T  E  S  L  A




            Žijeme  v období tzv.  bleskového  elektrovýpočetnětechnického
     vývoje. (Pro Boha, (Aláha, Dia, Jupitera, Budhu, Manitoua {nehodícíse
     škrtněte})  co je todle  za blbý slovo?!).  Ještě včera (nebo to bylo
     předevčírem?)  se k písemným  a grafickým projevům  používaly hliněné
     tabulky  nebo svitky  z papyru  a dnes  máme moderní  a technologicky
     vyspělé tiskárny (např. šicí stroje, laserová děla, plnicí pera ...).
     Logicky  využíváme tuto  kvalitnější tiskovou mládež,  ale je správné
     nechat  upadnout důchodce  do zapomnění  sběrných surovin  a skládek?
     (Zní-li vaše odpověď "ANO",  přeskočte následující řádky až k podpisu
     autora.) NE!!! Nikdy. Musíme je umístit na čestná místa do muzeí, kde
     by byli zachováni pro budoucí generace.

            Jednou takovou stařenkou je bezpochyby tiskárna  BT 100 .


       Technické údaje:

           Typ:                            tiskárna
           Název:                          BT 100
           Výrobce:                        Tesla Přelouč
           Cena (v roce 1990):             1 500,- Kčs
           Druh (dle zp. tisku):           jehličková
           Počet jehel:                    1
           Tisk:                           postupný,
                                           bodový,
                                           mechanický
           Rychlost tisku:                 min. 150 bodů/sec.
                                           (φ 1 stránka A4 za 10 minut)
           Počet bodů na řádek:            max. 480
           Posun papíru:                   třecím převodem
           Formát papíru:                  A4 (210x297 mm)
           Hmotnost papíru originálu:      70 g/m²
           Kopírovací papír uhlový:        14 g/m²
           Počet kopií:                    1
           Rovnoměrnost tisku
           svislých čar:                   ±1 bod
           Rozměry:                        250x80x150 mm
           Hmotnost:                       cca 1.5 kg


           Předpokládám,  že  jste  se  při  čtení řádků  z  výše  uvedené
     tabulky   alespoň  trochu  pousmáli   (pokud  to  ovšem  nebyl  přímo
     zabřichosepopadající řehot),  ale račte  si laskavě  uvědomit  rozdíl
     mezi dnešním datem a datem, kdy bé té stovka frčela. Možná, že to tak
     nevypadá,  ale B-téčko mělo  i některé výhody,  které jistě stojí  za
     povšimnutí.  Nejdříve bych se zaměřil na tisk  přes uhlový papír, kde
     je výhod hned několik.
            Za prvé:  Nemusíte  se trápit  s ubývající  náplní barvy či se
     sháněním náplně nové.  Stačí prostě zajít do  papírnictví a koupit za
     babku  balíček kopíráků.  Za druhé:  Při troše snahy  snadno seženete
     kopíráky  různých barev (černá,  modrá,  zelená,  červená  atd.), což
     umožní psát  celé texty  různobarevně  a nebo mít prostě  jen červené
     nadpisy.  (Pro šílené fanatiky či vášnivé výtvarníky je tu samozřejmě
     možnost  za  pomoci  nůžek  a lepidla  vytvořit  mnohabarevnou  koláž
     (koláŽ,  ne koláČ) z uhláku (krajový výraz pro uhlový papír z oblasti
     severočeského  hnědouhelného revíru)  a tím získat  i celkem kvalitní
     celobarevný  obrázek.  Za třetí:  Požkozený  nebo  vyplácaný  kopírák
     můžete  zmačkat  a hodit  do koše  (zkuste  udělat totéž  s náplní do
     tiskárny!).  Mnozí z vás jistě namítnou, a to oprávněně, že zakládání
     papíru s kopírákem  do tiskárny může být náročná a někdy dost špinavá
     práce. Ano je to bohužel tak, ale pro každé PRO je PROTI, všechno zlé
     je pro něco dobré,  každá mince  má dvě strany,  co jde nahoru musí i
     dolů  .......... eh       (K.J.Erben: Přísloví z Čech a z Moravy).
            Další výhodou je bezesporu nízká hmotnost a objem, což ji činí
     velice skladnou (se svými malými rozměry se snadno vejde i do menšího
     odpadkového koše).
            Ale nechme  už toho!  Rád  bych  teď přispěl  do rubriky  drby
     z manuálu.  Výrobce zde  podrobně  popisuje návod  k použití  pro tři
     typy  8-bitových počítačů:  PMD 85,  ATARI a ZX Spectrum.  Nejvíce mě
     tam však zaujal fakt,  že ve všech třech případech je přesně uveden i
     ovládací  program  v assembleru (!).  V dnešní době  by tento přístup
     mohl  být velmi zajímavý.  Představte si,  že by  místo diskety anebo
     C-déčka,  vyšla kniha  s úplným programem,  kterou by pak uživatel ve
     svém volném čase přepisoval do počítače.
            Tádydádydádydá, to je konec! (That's all folks!)

                                                                SOP


     Pozn.  Pokud jsem v některých pasážích článku, kde se jedná o zjevnou
     minulost  (což je až  na malé výjimky  téměř všude),  svévolně přešel
     z minulého do přítomného času,  stalo se tak proto, že jsem při psaní
     chvílemi upadal  do nostalgických vzpomínek  na staré dobré (?) časy.
     Jestli to vadí tak SORRY.


            výheň