V  této recenzi  vám přiblížím  a stručně  popíši základní  rysy
     knihy  Cliva  Barkera  Imagika,  v  anglickém  originále pojmenovanou
     Imajika. Je  možná trochu pokrytecké  líčit knihu, kterou  jsem ještě
     ani celou nedočetl,  ale výhodné je na tom to,  že dojmy, které ve mě
     vyvolává, jsou čerstvé a nezkreslené časem.
          Nejdříve si řekneme něco o  autorovi, pak se podíváme na stručný
     děj  knihy  a  na  závěr  shrnutí  toho,  co  by vám tato kniha mohla
     přinést.
          Tedy pár slov o autorovi. Clive  Barker je autor knih s někdy až
     horrorovým  námětem, ale  hlavně psychologickým  podtextem. Mezi jeho
     bezesporu  nejslavnější díla  patří  právě  Imagika, v  těsném závěsu
     následována knihami  jako Cabal, či The  Damnation Game. Clive Barker
     se angažuje i ve filmovém průmyslu a sklidil velký úspěch režírováním
     čistokrevného horroru Hellraiser, který byl uveden i v našich kinech.
          Teď se konečně dozvíte něco o knize samotné. Problém je, že tato
     kniha  se  nedá  posuzovat  podle  běžných  měřítek.  Nejlépe  to asi
     vystihnou slova  jednoho čtenáře, který  říká, že i  když knihu vůbec
     nepochopil, považuje ji za nejlepší, co kdy četl. Příběh se odvíjí ve
     světě  Pěti Dominií,  což  představuje  jakési paralelní  světy, mezi
     kterými   lze  za   určitých  podmínek   cestovat.  Pátou,  takzvanou
     Neusmířenou Dominií  je Země. Je  pojmenována Neusmířenou, protože  v
     době, kdy mělo proběhnout jakési duševní spojení všech Dominií, právě
     Země  svými  hříchy  a  nedostatečně  vyspělou  myslí všechno zkazila
     (popravdě to bylo  trochu jinak, ale to si  přečtěte sami). Byla dána
     do jakési karantény, zničeny všechny zdroje magie a knihy o ní, které
     se  nezlikvidovaly,   byly  uschovány  do   obrovských  sklepení  pod
     Roxbourghovou věží.  Tam sídlí Spolek  Tabula Rasa, který  dohlíží na
     to, aby  se o Imagice  (společné jméno pro  ostatní Dominia) a  magii
     nikdo  nedozvěděl, protože  Země na  to není  připravena, a  aby byli
     všichni  lidé,  kteří  se  nějak  přiblíží  tomuto tajemství, potichu
     odpraveni nebo  prohlášeni za blázny a  pozavíráni do psychiatrických
     léčeben. Příběh se odehrává v blíže neurčené době, ale podle určitých
     náznaků se dá vytušit období poloviny dvacátého století.
          Hlavní postava zde není přímo  určena, ale asi nejvýznamnější se
     zdá playboy Joe Zacharias (jedno z jeho jmen), každým zvaný Jemný. Je
     to nadaný malíř,  který veškerý čas tráví paděláním  obrazů a ženami.
     Pak se  ale zaplete s  mystifem - postavou,  která se rodí  v Imagice
     jednou  za  tisíc   let  a  jmenuje  se  Pie'oh'pah.   Je  to  jakýsi
     hermafrodit, čiré ztělesnění krásy. Každý  člověk v něm může vidět co
     chce.  Ten  ho  vezme  poprvé  do  zakázaných  Dominií  a děj se dále
     rozvíjí. Příběh zde ale poněkud stojí stranou a je až na druhém místě
     důležitosti. Kniha je především  postavena na naturálním líčení všech
     citů a činů  všech postav, ať už je  to něco zcenzurováníhodného nebo
     ne.  Autor  se  nestaví  proti  ničemu,  sex popisuje bez sebemenších
     zábran. Přesto  kniha neupadá do  brakovosti a naopak  vám dá možnost
     naprosto porozumět pocitům  a touhám určité postavy, i  když se často
     musí hledat mezi řádky. Smysl této knihy spočívá právě v tom.
          Například já jsem začal tuto knihu  číst asi před půl rokem, ale
     protože se jí člověk musel ze začátku spíše prokousávat a rozhodně to
     nebylo "pohodové čtení na víkend", nechal jsem toho. Kupodivu až teď,
     kdy  jsem  se  dal  znovu  do  čtení  po  pochvalné  recenzi v jednom
     časopise,  dokáži  plně  pochopit  a  vstřebat  myšlenky tohoto díla.
     Nezbývá  mi nic  jiného, než  knihu vřele  doporučit těm,  kteří mají
     náladu o  něčem více přemýšlet  a kteří se  nenechají odradit poněkud
     nezáživnějším úvodem.

                                                          GOnDaR


            výheň