Nejprve takový malý obrázek. Je  pro ty, co se dokážou  zamyslet.      
     Je to jistá alegorie dnešního světa.Zamyslete se nad tím, do kterého      
     baráku vlastně jdete.                                                     


        Zrovna jsem  odložil Nezvalovu  sbírku 52 smutných  balad, z mého
     kazetofonu se line Enya  a sedím u počítače. Přemýšlím. O kultůře, o
     vesmíru a o  relativitě chrousta. O  komerčnosti  dnešního světa a o
     tom  jak zkomerčnělo o  ní  psát, o všemocnosti  peněz, náboženských
     ideí a kydů a hlavně o tom, že bych taky mohl obecně dát najevo svůj
     názor. Vím, že Výheň není místo, kde si kdokoliv může vylévat srdce,
     ale snad pár jedinců pochopí a nebo chápe, o čem tady dneska píšu.
        Jsme děsně prohnilá společnost. Všichni to ví,stejně jako já, ale
     buďto si to nepřipouští, nebo je to míjí a možná  toho i zneužívají.
     Moralizování ale patří  moralistům, musí přece z něčeho  žít. Takový
     moralista má přece krásný život. Čistě náhodou se mu líbí Bach a tak
     vše ostatní v hudbě prohlásí za zakázané.Takový moralista to v zájmu
     společnosti umí dotáhnout dost daleko. Třeba prohibice v USA.
        Moralista si ale myslí, že věc  dělá pro dobro  ostatních. Já sám
     vlastně tenhle článek také  píši pro Vás. Avšak pro  ty z vás, co si
     chtějí přečíst něco o světě, snad s tím i zapolemizovat, ale uvědomí
     si pravdu, aspoň tu  svoji, subjektivní, a pak trochu  té obecné. Ti
     co si tenhle článek čtou proto, že si chtějí počíst,proto, že chtějí
     přejmout cizí názor nebo proto abyho rozcupovali v příští Výhni svým
     vlastním výplodem, ať radši dál nečtou a pustí si TV N@VA. Určitě si
     najdou nějakou hezkou myšlenku, kterou nějaký osel vymyslel, aby sám
     zbohatl a ostatní mu za to ještě děkují.
        Já ale v tomto článku nechci kritizovat ani  moralisty, a dokonce
     ani ty, co  jsou obvykle  moralizováni. Já se chci  veřejně zamyslet
     nad problémy kultury. A už zase slyším námitky  typu: "Ty nám tu teď
     vyložíš, co je správné právě proto, že tobě se to líbí." Omyl. Nezdá
     se vám že by to mohlo být právě naopak? Že se to mě líbí jen protože
     je to současně správné? Zamyslete se nad tím.
        Ale on člověk nemusí mít požitek jen z toho,co momentálně frčí, a
     o čem si okolní svět myslí, že je správné.Musí hledat. Já vím, že je
     to krajně nepohodlné, hledat v dnešní době. Avšak mnohdy nalezené je
     mnohem cennější  než  to podstrčené  společností. Ale co  hledat? Já
     osobně  jsem  si  svůj, například  hudební, žánr  nalezl. Nechci  ho
     ostatním vnucovat, ale pro mne má kulturní hodnotu.V hudbě například
     Mikea Oldfielda, Vangelise  či Enyu ( tfuj, to se blbě skloňuje ) já
     osobně nějaké hodnoty nachazím.Přitom se jedná o profesionální hudbu
     a páni kompouzři na ní samozřejmě vydělávají. Tedy svým způsobem jde
     o komerci. Když  ale  naleznete  myšlenku, komerce vám  nevadí. Víte
     proč  za  nejlepší  Nezvalovu  sbírku  pokládám  balady, básně atd..
     psané pod pseudonymem Roberta Davida? Protože nejsou psané tendenčně
     a je v nich myšlenka. Stejný rozdíl se jeví i u hudby. Vangelis sice
     píše pro peníze, ale ve svém díle má onu zanedbatelnou myšlenku, jež
     z pouhé otrocké práce dělá umění.Oproti tomu, ryze komerční (zase to
     odporný  slovo ) skupiny jako Fun  Factory nebo Green  Day ( pozor -
     nechci tyto dvě skupiny porovnávat - pouze poukazuji na myšlenkouvou
     úroveň ) se ničím nezabývají  téměř vůbec. Nesmíme  se ale dostat do
     situace, kdy myšlenku posuzujem dle žánru. Přestože tento  pohled je
     nejrozšířenější,  je  zcela  zcestný.  Zkuste  si  někdy  s  nějakým
     skejťákem pohovořit na téma hudba. Co není hardcore nebo punk tak je
     pro ně šit. A zeptejte se někdy diskofila, jestli si  dobrovolně sám
     pustí doma třeba  Verdiho nebo Bacha.  Slušně řečeno vás "vyfakuje".
     Nechci tím ale říct,že dance nebo techno jsou špatné styly a klasika
     je dobrá. Já sám  v  poslechu  vážné  hudby  dávám  přednost Verdimu
     před Mozartem. Mozart mi nic neříká ( když se to tak  vezme, tak byl
     komercí své doby ), kdežto Verdiho  opery mají  myšlenku a hudba onu
     myšlenku nádherně reprodukuje. Totéž platí o dnešní populární hudbě.
     Asi před  rokem či dvěma se  současně na hudbním "trhu" objevily dvě
     hudební tělesa. Instrumentalista Mark'OH a trio  Scooter. Obě tělesa
     provozovali v jádru stejnou hudbu. Rave. Byl mezi nimi jeden rozdíl.
     Mark'OH se  věnoval spíše  hudební stránce věci ( TEARS DON'T LIE ),
     Scooteři také  ukázali hudební  dílka ( DIFFERENT REALITY, BEAUTIFUL
     VIBES ), ale udělali u "líbivou", komerční část svého dílka ( HYPER,
     HYPER, THE ENDLESS SUMMER ). Dnes přežilo pouze jedno těleso,trojice
     Scooter. Na jejich albu již není  po hudbě ani stopy  a vyskytují se
     pouze vyřvávačky a rajcovačky publika na koncertech ( LET ME BE YOUR
     VALENTINE ). Lid  je prostě  prohnilej a posuzuje  pouze dle prvního
     pohledu. Vždyť si to vemte  dneska. AMERIKA. ZÁPAD. Co není západní,
     tak je špatné. A celá naše minulost je špatná.Co je komu do toho, že
     původní myšlenka komunismu  je správná. Našel  se člověk, který  onu
     ideu zneužil. Společnost mu to "sežrala" i s navijákem. A nyní  jsou
     jiní lidé, kteří poukazují  na špatnost staré  ideologie a správnost
     té své, lepší a nové. Nepoučitelní  lidé jim to opět "žerou". ZÁPAD,
     AMERIKA, to  je heslo  dneška. Jistá  teorie  říká, že  existují tři
     společenské vrstvy. Ta co  vládne, ta co je bohatá a  ta co pracuje.
     Při každé revoluci se první dvě vymění. Mít peníze znamená vládnout,
     vládnout znamená mít peníze.
        A ještě jedna moudrost na závěr. Abyste se měli nad čím zamyslit.
     Již staří římané znali komerci. Jenže tenkrát byla  její podoba více
     středověká - chléb a hry.


                                                          Marky


            výheň