o o o o o o o o o o
o o o o o o
o o o o o o
o o o o o o o
o o o
o o o o o o
o o
o o o
o o o o
o o o
o o o o o o o
o o o o o o o
Kdo z Vás očekával popis dnes asi nejpopulárnější společenské hry,
ten se totálně mýlil a měl by okamžitě stisknout pravé myšotlačítko,
protože tento článek má slovo kulečník pouze jako symbol v názvu. Zde
bude psáno skoro o všech "zábavách" dnešních lidí s tím, že si trochu
zauvažuji nad stavem současné společnosti. To by na úvod postačovalo a
již se mohu vrhnout přímo na jádro věci.
Představme si průměrného dnešního konzumenta. Pro tupce a pro ty,
kteří si pod slovem konzument vybaví extrémně otylého člověka
soukajícího do sebe další čtyři metry vuřtů, připomínám, že řeč je
o konzumní společnosti, z čehož plyne, že konzument je bytost, která se
pravidlům této společnosti bez jakéhokoli odporu a zamyšlení podřizuje.
Jestliže máte konzumenta ve své mysli už jasně viditelného, zauvažujte
trochu nad tím, do jakého prostředí by se nejlépe hodil. Já spatřuji
hned několik možností. Výborně mi zapadá například do kinosálu, který
je nabitý k prasknutí dalšími několika stovkami konzumentů, jimž tečou
po bradě sliny a jejichž oči jsou vypleštěné při pohledu na plátno, kde
jakýsi "hrdina" za zvuků orchestrální hudby škvaří hromady lidí svou
ničivou hyperzbraní. Lidem v sále je úplně, ale úplně jedno, že zde
naprosto plýtvají časem, že sledují absolutně bezduchou sekvenci rychle
přeblikávajících obrazů a v neposlední řadě, že vyhazují do "kanálu"
(do chřtánů obrovských společností, zaměřených na "zábavu") své peníze.
Jim jde pouze o to, že jdou s dobou a že filmu, který právě sledují (na
tomto místě musím podotknout, že jako bezduché nechci označovat pouze
akční filmy, bezduché jsou skoro všechny filmy, ve kterých se vyskytuje
řada scén dělaných jen pro potěšení divákových smyslů) předcházela
obrovská reklamní kampaň ve všech sdělovacích prostředcích, co jich jen
na světě je. Tak, a jsme u toho. Hlavním problémem, ve kterém vše
spočívá, je neochota lidí svobodně jednat. Proč by si namáhali své léty
nepoužívané mozečky, když jim nějaký dobroděj naservíroval způsob
vyplýtvání jejich peněz (jiné označení pro zábavu) přímo pod nos. Toto,
reklamními manažery už dlouhou praxí ověřené pronikání do podvědomí
obecných lidí, je názorně vidět i na dalším příkladu. Před několika
lety (nevím přesné číslo, tuto informaci mám zprostředkovanou od jiného
člověka) hráli kulečník v restauračních zařízeních údajně pouze
pochybné existence a občané rómské národnosti (pozor - nejsem rasista).
Proti kulečníku jako takovému nic nenamítám, horší je to, že dnes ve
stejných či nově vzniknuvších občerstvovnách hraje ten samý kulečník
50% (to asi trochu přeháním) veškeré mladší vrstvy obyvatelstva. Hlavní
odůvodnění tohoto konání z jejich strany je prostě to, že je to "přece
skvělý". Pokud budou tito lidé brát všechno jako kulečník, jednoho dne
se stane, že až se nějakému vlivnému konzumentovi zalíbí vysedávání na
záchodě, polovina národa začne trávit většinu svého života na "hajzlu"
a ještě bude říkat, jak je to "skvělý". Ale zpět ke kulečníku. Nechci
být špatným prorokem, ale za několik let se situace dostane opět do
starých kolejí. Kulečník budou hrát zase jen rómové a hospodští
povaleči. Možná se ptáte, proč takto usuzuji. Dám Vám hned názorný
příklad - Laser game. Před rokem či dvěma každý správný konzument
navštívil laserovou hru nejméně dvakrát denně. Dnes je situace taková,
že jednu ze dvou heren v Praze už zrušili (nevím z jakého důvodu, ale
domnívám se, že kvůli nedostatku zájmu). Každopádně, i kdyby provoz
tohoto podniku ukončili z jiných důvodů, zájem lidí je evidentně daleko
menší. Argument - jeden můj kamarád (nebudu jmenovat), který před
časem utrácel horentní sumy za návštěvy "laserovky", dnes hraje
kulečník.
