopaměti, 5 znaků základní znakové sady (žádné předdefinování se nekoná) a 16 barev ze standardní palety pro textové režimy. Celé intro má jednotný barevný ráz hodně zvolené kombinace modré, světle zelené, šedé a občas červené barvy a v některých částech vám připadá, že těch barev tam musí být o něco víc než textový režim dovoluje. Originalita zasahuje i do hudebního doprovodu, který nikterak nezůstává v ústraní grafických efektů, ba naopak Palikka by bez hudby prostě nemohla existovat. Jedná se pravděpodobně o obyčejný modul, ale samply jsou vytvořeny teprve při spuštění intra. Hudba vyloženě připomíná FM syntézu, (Mimochodem nesnáším lidi, kteří mi tvrdí, že FM syntéza je shit. Dle mého názoru se mohou kvalitní FM hudbičky bez jakéhokoli ostychu porovnávat s šestnácti kanálovými moduly.) což dodává spolu s melodií vynikající atmosféru, která je u inter tohoto typu tak potřebná. Asi se ptáte co všechno Moottori dokázal v textovém režimu vytvořit. Vezmeme to postupně. Na úplném začátku stejně jako na konci jsou krátké (na dnešní dobu dlouhé) informační scrollery. Následuje jakýsi méně povedený zoomer závěrečného slova ENJOY. Je zajímavé, že skoro při všech efektech je na obrazovce vidět stále blikající kurzor, jedná se s největší pravděpodobností o záměr autora neustále upozorňovat na to, že to, co se momentálně na obrazovce mihotá zajišťuje pouze textový režim. Následuje velice dobře vypadající plazma, tunel s červeným středem v rozlišení 80x25 a rychlý zoomer Mandelbrotovy množiny vše v rozlišení 80x50. Autor snad kromě zmíněných scrollerů a tunelu uznal, že 50 řádkový režim je přece jenom kapánek příjemnější na oči a tak většina další efektů se odehrává v rozlišení 80x50. Následující část mě opravdu nadchla, jedná se o něco úžasného, zkuste si představit klasický fraktálový landscape v textovém režimu. Tak to je pěkná blbost, říkáte ? Ale to se šeredně mýlíte, protože i to je možné a nevypadá ani nějak moc hranatě (snad až ve vzdálenějších částech). Uvědomíte-li si, že například známí a obdivuhodně rychlý landspace v Hertquaku od Iguany běžel v rozlišení 160x100, což už nemá k 80x50 moc daleko, takže proč nahazovat 320x200, když tu máme textový režim. Součástí engine musel být jakýsi konvertor trucolor barvy na jeden z 10 odstínů dané barvy, jelikož všechny efekty vypadají co do barev velice vydařeně. To platí i pro následující nelineární lupu ve klasickém tvaru, kterou si máte možnost prohlédnout detailněji už tak dosti čtverečkovanou texturu, která se generoval pro landscape. Pokud vás ještě neznudily texturové tunely, tak i to je možné v textovém režimu. Takže známý tunel z vítězného dema Stars na Assembly '95 se může jít klidně zakopat. Mandelbrod hýbe světem. I následující část je mu věnována. V této části teprve poznáte výhody textového režimu, krásně rozrastrovaný výstup jednoduché funkce f(z)=z^2+c s úžasnou rychlostí rotuje po obrazovce a každý skalní příznivce dem melancholicky vzpomíná na staré časy Second Reality a podobných velikánů světové demoscény. V závěrečném scrolleru se vás autor snaží stále a neoblomně přesvědčit o tom, že se opravdu jedná o textový režim a dokládá to hvězdičkami v podobě znaku ' ', k čemuž není potřeba žádný další komentář. Podle mého názoru se jedná o vynikající a odvážné intro, které si svoje čtvrté místo určitě zaslouží. Jsem rád, že i v době, kdy se demoscéna nechává ovlivňovat sama sebou a mizí originální nápady v minulosti tak podstatný artikl všech dem, dokáže někdo vytvořit věc, která snad probudí v zarytých SVGA maniacích cit pro krásu textového režimu, který stále a neoblomně symbolizuje staré dobré časy kvality a originality. Výheň má podobnou myšlenku a tak přijímá Palikku za své kultovní intro a drží se heslem, že kvantita neznamená kvalitu. ReDox výheň