Zatím jsem se vyrovnal se dvěma (z mnoha) konkrétními příklady
využívání volného času. Nyní přejdu do trochu obecnější roviny
a ponořím se do problematiky trhu jako takového. Většina lidí se řídí
tím, co je nejvíce viditelné. A právě na poli obchodu jsou nejvíce
viditelné reklamy. Ať už ve formě krátkých šotů v televizi, reklamních
stránek v novinách, nebo bilbordů stojících kolem každé zaplivané
asfaltky. Proto je více než jen logické, že lidem se reklama dostane do
té části jejich vědomí (nebo spíše podvědomí), ve které má na ně
nesmírný vliv. Ať si říká kdo chce co chce, reklama ovlivňuje KAŽDÉHO.
Záleží na tom, jakým způsobem. Jedni ji berou negativně, tzn. vše na co
existuje reklama, je pro ně okamžitě špatné. Druzí jsou na tom přesně
opačně a ti třetí vnímají reklamu jen jako tíživou informaci,
parazitující v jejich mozku (přiznám se, že patřím k radikální větvi
"negativců"). Závažný problém je v tom, že lidé beroucí reklamu
pozitivně (jako nabídku, která je informuje o výběru zboží) nad těmi
ostatními silně převažují. Tito lidé (myslím ty jedince mezi Vámi,
kteří po informaci: "Coca-cola je to pravé", už nepijí skoro nic
jiného) si neuvědomují, že reklama není informací o existenci zboží,
neuvědomují si, že reklama je naopak velmi propracovaným způsobem, jak
jak z jejich mozku eliminovat informace o zboží ostatním. Jestliže máte
myslidlo v tomto okamžiku jen trochu zapnuté, musí Vám být jasné, že
přehršlí reklam zůstane ve Vašem podvědomí jen jakýsi nevzhledný guláš
údajů, nad kterým se tyčí, jako ohavné mrakodrapy nad Manhattanem,
informace od výrobců, na jejichž produkty probíhá reklamní kampaň
nejintenzivnější. Pokud s tím nesouhlasíte, řekněte mi tedy, jaktože
lidé utrácejí své peníze např. za filmové představení s názvem
"Statečné srdce". Toto "dílo" jsem měl možnost zhlédnout spolu s celou
třídou, kde se vyučuji, a myslím si, že jeho umělecká hodnota je
hluboko pod nulou. Koho by bez patřičné reklamy zaujal jednoduchý děj
a primitivistické zobrazení válečných scén a jiného násilí (vzkaz pro
všechny násilníky a militaristy - na frontu s Vámi, abyste si taky
zakusili pocit hovna v trenýrkách)? Aby otázka nezůstala nezodpovězena,
tak ji zodpovím: až na pár duševně vyšinutých jedinců vůbec nikoho.
V neposlední řadě návštěvami hluboce komerčních (toto slovo nesnáším od
té doby, co ho používal na Rádiu 1 ve Virtuální půlhodince Jan Eisler)
akcí a podniků (jmenujme např. Mc Donalds, KFC, Bonton megastore, aj.)
pomáháte vytvářet několik silných organizací, které budou bojovat
o svůj vliv nad zákazníky a které budou maximálně omezovat Vaše právo
na rozhodnutí tím jejich jediným a pouze správným řešením. Rozhodněte
se tedy ještě v době, kdy je to možné. Tak, už Vás nebudu trápit, mučit
a všelijak jinak zatěžovat a rychle to skončím (tedy tento článek,
já tady budu ještě hodně dlouho (aspoň tak 10 let)).
Jestliže si myslíte, že se hraním kulečníku, návštěvami komerčních
filmů, "pařbou" na počítači, pitím přemíry alkoholických nápojů,
kupováním tyčinek Snickers, chozením po diskotékách a "rockových"
koncertech skvěle bavíte, zkuste se nad sebou trochu hodně zamyslet
a přiznat si že ve skutečnosti nemáte co pořádného na práci a pouze
ničíte své vyhlídky do budoucnosti. Forem zábavy, jak jsem již podotkl,
je ve skutečnosti mnohem více a ani nejsou tak náročné na Vaše finance.
Ještě jednou opakuji, záleží jen na Vás.
Ferda
Pozn.: Veškeré Copyrighty a Trademarky neuznávám, takže si mohu psát,
co se mi zrovna zlíbí. A komu se to nelíbí, ať si prdel políbí!
výheň